Druhové spektrum plevelů na orné půdě se stále mění vlivem změny pěstebních technologií (technologie zpracování půdy, setí, sklizeň atd.) i vlivem dlouhodobých klimatických změn a cestami invazivů, tj. plevelů cizích k nám migrujících různými cestami (lodní a železníční doprava) v různých komoditách (potraviny, krmiva, rudy atd.).
Již v dřívějších dobách k nám byly zavlečeny některé plevelné rostliny, které již dávno zdomácněly a řada lidí je již povařuje za domácí. Například pěťour maloúborný i pěťour srstnatý jsou všeobecně známé.
Celá řada plevelů dříve méně známých se však v posledních letech velmi silně rozšiřuje, například ježatka kuří noha, laskavec ohnutý patřily před 30 lety mezi plevele vyskytující se pouze v nejteplejších oblastech a nyní se vyskytují i v podhorských i horských oblastech.
Vzhledem k probíhajícím změnám v zemědělství (nedostatky ve střídání plodin, agrotechnice a používání herbicidů) se vytvořily vhodné podmínky pro celou řadu dříve méně známých plevelů i plevelů invazních, šířících se k nám ze zahraničí. Zvláště v uplynulém velmi teplém a suchém roce se některé výrazně prosadily.
Dříve méně známé plevele:
V posledních letech se zvýšila výrazně četnost výskytu následujících plevelů:
Mák pochybný (Papaver dubium): Dříve méně známý druh. Dnes v celé řadě oblastí hojný. Je běžně zaměňován s mákem vlčím. Má však odlišnou biologii. Je ranější, dříve vzchází, kvete i dozrává. Proto je jeho regulace herbicidy složitější. Zemědělci se zaměřují převážně na mák vlčí, který je mohutnější, ale mák pochybný, především v počáteční fázi růstu jim uniká. Běžně jsou tyto máky rozlišitelné následujícím způsobem. Mák vlčí má ochlupenou květní lodyhu, mák pochybný má ochlupení přisedlé. Mák pochybný má na rozdíl od máku vlčího makovici nápadně protáhlou.
Kamýšník přímořský (Bolboschoenus maritimus): Dříve neznámý plevel, osidlující lemová společenstva řek, rybníků, kanálů a potoků. Nyní osidluje i stanoviště suchá. Je to houževnatá vytrvalá rostlina, rozmnožující se semeny i kořenovými výběžky, na kořenech vytváří hlízky (zásobní orgány), které mohou být i dormantní a mohou rašit až po dlouhém období klidu. Konkurenčně silná rostlina, odolávající zpracování půdy i agrotechnice, schopná se prosadit ve většině plodinách. Je tolerantní vůči většině herbicidů.
Rukev lužní (Rorippa sylvestris): Dříve méně známý plevel. Vlivem velkoplošnému pěstování řepky ozimé a selekcí plevelných druhů herbicidy používanými v řepce došlo k přemnožení tohoto plevele. Rukev je brukvovitá rostlina rozmnožující se semeny, ale i křehkými kořenovými výběžky. Na polích je běžně zaměňována s jednoletými brukvovitými plevely a proto uniká pozornosti.
Nově se šířící plevele:
Mračňák theofratův (Abutilon theofrastův): Invazní plevel šířící se k nám ze zahraničí mimo jiné i osivem. Na některých lokalitách již zdomácněl a úspěšně se reprodukuje. Je to rostlina statná s vysokou konkurenční schopností, tolerantní k širokému spektru herbicidů. V posledních letech je jeho výskyt stále četnější, především v Polabí.
Bytel metlatý (Kochia scoparia): Invazní plevel šířící v našich podmínkách intenzivně po železnici. Jedná se vzrůstný plevel (až 2m výšky), vysoce konkurenčně schopný. Z železnic postupně osidluje okolí, byl již nalezen na orné půdě.
Šťavelka růžkatá (Xanthoxalis corniculata): Plevel pocházejíc ze středozemí. K zavlečen pravděpodobně s výsadbou okrasných rostlin. Množí se semeny i houževnatými kořenovými výběžky. V našich podmínkách vymrzá, množí se proto semeny. Je metlou zahradnictví a školek, kde se šíří převážně substráty. Se sazenicemi se šíří po celém území. V uplynulých letech při mírných zimách bylo pozorovány i přezimování rostlin. Pakliže by byla rostliny schopná v našich podmínkách přezimovat není vyloučeno i osídlení orné půdy.
Vzhledem k předpokládanými změnami v klimatu (globální oteplování) můžeme očekávat v budoucnosti i s výraznými změnami v druhovém složení plevelových společenstev i s invazí a následnou expanzí nových plevelných druhů.
Text a FOTO
Ing. Jan Mikulka, CSc.
VÚRV Praha – Ruzyně
