Obiloviny jsou v ČR v posledních letech pěstovány na 54 % sklizňové plochy na orné půdě. Z toho největší podíl zaujímá pěstování pšenice a ječmene, a proto ve stručném rozboru nákladů a výnosů věnujeme pozornost těmto plodinám.
K hodnocení nákladů a výnosů využijeme výsledků výběrového šetření VÚZE o nákladovosti jednotlivých zemědělských výrobků.
Hodnocení nákladů a výnosů vybraných plodin je provedeno za průměrné výsledky celého šetření, tj. za podnikatelské subjekty právnických a fyzických osob dohromady. Průměrné výsledky za obě podnikatelské skupiny jsou značně ovlivňovány výsledky právnických osob, protože mají převažující podíl na výměře sklizňových ploch ve výběrovém šetření jednotlivých plodin. Případné větší rozdíly mezi výsledky podnikatelských subjektů právnických a fyzických osob budou v analýze zohledněny.
V posledních letech u většiny plodin v rostlinné výrobě dochází ke stagnaci vynaložených nákladů na 1 ha sklizňové plochy pěstované plodiny. Je to ovlivněno jednak zpomalením tempa růstu cen vstupů do zemědělství a jednak úspornými opatřeními ze strany zemědělských podniků v důsledku nedostatku provozního kapitálu. Hektarové výnosy obilovin se od roku 1996 snižovaly, kromě roku 1999. Rozdílný vývoj nákladů na 1 ha sklizňové plochy a hektarových výnosů se odráží v úrovni a vývoji nákladů na jednotku produkce, kdy docházelo k jejich meziročnímu kolísání.
Odlišný byl vývoj nákladů u podnikatelských subjektů právnických osob a podnikatelských subjektů fyzických. U právnických osob dochází v posledních letech ke stagnaci vynaložených nákladů na 1 ha sklizňové plochy, kdežto u fyzických osob je zřejmá tendence k mírnému zvyšování vynaložených nákladů na 1 ha pěstované plodiny. Vývoj hektarových výnosů je u právnických i fyzických osob zhruba shodný a náklady na jednotku produkce meziročně kolísají.
Pšenice ozimá
Pěstování pšenice stále patří k nejméně problémovým výrobám zemědělských podniků, protože jde o plodinu málo rizikovou a v podstatě s vyřešenou technologií pěstování. Pěstování pšenice příznivě ovlivňuje ekonomiku podniků, protože výsledkem je většinou dosažení kladného hospodářského výsledku. Pšenice zaujímá stále svým rozsahem pěstování největší podíl na orné půdě.
Sklizňové plochy meziročně kolísají a nejvyšší sklizňové plochy pšenice bylo v posledních letech dosaženo v roce 2000. Kolísají rovněž hektarové výnosy s dlouhodobější tendencí k jejich snižování.
Celkově výnosy pšenice byly koncem 90. let zhruba o 10 % nižší než tomu bylo v 80. letech. Stagnace, příp. meziroční snižování hektarových výnosů nejde jen na úkor výkyvů počasí, ale zejména vlivů neuspokojivého využívání pěstebních technologií (nízké dávky průmyslových hnojiv, prostředků ochrany rostlin a vyšší podíl používání vlastních osiv), což se následně odráží ve vyšším zaplevelení porostů, větším rozšíření chorob a škůdců a snížením hektarových výnosů. V okolních zemích jsou hektarové výnosy vyšší (v roce 2000 v SRN 7,29 t/ha, Rakousku 4,55 t/ha, Francii 6,61 t/ha).
Náklady pšenice ozimé
Náklady na pěstování pšenice do roku 1998 rostly vlivem zvyšování všech nákladových položek. Od roku 1998 dochází naopak k tendenci snižování nákladů na pšenici a v roce 2000 v porovnání s rokem 1999 došlo k poklesu většiny nákladových položek, kromě vlastních osiv, prostředků ochrany rostlin a nákladů na mechanizaci. Příčiny těchto vývojových tendencí lze především spatřovat:
a) v nahrazování nakoupených osiv vlastními osivy (náklady na vlastní osiva se meziročně zvýšily o 26,9 % při snížení nákladů na nakupovaná osiva o 25,5 %);
b) ve stagnaci spotřeby prostředků ochrany rostlin, o čemž svědčí index měrné spotřeby těchto prostředků.
109,51)
Index měrné spotřeby = ————— * 100 = 106,6
102,72)
1) index nákladů na prostředky ochrany rostlin
2) cenový index prostředků ochrany rostlin podle ČSÚ
Z uvedeného vyplývá, že na zvýšení nákladů na prostředky ochrany rostlin v roce 2000 v porovnání s rokem 1999 o 9,5 % se podílela měrné spotřeby těchto prostředků o 6,6 % a změna cen o 2,7 %. Jde o průměrná čísla, která v každém podniku nabývají jiných hodnot. Pro objektivní propočet je potřebná znalost struktury prostředků ochrany rostlin.
c) ve zvýšení cen PHM (meziroční index 162,8) u mechanizovaných prací, kde se meziročně náklady zvýšily o 9,5 %.
K výraznému meziročnímu poklesu nákladů došlo u ostatních přímých nákladů a služeb, které je v podstatě ovlivněno snížením rozsahu pojištění plodin. Tendence k snižování nákladů je v posledních letech rovněž zřejmá u pracovních nákladů, u kterých dochází hlavně k poklesu v oblasti obsluhy traktorů a kombajnů. Působí zde zřejmě jednak dokonalejší technika a v některých případech i vynechávání některých tradičních technologických postupů (bezorebné setí apod.).
V souvislosti s tendencí k poklesu většiny přímých nákladů dochází také k snižování režijních nákladů, které jsou v podstatě vázány na přímé náklady.
Vlivy působící na úroveň nákladů:
a) Rozdílné přírodní podmínky
Z hlediska rozdílných půdních a klimatických podmínek docházelo v roce 2000, tak jako v minulých letech směrem k méně příznivým podmínkám k poklesu vynaložených nákladů na pěstování ozimé pšenice.
Pokles směrem k méně příznivým podmínkám je zřejmý také u hektarových výnosů, kromě roku 1998, kdy v lepších přírodních podmínkách nedostatek srážek v jarních měsících ovlivnil nepříznivě hektarové výnosy. Snižování vynaložených nákladů a hektarových výnosů směrem k horším přírodním podmínkám způsobuje zhruba stejné náklady vynaložené na 1 t zrna, kde dochází jen k menšímu meziročnímu kolísání.
b) Rozdílná intenzita výroby
S růstem intenzity výroby dochází k výraznému zvyšování vynaložených nákladů ve všech položkách kalkulačního vzorce. Obdobně tomu bylo i v minulých letech. Zvyšování nákladů v souvislosti s růstem intenzity výroby je efektivní, protože náklady na 1 t pšenice se snižují.
Ke snižování nákladů na 1 t pšenice dochází u všech nákladových položek.
Tržby a rentabilita výroby pšenice ozimé
U výsledných ukazatelů – tržeb, realizačních cen a míry rentability – je zřejmá tendence k poklesu těchto ukazatelů od roku 1997. Nejpříznivějších výsledků při pěstování pšenice bylo v roce 1999 a 2000 dosahováno ve výrobní oblasti kukuřičné a řepařské.
V příznivějších výrobních podmínkách je dosahováno vyšší tržnosti při pěstování pšenice, a tím i vyšších cen užití produkce (realizovaná produkce je oceněna v realizačních cenách a produkce ponechaná ke spotřebě v podniku – osiva, krmiva – je oceněna v nákladech výroby konkrétního podniku).
Za uvedenými průměrnými výsledky ve výrobních oblastech i ČR existují výrazné rozdíly ve výši tržeb i v míře rentability u podniků s rozdílnou intenzitou výroby.
Rentabilní pěstování pšenice v roce 2000 lze dosáhnout až při hektarovém výnosu
3,60 – 3,70 t.
Ječmen jarní
Ječmen jarní je druhou nejvýznamnější obilovinou pěstovanou v ČR. Ve sledovaném období sklizňové plochy ječmene meziročně kolísají s dlouhodobou tendencí k jejich poklesu. Kolísají rovněž hektarové výnosy.
Náklady ječmene jarního
Náklady na pěstování a sklizeň ječmene jarního jsou nižší zhruba o 2 000 Kč na 1 ha sklizňové plochy než u ozimé pšenice a dosáhly v průměru právnických a fyzických osob v roce 2000 11 384 Kč/ha sklizňové plochy. V porovnání s rokem 1999 jde o zvýšení o 2,6 %. K meziročnímu malému zvýšení nákladů došlo prakticky u všech nákladových položek. Zvýšení celkových nákladů a pokles hektarových výnosů způsobil meziroční zvýšení nákladů na 1 t zrna o 24,2 %.
Vlivy působící na úroveň nákladů
a) Rozdílné přírodní podmínky
Nejnižší náklady na pěstování ječmene jsou vynakládány v bramborářsko-ovesné a horské výrobní oblasti, což při nižších hektarových výnosech ovlivňuje nejnižší náklady na 1 t produkce. Nejpříznivějších výsledků z hlediska nákladovosti bylo v minulých letech dosahováno v kukuřičné a řepařské výrobní oblasti. Meziročně se náklady na pěstování ječmene ve všech výrobních oblastech na 1 t zrna zvýšily vlivem snížení hektarových výnosů. Nejvyšší zvýšení nákladů na 1 t zrna bylo v oblasti kukuřičné a řepařské.
b) Rozdílná intenzita výroby
S růstem hektarových výnosů dochází u podniků právnických i fyzických osob ke zvyšování nákladů na 1 ha sklizňové plochy. Zvyšují se zejména náklady na ochranu rostlin a nakupovaná osiva při poklesu spotřeby vlastních osiv v nejintenzivnější skupině. Značně se zvyšují ostatní přímé náklady a služby, pracovní náklady i další nákladové položky.
Vyšší intenzifikační vklady v souvislosti s růstem hektarových výnosů byly efektivní, protože náklady na 1 t ječmene se snižují. Se zvyšováním hektarových výnosů se snižují všechny uvedené nákladové položky.
Tržby a rentabilita výroby ječmene jarního
V roce 2000 se zlepšily realizační podmínky i pro ječmen jarní. Došlo k výraznému zvýšení tržeb a realizačních cen, což i přes zvýšení nákladů na 1 t zrna ovlivnilo zvýšení rentability pěstování ječmene.
Na výsledcích pěstování ječmene se výrazněji projevují rozdílné přírodní podmínky, než je tomu u pšenice. Nejvyšší míry rentability je dosahováno v kukuřičné a řepařské výrobní oblasti, což je pravděpodobně způsobeno vyššími cenami dosahovanými u sladovnického ječmene, který se pěstuje především v těchto výrobních oblastech. Míra rentability ječmene jarního se směrem k horším přírodním podmínkám výrazně snižuje kromě roku 2000.
Také u jarního ječmene intenzita výroby výrazně ovlivňuje ekonomické výsledky jeho pěstování.
U ječmene jsou rozdíly v ekonomickém efektu v souvislosti s intenzitou výroby podstatně výraznější než u pšenice. V roce 2000 musel podnik dosáhnout zhruba 2,6 t výnosu, aby bylo dosaženo prahu rentability.
U ječmene jsou rozdíly v ekonomickém efektu v souvislosti s intenzitou výroby podstatně výraznější než u pšenice. V roce 2000 musel podnik dosáhnout zhruba 2,6 t výnosu, aby bylo dosaženo rentability jeho pěstování.
Ing. Jaroslav Novák, CSc.
VÚZE Praha
