Rok 2001 nastavil zrcadlo českému bramborářství. Poté, co se ve druhé polovině devadesátých let plochy brambor stabilizovaly přibližně na úrovni 70 tisíc hektarů a ročně pozvolna klesaly se zdálo, že se odvětví vzpamatovalo po prudkém poklesu ploch z počátku devadesátých let a další poklesy ploch budou kompenzovány nárůstem výnosů a bramborářství České republiky v době přijetí ČR do EU bude stabilní a připravené na konkurenci evropského trhu.
K procitnutí z této iluze stačila nadprodukce roku 2000, se kterou souvisel pokles farmářské ceny na úroveň, která byla pro některé pěstitele nižší než jejich náklady na produkci brambor. Tento faktor urychlil rozhodování podniků o tom, zda mají investovat do pěstování brambor nebo mají s pěstováním brambor skončit. Výsledkem tohoto rozhodování byla celková plocha brambor 54,3 tis. ha v roce 2001. Oproti předcházejícímu roku klesla plocha konzumních brambor o 16,1 tis. ha ( t. j. na 75,26 %) a plocha průmyslových brambor stoupla o 1,2 tis. ha (t. j. na 129,47%). Šokový meziroční pokles ploch konzumních brambor při průměrném výnosu v loňském roce znamená nepokrytou domácí potřebu konzumních brambor z domácí produkce. To se projeví na trhu v jarních měsících nárůstem cen a zvýšeným dovozem konzumních brambor ze zahraničí. Tato situace by sama o sobě nebyla vyjímečná a při kolísání výnosů, které bylo pro naše bramborářství typické, se za posledních deset let opakovala několikrát. Větší objemy
konzumních brambor byly dováženy v jarních měsících v letech 1995, 1996, 1998 i 2000.
Vyjímečná je však míra poklesu ploch a vysoká pravděpodobnost, že plochy budou dále klesat. Je stále ještě dost pěstitelů, u nichž není pěstování brambor stabilizované. Z hlavních faktorů působících na stabilitu pěstování brambor, které může pěstitel ovlivnit, není určitě při současných nízkých plochách problémem výběr vhodných pozemků. Z rozsáhlého sortimentu odrůd lze jistě zvolit pro zamýšlené užití i vhodné odrůdy. Pro volbu vhodné odrůdy spíše chybí informace o plasticitě a jistotě pěstování konkrétní odrůdy v podmínkách České republiky.
Ministerstvo zemědělství ČR je bohužel k našim opakovaným požadavkům na podporu zkoušení odrůd pro jejich zapsání do seznamu doporučených odrůd hluché. Pěstitel má také možnost nákupu biologicky hodnotné certifikované sadby. V jeho rukou je i úroveň technologického vybavení, včetně skladování.
Jako hlavní a na pěstiteli nezávisle působící faktor ovlivňující stabilitu bramborářství je vnímáno počasí. Pěstitel samozřejmě neovlivní teplotu, množství srážek a jejich průběh, ale výrazně může ovlivnit míru sekundárních vlivů spojených s počasím, například následný silný infekční tlak plísně bramborové v deštivém počasí včasností ošetření a volbou účinných přípravků, kvalitu i výnos hlíz včasnou výsadbou a sklizní i při nepříznivém počasí atd. Do jisté míry tak může nepříznivý průběh počasí eliminovat.
Rok 2001 ukázal, kdo byl průběhem počasí zaskočen méně a kdo více. To platí nejenom v podnikovém měřítku, ale i při porovnání výnosové stability v jednotlivých zemích. Vyspělé bramborářské země mají nejen vyšší výnosovou úroveň, ale i vyšší výnosovou stabilitu. Extenzívní pěstování brambor nemůže být ani úspěšné, ani stabilní. Jestliže máme v budoucnu zvýšit výnosová úroveň tak, aby byla z tuzemské produkce zabezpečena tuzemská spotřeba, bude nezbytné do odvětví investovat tak, aby se zvýšila intenzita pěstování brambor. To je závislé především na rozhodnutí pěstitelů. Jestliže bude mít stát zájem o zachování soběstačnosti v zásobení trhu touto tradiční plodinou, měl by pozorně sledovat další vývoj ploch brambor a včas reagovat efektivní pomocí bramborářům. Nemyslím si, že by byly efektivní pomocí plošné dotace na plochu brambor tak, jak je zavedla Slovenská republika. Za efektivní bych považoval program na podporu nákupu moderní technologie na pěstování brambor v rámci PGRLF s plnou dotací úroků, rozšíření podpory nákupu certifikované sadby i mimo uzavřenou pěstební oblast, případně další cílené programy.
Jednotlivý pěstitel rovněž bezprostředně neovlivní další faktor rozhodující o jeho ekonomice pěstování a to je trh. Vstupem řetězců na náš trh vešel do hry kapitál, se kterým se nemůže měřit kapitál firem, které brambory upravují a pěstují. Role účastníků trhu je samozřejmě do značné míry odvislá od síly jejich kapitálu. Zdá se, že si to současní pěstitelé brambor na rozdíl od svých dědečků a pradědečků neuvědomují a necítí opravdovou potřebu se spojit v organizace výrobců, které budou disponovat větším kapitálem a na trhu si získají lepší pozici. Pokud nebudou pěstitelé cítit opravdovou potřebu vytvořit svoji organizaci a zároveň plně respektovat i omezení, která jim z toho vyplynou, nezmění současný stav jakákoli pomoc či iniciativa zvenčí. Dosavadní pokusy takovou organizaci vytvořit skončily neúspěšně. Existuje několik objektivních a mnohdy i subjektivních příčin tohoto stavu. V každém případě i ten největší český pěstitel brambor bude na trhu EU pouhým zrníčkem máku.
Jednoznačně nejdiskutovanějším problémem našeho bramborářství posledních let jsou fytokaranténní problémy spojené s bakteriální kroužkovitostí brambor (CMS). Výskyt této choroby u nás je nejenom příčinou zákazu vývozu brambor do EU a výrazného omezení možností vývozu brambor na Slovensko, ale především významných škod pěstitelů vzniklých realizací mimořádných rostlinolékařských opatření nařízených Státní rostlinolékařskou správou, které jsou do značné míry kompenzovány státem. Stálý fytosanitární výbor v Bruselu na základě zprávy expertů a absence konkrétních kroků české strany do doby projednávání v listopadu 2001 neudělil ČR statut umožňující vývoz českých brambor do EU. Se značným zpožděním a po období nejistot je projednáván nový návrh metodického pokynu, ve kterém budou zahrnuta opatření reagující na závěry loňské mise expertů EU, která kontrolovala fytokaranténní situaci v této oblasti i názory české bramborářské veřejnosti. MZe ČR, SRS i všichni podnikatelé v bramborářství musí především ve vlastním zájmu věnovat nadále boji proti CMS maximální pozornost. Nezískáme-li do doby přijetí ČR do EU možnost volně s českými brambory obchodovat, bude naše šance uspět ve volné soutěži v evropském trhu mizivá.
Náš bramborářský svaz upozorňoval na tento problém od svého vzniku v roce 1993. Tehdy bylo přijetí ČR do EU vzdálenou budoucností. Dnes je to možná doba, která se brzy přestane počítat na roky a začne se počítat na měsíce.
Pro objektivní porovnání českého a evropského bramborářství nám chybí i relevantní statistické údaje. Jsou si toho vědomi i pracovníci MZe ČR. Nejedná se jenom o vykazování skutečných výnosů, ale i skutečných ploch. U nás je např. vykazována plocha brambor včetně souvratí, kdežto německý pěstitel vykáže neosázenou souvrať jako půdu v klidu a dostane na tuto vykázanou výměru dotaci. Takové drobnosti by mělo být snadné admistrativním opatřením odstranit. Od státních orgánů by měla být pro nejbližší období zásadní snaha o posílení naší konkurenceschopnosti. Příklad oživení českého škrobárenského průmyslu ukazuje, že při cílevědomém přístupu toho lze za aktivního přístupu podnikatelské sféry dosáhnout.
Ing. František Novák, CSc.,
předseda Ústředního bramborářského svazu ČR
