Samotná aplikace neonikotinoidů je podle mého názoru bezpečná. Nebezpečná je pro včely kombinace neonikotinoidních přípravků s dalšími pesticidními látkami, zejména fungicidy, protože jejich smáčedla znásobují toxické působení na včely. Všechny otravy včel v minulosti souvisely s kombinací neonikotinoidů s dalšími ochrannými látkami, příp. hnojivy. V extrémním případě bylo v porostu řepky nalezeno spolu s neonikotinoidy dalších šestnáct chemických látek.
Při použití neonikotinoidů je třeba dodržovat několik zásad pro maximální ochranu včel. Neonikotinoidy se musí aplikovat samostatně, neměly by se přidávat do tank-mixů. Samozřejmostí je použití těchto látek mimo hlavní dobu letu včel (přestože to zatím zákon nenařizuje) a pokud možno dodržení několikadenní pauzy mezi aplikací dalších přípravků, například fungicidů proti hlízence a neonikotikotinoidů proti blýskáčkovi, příp. bejlomorce.
Na přelomu tisíciletí jsem ve spolupráci se Svazem pěstitelů a zpracovatelů olejnin zkoušel účinnost tehdy nových insekticidní mořidel v řepce s účinnou látkou imidacloprid ze skupiny neonikotinoidů. Pěstitelé řepky v té době nutně potřebovali nový účinný způsob ochrany proti drobným dřepčíkům rodu Phyllotreta a hálkám způsobujícím larvy krytonosce zelného. Škody vzniklé těmito škůdci byly obrovské. Po několika letech pokusů jsme mohli pěstitelům doporučit insekticidně mořené osivo jako účinnou formu ochrany proti škůdcům vzcházející řepky.
Samozřejmou součástí našich pokusů bylo ověřit ve spolupráci s Výzkumným ústavem včelařským bezpečnost pro včely a další opylovače. V kvetoucí řepce po devíti měsících po zasetí a ani v drobných kapkách tekutiny na zelené řepce od začátku jarní vegetace (v gutační vodě) jsme nenašli ani stopy neonikotinoidů a při biologických testech neprojevovaly včely žádné známky otravy.
Dodnes jsem přesvědčen, že insekticidně mořené osivo je ekologicky šetrnější a účinnější možností ochrany než opakované foliární aplikace organofosfátů a pyretroidů, nebo aplikace granulovaných insekticidů do půdy při setí. Při současné ploše pěstování řepky, s trendem snižování výsevků hybridních odrůd, mohou nastat při setí neošetřeného osiva velké škody žírem dřepčíků a zejména odumíráním rostlin po žíru larev květilky zelné.
Nemořené osivo může vést i k rozšíření dosud okrajových škůdců řepky – drátovců nebo vrtalky zelné. Pravděpodobně to nebude již letos na podzim, ale zhruba do tří let. I když připustím, že u jarní řepky, slunečnice, máku nebo kukuřice mohou nebezpečná rezidua neonikotinoidů za určitých okolností proniknout až do pylu a nektaru , jsem přesvědčený, že by moření osiva ozimé řepky mělo být povoleno, podobně jako u ozimých obilnin.
Obávám se, že opakovanými aplikacemi pyretroidů či organofosfátů v podzimním období budou způsobeny mnohem větší škody na životním prostředí a necílových organismech (od drobného hmyzu až po obratlovce) než mořením neonikotinoidy. Nezbývá než věřit, že bude po uplynutí dvouleté zkušební doby rozhodnutí o zákazu použití neonikotinoidních mořidel přehodnoceno a zrušeno.*
