Cukrová řepa si za posledních několik let „prodělala své“. Ale i přesto v mnohých podnicích zůstala plodinou číslo jedna. Je tomu tak i v Zemědělské společnosti Bukovno, kterou řídí Ing. Jan Bartoš – předseda Svazu pěstitelů cukrovky Čech.
Zemědělská společnost Bukovno, s. r. o., hospodaří na výměře asi 1300 ha. Firma, která má asi třicítku společníků, vznikla v roce 1992 a navázala na práci jednoho ze středisek státního statku. Podmínky k hospodaření na mladoboleslavském okrese předurčily podnik k pěstování obilnin, řepky, již zmiňované cukrovky a dalších běžných polních plodin. Zbavili se zde ztrátového chovu skotu a živočišnou výrobu dnes tvoří pouze chov prasat.
S výsledky podniku je ing. Bartoš spokojený, i když jak říká, slabiny se najdou všude. Výnosy i užitkovost jsou zde nad republikovým průměrem. Stabilně zde dosahují zisk asi dva miliony korun. „Vzhledem k tomu, že 1,5 mil. korun vyplácíme restituentům, nezbývá na rozšířenou reprodukci mnoho,“ komentuje výsledky šéf podniku. Přesto se zde za posledních několik let vybavili moderní technikou, vybudovali novou administrativní budovu, posklizňovou linku a skladovací kapacity na celou produkci obilnin.
Problémový loňský rok
Ne každý rok se však daří, a to platí i v úspěšných podnicích. Celý mladoboleslavský okres měl loni kvůli nepřízni počasí problémy při sklizni obilnin. Také Zemědělské společnosti Bukovno zůstalo na polích 50 ha nesklizené pšenice, kterou museli zaorat. „Byl to strašný pocit, nejde přitom jen o peníze, ale o to vynaložené úsilí, vzpomíná ing. Bartoš. Tato zkušenost jej přiměla k rozhodnutí pořídit další kombajn. S ním by se sklizeň obilnin měla zásadně uspíšit a loňská situace by se opakovat neměla.
I přes problémy s počasím se v Bukovnu podařilo všechna pole zorat, tím se všichni hospodáři z okolí chlubit nemohou. Řadě z nich se nepodařilo zorat ani pozemky určené pro cukrovku. To se podle ing. Bartoše může následně negativně projevit i ve výnose.
Celkově však ing. Bartoš hodnotí rok 2001 pozitivně. Situace v zemědělství se podle něj výrazně zlepšuje. Loni si nemohli stěžovat ani na platební morálku svých odběratelů, což je z úst jiných hospodářů často slýchaný nářek. „Možná jsme měli jen štěstí,“ zaváhá, aby situaci příliš nepřechválil.
Využitá příležitost
To, že ne každý rok nahrává všem zemědělským komoditám, ať už jde o počasí nebo o úroveň cen, přimělo společnost k další nové aktivitě. Od začátku roku provozuje také restauraci. Podle slov ing. Bartoše využili místa na trhu a jak uvádějí ekonomické učebnice, vhodně diverzifikovali zdroje. Nezemědělská aktivita však v žádném případě nemá za úkol dotovat tu zemědělskou.
Cukrová řepa na prvním místě
To, že se v Bukovnu dostává cukrovce náležité pozornosti, dokládá kromě dlouhodobého výnosu 530 t/ha při cukernatosti 16 % také strojový park. Jak ing. Bartoš tvrdí, aby mohli ve výnosech konkurovat západoevropským farmářům, musí především včas zasít. To je při zdejší výměře 300 ha těžký úkol a něco jiného, než když farmář potřebuje zasít jen 20 hektarů a přitom má vlastní sečku jen pro sebe. Proto v Bukovně pořídili nový výkonný osmiřádkový secí stroj, se kterým jsou schopni celou výměru řepy zasít za šest dnů. Protože se intenzivně věnují také ochraně, brzy následovalo pořízení nového samochodného postřikovače. V souvislosti s ochranou ing. Bartoš poznamenává, že by uvítal možnost pěstování geneticky modifikované cukrovky odolné totálnímu herbicidu. Vyřešila by se tak řada problémů a pěstování zjednodušilo a zefektivnilo.
Dosud největší investicí pro cukrovku byl sklízeč. Ten pořídili společně se sousedním podnikem. Výkon stroje stačí pro sklizeň řepy v obou podnicích a ještě vypomáhá ve službách. Loni sklidil přes tisíc hektarů. „Dnes jsme kompletně moderně vybaveni pro celou technologii pěstování cukrovky, což je plodina, pro kterou se snažíme dělat maximum,“ uvedl dále ing. Bartoš.
Cukerné starosti
Z pohledu většiny pěstitelů cukrovky Ing. Jan Bartoš, předseda Svazu pěstitelů cukrovky Čech, příliš růžově rok 2001 nevidí. Ač v době našeho setkání nebyla ještě řepná kampaň u konce a tudíž nebyla známa přesná čísla, bylo jasné, že cukernatost zdaleka nedosáhne loňských hodnot. Málo slunečního svitu a déšť jsou příčinou cukernatosti kolem 16 %. Loni byla tato hodnota asi 18 %. Při srovnatelných výnosech to znamená, že produkce cukru nedosáhne ani stanovené kvóty 502 tisíc tun.
Pěstitele rovněž trápí problém nedovoleného dovozu cukru, který se jich rovněž nepřímo dotýká. Ač se již mnohé udělalo pro to, aby se zamezilo podvodným dovozům cukru s kakaovým práškem, vanilkou či škrobem, narůstá podle ing. Bartoše problém s dovozy na tzv. zušlechťovací styk.
Rovněž nespokojenost cukrovarníků s přidělenou kvótou se odráží na celkovém trhu s cukrovkou a cukrem. Navíc vrásky na čelech pěstitelů cukrovky jistě začátkem roku přidělala zpráva o zavření modřanského cukrovaru. Předseda jejich svazu se proto nemohl smířit s představou, že by pěstitelé z okolí tohoto zpracovatele byly rázem zbaveni možnosti cukrovku pěstovat. A to kvůli ekonomickému zájmu cukrovaru. Pro podnik, který do pěstování cukrovky investoval nemalé prostředky, by to mohlo znamenat obrovské ztráty. Za vhodné řešení vzniklé situace ing. Bartoš považuje přerozdělení kvóty modřanského cukrovaru mezi cukrovary v nejbližším okolí Modřan. Bez tohoto státního zásahu totiž zůstává kvóta cukrovarnické společnosti, která provozuje další cukrovary, ne však ve středních Čechách. Tato skutečnost podle ing. Bartoše opětovně upozornila na význam uzavírání dlouhodobých smluv mezi pěstiteli a zpracovateli, v nichž by se víceméně kvóty cukrovarů přerozdělily na pěstitele. Tomu se však podstatná část cukrovarníků dosud brání.
