V posledním období dochází stále častěji k nechtěnému a do značné míry i nežádoucímu obohacování hmyzí fauny českých zemí o druhy, jejichž výskyt nebyl doposud z tohoto území znám. Přestože ne vždy jsme schopni jednoznačně prokázat, jakým způsobem došlo k rozšíření areálu těchto druhů k nám (nebo obecně do nových oblastí), je nesporné, že v mnoha případech přitom hraje podstatnou roli činnost člověka. Proto je obvykle zjednodušeně označujeme jako zavlečené druhy, i když to vždy nemusí být zcela přesné, neboť šíření může probíhat také zčásti nebo zcela spontánně, a to za pomoci přirozených mechanismů, především klimatických vlivů. Proto se někdy používá také termín invazní druhy.
Zavlečení je nabíledni především u druhů, které se původně vyskytovaly v jiné zeměpisné oblasti, např. na jiném kontinentu. To je v evropských poměrech případ mnoha druhů původních v Severní Americe, odkud se činností člověka (hlavně dopravně-obchodními aktivitami) dostaly do Evropy a vzhledem k podobným podmínkám prostředí zde došlo k jejich úspěšnému uchycení a následnému šíření. Již v menším měřítku to platí pro druhy původní v jižnějších oblastech Evropy, u nichž došlo k šíření severním směrem a obsazení nových areálů. Zde totiž primární roli hrají změněné podmínky prostředí (zmínit je možno např. tolik diskutované oteplování), které umožňují jejich šíření, a člověk je svou přímou i nepřímou činností pouze urychluje.
Problematika zavlečených druhů je velmi široká a v souvislosti s „globalizací“ její důležitost neustále vzrůstá. Nežádoucí a stále častější importy organismů mohou totiž způsobit (a často také způsobují) různá ohrožení jak přírodního, tak i životního prostředí člověka. Proto jsou v současnosti posilována karanténní opatření, a to legislativní i výkonnou cestou. V zemědělství a lesnictví je otázka zavlečených (invazních) druhů organismů předmětem rostlinolékařského zájmu, tedy především ochrany domácích druhů v nejširším smyslu. Účelem tohoto krátkého příspěvku je upozornit veřejnost na zajímavou problematiku zavlečených druhů na příkladu několika drobných motýlů, vyvíjejících se na dřevinách, především pak z čeledi vzpřímenkovitých (Gracillariidae). K zavlečení či invazi však dochází i u jiných skupin hmyzu či dalších živočichů nebo rostlin.
Příklad první - klíněnka jírovcová
Kauza drobného motýlka klíněnky jírovcové (Cameraria ohridella) je dnes u nás již do té míry známá, že je vůbec otázkou, zda ji zde zmiňovat. Protože však představuje přímo modelový případ, alespoň několik slov. K prvnímu objevení tohoto druhu na našem území došlo v roce 1993 na jižní Moravě. Během následujících dvou let byl jeho výskyt postupně zjištěn v nižších polohách celé republiky, a přibližně od roku 1996 lze hovořit o jeho přemnožení, které vyvolalo doslova paniku, především přičiněním sdělovacích prostředků. Veřejnost, překvapená náhlým výskytem doposud neznámého poškození listů jírovce maďalu, které vedlo k předčasnému usychání listů, se začala přirozeně obávat o další osud této dřeviny. Prostřednictvím části sdělovacích prostředků byly navíc rozšiřovány informace, jež lze v kostce shrnout do formulace „konec jírovců v českých zemích“. Názorům odborníků, kteří upozorňovali, že situace není ani zdaleka tak dramatická, nebylo příliš přihlíženo. Vývoj v dalších letech však dal těmto střízlivým hlasům za pravdu, a nyní se již diskuse kolem klíněnky jírovcové pohybuje v žádoucí věcné rovině. Zda proti ní zasahovat, v jakých případech a jakým způsobem. V současnosti jsou již k dispozici ověřené a dostatečně účinné metody obrany, a záleží pouze na rozhodnutí příslušných odpovědných pracovníků, jakým způsobem bude v daném konkrétním případě postupováno (kritéria mohou být různá, počínaje prostým rozsahem finančních prostředků, po objektivní rozbor situace a z něho plynoucí diferencovaná opatření). Každopádně je dnes již zřejmé, že jírovce se postupně dokáží s tímto novým nepříznivým škodlivým činitelem vypořádat a situace se bude stabilizovat (samotná klíněnka se tak stane „součástí naší přírody“, podobně jako tomu bylo v minulosti i u jírovce maďalu, který je ve střední Evropě vysazován od středověku).
V souvislosti s klíněnkou je zajímavé, že přestože o ní bylo za posledních deset či patnáct let zjištěno velké množství informací, není stále jasno v tom základním. Doposud se totiž nepodařilo prokázat, odkud klíněnka pochází. V Evropě byla poprvé objevena v osmdesátých letech v Makedonii v okolí jezera Ochrid a následně byla i vědecky popsána (odtud její druhové latinské jméno ohridella). Krátce po objevení se začala šířit a dnes je již uchycena (přemnožena) ve velké části jihovýchodní a střední Evropy a postupuje dále západním směrem, aniž by byla podstatněji omezována nepřáteli z řad cizopasníků či nemocí. To vede mnoho odborníků k domněnce, že nejde o domácí evropský druh, který až do současnosti z nějakých důvodů unikal pozornosti, ale že se ve skutečnosti jedná rovněž o druh zavlečený ze vzdálené oblasti, v tomto případě nejpravděpodobněji z jihovýchodní Asie. To proto, že v této oblasti se vyskytuje nejvíce příbuzných druhů. Této teorii nahrává navíc jedna praktická skutečnost, s jejíž pomocí lze určit i možnou zemi původu klíněnky. S Makedonií sousedí Albánie, která byla do nedávné minulosti od ostatních evropských zemí politicky i hospodářsky v podstatě izolována a značnou část obchodních aktivit uskutečňovala s Čínskou lidovou republikou. Prokazatelné zjištění původu klíněnky zůstává každopádně výzvou pro příslušné odborníky a je pravděpodobné, že bude brzy odhaleno, neboť by přineslo mimo jiné i rozšíření možností obrany proti tomuto druhu (např. s pomocí využití přirozených cizopasníků, případně dalších omezujících biotických činitelů).
Případ druhý - vzpřímenkovití minující v listech trnovníku akátu
Zde zmíníme případ dvou drobných motýlů z čeledi Gracillariidae, vázaných na trnovník akát (Robinia pseudoacacia). Oba druhy - vzpřímenka Parectopa robiniella a klíněnka Phyllonorycter robiniellus - nebyly do nedávné doby z Evropy vůbec známy a jejich současný výskyt v její značné části je možno prokazatelně připsat na vrub zavlečení ze Severní Ameriky, odkud původně pochází také hostitelská rostlina. Poprvé byly objeveny na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v jihozápadní Evropě a od té doby došlo k jejich lavinovitému šíření, podporovanému příznivým průběhem počasí. Na území českých zemí byly oba druhy nejdříve nalezeny také na jižní Moravě (souvisí s otevřeností této oblasti od jihu), v současné době je možno se s jejich charakteristickými požerky (viz obrázky) setkat již na řadě míst v teplejších oblastech celého státu. Protože o nich zatím nebylo uvedeno mnoho informací, jsou dále připojeny základní údaje o způsobu jejich života.
Oba druhy mají v našich podmínkách obvykle dvě generace ročně. Motýlci jsou velmi drobní (do 10 mm v rozpětí křídel), převážně tmavě zbarvení a v přírodě jsou snadno přehlédnutelní. Housenky vyžírají vnitřní pletivo listů (žír se označuje jako minování), přičemž P. robiniella tvoří svrchní, charakteristicky výběžkatý požerek, Ph. robiniellus naopak požerek (minu) spodní, souvisle pokrývající zpravidla větší část jedné poloviny listu a mající typickou stříbřitou barvu. Kuklení probíhá v případě druhu P. robiniella v zápředku mimo minu (obvykle na rubu listu), Ph. robiniellus se kuklí přímo v mině. Především klíněnka Ph. robiniellus je v současnosti na mnoha místech republiky již přemnožena a v podzimním období se požerky vyskytují na většině listů akátů. Vzpřímenka P. robiniella je zatím spíše vzácná, i když ani její přemnožení není možno v budoucnosti vyloučit, vzhledem k tomu, že k němu dochází např. na Slovensku či v Maďarsku.
Nyní několik slov k jejich významu. Již předem je možno říci, že není velký. Výlučná (monofágní) vazba na akát znamená, že nejsou ohroženy jiné dřeviny. Nelze však vážněji hovořit ani o ohrožení vlastního akátu. Poškození či zničení menší či větší části listové plochy v případě jejich přemnožení nepředstavuje pro jeho existenci vážnější nebezpečí, neboť je vůči defoliaci (ztrátě listové plochy) velmi odolný. Otázka případné míry škodlivosti je navíc záležitost značně diskutabilní, zejména z lesnického hlediska. Trnovník akát v klimaticky příznivějších oblastech Evropy včetně našeho území již „zdomácněl“ do té míry, že se často stává vysloveně nežádoucí dřevinou. Zvláště to platí pro teplo- a suchomilnější typy stanovišť, na nichž svou agresivitou a značnou vitalitou dokáže zcela vytlačit původní dřeviny. Pravou pohromou je pak v chráněných územích.
Případ třetí - molovka Argyresthia thuiella
Další zavlečený druh drobného motýla pochází tentokrát z čeledi předivkovitých (Yponomeutidae). Molovka A. thuiella, o níž bude řeč, pochází původem rovněž ze severní Ameriky, kde byla poprvé objevena a popsána Packardem v roce 1871 z oblasti státu Massachusetts (severovýchod USA). Kdy a kde došlo k zavlečení tohoto druhu motýla do Evropy není přesně známo, poprvé byl jeho výskyt zjištěn v období zhruba před třiceti lety, zjevně však nešlo o počáteční podchycení jeho šíření. Ve střední Evropě byl nejprve nalezen v Rakousku a následně v Německu. V českých zemích byl jeho výskyt poprvé prokázán opět na Moravě.
Živnou rostlinou molovky jsou stromy čeledi cypřišovitých (Cupressaceae), ve své domovině především zerav západní (Thuja occidentalis). Také v evropských podmínkách se nejčastěji vyskytuje na zde pěstovaných a zdomácnělých zeravech, především na zmíněném zeravu západním. Housenky se živí listovými pletivy, v nichž vytvářejí chodbovité miny, čímž dochází k odumírání koncových částí větviček. V minách žijí po celý život a zde se také kuklí. Jejich vývoj v našich podmínkách probíhá od července do května následujícího roku. Drobní stříbřití motýlci (rozpětí křídel kolem 10 mm) se rojí ve večerních a nočních hodinách v průběhu měsíce června. Jsou světloplaší a přes den se nejčastěji ukrývají ve větvích živné rostliny, případně v jejím blízkém okolí.
Význam tohoto motýlka spočívá v poškozování estetického vzhledu zeravů, v případě dlouhodobého silného napadení (přemnožení) může dojít i k ohrožení zdravotního stavu stromů. V takovém případě jsou nutná obranná opatření, spočívající v aplikaci pesticidních přípravků, hubících vývojová stádia tohoto druhu. Na tomto místě je vhodné zmínit, že podobným způsobem škodí na některých druzích jalovců jiný druh molovky, jenž se masově rozšířil rovněž v poslední době, a to molovka Argyresthia trifasciata. Platí pro něho v zásadě totéž co pro předchozí druh.
Případ poslední - zcela nově se objevivší druhy
Pokud zůstaneme u drobných motýlů, vyvíjejících se na hlavních druzích dřevin, můžeme jako příklad uvést dva zcela recentně zjištěné příslušníky této skupiny hmyzu. Jde o makadlovku Coleotechnites piceaella a klíněnku Phyllonorycter issikii. První pochází ze Severní Ameriky a žije na smrcích, nejraději na smrku pichlavém (Picea pungens), druhá pochází z východní Asie - Japonska a žije na lípách (Tilia spp.). Oba druhy vyžírají pletiva uvnitř jehlic resp. listů a způsobují redukci asimilační plochy a tím i opticky nápadná poškození. Makadlovka byla zatím zjištěna pouze na Moravě, klíněnka také v Čechách. Především ze strany makadlovky je možno očekávat vznik přemnožení, neboť z okolních zemí (Slovensko) jsou již takové případy známy. Jak se však bude situace u nás vyvíjet, je zatím obtížné odhadnout, neboť masové rozšíření spojené s přemnožením není automatický proces, který nastává při každém zavlečení či invazi. Pokud by k němu skutečně došlo, je možné si představit, že na lípách by případný vznik přemnožení mohl vyvolat podobné obavy, jako v případě klíněnky jírovcové, neboť tato dřeviny představuje jeden z našich národních symbolů.
Závěr
Náš krátký článeček uzavíráme několika obecnějšími tezemi, vztahujícími se k pojednávané problematice. Jednak je potřebné zdůraznit, že cílem nebylo vzbudit ve čtenářích přehnanou obavu z budoucího vývoje, resp. navodit dojem neustále se zvyšující ohroženosti našich domácích dřevin zavlečenými druhy (v tomto případě listožravého hmyzu), z nichž mnohé mohou mít charakter škůdců. Snahou bylo pouze upozornit na tuto zajímavou stránku současného vývoje a poukázat, že v posledním období dochází skutečně k pozoruhodnému nárůstu výskytu nových druhů. Na druhé straně je však potřebné si uvědomit, že také v blízké či vzdálenější minulosti docházelo k podobným jevům, i když ne tak četným (za všechny je možné zmínit např. přástevníčka amerického či klíněnku Phyllonorycter platani). Ostatně, pokud bychom si dovolili určitou nadsázku, tak můžeme říci, že ve středoevropských podmínkách je „příroda“ na mnohé zvyklá, od čtvrtohorních klimatických cyklů (známých „ledových dob“) po dlouhodobou a intenzivní kultivaci člověkem v posledních několika tisíciletích.
Protože v evropských a nakonec i celosvětových souvislostech lze očekávat pokračování trendů všeobecné globalizace, je nutné velmi pečlivě sledovat další vývoj a systémem preventivních a dalších opatření případným problémům čelit. Je nutné rozlišovat, zda případný zavlečený druh ohrožuje jehličnaté či listnaté dřeviny (s ohledem na jejich rozdílnou odolnost k napadení), kde a v jakém období k napadení dochází, zda existuje nebezpečí přechodu na jiné rostliny ap. Pokud by se ukázalo, že případný nový škůdce představuje skutečné nebezpečí pro další osud napadené dřeviny, je již dnes k dispozici široké spektrum účinných metod obrany a ochrany, přičemž nesmíme také zapomínat na budoucí vývoj metod nových, které se, jak známo, obvykle „rodí“ až při hrozbě samé.
Ing. Jan Liška
VÚlHM Jíloviště-Strnady
