Loňský rok byl úrodný především na výskyt některých chorob. Kromě plísně slunečnicové, která se vyskytla na mnoha lokalitách, kde dosud nebyla, objevila se v nebývalé míře i plíseň maková - Peronospora arborescens. V některých porostech bylo 20 - 30 % rostlin silně napadených touto chorobou.
Je to patogen sice blízký známějším druhům, jako jsou plíseň bramborová nebo plíseň okurková, ale způsobem života má nejblíže k plísni slunečnicové. Platí o něm mnohé z toho, co o Plasmopara halstedii napsal dr. Hýsek v Rostlinolékaři 5/2001, str. 15, včetně symptomů na listech.
Vzhledem k tomu, že pěstování máku má celosvětově jen okrajový význam a je spíše potlačováno v rámci boje proti narkotikům, najdeme v literatuře i nepoměrně méně údajů o této chorobě než o kterékoliv jiné z plísní. Některé její vlastnosti si můžeme analogicky odvodit, neboť musí být stejné jako u ostatních patogenů patřících do Oomycetes. Především je to vlhkomilnost. Podmínkou pro infekci je kapka vody, ve které zoosporangia patogena vyklíčí a pak infikují hostitele.
Na rozdíl od většiny chorob způsobovaných patogeny z této skupiny, ale stejně jako u plísně slunečnicové, je přenosná osivem. Napadá proto už mladé rostliny a vyvolává systémové infekce. Při pohledu na porost vidíme na listech obdobné příznaky jako u plísně slunečnicové - chlorózy zachvacující části listů nebo i celé listy, zpravidla ostře ohraničené listovými žilkami. Pro napadení je typické to, že se šíří systémově - symptomy se projevují nejprve na bazálních částech listů a postupně pokračují ke špičce. Kromě toho můžeme na rostlinách někdy pozorovat osamocené léze v jinak zdravém pletivu listů. Tyto nejsou důsledkem systemické infekce, ale sekundární infekce zoosporangii vzniklými jinde, především na místech primární, tj. systemické infekce.
Zatímco například u plísně bramborové a dalších podobných chorob napadené části listů rychle odumírají, pro plíseň slunečnicovou a makovou je typické, že napadené listy pouze žloutnou a dlouho zůstávají živé. Na spodní straně listů se pod napadenými pletivy za vlhka vytvářejí lehce nafialovělé povlaky sporangioforů se sporangii.
Nejnápadnějším příznakem systémové infekce je kroucení až zpětné ohýbání stonku připomínající poškození rostlin růstovými herbicidy. Takto poškozené rostliny zpravidla předčasně odumírají a nevytvářejí výnos. Pokud houba nevysporuluje, nemusí se nám vždy na doručeném vzorku infekční chorobu odlišit od poškození růstovým herbicidem. Při pohledu na porost je rozdíl jasný. Poškození herbicidem zasahuje sousední rostliny do značné míry stejně, u infekční choroby máme vedle nemocné rostliny ihned v sousedství rostliny zdravé. V porostu se infikované rostliny s projevy systemické infekce objevují jednotlivě.
Vzhledem k tomu, že choroba dosud u nás nebyla všeobecně rozšířena, bylo by třeba bránit jejímu šíření vhodným mořením osiva - obdobně jako u karanténní plísně slunečnicové, kde je moření povinné. Bohužel však zatím nemáme registrován žádný přípravek pro moření máku dostatečně účinný proti plísni makové. Chemickou ochranu během vegetace neprovádíme. Měla by smysl velmi časná aplikace, která by zabránila sekundárním infekcím. Možnost potlačit již probíhající systémové infekce je i u systemických fungicidů velmi sporná.
V roce 2001 byly hlavním zdrojem infekce porosty ozimého máku. Na nich se patogen namnožil a silně infikoval sousední porosty jarního máku, který se vyvíjí později. Proto, pokud vyséváme ozimý i jarní mák, je v našem vlastním zájmu dodržet mezi oběma porosty co největší izolační vzdálenost. Teoreticky by jarní mák měl být od ozimého ve směru proti převládajícím větrům. Stejně tak bychom měli udržovat izolační vzdálenost mezi pozemky, kde byl mák loni a novými výsevy. Je zde vážné riziko, že mák z vypadaných semen vyrůstající v následné plodině bude zdrojem infekce plísně makové. Ideální řešení je aplikace těch herbicidů, které zahubí mák před vzejitím.
Prof. Ing. Karel Veverka, DrSc.,
Mendelova zemědělská a lesnická
univerzita v Brně
