Odrůdy brambor byly jak u nás, tak v ostatních zemích jejich pěstování až do počátku osmdesátých let zamořeny virem S buď zcela, nebo ve velmi vysokém stupni. Práce na ozdravení těchto materiálů byly řešeny v souvislosti s ostatními viry bramboru nejdříve cestou aktivního vyhledávání zdravých jedinců pomocí laboratorní diagnózy s následným intenzivním rozmnožováním v izolovaných podmínkách, a to pomocí stonkových řízků (například ve Skotsku a Kanadě), popřípadě hlízami, nebo jejich částmi (též u nás).
Teprve rozpracování a zavedení techniky explantátových (meristémových) kultur (spolu s termoterapií, popřípadě též chemoterapií) však umožnilo získat zdravé jedince i ze zcela zamořených genotypů. Tyto techniky nalezly později uplatnění i u nás a spolu s metodami rychlého vegetativního množení regenerantů in vitro a se systémem kontroly zdravotního stavu metodou ELISA byly využity pro získání zdravých výchozích šlechtitelských materiálů vedených v technických izolátech. Aplikace těchto metod umožnila proti tradičním postupům klonové selekce zkrácení udržovacího šlechtění a množení bramboru minimálně o dva až tři roky.
V důsledku zahajování udržovacího šlechtění našich odrůd s nízkým počtem ozdravených výchozích jedinců, nesledování viru S v dalších ročnících polního udržovacího šlechtění a množení sadby (virus S je u nás stále ještě tolerován a není zařazen do sledovaných virů v posklizňových zkouškách sadby zajišťovaných ÚKZÚZ), při současné vysoké úrovni zdrojů virové infekce v nejbližším okolí a silném infekčním tlaku, dochází u nás k rychlé a masivní reinfekci sadbových materiálů. Před ukončením množitelského cyklu jsou sadbové porosty většiny odrůd (včetně těch, které vycházely ze zcela ozdravených výchozích materiálů a systému rychlého rozmnožování explantátových kultur) prakticky zcela virem S zamořeny. Vzhledem k víceletému vedení v infekčním prostředí jsou virem S zcela zamořena též novošlechtění, přihlašovaná do státních odrůdových zkoušek. S vlastním ozdravováním se zpravidla začíná u perspektivních kříženců až těsně před nebo i po jejich zapsání do Státní odrůdové knihy.
Jelikož jde o problematiku dlouhodobého charakteru, vyžadující soustavnou a všestrannou pozornost nejen od šlechtitelů, pokračuje s podporou NAZV řešení výzkumného projektu „Bezvirové šlechtění bramboru“, na kterém se podílí jak Výzkumný ústav bramborářský v Havlíčkově Brodě, tak všechny české šlechtitelské společnosti (Sativa Keřkov, Selekta Pacov, Vesa Velhartice a Vysočina Vyklantice). Vlastní práce bezprostředně navázaly na výsledky dosažené v předchozích výzkumných řešeních zvláště na úsecích laboratorní diagnózy virů, explantátových kultur a technologie získání a vedení ozdravených materiálů. Zjišťování výskytu PVS v odrůdách brambor dovážených k nám ze zahraničí a současný stav jeho výskytu v našem udržovaném sortimentu odrůd byly sledovány právě v rámci řešení těchto úkolů.
Výskyt viru S v dovozech sadby
Výskyt viru S v dovozech sadby byl systematicky sledován již od roku 1995. Vybrané vzorky zahraničních odrůd (obvykle stupeň E) byly hodnoceny v posklizňových skleníkových zkouškách metodou ELISA též na přítomnost viru S. V období 1995 - 1998 bylo postupně zhodnoceno 1098 vzorků, zahrnujících 125 odrůd. Zcela bez výskytu PVS bylo 81 genotypů (65 %), nízký až střední výskyt byl prokázán u 26 genotypů (21 %) a střední až vysoký výskyt u 18 genotypů (14 %). Ve vyšším stupni byly virem S zamořeny tyto odrůdy: Bionta, Calla, Colette, Ditta, Eba, Granola, Helena, Helios, Jaqueline, Marene, Norika, Pepo, Rosara, Satina, Secura, Serafina, Sibu, Stamm.
V roce 1999 bylo celkem hodnoceno 326 vzorků od 94 odrůd brambor, z nich pouze 16 vzorků bylo silně infikovaných, naopak 224 vzorků bylo zcela bez infekce PVS. Zcela bez výskytu PVS bylo 70 genotypů (74 %), nízký výskyt PVS byl zaznamenán u 18 genotypů (19 %) a pouze sedm genotypů (7 %) bylo zamořeno silně. Při porovnání výsledků s předchozími ročníky se jeví jasný trend ke snižování výskytu PVS v zahraničních odrůdách. Souhrnně lze konstatovat, že zcela bez PVS byla většina odrůd dovážených z Dánska, Francie, Holandska a Velké Británie. Obvykle vysoký výskyt PVS byl zaznamenán v některých odrůdách pocházejících z Rakouska a Německa.
Z dovozů základní sadby brambor ze zahraničí pro výsadbu v roce 2000 bylo na výskyt viru S zkoušeno celkem 219 vzorků od 83 odrůd. Bez výskytu PVS bylo 175 vzorků od 62 odrůd (75 %), střední a slabý výskyt PVS byl zjištěn u 14 odrůd (17 %) a silný výskyt byl u 10 odrůd (12 %). Silně infikovaných bylo sedm odrůd z Německa (Jaqueline, K 3419, Norika, Rosara, Satina Secura a Serafina), dvě odrůdy z Holandska (Asterix a Dura) a jedna odrůda z Rakouska (Rosita).
Z dovozů základní sadby brambor ze zahraničí pro výsadbu v roce 2001 bylo na výskyt viru S zkoušeno celkem 198 vzorků od 74 odrůd. Bez výskytu PVS bylo 166 vzorků od 54 odrůd (73 %), střední a slabý výskyt PVS byl zjištěn u 15 odrůd (20 %) a silný výskyt byl u sedmi odrůd (9,5 %). Silně infikovaných bylo pět odrůd z Německa (Albatros, K 3419, Rosara, Serafina, Sonate), jedna odrůda z Rakouska (Ivana) a jedna odrůda ze Slovenska (Viola).
Tuzemská sadba základních stupňů množení
Převážná část vzorků tuzemské sadby byla hodnocena metodou ELISA v posklizňových skleníkových zkouškách od roku 1998, a to stejnými postupy jako ostatní oficiálně sledované viry. V roce 1998 bylo ze základních stupňů množení (udržovacího šlechtění) sadby celkem zhodnoceno 142 vzorků od 27 odrůd. Bez výskytu PVS byly pouze odrůdy Vaneda a Vilma (SE1), s nízkým výskytem PVS (1 - 25 %) byly detekovány vzorky (obvykle pouze SE1) v dalších 15 odrůdách. Podíl infikovaných rostlin u následujících množitelských stupňů těchto odrůd zpravidla přesahoval 50 %. V rozsahu 51 - 100 % byl virus S v základní sadbě prokázán ve vzorcích 23 odrůd.
Rozsáhlejší soubor vzorků základních stupňů tuzemské sadby byl hodnocen v posklizňových skleníkových zkouškách z roku 1999. Celkem bylo hodnoceno 218 vzorků sadby čtyřiceti odrůd. Opětovně bylo nutné konstatovat, že řada našich odrůd je již v základních stupních množení virem S bramboru silně zamořena, 47 % vzorků bylo infikováno v rozsahu 76 – 100 %. U některých, většinou starších odrůd, ale též novošlechtění, kde nebylo ještě provedeno ozdravování, existují v základních šlechtitelských materiálech pouze 100% infikované materiály (Boubín, Hr 106/14, Kordoba, Korneta, Krista, Lada, Ve 24/24, Ve 58/28, Ve 94/17). Naopak 11 vzorků (5 %), většinou stupně SE1, bylo zcela bez PVS. V rozsahu 1 – 25 % bylo infikováno 47 zkoušených vzorků (22 %) ze stupňů SE1, SE2, ale též E. U odrůd sledovaných po dobu řešení prvního výzkumného projektu, tj. Krasa a Karin na všech šlechtitelských společnostech a dále výběrově odrůdy Amylex, Folva, Javor, Karmela, Kora, Kréta, Ornella, Tegal, Vaneda, Vera, Veronika, Vilma a Vy 107/7, u kterých byl uplatněn soubor vybraných virologických a semenářských opatření omezujících šíření virů, se podařilo získat základní materiály s velmi nízkou až nulovou kontaminací virem S bramboru i po víceletém polním vedení.
Detailní výsledky posklizňových zkoušek z roku 2000 u základních stupňů odrůd udržovaných v ČR jsou uvedeny v tabulce 1. Celkem bylo hodnoceno 202 vzorků od 35 odrůd. Lze konstatovat, že u řady našich odrůd přetrvává v základních stupních množení silný stupeň zamoření virem S, v rozsahu 76 – 100 % bylo infikováno 38 % vzorků. Stejně jako v předchozích letech u některých odrůd, ale též novošlechtění, existují v základních stupních sadby pouze 100% infikované materiály (Adéla, Borka, Boubín, Javor, Katka, Kléra, Kordoba, Kréta a Krista). Pouze 4 % vzorků bylo zcela bez PVS, v rozsahu 1 - 25 % bylo zamořeno 33 % zkoušených vzorků. Bylo tak prokázáno, že zcela bezvirózní základní šlechtitelské materiály byly získány u sedmi odrůd (Apolena, Keřkovské rohlíčky, Krystala, Magda, Samanta, Saturna a Tegal) a u 22 odrůd nepřesáhl výskyt viru S ve vzorcích základní sadby 25 %. Potěšitelné je zvláště zjištění, že u řady odrůd, většinou u těch, které byly sledovány v rámci řešení výzkumného projektu, existují v základní sadbě pouze bezvirózní materiály nebo zamořené virem S v nízkém stupni.
Detailní výsledky posklizňových zkoušek z roku 2001 jsou uvedeny v tabulce 2. Bylo celkem hodnoceno 248 vzorků od 40 odrůd. Silné zamoření virem S stále přetrvává u vysokého podílu vzorků základní sadby (31 % vzorků od 23 odrůd). Většinou jde o materiály starších odrůd, ale též novošlechtění, kde ještě nebylo provedeno ozdravování (Borka, Boubín, Katka, KE202/4, Kléra, Kornelie, Krystala, VE6/69, VE24/26 a Westamyl). Naopak pouze u šesti odrůd byly nalezeny vzorky zcela bez infekce PVS (celkem 8 % vzorků), v rozsahu 1 - 25 % bylo virem S zamořeno 42 % zkoušených vzorků zahrnujících 25 odrůd. U řady odrůd existují v základní sadbě pouze bezvirózní materiály nebo zamořené virem S v nízkém stupni.
Závěr
Vzájemným porovnáním výsledků dosažených v posledních dvou letech s předchozími ročníky lze vyvozovat závěry o jednoznačné tendenci k eliminaci viru S v základních šlechtitelských materiálech jak v zahraničí, tak u nás. V našich podmínkách, kde existují poměrně silné zdroje infekce, je uplatnění komplexu rostlinolékařských a semenářských opatření při množení bezvirové sadby naprostou nezbytností. První výsledky tohoto víceletého úsilí jsou patrné i na dosažených výsledcích prezentovaných v tomto sdělení.
Výsledky o výskytu viru S jsou bezprostředně využitelné zejména pro detailní plány výsadeb bezvirových výchozích a základních šlechtitelských materiálů ve šlechtitelských společnostech, pro zvětšení izolačních vzdáleností mezi zdravými a infikovanými partiemi. Dosažené výsledky nás též opravňují k názoru, že bude možné postupně přistoupit k oficiálnímu sledování tohoto viru v rámci certifikace základních materiálů sadby a k produkci zcela bezvirových materiálů tak, jak je tomu v zemích s vysokou úrovní produkce sadbových brambor.
Výsledky uvedené v tomto článku byly získány při řešení výzkumných projektů QE1168 a EP 7109 finančně podporovaných z prostředků NAZV.
Ing. Petr Dědič, CSc.,
RNDr. Jiří Ptáček CSc.,
RNDr. Jitka Soukupová,
Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s. r. o.
