Řepce se snažil dát maximum a ona se mu za to také odměnila. Jedenáctkrát vjel farmář do porostu, aby ho jaksepatří pohnojil a ochránil před škůdci a chorobami. Řepka ho nezklamala a teď mu také „sype“. Jako v pohádce o chytrém sedlákovi může začít sklizňová reportáž z rodinné farmy inženýra Jaroslava Bačiny z Klíčan nedaleko od Prahy. Z prvních, horších pozemků sklízel 3,6 tuny řepkového semene z hektaru. Na lepší půdě zatím výnosy dosáhly 4,3 tuny.
Od extenzivní polařiny, s níž před devíti lety začínal, přešel farmář k preciznímu, intenzivnímu zemědělství. Má špičkovou techniku, používá systém GPS a na polovině z 900 hektarů orné půdy „jede“ minimalizaci.
Hybridní Pronto má premiéru
Jako první se kombajn Claas Lexion 450 při letošních žních „zakousl“ do řepky. Jaroslav Bačina ji pěstuje na 168 hektarech. Proti loňsku, kdy na některých plochách měl výnos jen kolem tuny z hektaru a v průměru 2,4 tuny, bude tento rok nesrovnatelně lepší. Počasí přálo, ale farmář si výnos pojistil i některými kroky, které v této sezóně zkusil poprvé. „Vedle pěti osvědčených odrůd - kvůli rozložení sklizně je vybíráme podle ranosti - jsme šli také do hybridní řepky Pronto. Pohnojili jsme ji dávkou až 240 kilogramů čistých živin a poprvé jsme také letecky aplikovali Spodnam,“ vyjmenovává pěstitel hlavní novinky.
Syn Ondřej, pravá ruka otce, ho doplňuje: „Při setí řepky jsme používali tři různé způsoby. Jednou jsme orali a hned druhý den seli do vlhké brázdy. Ve druhém případě jsme podmítli a seli diskovou sečkou. Potřetí jsme dvakrát podmítli Phantomem a seli Horschem. Zkoušíme různé postupy a hledáme, který bude pro konkrétní stanoviště ideální“.
Claas vybavený systémem GPS si Bačinovi pořídili už na loňské žně. Syn Ondřej, který s ním jezdí a sám si pak údaje z počítače vyhodnocuje, oceňuje klady takové výbavy. „Na celé ploše jsme si nechali udělat rozbory půd a schází nám ještě dodělat výnosové mapy rovněž celoplošně. Díky GPS jsme si také mohli zjistit skutečnou výměru, na niž hospodaříme. Náš katastr totiž přeťala dálnice a nikdo nám nebyl schopen říci, kolik vlastně ubylo půdy. Tuto službu nabízíme i ostatním zemědělcům, kteří se ocitli v podobné situaci jako my.“
Minimalizace není únik
S minimalizací začali Bačinovi nesměle před čtyřmi lety, když počítali, jak uspořit náklady, a také zvládnout sezónní špičku. Loni se bez orby obešli už na polovině ploch. Vyzkoušeli všechny možné bezorebné stroje, ale dodnes se nerozhodli pro nákup konkrétní značky. Nakonec je předběhl farmář ze sousedství, a tak už s výběrem nemusí pospíchat vůbec. „Vzájemně si vypomáháme s kolegou z pražských Ďáblic - on u nás seje Horschem a my mu na oplátku sečeme kombajnem. Díky tomu, že máme tuto sečku „za rohem“, budeme na většině neoraných pozemků sít tímto systémem,“ dodává Jaroslav Bačina. Předtím využíval služeb společnosti Stagra Studená. Její dlouhodobé výsledky s minimalizační technologií Horsch - devítitunové výnosy pšenice na Českomoravské vrchovině - sleduje s velkým respektem.
„Minimalizace je disciplína, není to únik před tím, když zemědělec nestíhá. Při tomto systému jsou mnohem větší nároky na přesné provedení jednotlivých prací a výsledek je pak znát,“ podotkl syn Ondřej a nezastírá, že se někdy dopouštěli chyb. „Hnojení pod patu je jedinečné, výnos je pak prokazatelně vyšší. Na rovinu však musím říci, že by stoupala zaplevelenost, kdybychom nepoužívali Roundup,“ uvedl farmář. Při jeho aplikaci se mu osvědčila nižší dávka herbicidu při silnější koncentraci - výsledek s poměrem 70 litrů vody k 1,5 litru Roundupu byl stejný jako při doporučované dávce. „Postřikovač Hardi Twin se záběrem 24 metrů s podporou vzduchu herbicid dokonale rozptýlí, přitom na přípravku ušetříme,“ zdůraznil. Dobré zkušenosti má i s podzimním ošetřením obilnin, s nímž začal už před několika lety. „Plodina je čistá od začátku vegetace,“ hájí Bačina tuto operaci.
V minulém roce přešli v Klíčanech na systém raného setí, hned začátkem září, a letos chtějí u pšenice vyzkoušet nižší výsevky. „Na 90 až 110 kilogramů osiva na hektar, jak doporučuje poradce firmy Stagra, sice nepůjdeme, ale místo 200 kg, kolik jsme seli dosud, použijeme 150 kg. Zdá se nám totiž, že letos porost místy polehl i proto, že byl příliš hustý,“ odůvodňuje pěstitel.
Jedinou větší investicí, pro niž se letos Bačinovi rozhodli, je rozmetadlo průmyslových hnojiv s možností proměnlivé dávky. Dál tak využijí informací, které jim poskytuje GPS.
Lepším půdám ještě více živin
Zhruba polovina pozemků, které Bačinovi obhospodařují, je kvalitních. Druhá polovina je nevyrovnaná, s kamením a slabšími výnosy. „Část polí nám vytváří zisk a druhá ztrátu,“ uvědomuje si farmář. Spolu se synem proto řeší zásadní dilema: Přidat na horší pozemky více hnojiva, aby se výnosy všude vyrovnaly, nebo dopřát vyšší dávky živin lepším půdám a na méně kvalitních polích omezit hospodaření? Hospodáři z Klíčan se přiklánějí k té druhé, progresivnější cestě. Počítají, že nejhorší pozemky by převedli do systému set-aside. „Když budu vědět, že tento dotační titul bude fungovat dlouhodobě, tak si dáme práci a vybereme z honů největší „skalky“. Úředníkům, kteří půdu v klidu kontrolují, mohu díky GPS přesně nakreslit tvar pozemku,“ má už farmář promyšlené. V letošním roce, kdy program přišel se zpožděním, si Bačinovi přihlásili do klidu 50 hektarů řepky.
Z 900 hektarů orné půdy rodina vlastní 120 hektarů, asi 140 hektarů má pronajatých od Pozemkového fondu a zbytek od soukromých vlastníků. Po dalších pozemcích se Bačinovi ani příliš nerozhlížejí. „Chceme si udržet formu rodinné farmy a dnešní výměra je pro nás tak akorát,“ míní otec, jehož babička kdysi na statku v Klíčanech hospodařila. Štěstí má Jaroslav Bačina v tom, že pro zemědělství se rozhodli i jeho děti. Syn má vedle mechanizace na starosti benzinovou pumpu, kterou si dali do pořádku v navráceném dvoře. Dcera zatím studuje na zemědělské univerzitě. Patronát nad živočišnou výrobou, která obnáší chov nosnic a výkrm prasat, má matka pana Bačiny. Jeho manželka je provozní v restauraci, kterou si rodina pronajala. I při takovém vytížení obě ženy stačí vyšperkovat dvůr záplavou muškátů. Na rodinné farmě zaměstnávají ještě tři spolehlivé a šikovné traktoristy, a tím výčet pracovníků končí. Mimo to je farmář ještě společníkem v pískovně. „Zjistili jsme, že některá pole jsou víc na písek než na zemědělství,“ vysvětluje vedlejší aktivitu Jaroslav Bačina, který je navíc ještě ve vedení Asociace soukromého zemědělství, kde koordinuje činnost jejích komoditních rad.
Proč nečekají na cenu
Počasí, které žním nepřeje, sledují Bačinovi s obavami. Před sebou mají sklizeň ozimé pšenice z 328 hektarů, jarního ječmene z 82 ha, ovsa z 12 ha, na 122 ha pěstují slunečnici, na 23 ha kukuřici na zrno, na 59 ha hořčici na semeno a na šesti hektarech vojtěšku. Nakonec si ve službách nechají ze 106 hektarů vyorat cukrovku.
Obiloviny dvakrát ošetřili fungicidy a jak dnes Jaroslav Bačina říká, „udělali jsme dobře, protože počasí přeje houbovým chorobám“. Vedle potravinářských odrůd, s nimiž se „strefují“ do kvality E nebo v nejhorším do A, pěstují na nemalé výměře - 93 hektarech - krmnou odrůdu Contra, která jim obvykle dává 7 až 7,5 tuny z hektaru. Část si na farmě, kde mají také míchárnu, nechávají na krmení. Část dodávají do mlýna v Kralupech nad Vltavou na bezlepkové pečivo.
Celou úrodu si může Jaroslav Bačina uskladnit doma a také vyčistit. Na lepší cenu ale nečeká a obilí hned po sklizni prodává. Spočítal si totiž, že se mu vyplatí halu uvolnit a na většinu roku ji pronajmout k uložení jiného zboží. Takových příležitostí je v okolí Prahy spousta, ale ne každý je umí využít.
