Při zpracování některých rodů hvězdnicokvětých neboli složnokvětých rostlin (Asterales) pro sedmý svazek Květeny České republiky (projekt GAČR. 206/98/1545) zjistil první z autorů tohoto příspěvku, že mádie setá se jako olejnina pokusně pěstovala v Rakousko-Uhersku již koncem třicátých let 19. století.
Podrobné údaje byly uveřejněny v časopisu Mittheilungen der k.k. Mährisch-Schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur-und Landeskunde in Brünn (Zprávy c.k. Moravsko-Slezské společnosti pro podporu rolnictví, přírodovědy a krajiny v letech 1839 (str. 45 - 46, 228 - 232, 337 - 338) a 1840 (str.17 - 21, 65 - 72, 117 - 119, 134 - 136, 229 - 231). Autory článků byli J. C. Nestler, F. Diebl, K. Hardegg, A. C. Mayer a jejich spolupracovníci. O výsledcích se ještě zmiňují v časopisu Neue Schriften der k.k. patriotisch-oekonomischen Gesellschaft v roce 1844 vycházejícím v Praze. Od té doby pravděpodobně nevyšlo u nás o tomto druhu žádné sdělení, a proto se domníváme, že následující informace mohou naše čtenáře zajímat.
Botanická charakteristika
Rod Madia (mádie) z čeledi hvězdnicovité (Asteraceae) zahrnuje asi 18 druhů původem většinou ze západní části severní Ameriky. Jsou to jednoleté i vytrvalé, výrazně vonné byliny porostlé žláznatými chlupy. Listy jsou jednoduché, úbory s květy trubkovitými i jazykovitými, vesměs žlutými, plody jsou hranaté lysé nažky.
Jediným hospodářsky využitelným druhem je mádie setá (Madia sativa Mol.) původem z Chile, kdysi pěstovaná pro olejnaté nažky. Jsou to jednoleté, žláznatě huňaté, silně lepkavé byliny citronové vůně. Mají kůlový kořen a přímou, nejčastěji 40 - 60 cm vysokou, velmi tuhou, hustě olistěnou lodyhu. Úzce kopinaté až téměř čárkovité, většinou 10 - 15 cm dlouhé listy jsou v dolní části lodyhy vstřícné nebo po třech v přeslenech, výše střídavé, širokou bází přisedlé, celokrajné, od lodyhy vzpřímeně odstálé, k jejímu vrcholu hustě sblížené. Asi od poloviny lodyhy se v jejich úžlabí tvoří krátké boční květonosné lodyhy, takže vrchol rostliny je i díky lepivým žlázkám dosti kompaktní. Průměr rozkvetlých úborů je asi 2 - 2,5 cm, jazykovité květy jsou citronově žluté, zpravidla jen v počtu 5 - 12. Po opylení hmyzem vznikají asi 5 - 7 mm dlouhé, čtyř až pětiboké, stříbřitě šedé nažky, na vrcholu bez chmýru.
Je zajímavé, že rostliny popsaného vzhledu, kdysi pěstované a nyní zplanělé od státu Washington až do Kalifornie, se nijak nepodobají původnímu chilskému druhu, který má čárkovité listy a drobné úbory v řídkém květenství. Proto se někdy považují jen za monstrosní formu původního druhu.
Pro okrasu se někdy pěstuje jako letnička Madia elegans Don. S čárkovitými až kopinatými listy a dlouze stopkatými úbory v řídké chocholičnaté latě. Jazykovité květy jsou delší než u mádie seté, jejich jazyk je trojcípý, žlutý, někdy na bázi s červenou skvrnou. Pochází z vyšších poloh Kalifornie, Oregonu a Nevady, kde roste do nadmořské výšky asi 1200 m.
Vlastnosti a využití oleje
Nažky obsahují asi 30 - 40 % hustého polovysychavého oleje. Podle publikace Schustera obsahuje asi 50 - 60 % kyseliny linolové, asi 12 - 14 % kyseliny linolenové a 12 - 18 % nasycených mastných kyselin. Má význam jako olej pokrmový (jedlý) i technický, a proto se mádie setá pěstovala již v 19. století jako olejnina i v některých evropských zemích, především v Německu (Würtembersko, Dolní Lužice) a v jihovýchodní Evropě. Olej se používal zejména k výrobě bílých pevných mýdel a vzhledem k trvanlivosti i při výrobě tkanin a v přádelnách. Olej má i léčivé účinky při revmatických onemocněních.
Agrotechnika v první polovině 19. století
Výhodou mádie seté je krátká vegetační doba (tři až čtyři měsíce), takže se pěstuje většinou jako jařina vhodná i jako předplodina pro každý ozim. Je možné ji vysévat i na podzim (prováděno v knížectví Würtemberském), ovšem dlouhotrvající nebo opakované mrazy ji mohou poškodit. Daří se jí na půdě jemně zpracované, písčité i hlinité, středně vlhké, dobře vyhnojené. Vysévá se v dubnu či květnu, když pominou jarní mrazíky. Výsev provádíme buď naširoko, nebo do řádků o šířce 30 cm, velmi mělce a zavláčíme lehkými branami. Výsevek na jedno vídeňské jitro činí 8 - 10 liber (asi 7,7 - 9,7 kg.ha-1). Osivo vzchází během osmi dnů. Rostliny v řádcích jednotíme na 4 - 6 palců (10 - 15 cm). Jsou značně odolné vůči chladu i škůdcům, zejména dřepčíkům. Během vegetace odstraňujeme plevel jednou až dvakrát.
Kvetení začíná ve druhé polovině července. Rostliny vykvétají postupně od vrcholu dolů, takže v tomto pořadí dozrávají i plody. Nevýhodou mádie je silná lepivost celých rostlin, přetrvávající až do zralosti prvních nažek koncem srpna. Problémem je vystihnout nejvhodnější dobu sklizně, neboť zralé nažky z úborů snadno vypadávají. Sklizeň provádíme začátkem září ostrým srpem za ranní rosy nebo vytrháváním, nať necháme několik dní venku a pod střechou proschnout a pak vymlátíme. Při pěstování v řádcích se výnos semen vyrovná řepce, při výsevu naširoko je asi o jednu třetinu nižší. Jako krmivo není nať mádie skotem konzumována.
Před lisováním je nutné nažky proprat vlažnou vodou a vysušit. Ze sta dílů surového oleje se získá 40 dílů stearinu nebo tuhých tuků, 15 dílů glycerinu medovité a nasládlé konsistence; zbytek tvoří čistý olej.
Dovětek
Z literatury není zřejmé, proč bylo od pěstování mádie seté kdysi zcela upuštěno. Podle našeho názoru byla hlavní příčinou silná lepivost a možná i pach rostlin ztěžující obdělávání i sklizeň a dále nestejnoměrné dozrávání plodů. V současné době se u nás a pravděpodobně nikde v Evropě jako olejnina nepěstuje, podobně jako na americkém kontinentu, i když například na Univerzitě v Pise i v současné době zjišťují mj. také vlastnosti mádiového oleje. Byla nahrazena jinými výkonnějšími druhy, v našich podmínkách především řepkou. Je však pozoruhodné, že již před více než 160 lety byla ve střední Evropě důkladně zkoušena, což dokazuje, že již tehdy se intenzivně hledaly nové perspektivní druhy užitkových rostlin.
Doc. Ing.Václav Zelený, CSc.,
doc. Ing. Petr Baranyk, CSc.,
Česká zemědělská univerzita v Praze
