Nejdůležitější škůdci brambor, jejich význam a ochrana

V porostech brambor se vyskytují mnozí škůdci, kteří poškozují jak nadzemní, tak i podzemní části rostlin. Škodí buď přímo požerem či sáním, nebo nepřímo, a to tím, že mohou přenášet choroby, především virové, ale i houbové a bakteriální. Vzniklá poškození jsou za určitých podmínek vstupní branou pro patogeny hlavně ze skupiny hub a bakterií.

Výše škod závisí na řadě faktorů, hlavně pak na populační dynamice škůdce, termínu jeho výskytu, na průběhu povětrnostních a vegetačních podmínek. Významný vliv mají i pěstovaná odrůda, použitá agrotechnika, výživa a samozřejmě také způsob ochrany, kterou zvolí pěstitel.
Obecně škůdce brambor rozdělujeme na škůdce bramborové natě a škůdce kořenů, stolonů a hlíz bramboru.

Škůdci bramborové natě

Mšice - Aphidoidea
Tito škůdci způsobují přímé škody většinou výjimečně, a to pouze tehdy, dojde-li k jejich kalamitnímu přemnožení. Početné kolonie neokřídlených, ale i okřídlených mšic sáním oslabují trsy brambor, na kterých se vyskytují různé deformace, kroucení listů a popřípadě i nekrózy. Mnohem větší význam mají nepřímé škody, kdy při sání rostlinných šťáv přenášejí kromě viru X (PVX) všechny hospodářsky významné viry bramboru. U viru svinutky (PLRV) není dokonce znám žádný jiný, prakticky významný způsob přenosu než mšicemi.
V porostech brambor můžeme nalézt několik desítek druhů mšic, z nichž některé jsou význačnými přenašeči virových chorob brambor. Pro jiné druhy mšic mohou brambory sloužit jen jako příležitostný hostitel. Tyto obvykle na listech brambor nezakládají neokřídlené populace, neboť po ověřovacích vpiších většinou brambory opouštějí a vyhledávají příhodnějšího hostitele.
K nejvýznamnějším vektorům prakticky všech důležitých virových chorob brambor patří mšice broskvoňová (Myzus persicae Sulz.) a mšice řešetláková (Aphis nasturtii Kalt.). Významným vektorem, především viru PVY, je i mšice chmelová (Phorodon humuli Kalt.). Vektory virových chorob brambor mohou být i další druhy mšic. Některé druhy mšic, i když se s nimi v porostech brambor rovněž často setkáváme, jsou méně významnými vektory, nebo virózy brambor vůbec nerozšiřují (viz tabulku).
Z hlediska přenosu virové infekce jsou důležitější okřídlené formy mšic, které mohou virové choroby brambor přenášet na značné vzdálenosti, přičemž využívají nejen aktivního, ale i pasivního letu. Neokřídlené mšice se vzhledem k omezeným možnostem pohybu na šíření viróz brambor podílejí v menší míře. Nebezpečné jsou především v bezprostřední blízkosti infekčních zdrojů, kdy sousední trsy velmi často infikují.
Nálet mšic do množitelských porostů je sledován buď pomocí žlutých misek umístěných asi 10 cm nad porostem brambor, nebo pro potřeby signalizace pomocí tzv. sacích pastí. Početnost neokřídlených mšic je sledována listovými zkouškami. Výskyt mšic v našich sadbových oblastech je závislý na jejich úspěšném přezimování na zimních hostitelích a především pak na průběhu povětrnostních podmínek, které ovlivňují rozmnožování mšic, jejich vagantnost, a také infekčnost.
První nálety mšic do množitelských porostů brambor bývají u nás při normálním průběhu počasí obvykle zjišťovány kolem poloviny května, to je často v období, kdy začínají první rostliny brambor vzcházet. V tomto období jsou rostliny brambor k virové infekci velmi vnímavé. Do konce května i během června je nálet mšic obvykle slabý, maximálních hodnot dosahuje většinou v polovině června či začátkem srpna. Obecně platí pravidlo, že čím je ranější a silnější nálet mšic, především pak mšice broskvoňové, tím je větší nebezpečí šíření virových chorob brambor.
Neokřídlené mšice bývají v porostech brambor zjišťovány až v červnu v závislosti na výskytu predátorů a průběhu počasí. Maximálních hodnot dosahují obvykle ve druhé polovině července či začátkem srpna. Nejvíce rozšířenou neokřídlenou mšicí je mšice řešetláková, která tvoří obvykle největší kolonie neokřídlených mšic. Její vagantnost je však v porovnání se mšicí broskvoňovou výrazně nižší.
Ochrana proti mšicím v množitelských porostech brambor je nejvíce zaměřena na přímou ochranu, která spočívá ve využití aphicidních přípravků. Granulované insekticidy, aplikované při výsadbě brambor, jsou v současné době používány již omezeně. Úspěšně se rozšiřuje moření sadbových hlíz, které ochraňuje před mšicemi již vzcházející porosty. Nejčastěji jsou používány postřikové aphicidy. Jejich úspěšnost souvisí se včasností aplikace, to je v období, kdy začínají první nálety mšic a kdy jsou rostliny brambor ještě malé, a tudíž i k virové infekci velmi náchylné. Ošetření je třeba opakovat podle doby účinnosti použitého přípravku a konkrétního náletu mšic a výskytu populací neokřídlených mšic.
Chemická ochrana proti mšicím je nejvíce účinná proti persistentním virům. Je však účinná i proti nepersistentním virům, provádí-li se v komplexu s dalšími opatřeními. V zahraničí v ochraně proti nepersistentním virům úspěšně využívají postřiků minerálními oleji, jejichž použití u nás není povoleno.
Ze savého hmyzu mohou být prakticky významné a na rostlinách bramboru přímo škodit nebo přenášet nebezpečné choroby ještě křísi (Cicadoidea) a ploštice (Heterodera). Poškození křísi vyvolává tzv. žlutou skvrnitost, kdy na listech vznikají světle žluté skvrny, které jsou zřetelné při pohledu proti světlu. Jako přenašeč mykoplazmózy stolburu brambor má význam žilnatka vironosná (Hyalestes absoletus Sig.). Listy poškozené plošticemi mají žlutohnědé skvrny, často dochází i k dírkovatění listů a k trhání pletiv, což je zřetelné při pohledu proti světlu. Ochrana se provádí pouze při silném přemnožení insekticidními přípravky. Většinou stačí ošetřit okraje porostů sousedící se dřevinami, na nichž se tento hmyz nejčastěji vyskytuje.

Brouci - Coleoptera
Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata Say.) je nejvýznamnější škůdce brambor, a to zejména v teplých ranobramborářských oblastech jižní Moravy a Polabí, kde může během vegetace vytvořit i dvě generace. Při silném přemnožení může způsobit i holožíry a tím podstatně snížit výnos. Škodí okusem listů i stonků, někdy i vyčnívajících hlíz.
Přezimuje dospělý brouk v půdě v hloubce 10 - 40 cm. Po tuhých zimách a při nedostatku potravy koncem vegetace bývá stav přezimovaných brouků podstatně redukován. Po prohřátí půdy na jaře brouk vylézá a vyhledává potravu. Samičky, které mohou být oplozeny jak na podzim, tak i na jaře, kladou skupinově vajíčka, z nichž se líhnou larvy, na spodní stravu listů brambor. Ty prodělávají čtyři vývojová stadia. Nejvíce na bramborách škodí třetí a čtvrté larvální stadium. Dospělé larvy zalézají do země, kde se kuklí. Z kukel se postupně líhnou tzv. letní brouci, kteří ožírají rostliny brambor.
Výskyt škůdce je silně ovlivněn průběhem počasí, dostatkem potravy, výskytem predátorů a úspěšností přezimování. Vedle brambor napadá mandelinka i ostatní lilkovité rostliny.
Ochrana proti mandelince spočívá ve využití agrotechnických, biologických a chemických opatření. Na malých plochách je třeba provádět sběr jarních brouků a jejich mechanické ničení tak, aby se zabránilo vykladení vajíček. Významné je dodržování osevních postupů. Nejvýznamnější ochranou proti mandelince bramborové je používání insekticidních přípravků. Ty je třeba nasadit, když výskyt tohoto škůdce dosahuje hospodářské významnosti. Ošetřit je nutné porosty, na nichž je výskyt tzv. jarních brouků větší než sto na jeden hektar a když se na této ploše vyskytuje více než 5000 larev. Chemických přípravků a jejich kombinací proti mandelince bramborové je u nás registrováno na tři desítky. Jejich aplikaci je možné ve většině případů spojovat s ošetřením proti plísni bramborové. Na množitelských porostech dáváme přednost přípravkům které vykazují i dobrou aphicidní účinnost. Mandelinka bramborová má řadu přirozených nepřátel. Ti dokážou zredukovat její výskyt (ptactvo, ploštice, pavouci, slunéčka a další). Využívány jsou i biopreparáty, například na bázi Bacillus thuringiensis a Beaveria bassiana.

Škůdci kořenů a hlíz brambor

Nejdůležitější jsou háďátka, a to z rodu Globodera. Z brouků jsou to larvy kovaříků - drátovci, z motýlů osenice polní. V poslední době začínají způsobovat škody také slimáci.

Háďátko bramborové
Háďátko bramborové (Globodera rostochiensis a Globodera pallida) je karanténní škůdce, při jehož výskytu je nutné dodržovat přísné karanténní předpisy.
Je to drobný, většinou mikroskopicky zjistitelný červ, který napadá kořeny brambor. Ty odumírají a vytvářejí se nové vlásčité kořeny. Na poli jsou viditelná ohniska spatně rostoucích, často zažloutlých rostlin, nízkého vzrůstu, připomínající rostliny podmáčené nebo trpící nedostatkem výživy, nasazující malé, většinou drobné hlízy. V létě lze na kořenech zjistit většinou kulovité cysty (velké do 1 mm) s typickým krčkem na jednom pólu. Ty jsou zprvu bělavé, později žluté, při dozrávání hnědé. Cysty, oplodněné přeměněné samičky, obsahují až 500 mikroskopických červíčků, které po prasknutí napadají kořeny brambor. Cysty jsou velmi odolné vůči chemikáliím a nepříznivým půdním a povětrnostním vlivům.
Ochrana spočívá v dodržování přísných karanténních předpisů.. Množitelské porosty lze umísťovat pouze na pozemky, kde se tento škůdce nevyskytuje. To musí být dokladováno půdním rozborem. Velmi významné je i dodržování osevních postupů (čtyřletá rotace) a pěstování rezistentních odrůd i jejich střídání s odrůdami náchylnými. V současné době je více než 70 % u nás registrovaných odrůd odolných vůči háďátku bramborovému. Přímá ochrana spočívá v aplikaci nematocidních přípravků. Je to finančně náročná, ne vždy stoprocentně úspěšné a z ekologických i hygienických hledisek někdy problematické.

Drátovci - Elateridae
Jsou to larvy kovaříků, které poškozují především podzemní části rostlin, zřídka i nať. Nejvíce škodí na hlízách. Vyžírají povrchové dírky, často však vnikají i hluboko do hlíz, kde vytvářejí četné chodbičky vyplněné výměšky. V závěru vegetace hlízy většinou opouštějí a zůstávají v půdě. Poškození hlíz drátovci je někdy zaměňováno s poškozením kořenomorkou bramborovou.
Ochrana proti drátovcům spočívá ve vhodném střídání plodin a v řadě agrotechnických opatření, jako jsou podmítka, orba, častá kultivace apod. Významné je i odstranění pýru, trávovitých a okoličnatých plevelů. Z plodin, které drátovci nenapadají, je možné uvést hořčici, luskoviny a len. Z minerálních hnojiv lze doporučit kainit a vápnodusík. Přímá chemická ochrana především pomocí půdních insekticidů se používá pouze při kalamitním přemnožení tohoto škůdce.

Osenice polní
V posledních letech, zvláště v teplejších oblastech, bylo zjišťováno poškození hlíz brambor housenkami osenice polní (Agrotis segetum Schiff). Tento škůdce patří mezi motýli. Housenky vyžírají v hlízách brambor velké nepravidelné díry, často i chodby, výjimečně okusují listy. Ochrana spočívá především v agrotechnických zásazích (podmítka, orba, kultivace), ve včasné výsadbě a v ničení plevelů. Chemická ochrana se provádí pouze při silném přemnožení tohoto škůdce.

Slimáci
V posledním období, především ve vlhkých letech, lokálně škodí jak na hlízách, tak i na nati slimáci (Limacidae). Při silném přemnožení mohou způsobovat i holožíry. Ve hlízách vyžírají různě velké díry a chodby. Slupka většinou na hlíze zůstává. Ochrana spočívá v dodržování osevních postupů (nevysazovat brambory po řepce), v agrotechnických zásazích i v používání speciálních hnojiv, například dusíkatého vápna nebo kainitu. Vhodné jsou i chemické přípravky, například Slug pellets, Mesurol Schneckenkorn a další v granulované formě. K jejich aplikaci se používají odstředivá rozmetadla průmyslových hnojiv.
V porostech a na hlízách brambor se mohou vyskytovat ještě další škůdci. Jimi způsobené škody však většinou nebývají hospodářsky významné, a proto se přímá ochrana proti jejich výskytu provádí jen výjimečně při kalamitním přemnožení.

Doc. Ing. Vlastimil Rasocha, CSc.,
Výzkumný ústav bramborářský
Havlíčkův Brod, s. r. o.