České bramborářství prochází v posledních letech významnými změnami. Mezi ně je třeba především řadit snižování ploch brambor, včetně množitelských, výrazné rozšiřování odrůdové skladby, nástup nových technologií pěstování, zlepšení ochrany proti chorobám a škůdcům a postupné soustřeďování ploch brambor u pěstitelů, kteří jsou schopni poskytnout této plodině vše, co potřebuje tak, aby byla zajištěna intenzita výroby a především kvalita tržní produkce, a tím i celá ekonomika tohoto úseku.
Plochy brambor, tak jak se dalo očekávat, mají sestupnou tendenci. V roce 1989 bylo v České republice zasázeno 115 281 ha brambor, z toho množitelské plochy činily 26 396 ha. V roce 2001 to bylo již pouhých 54 296 ha, z toho množitelských ploch 5310 ha. Znamená to, že za 12 let poklesla celková plocha brambor na 47,1 %, u sadby dokonce na 20,1 % (tabulka 1). V současné době zaujímají množitelské plochy 9,7 % z celkových ploch brambor, což je porovnatelné s ostatními předními evropskými státy. I přes to, že se podle informací Odboru osiva a sadby ÚKZÚZ zvýšil výkup certifikované sadby z 1 ha, z deseti tun v roce 1998, na 14,1 tuny v roce 2000, tak na tomto úseku v porovnání s předními bramborářskými státy zaostáváme. Přitom není problémem u převážné části množitelů vyprodukovat u řady odrůd více než dvacet i třicet tun sadby brambor z jednoho hektaru. Je tudíž zarážející, kde tato kvalitní certifikovaná sadba brambor mizí.
Při snižování ploch brambor má stále větší význam používání kvalitní sadby brambor, která prošla celým systémem uznávacího řízení, včetně posklizňových zkoušek, a je uznána v příslušném stupni množení jako certifikovaná. To zaručuje, že vyhovuje řadě parametrů, a to jak z hlediska velikostního třídění, tak i výskytu chorob. Mimořádný důraz je kladen na výskyt virových chorob, které mohou výrazně snížit výnos. Sledován je i výskyt houbových, bakteriálních a fyziologických chorob. I u nich je stanoven maximální přípustný výskyt.
Certifikovaná sadba je prozkoušena na výskyt karanténních chorob a škůdců, kterých musí být prostá. Ministerstvo zemědělství proto dotační politikou podporuje nákup certifikované sadby, ale zatím pouze v tzv. uzavřených pěstitelských oblastech. Tímto opatřením bylo sledováno řešit výskyt virových chorob brambor a maximálně omezit výskyt jejich infekčních zdrojů v těchto, pro množení sadby brambor nejcennějších oblastech. V současné době, kdy značným problémem je u nás výskyt karanténních bakterióz, především pak bakteriální kroužkovitosti, se jeví potřeba tuto podporu nákupu certifikované sadby rozšířit pro všechny oblasti. Bylo by to jistě nejúčinnější a zároveň nejlacinější eradikační opatření v ochraně proti karanténním bakteriózám. Používání certifikované sadby je pro pěstitele brambor základním předpokladem pro dosažení vysokého výnosu, kvality produkce, a tím i předpokladu výhodného zpeněžení, což jistě nejvíce ovlivňuje celou ekonomiku pěstování brambor.
Úspěšnost pěstování brambor závisí i na použité odrůdě. V roce 2001 bylo ve Státní odrůdové knize zapsáno celkem 108 odrůd, z toho 35 českých (tabulka 2). Znamená to, že pěstitel má z čeho vybírat. Až do roku 1994 výrazně převažovaly v Listině povolených odrůd české odrůdy, určité zastoupení měly i odrůdy slovenské, holandské a německé. Od roku 1997 začaly převládat odrůdy zahraniční, především holandské a německé. Nově povolené odrůdy jsou obvykle velmi výnosné a většinou dosahují i velmi dobrých kvalitativních parametrů. Je však třeba mít na zřeteli, že na druhé straně vyžadují i intenzifikaci pěstitelských opatření, především intenzivní výživu, agrotechniku a vhodně volenou ochranu proti chorobám a škůdcům. Při zachování této intenzity není výjimkou, že poskytují výnosy i vysoko nad 50 t.ha-1 s vysokým podílem tržního zboží. Znamená to, že jsme schopni konkurovat předním pěstitelům brambor v rámci EU.
Významná je skutečnost, že více než 80 % registrovaných odrůd vykazuje odolnost proti rakovině brambor. Úspěchem je i to, že více než 74 % povolených odrůd vykazuje odolnost proti háďátku bramborovému.
Při výběru odrůdy musí pěstitel jasně vědět, pro jaký účel chce brambory pěstovat a má-li zajištěn pravidelný odbyt. Využití odrůd je v současné době již často úzce směrováno, například pro ranou sklizeň, klasický konzum, pro výrobu lupínků, hranolků, kaše a dalších výrobků nebo na škrob. Důležité je brát na zřetel i zařazení konzumních odrůd podle jednotlivých varných typů. V tomto smyslu musí pěstitel plnit požadavky zpracoven a baliček brambor, které zásobují konzumními bramborami spotřebitele většinou prostřednictvím supermarketů. Je proto nutná úzká spolupráce mezi výrobci brambor, výkupci, zpracovateli i přímo spotřebiteli brambor.
Pěstitel velmi raných brambor, které jsou určeny pro ranou sklizeň, nejčastěji v červnu, nebo již dokonce v závěru května, musí odrůdovou skladbu přizpůsobit tomuto požadavku a vybírat takové odrůdy brambor, které jsou schopny poskytnou sklizeň kvalitních hlíz o velikosti nad tři centimetry již v těchto termínech. Cílem musí být uplatnit jejich prodej v období kdy cenové relace jsou velmi příznivé tak, aby zvýšené náklady na pěstování velmi raných brambor byly dostatečně pokryty. Je celkem přirozené, že pěstování velmi raných odrůd brambor a jejich včasné uplatnění na trhu klade na pěstitele řadu požadavků, které pěstitel musí splnit, aby byl na trhu úspěšný.
Jde především o biologickou přípravu sadby, její předklíčení, či dokonce zakořenění, včasnou výsadbu, vhodnou kultivaci, využití zavlažování, či pěstování brambor pod netkanou textilií. Problematické je většinou mytí takto sklizených raných hlíz a jejich balení v průhledných fóliích. Tyto, prakticky nevyzrálé hlízy, totiž rychleji podléhají zkáze, především bakteriálním chorobám. Mezi jednotlivými odrůdami jsou však v tomto směru značné rozdíly. Důležité je, aby velmi rané odrůdy byly na trhu uplatněny včas, kdy mají dobrou stolní hodnotu. Jejich prodej v podzimních či dokonce v zimních nebo i v jarních měsících poškozuje jak spotřebitele (obvykle snížená stolní hodnota), tak často cenově pěstitele dalších konzumních brambor. Jsou však mezi ranými odrůdami výjimky, neboť některé velmi rané a rané odrůdy si uchovávají dobrou stolní hodnotu ještě v zimních, či dokonce v jarních měsících.
Velmi častým problémem pěstitelů je dodržování čtyřleté rotace brambor. Často jsou v bramborářské oblasti pěstovány brambory na tomtéž pozemku dříve než po čtyřech letech, což skýtá nebezpečí rozšíření a rozmnožení karanténního škůdce háďátka bramborového. Proto v těchto případech má pěstitel při pěstování upřednostňovat odrůdy, které jsou vůči tomuto škůdci resistentní.
Pěstitel ostatních konzumních brambor musí sortiment volit z hlediska doby použití produkce a požadavku zpracovatelských podniků na hranolky, lupínky a kaši. O každé odrůdě musí zjistit maximální množství informací, včetně odolnosti či náchylnosti k jednotlivým chorobám, eventuálně škůdcům, a nejvhodnější doby použití. Potom volí pro odrůdu nejvhodnější lokalitu, výživu, ochranu i dobu nabídky k prodeji.
Pěstitel průmyslových brambor, které jsou určeny pro výrobu škrobu, musí pro pěstování volit odrůdu s vysokým obsahem škrobu. Pozornost musí věnovat i vegetační době, neboť zpracovatelské podniky potřebují kampaň zahájit včas. Z toho důvodu musí pěstovat průmyslové brambory jak rané, tak i polorané a především i polopozdní až pozdní.
Velmi významné je, aby pěstitel velmi raných brambor, ostatních konzumních brambor i brambor určených pro zpracování na výrobky či na výrobu škrobu byl úzce propojen s výrobci sadby brambor. Od těch pak musí požadovat množení těch odrůd, které jsou zpracovateli a přímo i spotřebiteli žádány.
Výběr nejvhodnější odrůdy, společně s použitou kvalitou sadby, se zvolenými pěstitelskými a ochranářskými opatřeními a dobré propojení mezi pěstitelem, zpracovatelem a konzumentem beze sporu nejvíce rozhodují o pěstitelském úspěchu, a tím i o celé ekonomice pěstování brambor.
Doc. Ing. Vlastimil Rasocha, CSc.,
Výzkumný ústav bramborářský
Havlíčkův Brod, s. r. o.
