14.02.2002 | 10:02
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Chyby v agrotechnice brambor

Agrotechnika se u brambor výrazným způsobem podílí na výši výnosu, jeho stabilitě a na kvalitě produkce. I u brambor platí jednak obecná agrotechnická pravidla, společná pro většinu pěstovaných plodin osevního sledu, ale velmi významná jsou specifická opatření respektující charakter této okopaniny. Většina pěstitelů agrotechnické zásady (zahrnující čas od přípravy půdy do sklizně), podle kterých by měli u jednotlivých užitkových směrů pěstování brambor postupovat, velmi dobře ovládá.

Mnohým však zatím chybí dostatek finačních prostředků na nákup potřebné techniky, certifikované sadby, pesticidů, ale i na modernizaci skladovacích kapacit. U většiny pěstitelů to však není proto, že ekonomické výsledky u této komodity nesplňují očekávání. Hlavní důvod spočívá v tom, že finanční zdroje vytvořené produkcí brambor jsou mnohdy využívány ve prospěch jiných výrobních odvětví v podniku. Nutno však připomenout, že pěstitel, který se rozhodne pro určitou specializaci (v tomto případě pěstování brambor), nemůže očekávat konkurenceschopné výsledky bez vytvoření odpovídajících podmínek.
Při volbě agrotechnických opatření se pěstitelé brambor dopouštějí řady chyb. S postupným snižováním počtu pěstitelů se však úroveň agrotechniky zvyšuje, chyb ubývá a výsledky se postupně přibližují úrovni farem, které v EU hospodaří v porovnatelných podmínkách. Přesto může být užitečné poukázat na některé možné chyby v agrotechnice brambor.
Je samozřejmé, že uvedený výčet chyb není úplný. Pěstování brambor je specifické svojí náročností a rozmanitostí u jednotlivých užitkových směrů pěstování, ale i odrůd. Pěstitel se v průběhu ročníku musí vyrovnat nejen s tímto faktorem, ale zároveň s odlišnostmi způsobenými průběhem počasí. Shrneme-li, pak k rozhodujícím faktorům, u kterých by se pěstitel neměl dopouštět zbytečných chyb, patří především: péče o stanoviště, volba odrůdy,
certifikovaná sadba a její příprava, dusíkaté hnojení a ochrana proti škodlivým činitelům, ale především proti plísni bramborové

Stanoviště a osevní postup

Nedodržování zásady, že brambory na jednom pozemku lze opakovaně pěstovat nejdříve po čtyřech letech přichází v úvahu především u pěstitelů v teplejších a úrodnějších oblastech, ale i u pěstitelů konzumních brambor v tradičních oblastech. Následkem pak je nebezpečí výskytu karanténních chorob a škůdců, příměs jiných než sázených odrůd.
Vypuštění opakovaně sečených pícnin (jetel, jetelotráva apod.) z osevních sledů, ve kterých je zařazeno množení brambor se může projevit výskytem plevelných brambor a s tím spojeným nebezpečím výskytu bakteriální kroužkovitosti, nárůstem nákladů souvisejících s odplevelením, ekonomickými ztrátami za zamítnuté partie atd.

Výživa a hnojení, zejména dusíkem

Neodpovídající zásoba hlavních živin v půdě má za následek nižší výnos a jeho stabilitu a také zhoršenou kvalitu hlíz. Zásoba živin by se na pozemcích určených pro pěstování brambor měla pohybovat kolem 100 – 125 mg P, 140 – 220 mg K a 110 – 180 mg Mg na kilogram půdy. Není vždy věnována dostatečná pozornost kvalitnímu organickému hnojení (hnůj, kejda, zelené hnojení) a půdní reakci (5,5 – 6,5 pH/KCl).
Dusíkaté hnojení prováděné bez ohledu na použitou dávku a druh organického hnojiva ovlivňuje negativně délku vegetační doby zvolené odrůdy, užitkový směr pěstování a obsah anorganického dusíku v půdě, výnosovou stabilitu, kvalitu hlíz a nese vyšší a neefektivní náklady i poškozování životního prostředí.
U dusíkatého hnojení, které rozhoduje nejen o výši výnosu a jeho stabilitě, ale ovlivňuje i kvalitu hlíz, je rozhodující volba dávky odpovídající dříve uvedeným ukazatelům. Mimo to by bylo vhodné postupně přejít na aplikaci dusíku prostřednictvím aplikátorů umístěných na sazečích. Při tomto způsobu aplikace je zajištěno rovnoměrné dávkování, snížení ztrát a s tím spojené snížení nákladů, navíc je vytvořen předpoklad pro výrazné snížení dávky dusíku (o 25 – 30 %), tj. tento systém je mnohem šetrnější i k životnímu prostředí. Dusík při tomto způsobu aplikace můžeme zapravovat v jednosložkových, resp. ve vícesložkových průmyslových hnojivech, zatím především v pevné formě. K dispozici však budou i aplikátory na kapalná hnojiva. U průmyslových hnojiv je vedle obsahu živin důležitý především odpovídající fyzikální stav, který umožňuje bezchybnou práci aplikátoru. Při využití vícesložkových průmyslových hnojiv se jejich dávka řídí dávkou dusíku, ale je nutno počítat s tím, že jejich aplikace snižuje výkon sazeče, protože vyžaduje častější plnění zásobníku. Koncepce využití diagnostických metod pokládá za prioritní diagnostiku půdy, resp. stanovení obsahu anorganického dusíku před sázením pro aplikaci základní dávky dusíku v průmyslovém hnojivu s následnou kontrolou výživného stavu porostu ve vegetaci pomocí anorganických rozborů rostlin a případným dohnojením dusíkem. Metoda však umožňuje i přihnojení fosforem a hořčíkem (Zemědělské informace ÚZPI č. 8/2001).

Příprava půdy, sadba a sázení

Používání necertifikované sadby znamená nižší výnos a nebezpečí šíření bakteriální kroužkovitosti. Sázení nepřipravené sadby tj. nenarašené (u raných konzumních nepředklíčené) a u odrůd náchylných ke kořenomorce nenamořené sadby snižuje výnos a způsobuje nižší výtěžnost tržních hlíz.
Chybou je i práce při přípravě půdy, sázení a kultivačních zásazích v období nadměrné půdní vlhkosti. To s sebou nese nebezpečí vzniku hrud a tím mechanického poškození hlíz při sklizni, větší podíl příměsí při sklizni, snížení výtěžnosti tržních hlíz, nárůst výskytu skládkových chorob.
Sázení do neodkameněné půdy i v případě, kdy výskyt kamenů o velikosti nad 35 mm přesahuje 20 t.ha-1 ve svrchní 150 mm vrstvě ornice přináší mechanické poškození hlíz, snížení výtěžnosti tržních hlíz, následně pak větší výskyt skládkových chorob, skladovací ztráty a snížení tržeb.
Sázení na pozemky se svažitostí vyšší než 8° a. nedostatečná ochrana proti erozi (vypuštění zasakovacích pásů při organizaci honů a porostu) a zejména u množitelských porostů sázení po spádnici znamená nebezpečí eroze, poškození životního prostředí, ztrát produkce, případně i příměsi jiných odrůd.
Při výsadbě vyššího počtu sadbových hlíz než vyžadují jednotlivé užitkové směry dochází ke zbytečnému zvýšení nákladů. Následkem nekvalitního zahrnutím sadbových hlíz po sázení je nedostatečná vrstva půdy nad hlízami, stejně jako po chybách při kultivaci. Následuje zelenání hlíz a napadení hlíz plísní bramborovou.

Volba odrůdy

Pro volbu vhodné odrůdy je k dispozici poměrně značné množství údajů a informací. Pěstitel musí brát v úvahu především požadavky odběratele a jeho prostřednictvím i přímého spotřebitele. Tato zdánlivě jednoduchá záležitost však není mnohdy respektována a např. pěstitelská (množitelská) nenáročnost je mnohdy nadřazena nad ostatními, z hlediska spotřebitele důležitějšími, vlastnostmi. Velmi častým problémem je nabídka velmi raných odrůd, určených pro letní konzum v podzimním (i pozdějším) období, kdy jejich kvalita neodpovídá a jsou k dispozici mnohem jakostnější odrůdy s delší vegetační dobou. I při výrobě sadby brambor je třeba plně respektovat specifické vlastnosti jednotlivých množených odrůd. Důkladná znalost množené odůrdy je základním předpokladem pro její úspěšné rozmnožování. Odrůdy náchylné ke strupovitosti je nutné umisťovat na pozemky, kde se tato choroba pravidelně nevyskytuje. Odrůdy náchylné k plísni bramborové nelze vysazovat do lokalit, kde jsou předpoklady pro včasný výskyt plísně. Při umisťování jednotlivých odrůd je třeba respektovat i náchylnost či odolnost k jednotlivým virovým chorobám a nevysazovat odrůdy náchylné ke stejnému viru vedle sebe.

Ochrana rostlin

Nezvládnutí ochrany proti plevelům snižuje výnos, zhoršuje kvalitu hlíz a působí obtíže při sklizeni. Chyby při ochraně porostů proti plísni bramborové spočívají především v předčasném nebo naopak opožděném zahájení ochrany, v nevhodné volbě sledu fungicidů, v jejich nekvalitní aplikaci, v nedostatečné intenzitě ochrany a v neprovedeném předčasném ukončení vegetace. Následkem jsou snížení výnosu, zvýšení nákladů, snížení tržeb, zhoršení kvality a vyšší skladovací ztráty.
Úsilí pěstitele nemusí být doprovázeno odpovídajícím výsledkem především tehdy, zanedbá-li ochranu proti škodlivým činitelům. U jednotlivých užitkových směrů patří k hlavním především plíseň bramborová. Ochrana proti této chorobě je založena na preventivních agrotechnických opatřeních, postřicích fungicidními přípravky a včasném ukončení vegetace. Agrotechnická opatření zahrnují především výběr vhodného pozemku podle mikroklimatických a půdních podmínek, výběr odrůd podle náchylnosti k plísni, biologickou přípravu sadby, vyrovnanou výživu, vhodnou hloubku sázení s dostatečným nahrnutím hrůbků, dodržení zásad omezujících infekci hlíz při sklizni a přizpůsobení posklizňové úpravy a skladování zdravotnímu stavu hlíz. Aplikace fungicidů musí být zahájena včas a postřiky musí být opakovány podle účinnosti přípravků, náchylnosti odrůdy a průběhu počasí. Pro zahájení ochrany je vhodné využít některé z metod prognózy plísně bramborové. Výběr fungicidů a jejich sled se volí tak, aby byly maximálně využity jejich specifické vlastnosti. Frekvence postřiků v období srážek nebo se slabými srážkami se řídí účinností přípravků, která je obvykle 7 – 10 dní, v období sucha je možné intervaly prodloužit. Po intenzivních srážkách je nutné postřiky co nejdříve obnovit. Ukončení vegetace je základním opatřením v ochraně hlíz před infekcí. Nejvhodnější je chemická desikace natě, mechanické ničení je méně účinné, protože plíseň přežívá na zbytcích mezi řádky a je nadále zdrojem infekce. Ukončení vegetace je účelné v době, kdy je nať napadena v rozsahu 5 – 20 % . Přirozené dozrání natě je možné připustit jen v případech, kdy plíseň není v porostu přítomna. Z dalších škodlivých činitelů, které si zaslouží větší pozornost, můžeme uvést především ochranu proti plevelům, u množitelských porostů ochranu proti virovým chorobám a dále z chorob kořenomorku bramborovou, strupovitost, skládkové choroby a karanténní bakteriální kroužkovitost. Ochrana proti plevelům je poměrně velmi dobře známa, problémy působí především „netradiční“ plevele, jakými jsou např. rostliny řepky, ale i bramboru apod. Samostatnou kapitolou je systém ochrany před zaplevelením u porostů, vysázených při uplatnění technologie odkameňování. V jejich případě nelze použít herbicidy obvyklým způsobem tak, jak jsme byli dosud zvyklí a aplikovat je bezprostředně před vzejitím. Jejich aplikace musí být provedena dříve a jejich účinek je nutné zesílit následnou aplikací vhodné kombinace postemergentních přípravků. Důvodem je skutečnost, že od doby výsadby do vzejití uplyne min. 20 – 30 dní a po celou tuto dobu mohou plevele v odkameněné půdě intenzivně růst a to proto, že je oproti tradiční technologii vypuštěno vláčení a proorávka naslepo. Ochrana proti virovým chorobám spočívá ve využití komplexní semenářské agrotechniky. K nim patří především používání certifikované sadby, ochrana proti přenašečům virových chorob, znalost odrůd z hlediska jejich náchylnosti k jednotlivým virům, dodržování izolační vzdálenosti, vytváření obvodů zdravých brambor, desikace množitelských porostů a především soustavné provádění negativních výběrů. Pro kořenomorku bramborovou jsou agrotechnická opatření (narašení, předkličování, zabránění poškození klíčků, sázení do vyhřáté půdy, podzimní organické hnojení, sklizeň co nejdříve po desikaci apod.) stejně důležitá jako moření sadbových hlíz. To je základním opatřením, které omezuje výskyt choroby na rostlinách a dceřiných hlízách. Je ho možné provádět při přípravě a při vyskladňování sadby nebo přímo při sázení. Vlhké moření je vhodnější z důvodu hygienických a umožňuje rovnoměrnější pokrytí hlíz mořidlem. Ochrana proti bakteriální kroužkovitosti se řídí karanténními předpisy a neměla by být u pěstitelů v žádném případě podceňována. Existuje jistě řada možností jak se bránit zavlečení této karanténní choroby, ale k rozhodujícím patří především používání certifikované sadby, likvidace plevelných brambor a dodržování základních zásad v péči o skladovací prostory a techniku (desinfekce).
Dosažení přiměřených výnosových parametrů je rozhodující pro rentabilitu výroby všech užitkových směrů pěstování. Samozřejmou podmínkou je splnění představ odběratelů z hlediska kvalitativní stránky produkce. Pěstitel, který má být konkurenceschopný, musí být zároveň přiměřeně specializován, vybaven potřebnou, i když nákladnou technologií pro pěstování, sklizeň a posklizňovou úpravu. Neobejde se bez moderních skladovacích kapacit a již uváděné vzájemně výhodné návaznosti na odběratele. Celní ochrana a dotační podpora je jistě důležitá, měla by být na úrovni srovnatelné s EU, ale není rozhodující.
Mnohem důležitější je poznání, že jedině intenzivní výroba brambor je rentabilní, a proto by se ji měli věnovat především ti, kteří intenzitu mohou a chtějí zajistit. To však v žádném případě nevylučuje pěstování konzumních brambor v systémech ekologických hospodářství. Jejich produkce by měla odpovídat poptávce a měla by být pro pěstitele ekonomicky přijatelná. Nutno dodat, že pěstování brambor v ekologických zemědělských systémech je značně náročné. Pro dosažení uspokojivého výnosu a dobré kvality hlíz je nutné především zvolit správný osevní sled, vybrat vhodnou odrůdu, optimalizovat organické hnojení a ostatní agrotechnické zásahy. Velmi důležité je využití biologických a ostatních povolených prostředků k ochraně porostů.
Také opožděné a nekvalitní negativní výběry v množitelských porostech jsou chybou, která vede k zamítnutí partií a následně ke snížení tržeb.

Volba techniky

Při sklizni a posklizňové úpravě hrozí nadměrné mechanické poškození hlíz způsobené především používáním zastaralé techniky a nešetrnou obsluhou technologických linek Dojde pak ke snížení výtěžnosti tržních hlíz, zvýšení skladovacích ztrát, k problémům s uplatněním na trhu, a ke snížení tržeb.
Pěstitel by také měl mít k dispozici ucelené technologické linky pro všechny agrotechnické zásahy, spojené s pěstováním, sklizní i uskladněním brambor. Měly by být dostatečně výkonné pro předpokládané plochy brambor a tam, kde je to nutné by měly umožňovat uplatnění systému odkameňování. Je zřejmé, že přiměřenou úroveň faktorů rozhodujících o pěstitelských výsledcích u brambor s minimem chyb mohou zajistit především specializovaní pěstitelé s odpovídajícím vybavením a zkušenostmi.

Problém plevelných brambor

K péči o stanoviště patří nejen ochrana proti zavlečení karanténních chorob a škůdců, ale i opatření směřující k omezení nepříjemného problému posledních let, tj. „plevelných brambor“. Řešení je velice obtížné především tam, kde v osevním sledu chybí jeteloviny. V následných plodinách prakticky neexistuje selektivní herbicidní přípravek, který brambory jako plevel spolehlivě ničí. Relativně více možností mají pěstitelé se živočišnou výrobou. Nejvíce šancí je při pěstování kukuřice, ve které byl nejvíce účinný přípravek Starane, ale je to třeba aplikovat, když brambory mají nať 5 – 10 cm vysokou. Zcela přirozené je potlačení růstu a zamezení vytvoření dceřinných hlíz při zařazení jetele, vojtěšky a jetelotravních směsek určených ke krmným účelům (pro opakované sečení). Obecně nejvyšší účinek z hlediska potlačení plevelných brambor lze předpokládat aplikací neselektivních systémových herbicidů. Ty je třeba použít na vzejité plevelné brambory vždy, kdy to bude možné. Existují jistě ještě další možnosti (dodatečné sběry, odložení zimní orby, negativní výběry apod.), ale je zřejmé, že s tímto problémem musí pěstitelé počítat a řešit jej s ohledem na svoje možnosti, a to i za cenu úpravy osevních sledů, ve kterých mají zařazeny zejména množitelské porosty.

Ing. Bohumil Vokál, CSc.,
Doc. Ing. Vlastimil Rasocha, CSc.,
Výzkumný ústav bramborářský,
Havlíčkův Brod

Napsat komentář

Napsat komentář

Komentáře k článku

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down