V souvislosti se současným stavem tržní ekonomiky v zemědělství i s budoucím vstupem ČR do EU včetně nutné konkurenceschopnosti naší zemědělské výroby v rámci evropského zemědělství se vytvořila pilířová otázka, jak vůbec hospodařit v podhorských a horských oblastech Šumavy. Samozřejmě, že poslední slovo zřejmě budou mít ekonomové, ale pomůckou k jejich rozhodování budou zajisté i agrochemické zvláštnosti půd těchto poloh.
Tyto zemědělské oblasti s méně příznivými podmínkami - LFA (less favoured areas) v rámci EU zahrnují 51 % zemědělské půdy. Do LFA patří prakticky celé jižní, západní a část středních Čech. Rozhodující je výnosovost zemědělského území, která v ČR je průměrně 3 035 Kč/ha zemědělské půdy (46,2 bodu). Kritická hodnota zařazení do LFA je výnosovost 35 bodů, tedy 76 % celostátního průměru. Na Šumavě tvoří oblast LFA v okrese Český Krumlov 100 % ZPF, v okrese Prachatice 89,74 % ZPF a v okrese Klatovy 68 % ZPF, okres Domažlice 52,64 % a okres Tachov 54,66 % ZPF. Nejhorší je tedy situace v jihovýchodní části Šumavy, které se blíží Českomoravská vysočina s okresy Pelhřimov (100 % ZPF), Žďár nad Sázavou (96 % ZPF), Jihlava (98,8 % ZPF) a Jindřichův Hradec (93 % ZPF).
Tomu zcela odpovídají agrochemické vlastnosti půd těchto oblastí ve srovnání s průměry v půdách zemědělských oblastí ČR s příznivými podmínkami.
Výsledky ÚKZÚZ Brno v tab. 1 dokazují změnou procentického zastoupení půd v kategoriích A a B (extrémně kyselé a silně kyselé půdy), že k nejsilnějšímu a zároveň nejrychlejšímu okyselení orných půd došlo v jihočeském regionu a k okyselení půd pod trvalými travními porosty v západočeském regionu. Změna podílu půd v těchto kategoriích v jihočeském regionu se zvýšila 3 - 4x proti průměru České republiky a změna podílu půd těchto kategorií pod trvalými travními porosty v západních Čechách je dokonce 15 - 20x vyšší, což při relativně krátkém časovém intervalu 3 - 6 let je výsledek šokující, i když v průměru ČR jsme se změnami půdního pH nadmíru spokojeni. Podívejme se do tab. 2 na změny pH/KCl orných půd v jednotlivých okresech jihočeského regionu.
Změny pH/KCl se často dávají do souvislosti s elucí vápníku a překvapivě malé okyselení půd v celé České republice se vysvětluje dvěma příčinami: sníženým okyselovacím efektem aplikovaných průmyslových hnojiv, hlavně dusíkatých, protože v současnosti používá čs. zemědělství zhruba jen 30 % čistých živin NPK proti stavu hnojení v roce 1987. Další příčinou je podle některých autorů dostatečná zásoba půdního vápníku, který se stále uvolňuje z hrubě mletých vápenců, aplikovaných v dobách vysoké intenzity vápnění - do roku 1990 (TRÁVNÍK, ČERMÁK, SUŠIL 1999). Je to jistě jedna z mnoha příčin. Z tab. 2 je zřejmé, že na okrese Pelhřimov došlo k poměrně rychlému okyselení půd a obsah přístupného vápníku se v těchto půdách dokonce zvýšil, i když je nutno vidět, že jeho celkové množství v těchto půdách je v průměru nižší. Z tabulek však lze jednoznačně vyvodit závěr, že okresy s podhorskými a horskými polohami významně ovlivňují úroveň rychlého okyselování půd vzhledem k celým regionům a že v půdách těchto okresů dochází k úbytku výměnného vápníku. Zvlášť je to markantní v půdách pod trvalými travními porosty.
Tab. 2 Průměrné hodnoty pH/KCl a přístupného vápníku (mg.kg-1) v orných půdách jihočeského regionu ve srovnávacím období 1990 - 1992 a 1993 - 1998 podle ÚKZÚZ Brno
Prudký pokles intenzity hnojení (v roce 1987 byla spotřeba základních živin NPK 238 kg.ha-1 zemědělské půdy, v roce 1991 jen 65 kg.ha-1 a v roce 1998 jen 73,2 kg.ha-1 z. p.) vede pochopitelně k snížení zásoby přístupných živin, fosforu a zvláště draslíku. Z grafu 1 a 2 je zřejmé, že pokles obsahu přístupných živin v okresech horských a podhorských poloh mnohem výraznější a že zvláště úbytek draslíku pod trvalými travními porosty přes relativně krátké sledovací období je už zlověstný. Protože v celé České republice poklesl obsah přístupného draslíku pod TTP za toto období o 19 mg.kg-1, je zhoršení této situace v horských a podhorských polohách 2 - 3 násobné (na orných půdách zhruba 2 násobné).
V grafu 3 je možno vidět stejný trend, pronikavě horší hodnoty dalších dynamických i konzervativních prvků půdní úrodnosti v okresech horských a podhorských poloh proti polohám nížinným a vrchovinným. Nízká pufrovitost při vysokém obsahu Corg půd okresu Český Krumlov a Prachatice dokazuje, že organická hmota těchto půd má nízký stupeň humifikace. Potvrzují to i nízké hodnoty sorpční kapacity půd těchto okresů.
V půdách horských a podhorských poloh pod TTP v okrese Český Krumlov a Prachatice ve srovnání s relativně úrodnými půdami pod TTP v okrese České Budějovice bylo zjištěno, že hodnoty celkového uhlíku Corg a aktivního organického uhlíku Chws jsou relativně vyšší, naopak obsah vodorozpustného uhlíku Cw je výrazně nižší (graf 4). (Čísla skupiny vzorků: 1 - Dluhoště, 2 - Benešov nad Černou, 3 - Bujanov, 4 - Chvalšiny, 5 - Černá, 6 - Zvonková, 7 - Koryto, 8 - Křišťanov, 9 - Albertov, 10 - Skříněřov, 11 - Kubova Huť, 1S - Opatovice, 2S - Dolní Bukovsko, 3S - Dynín, 4S - Hosín, 5S - Roudné, 6S - Lišov, 7S - Borovany, 8S - Kardašova Řečice, 9S - Lomnice, 10S - Libín.)
Snížení množství humusu a jeho zhoršená kvalita v půdních vzorcích půd horských a podhorských oblastí se podílí (proti srovnávací skupině vzorků půd úrodných vrchovinných oblastí okresu Č. Budějovice) na průměrném snížení sorpční kapacity o 33 %, snížení pH/KCl o 7,5 % a snížení zásoby přístupných živin - fosforu o 20 %, draslíku o 23 %, vápníku o 29 % a hořčíku o 22 %. Zvláště pokles obsahu přístupného fosforu je značný. (V celé České republice v půdách pod TTP obsah fosforu v rozmezí let 1992 - 1998 vůbec neklesl /TRÁVNÍK, ČERMÁK, SUŠIL 1999/ a ve srovnávací skupině půd okresu Č. Budějovice je v současnosti proti půdám pod TTP celé ČR zaznamenán pokles o pouhých 9 %.)
Dynamické prvky půdní úrodnosti půd horských a podhorských oblastí se s poklesem intenzity hnojení a vápnění v období 1988 - 1998 zhoršují 2 - 3x rychleji, než je průměr České republiky. Soustavné vyrovnávání těchto dynamických prvků proto nebude ekonomicky únosné. I konzervativní prvky půdní úrodnosti jsou zde špatné. Pro tyto oblasti Šumavy je proto po delimitaci zemědělského a lesního půdního fondu nutno přistoupit k intenzivnímu lučnímu a pastvinnému hospodářství pro chov skotu s důrazem na ochranné vodohospodářské aspekty a hledat uplatnění pro nezemědělské využití travní hmoty.
Použitá literatura u autorů
Prof. Ing. Ladislav Kolář, DrSc.,
Ing. Jiří Gergel, CSc.,
Prof. Ing. Rostislav Ledvina, CSc.,
Ing. Stanislav Kužel, CSc.
ZF JčU České Budějovice
