Ještě tak před deseti, patnácti lety téměř nikdo nespojoval jakost potravin s kvalitou zemědělské produkce. Otázka, jak mohou například pěstitelé ovlivnit kvalitu rostlinné produkce agrotechnickými zásahy, se zdála úplně zbytečná. Hlavním cílem bylo množství, výnosy plodin. Přitom hygienické předpisy týkající se potravin existovaly, byly poměrně přísné a jejich dodržování bylo kontrolováno. Při zjištění nedostatků se ale příliš nebrala v úvahu skutečnost, že potravní řetězec začíná vlastně na poli.
Kvalitu zemědělských produktů zvolil Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r. o., Troubsko za téma vědecké konference, která se pravidelně koná začátkem listopadu v Brně, poprvé před pěti lety. Letos se k němu vrátil, rozšířil je o jakost potravinářských surovin a produktů a za spolupořadatele přizval Komisi jakosti rostlinných produktů odboru rostlinné výroby České akademie zemědělských věd. Ti, kteří se zúčastňují brněnských setkání odborníků pravidelně, mohli dobře posoudit, co se v této oblasti změnilo a kolik je nových poznatků. Kvality se totiž přednesené referáty dotýkaly stále častěji, i když v některých ročnících nebyla hlavním tématem konference. Letošní konference přinesla přímo záplavu informací v obecnější rovině i těch velmi specializovaných.
ČZPI chrání spotřebitele
Kontrola jakosti potravin, kterou se zabývá Česká zemědělská a potravinářská inspekce, a to jak ve výrobě, tak při prodeji je cílená. To znamená, že aktivně vyhledává a zaměřuje se na riziková místa nebo mapuje určitou skupinu potravin. Proto její výsledky poněkud zkreslují skutečný stav jakosti potravin. Ten je obecně lepší, než ukazují kontroly. Ve svém vystoupení, které bylo zajímavější z hlediska spotřebitele než zemědělce jako prvovýrobce, to vysvětlil Ing. Jiří Koudelka.
Pro pěstitele bylo určitě potěšující, že nedostatky v jakosti potravin zjištěné v roce 2000 neměly většinou původ v zemědělské prvovýrobě. Dokonce nadlimitní obsah těžkých kovů, který se vyskytoval pouze u 38 vzorků, nepocházel vždy z půdy. Do potravin se tyto cizorodé látky v několika případech dostaly až v průběhu výroby z technologického zařízení. Příznivě dopadla i kontrola obsahu reziduí pesticidů. Vyskytovala se ve většině případů u ovoce a zeleniny a jasně vedlo zboží z dovozu (45 vzorků proti 7).
Jsou bezpečnější ředkvičky nebo špenát?
Rizikové prvky v rostlinách při různých způsobech pěstování – takový byl název referátu, v němž byly shrnuty výsledky z několikaletých pokusů vedených na katedře agrochemie a výživy rostlin České zemědělské univerzity v Praze. Doc. Ing. Pavel Tlustoš, CSc., který práci kolektivu katedry na konferenci prezentoval, mi jistě promine onen poněkud nevědecký mezititulek. Chtěla jsem jím zdůraznit, že výsledkem výzkumné činnosti mohou být jasné závěry aplikovatelné v praxi. Bohužel, podle mých zkušeností, se takové přednášky vyskytují na konferencích a seminářích spíše ojediněle.
O co ve stručnosti šlo. Práce byla vedena v několika rovinách. Pěstování zelenin na půdě různých vlastností a s různým obsahem rizikových prvků dalo odpověď na otázku, která zelenina nejvíce akumuluje který prvek. Dále byl sledován vliv vápnění na akumulaci těchto prvků a vliv hnojení čistírenskými kaly na obsah rizikových prvků v konečném produktu. Předpokládám, že se nám podaří získat příspěvek k publikaci v některém z odborných časopisů vycházejících v našem vydavatelství. Zatím tedy jen stručná odpověď. Za určitých okolností je špenát bezpečnější než ředkvičky.
Pozor na mykotoxiny
Pojem mykotoxiny už není v současnosti zdaleka neznámý. Jak předeslal RNDr. Jan Nedělník, PhD, je jich známo 290, ale na solidní úrovni jich lze analyticky stanovit asi deset. Jejich akutní toxicita není velká, ale dlouhodobé působení může být velmi nebezpečné. Z hlediska pěstitele jsou nejrizikovějšími plodinami kukuřice a pšenice, spotřebitel by se měl nejvíce obávat ořechů, arašídů, sušeného ovoce, ovocných šťáv, čaje a všech potravin, na nichž objeví plíseň. Mykotoxiny se vyskytují také v potravinách živočišného původu – v mléce, vnitřnostech, vepřovém mase. O tom, odkud se do těchto potravin dostávají, se ještě mnoho neví. Vzhledem k šíři problému budeme v některém z příštích čísel Zemědělce věnovat mykotoxinům samostatný článek.
