Každý zemědělec zná nesporný přínos pěstování luskovin. Ač plodiny z této skupiny pozitivně ovlivňují zásobenost půdy dusíkem, zájem o jejich pěstování rok od roku klesá. Důvod klesajícího zájmu o tuto plodiny je jednoznačný - nízká rentabilita jejich pěstování. Je tomu tak i u bobu, který byl v loňském roce pěstován jen asi na 2500 ha a i přes oživení trhu s luskovinami v letošním nelze očekávat jeho plochy větší než 3000 hektarů.
Ing. Ivana Macháčková, vedoucí programu šlechtění bobu obecného na Šlechtitelské stanici v Chlumci nad Cidlinou společnosti Selgen, a.s., potvrzuje, že hlavní příčinou malého zájmu o pěstování bobu je nízká rentabilita jeho pěstování, která vyplývá z nízké realizační ceny. Podle našeho zjištění se cena bobu pohybuje mezi 4400 Kč a 4600 Kč za tunu. Většina v republice vypěstovaného bobu je spotřebována přímo v podnicích, proto je obchod s touto komoditou minimální. Jak uvádí Ing. Stanislav Komberec, zemědělský poradce, pro zajištění rentability pěstování bobu zvýšit jeho stávající výnos asi 2 t/ha asi o 1 tunu.
Rovněž podle ing. Macháčkové je příčinu nízké rentability pěstování bobu neuspokojivé využití výnosového potenciálu této plodiny v praxi.
Správná agrotechnika
Bob je pro pěstitele náročnou plodinou, která vyžaduje přesné dodržování agrotechnických zásad. Z doporučení chlumeckých šlechtitelů proto připomínáme:
Bobu se nejlépe daří v oblastech s mírným, spíše chladnějším podnebím s dostatkem srážek a dobrou zásobou vody v půdě. Nároky na teplo nemá bob vysoké, klíčí při 3 - 4 0C, mladé rostliny snášejí i jarní mrazíky do - 40C. Na vláhu je bob náročnější než hrách a okamžitě reaguje na její nedostatek, optimální jsou pravidelně rozdělené srážky v období od začátku kvetení až do dozrávání. Pozemky s těžší půdou jsou nejvhodnější, jílovitohlinité až hlinité v nevýsušných polohách kukuřičné, řepařské a bramborářské oblasti. V nárocích na zařazení v osevním sledu se neliší od hrachu a pelušky, je velmi vhodným přerušovačem v osevním postupu s četným zastoupením obilovin. Nejvhodnější následnou plodinou je ozimá pšenice, která dokáže využít vysokou předplodinovou hodnotu bobu. S ohledem na riziko rozšiřování půdních chorob dbáme na to, aby se množitelský porost nepěstoval po sobě dříve než za 4 - 5 let.
Příprava půdy se neliší významně od postupu u ostatních jarních luskovin. Po sklizni předplodiny, kterou je nejčastěji obilovina, je třeba provést podmítku a na podzim kvalitní hlubokou orbu. Při jarní předseťové přípravě půdy je nutno se vyvarovat utužení půdy, jež by vedlo k rozvoji kořenových chorob. Proto je vhodnější i z hlediska zachování půdní vláhy minimalizovat polní operace použitím kompaktoru. Bezprostředně před výsevem prokypříme
půdu do hloubky seťového lůžka, tj. do 8 - 10 cm. S případnou hrudovitostí si kůlovitý kořen bobu dobře poradí a ve svůj prospěch dokáže využít i vyšší půdní vlhkost.
Zárukou pěstitelského úspěchu je zdravé, mechanicky vytříděné osivo s vysokou biologickou hodnotou.
Při hnojení bobu je nutno brát v úvahu jeho specifické zvláštnosti, především schopnost symbiotické fixace dusíku a schopnost přijímat živiny z těžko rozpustných sloučenin. Vyšší hladina minerálního dusíku v půdě snižuje tvorbu i aktivitu kořenových hlízek a tím omezuje příjem dusíku z ovzduší. Bob dovede znamenitě využít staré půdní síly, takže o výši výnosu zpravidla rozhoduje úroveň hnojení v celém osevním sledu.
Bob se seje v čisté kultuře, optimální výsevek při pěstování normálních indeterminantních odrůd na semeno je 450 - 500 tisíc klíčivých zrn a u nízkých typů se výsevek zvyšuje na 600 - 700 tisíc. Bob sejeme co nejdříve na jaře do řádků širokých 15 - 25 cm a do hloubky 6 - 8 cm. Pozdější setí, v druhé polovině dubna, vede k poklesu výnosů. Rovněž se nedoporučuje mělčí setí, protože rostliny potom nemají potřebnou stabilitu, nutnou k odolnosti proti poléhání a zároveň je zde nebezpečí poškození preemergentními herbicidy. Výhodné jsou hustěji seté a užší řádky k vytvoření dobré konkurenční schopnosti rostlin vůči plevelům. Po zasetí je zapotřebí kvůli obnovení půdní kapilarity pozemek za příznivého počasí uválet, nejlépe rýhovanými válci.
Nejvážnější příčinou úbytku a poškození rostlin během vzcházení a vegetace jsou choroby a škůdci. Vyšší výpadek rostlin při vzcházení u bělokvětých odrůd je dán absencí taninu, který plní v životě rostlin úlohu obrany proti chorobám a škůdcům zejména v tomto raném období. Z chorob přenosných semeny se nejčastěji setkáváme s bakteriózami a s patogenními houbami jako Ascochyta, Fusarium, Alternaria, Cladosporium. Škody na porostech dále způsobuje komplex kořenových a krčkových chorob, celá řada viróz, rez bobová. Ze škůdců je zapotřebí sledovat výskyt listopase čárkovaného, mšic a třásněnek, zranokaze bobového a dalších.
O termínu sklizně bobu rozhoduje způsob jeho pěstování. Sklizeň semenného porostu se provádí přímo kombajnem – optimální doba je v plné zralosti při poklesu vlhkosti semen na 20 – 22 %. Pro výmlat je nutné snížit počet otáček mlátícího bubnu tak, aby nedošlo k poškození zrna. Po sklizni je zapotřebí i zdánlivě suché osivo 24 hodin ventilovat a poté vyčistit, případně dosušit na optimálních 15% vlhkosti.
Bob nejen na semeno
Pěstování bobu na semeno ale není jedinou možností jeho využití. Jak dále ing. Macháčková uvádí, porosty bobu mohou být určeny k výrobě píce, přičemž je nejčastěji využívána metoda sklizně celých rostlin systémem silážování drtě, tzv. metoda GPS. Principem této metody je sklizeň nadzemní části rostlin a její rozdrcení speciální sklízecí řezačkou s vícenožovým bubnem tak, aby došlo k narušení semen. Optimální doba sklizně je tehdy, když sušina drtě dosáhne 35 – 40 %, monokulturně pěstovaný porost je na počátku žluté zralosti, semena jsou pevná a lusky ve spodní třetině již černé. Tato sklizňová technologie zaručuje produkci kvalitní, vysoce bílkovinné krmné píce pro skot s výnosem až 1,6 t dusíkatých látek z hektaru. Výhodou této metody je snížení nákladů v důsledku úspory pesticidů a včasné uvolnění pozemku pro pěstování následné plodiny. Další způsob pěstování bobu, jako krycí plodiny pro podsev jetelovina lnu, vyžaduje zpravidla dělenou sklizeň. Po dosažení sušiny 20 – 22 % lze bob posekat na řádky, kde se nechá zavadnout na sušinu 40 – 45 % a následně sklidit sběrací řezačkou.
