Biologie a regulace rákosu obecného

Plevelné rostliny reagují velmi rychle na změny vyvolané systémem hospodaření na našich polích. V posledních letech došlo ke změnám ve vlastnictví půdy, zpracování půdy, skladbě plodin i systému regulace plevelů. Rákos obecný (Phragmites australis (Cav.) Trin.ex Steudel) využil svých přirozených schopností a rychle osídlil pozemky podmáčené a neudržované, využit špatné péče o vodní toky, zavlažovací kanály a meliorace a poměrně rychle se rozmnožil tam, kde mu to bylo umožněno.

Charakteristika plevele: Patří mezi velmi nebezpečné plevele na orné půdě. Vyskytuje se roztroušeně po celém území, převážně na vlhkých stanovištích. Je schopen se prosadit ve všech kulturních rostlinách. Jedná se o statnou vytrvalou rostlinu setrvávající na polích prostřednictvím mohutného kořenového systému. Šíří se z břehů vodních ploch, zavlažovacích a odvodňovacích kanálů a prorůstá meliorační drenáže. Zpracování půdy neovlivní jeho výskyt. Konkurenční schopnost rákosu obecného je vysoká, má vysoké nároky na vodu a živiny. Škodí ve všech kulturních rostlinách.

Biologická charakteristika: Rákos obecný patří do čeledi Poaceae – Lipnicovité. Je to rostlina vysoce vzrůstná. Vytváří stébla dlouhé až 2 m vysoká. Listy vytvářejí dlouhé pochvy, které jsou rozestavěny ve dvou řadách. Stébla jsou zakončena bohatou latou. V půdě vytváří mohutný kořenový systém. Protože se jedná o hluboko kořenící plevelnou rostlinu, je schopen čerpat vláhu z velkých hloubek a proto snadno přežívá přísušky a nedostatek vláhy především v letních měsících.

Reprodukce: Rostlina se rozmnožuje generativní a vegetativní cestou. Na orné půdě vytváří rákos obecný výhradně sterilní stébla. Fertilní stébla vytváří na neobdělávané půdě, nebo na okrajích pozemků. Obilky jsou drobné, ochmýřené. Šíří se větrem a vodou. Po dozrání mají poměrně dobrou klíčivost, kterou rychle ztrácejí. Na orné půdě však převládá vegetativní způsob rozmnožování. Článkovité oddenky jsou uloženy ve značné hloubce, až 2 m. Z těchto horizontálních oddenků raší nové výhody. Regenerace oddenků je vysoké. Vzhledem k hloubce zakořenění nejsou poškozovány orbou.
Na ornou půdu se dostává větrem obilkami, které jsou však velmi citlivé vůči herbicidům a vůči agrotechnickým zásahům. Šíření obilkami je možné pouze na špatně obdělávaných a zanedbaných polích. Převážně se na pole šíří z okolních pozemků prorůstáním kořenových výběžků. Vyskytuje se především v ohniscích, při zanedbání pozemků se ohniska rychle zvětšuje.

Regulace

Základním prvkem regulace rákosu obecného je především prevence. Rákos vyhledává především lokality vlhčího typu. Hladina podzemní vody může být však i poměrně hluboko. Rozšiřuje se především z okolí neudržovaných zavlažovacích kanálů a zanedbaných odvodňovacích kanálů a drenáží. Odvodňovací drenáže rychle ucpe kořeny. Ucpané drenáže způsobí místní zamokření v kterém se rákosu velmi dobře daří. Na polích osidluje právě zamokřené plochy, z kterých se rychle šíří do okolí.
Zpracováním půdy jsou hubeny pouze vzešlé semenáče, dospělé rostliny mají kořenový systém umístěn hluboko pod zemí, mimo dosah i nejhlubší orby.
Herbicidy je možné hubit rákos obecný poměrně obtížně. Rostliny rákosu jsou sice poměrně citlivé vůči herbicidům glyphosat a postemergentním graminicidům účinným na pýr plazivý, ale u rostlin rákosu je zpravidla v době vhodné pro aplikaci herbicidů velký nepoměr mezi nadzemní hmotou a hmotou kořenového systému. To znamená, že na povrchu listů ulpí malé množství herbicidů, které je nutné ke zničení rostliny. Z tohoto důvodu se zpravidla aplikace herbicidů míjejí účinkem.. V případě výskytu rákosu je nutné ohnisku rákosu věnovat cílenou pozornost a rákos opakovanými aplikacemi systémových totálních herbicidů (glyphosat) zničit, nebo vnímáme-li problém ekologicky, je možné lokalitu vyčlenit z pole a převést jí například na mokřad.

Text a foto
Ing. Jan Mikulka, CSc.,
Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha - Ruzyně