„Léčivé rostliny pěstujeme z patriotismu, jsme hrdí na to, že to umíme,“ říkají zemědělci hospodařící na soutoku Labe a Jizery. Navštívili jsme je při naší letní reportáži a hovořili s nimi o jejich radostech a strastech při tomhle netradičním farmaření.
Ve Staré Boleslavi jsme se sešli s pány Václavem Procházkou a Františkem Urbanem, kteří ač každý soukromně hospodařící rolník, mají mnoho společného. A není to jen zanícení pro léčivky. Každý z nich totiž hospodaří na ani ne 100ha výměře a proto se rozhodli například pro společné pořízení techniky a hospodářských budov. A samozřejmě spolupracují i při pěstování léčivek, protože tady se jistě vyplatí „dát hlavy dohromady“.
Oba hospodáři se neomezují na několik základních plodin. Pěstují samozřejmě obilniny, mezi kterými nechybí ani žito, dále cukrovku, trávy na semeno a sóju. Z kořeninových a léčivých rostlin pěstují fenykl, koryandr, v menším rozsahu i kmín a ostropestřec mariánský.
Pro bylinky jsou na jejich pozemcích na soutoku Labe a Jizery ideální podmínky. Jen v těchto místech častá velká voda jim dělá starosti. Mnohdy zničí porosty, odnáší úrodnou půdu a přináší semena plevelů, které jsou tu proto téměř nevyhubitelné.
Přísně střežené tajemství
Fenykl pěstují boleslavští zemědělci již šestým rokem. Letos jej mají na 13 hektarech, ale mají za sebou roky, kdy jeho výměra byla až 20 hektarů.
Podělit se o své zkušenosti s jeho pěstováním se farmáři pochopitelně trochu zdráhají, každý si podle slov Františka Urbana tuhle plodinu musí sám osahat a poznat, co potřebuje. Ani v literatuře příliš praktických rad jak tyto plodiny pěstovat nenajdeme. Proto si pěstitelé cení rad odborníků z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a z privátního výzkumného ústavu Agritec v Šumperku.
Jak nám řekl Václav Procházka, na agrotechnice není nic výjimečného. Fenykl je možné sít jak na podzim, tak na jaře. Certifikovaná osiva jsou na trhu, jejich kvalita však mnohdy není nejlepší. Mají za sebou například negativní zkušenost s příměsemi semen durmanu. Na pozemku zůstává fenykl asi tři roky, každým rokem se na podzim sklízí běžným obilným kombajnem. Protože fenykl dosahuje při sklizni výšky přes dva metry, nechává se velmi vysoké strniště, které se pak ještě jednou seče. Semena se musí vyčistit a dosušit. Při posklizňové úpravě úrody využívají pánové Procházka a Urban služeb. Rostlinné zbytky na poli mulčují. Agrotechnika koryandru, který pěstují asi na 6 ha, je podobná s tím rozdílem, že je to jednoletá plodina.
Největší problémem pěstování obou léčivek je jejich ochrana před škodlivými činiteli. Registrováno je jen několik málo přípravků. Navíc jsou léčivky velmi citlivé na poškození herbicidy. Letos jim dělá velké starosti zaplevelení porostu fenyklu křenem, který „neveme“ žádný přípravek.
Ve výnosech obou léčivek jsou velké meziroční rozdíly, ne každý rok se daří. V průměru však sklízejí ve Staré Boleslavi asi 0,4 t fenyklu a 0,5-0,6 t koryandru z hektaru. Pokud splní kvalitativní požadavky, a to se zde zatím daří, nemají s jeho odbytem problém. Avšak jako u všech plodin by podle názoru pěstitelů měla být cena vyšší. Tu ale určuje světový trh. Fenykl dodávají zdejší pěstitelé převážně do společnosti Leros, výrobci čajů, a koryandr společnosti Bencor, která dodává na trh koření. Ač se ceny meziročně změní, trží pěstitelé asi 50 Kč/kg fenyklu a 20 Kč/kg korynadu. Byly však i roky, kdy cena koryandru byla je 12 Kč.
Rentabilita pěstování léčivek se podle Václava Procházky nijak neliší od běžných polních plodin. Ta starost a zvláštní péče se prý na ekonomice příliš neodrazí. Nabízí se proto otázka, proč vůbec tedy tyto druhy Václav Procházka a František Urban pěstují? „Je to jiná sedlačina, taková fajnová práce,“shodují se oba farmáři.
