Nároky na světlo, fotoperiodicita
Pro tvorbu vysokého výnosu sója vyžaduje dostatek slunečního záření. Světlo musí mít nejen potřebnou intenzitu a spektrální složení, ale musí působit na rostliny určitou délku dne. Posledně jmenovaná skutečnost je v agroekologických podmínkách Česka obzvlášť významná, neboť sója je v důsledku svého původu rostlinou krátkého dne, což znamená, že při pěstování ve vyšších zeměpisných šířkách prodlužuje svoji vegetační dobu úměrně s prodlužujícím se dnem.
Obecně platí, že rostliny krátkého dne kvetou nebo začínají kvést rychleji nebo více, jestliže fotoperioda je kritická nebo kratší, přičemž kritická fotoperioda je nejdelší délka dne, při které rostliny ještě kvetou (aktuální hodnota kritické fotoperiody se může měnit s růstovými podmínkami a s věkem rostliny).
Pro uplatnění různých odrůd sóji v našich podmínkách není nevýznamné zjištění, že prahové hodnoty vnímání světla u sóji jsou již mezi 6 - 13 luxy, přičemž na konci fotoperiody rostliny již registrovaly světlo o intenzitě jednoho luxu. V souvislosti s citlivostí sóji na světlo je třeba dále poznamenat, že v naší zeměpisné šířce je koncem jara a počátkem léta nejen dlouhý den (od východu do západu slunce asi 16 hodin), ale jsou značně dlouhé i svítání a soumrak, čímž se délka fotoperiody značně prodlužuje. Tím se nástup kvetení a zrání rostlin oddaluje. V naší zeměpisné šířce (v ČR) sója proto kvete až po 21. červnu, tedy v době, kdy se začíná krátit den.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem je proto třeba pro pěstování sóji v našich podmínkách zvolit takové odrůdy, které by byly fotoperiodicky relativně indiferentní, to znamená, že by byly podstatně méně citlivé na délku světelného dne. Z teoretického hlediska nelze vyloučit ani získání a využití odrůd sóji kategorie rostlin krátkodlouhodenních, které kvetou při dlouhém dni za předpokladu, že prošly potřebným počtem krátkých dnů. Tato situace by vyžadovala velmi časné založení porostů a rychlé vzejití a následný růst rostlin, aby k jejich fotoperiodické indukci došlo ještě za relativně kratšího dne, tj. v průběhu května, nejlépe v jeho polovině.
Je zcela samozřejmé, že za současné situace je nejjednodušší a nejpřijatelnější importovat vhodné odrůdy z oblastí, které jsou jak svojí zeměpisnou šířkou, tak i klimaticky nejblíže ČR. Z toho pohledu je třeba znovu zdůraznit, že výběru vhodných odrůd je třeba věnovat maximální pozornost. Je rovněž skutečností, že délka vegetační doby jedné a téže odrůdy je velmi variabilní podle vegetačních podmínek a může na témž stanovišti, v jednotlivých letech, mít výkyv i dva týdny (při pěstování na různých místech kolísá ještě podstatně více). Tuto skutečnost lze dokumentovat například rozdílností délky vegetační doby kanadských odrůd sóji Korada a OAC Vision pěstovaných v ČR (viz tabulku 1).
Nároky na teplotu a vláhu
Vzhledem ke svému původu je sója považována za teplomilnou a v některých svých růstových fázích i za značně vlhkomilnou plodinu. Šlechtěním pro její využití i ve vyšších zeměpisných šířkách, zejména v podmínkách Severní Ameriky (USA, Kanada), se však daří postupně snižovat jak její fotoperiodickou citlivost, tak i její nároky na teplotu a zčásti i na vlhkost prostředí.
Obecně lze uvést, že pro sóju pěstovanou v podmínkách ČR jsou doporučována stanoviště s průměrnou roční teplotou 8 - 9,5 °C, při tepelné konstantě 2000 (2200) - 3000 °C, přičemž raným odrůdám postačuje 2000 - 2300 °C.
Potřeba vody je poměrně velká, zejména v době klíčení, kvetení a tvorby lusků. Transpirační koeficient dosahuje hodnoty 600 - 1000 (nejčastěji je uváděna hodnota 820). Roční úhrn srážek by měl činit minimálně 550 - 650 mm, popřípadě 700 mm. Jako nejvhodnější vlhkost půdy je často uváděna hodnota 60 - 70 % využitelné vodní kapacity. V průběhu vegetace by měly být srážky rovnoměrně rozděleny. Pro jednotlivé měsíce vegetačního období jsou uváděny jako vhodné tyto průměrné teploty a úhrny srážek (pro ČR): duben 7 - 9,5 °C, květen 13,5 - 15 °C a 60 - 70 mm srážek, červen 16,5 - 18,5 °C a 70 - 80 mm, červenec 18,5 - 20,5 °C a 90 mm, srpen 17,5 - 18,5 °C a asi 80 mm, září 14 - 15 °C a přibližně 50 mm srážek.
Přestože pro sóju je důležitá i vyšší relativní vlhkost vzduchu, nemá zdaleka takový význam jako vlhkost půdy. Velké nároky sóji na vodu dokumentují i zjištění amerických odborníků z poslední doby uvedená v tabulce 2.
V období hlavní vegetace, v době intenzivního růstu, působí na tvorbu výnosu semen příznivě průměrné denní teploty kolem 20 °C při malých teplotních rozdílech mezi dnem a nocí (v této době má sója i největší nároky na světlo). Při průměrných denních teplotách pod 14 °C sója zastavuje růst.
Pro stanovení vhodné doby a způsobu založení porostů sóji, které podstatně ovlivňují pěstitelský úspěch, podobně jako u ostatních luskovin, považujeme za prospěšné dále podrobněji charakterizovat nároky sóji na teplotu a vláhu při klíčení.
Jako minimální teplota pro klíčení sóji je uváděna hodnota 6 - 7 °C, přičemž optimum je v rozmezí 15 - 20 °C. Pro klíčení sóji v polních podmínkách je ponejvíce doporučována teplota půdy 9 - 11 °C. Podstatná je skutečnost, že počáteční fáze klíčení, resp. bobtnání semen, což je převážně fyzikální proces (absorpce vody), však probíhá již při nižších teplotách. V literatuře se uvádí jako postačující teplota asi 5 °C (zmíněný děj výrazně ovlivňuje permeabilita semenných obalů pro vodu, chemické složení semen, zejména vlastnosti hydrofilních koloidů - imbibice, a dostupnost vody).
Se zřetelem na anatomickou stavbu a biochemické složení, a tím i poměrně pomalou, ale především slabou sorpční schopnost (6,5 atm., která je asi pětkrát nižší než například u obilek pšenice), vyžaduje semeno sóji ke svému nabobtnání velké množství vody. Potřeba vody pro vyklíčení, v přepočtu na hmotnost semene sóji, se pohybuje podle jednotlivých autorů v rozmezí 105 - 140 %, ponejvíce se však udává 107 - 120 % (což je asi dvojnásobné množství v porovnání s již zmíněnou pšenicí). Dostatečná zásoba vláhy v půdě dobu bobtnání výrazně zkracuje (na tři až pět dní) a spolu s příznivou teplotou urychluje vlastní klíčení a vzcházení rostlin.
Důležitá je rovněž skutečnost, že v době vzcházení sója poměrně dobře snáší přechodné výraznější ochlazení - i mrazíky do -3 °C (-4 °C). Rostliny hynou při teplotách pod –4 °C. Lze konstatovat, že v této fázi je sója odolnější než kukuřice, v době kvetení je však již choulostivější, neboť snáší pokles teplot pouze do -2 °C.
Nároky na půdu
Pro sóju jsou nejvhodnější hluboké, biologicky činné, hlinité, jílovitohlinité, popřípadě i písčitohlinité půdy s dobrou zásobou humusu a živin a s dobrým vodním režimem. Ve vlhčích polohách a v závlahových podmínkách vyhovují i půdy zrnitostně hrubší, například hlinitopísčité. Ideální zastoupení jednotlivých fází půdy je toto: pevná fáze 50 %, vzduch 25 %, voda 25 %, přičemž 50% pevný podíl je tvořen 47 % minerálních částic a 3 % organické hmoty. Půdy kyselé, zamokřené, těžké, uléhavé a silně náchylné k tvorbě půdního škraloupu jsou pro pěstování sóji nevhodné. Jako optimální pH půdy je v naší literatuře uváděno zpravidla rozmezí hodnot 6,5 - 7, v americké literatuře 5,5 - 7 (uvedené rozmezí je příznivé i pro činnost hlízkových bakterií). Jak vyšší, tak i nižší hodnoty od uvedeného rozpětí sója velmi špatně toleruje, zřejmě v důsledku výrazně zhoršeného příjmu některých živin. Například již při mírném zvýšení pH půdy nad 7 se podstatně snižuje příjem zinku a mědi. Sója velmi citlivě indikuje špatnou dostupnost železa a manganu vlivem vyššího pH a molybdenu v důsledku nižšího pH půdy.
Závěr
Z předložené analýzy a s přihlédnutím k poznatkům ze sledování růstu a vývoje sóji v rozdílných výrobních podmínkách ČR v letech 1999 - 2001 vyvozujeme tyto závěry:
Teplomilnost sóji, zejména pokud se týká její počáteční růstové fáze, je často přeceňována. Sóju, resp. její chladuvzdornější odrůdy, lze v našich teplejších oblastech vcelku úspěšně pěstovat. Z hlediska klasifikace klimatu ČR přichází v úvahu hlavně oblast teplá až mírně teplá. Ze sledování je patrné, že porosty sóji byly poměrně uspokojivé i v polohách s nadmořskou výškou 400 až 450 m (při výnosu 1,5 - 1,8 t.ha-1), kde se průměr roční teploty pohybuje mezi 7,3 - 7,8 °C, avšak za předpokladu, že zeměpisná šířka pěstitelských lokalit nebyla vyšší než 50°.
Tak, jako jsou nároky sóji na teplotu přeceňovány, jsou naopak podceňovány její nároky na vodu a zejména na délku dne. Tyto skutečnosti je třeba plně respektovat. Musíme vzít v úvahu, že současné, u nás dostupné odrůdy sóji mají relativně dlouhou vegetační dobu, popřípadě pozdě dozrávají, přestože jsou deklarovány jako rané anebo velmi rané. Je to dáno tím, že pocházejí z jižnějších zeměpisných šířek a u nás, v podmínkách delšího dne, vegetaci prodlužují. Z hlediska opožděného dozrávání je proto pěstování těchto odrůd rizikovější v polohách severních Čech, v oblastech s vyšší zeměpisnou šířkou (kolem 50 stupňů s. š. a více). Z provedeného šetření vyplývá, že v těchto oblastech se daří sóju lépe dopěstovat v polohách s nižší nadmořskou výškou nebo s jižní expozicí, kde je tepleji. Proto můžeme pro pěstování sóji v ČR vyvodit tuto zákonitost: čím sóju pěstujeme ve vyšší zeměpisné šířce, tím musí být nižší nadmořská poloha pozemku, a opačně, čím sóju pěstujeme v nižší zeměpisné šířce, tím vyšší může být nadmořská poloha pozemku.
Regiony vhodné pro pěstování sóji v ČR lze vymezit podle těchto kritérií: území by mělo vykazovat průměrnou roční teplotou vzduchu 8 °C a více, s nástupem období s průměrnou teplotou 5 °C a více nejpozději počátkem dubna a s nástupem průměrné teploty 10 °C a více koncem dubna, nejpozději počátkem května Vhodné jsou polohy s nadmořskou výškou do 300 - 320 m (ne v mrazových kotlinách!), s hlubokou, úrodnou, zpravidla středně těžkou a humózní půdou, se slabě kyselým až neutrálním pH a s dobrou vodní jímavostí. Musí být respektována zásada, že čím sušší klima, tím příznivější vodní režim půdy.
Úhrnem srážek ve vegetačním období by měl činit minimálně 300 mm, přičemž největší množství by mělo spadnout přibližně od poloviny června do poloviny srpna, a to alespoň 150 až 160 mm
Při časných výsevech není třeba se příliš obávat pozdních jarních mrazíků (v období tzv. ledových mužů). Sója je snáší lépe, než by odpovídalo jejímu původu, čímž se podstatně liší od ostatních luskovin pocházejících z jižních zeměpisných šířek. Při vzcházení sója snáší mrazíky až do –3 °C (-4 °C) a odumírá při teplotách pod -4 °C (-5 °C). Mimo to je třeba poznamenat, že v nižších polohách, potenciálně vhodných pro pěstování sóji (kromě mrazových kotlin), nebývá ochlazení při „ledových mužích“ tak výrazné, zejména v posledních letech. V případě, že dojde k menšímu poškození vegetačního vrcholu vzešlé sóji (mrazem, spasením apod.), rostliny regenerují z úžlabních pupenů. V případě, že zůstaly zachovány alespoň dělohy s téměř neznatelnými postraními pupeny, rostliny rovněž zregenerují.
Daniel Štranc,
Ing. Jaroslav Štranc, CSc.,
ZEPOR+, Zemědělské poradenství
a soudní znalectví Žatec,
Ing. Přemysl Štranc,
Česká zemědělská univerzita v Praze
