Nejen v zahraničí, ale i u nás stoupá zájem o pěstování sóji. Možnosti jejího pěstování v našich podmínkách a současnými stav zkušeností v zahraničí a zčásti již i u nás vám chce přiblížit i tento článek.
V současné době, kdy mnohé podniky hospodaří bez živočišné výroby, se snižuje podíl statkových hnojiv i ploch víceletých pícnin se známými nepříznivými dopady. Na druhé straně se zvyšuje význam jednoletých leguminóz, a to jak se zřetelem na získání vhodné předplodiny pro obilniny, tak i z hlediska úrodnosti půdy. Možnosti rozšíření druhové skladby luskovin nabízí i využití sóji.
Sója je vynikající předplodinou, přispívá k udržení půdní úrodnosti, má význam jako přerušovač v intenzivních obilnářských postupech apod. Navíc však je velmi významnou plodinou pro výživu lidskou i hospodářských zvířat. Její semena obsahují značné množství cenných bílkovin a velmi hodnotný tuk. Mezi luskovinami patří na první místo v produkci bílkovin a tuků na jednotku plochy. Způsobem využití se řadí mezi olejniny, biologicky je to však luskovina.
Pěstitelský systém u sóji
I když bude rozsah pěstování sóji u nás vždy limitován zejména jejími teplotními nároky, mohla by tato plodina v blízké budoucnosti i v podmínkách České republiky sehrát určitou úlohu nejen jako jakostní olejnina, ale i luskovina se všemi známými prospěšnými dopady agronomickými i v lidské výživě.
Nároky na stanoviště
Sója jako teplomilnou plodinou lze s úspěchem pěstovat tam, kde příznivé stanovištní podmínky umožňují dosahovat dobré výsledky. V České republice je to především na jižní Moravě (Dolnomoravský a Dyjskosvratecký úval) a v Polabské nížině. Prakticky jde o kukuřičný a teplejší část řepařského výrobního typu. Stejně tak může být ve větším rozsahu využita i na zelinářských půdách.
Půdu vyžaduje sója středně hlinitou, s obsahem humusu 3–4 %, hodnotou pH alespoň 6 a střední zásobou vápníku a fosforu. Velmi důležitý je i dostatek vláhy, a to zejména při klíčení a kvetení a v době od kvetení do nalévání semen v luscích. Pokud se závlahy orientovaly na tato období s nejvyššími nároky na vodu, projevily se na výnosech zrna vysoce průkazným vlivem.
Stres může nepříznivě působit na výkonnost, a tedy i výnosy také u sóji. Sucho je podle amerických odborníků jedním ze stresů, které mohou působit na sóju a kterému nelze vždy předejít. Lze však omezit jiné stresy působící na rostliny, které lze ovlivnit. Následné škody suchem pak nemusejí mít tak výrazný dopad.
Škody způsobené suchem závisí ve značné míře na době, kdy se vyskytnou. Nedostatek srážek ve fázích generativních může mít vážné následky . Rostliny se snaží přežít a dochází k aborci květů, lusků a nakonec i semen. Tato reakce může být velmi výrazná.
Kromě obvyklých přímých škod působených suchem se mohou objevit i škody druhotné. Oslabené rostliny podléhají snadněji různým škůdcům. V suchých letech byly prokázány větší ztráty vlivem háďátek a dalších škůdců.
K dosažení příznivých výsledků při pěstování sóji může přispět mj. i osevní postup, tedy správné střídání plodin. Jako jeho přednosti lze uvést: vyšší výnosy, optimální využívání živin, potlačování eroze a nepříznivého výskytu chorob, škůdců a plevelů. Střídání plodin rovněž umožňuje lepší rozložení nároků na práci a potřebnou mechanizaci v průběhu větší části pěstitelské sezóny.
Zpracování půdy pro setí
Může se uskutečnit dvěma způsoby:
- tradičním zpracováním půdy,
- využitím nových technologií s omezeným zpracování půdy (tzv. minimalizační systémy),
popř. bezorebným postupem s následným výsevem do mulče (tzv. půdoochranné postupy).
Rostliny sóji pěstované bezorebným postupem, i když jejich počáteční růst je pomalejší než při pěstování s tradičním zpracováním půdy, přesto dosahují podle amerických odborníků obdobných výnosů zrna. Výsledky srovnání obou postupů potvrdily, že počáteční růstová deprese po výsevu do nezpracované půdy je kompenzována růstem a změnami průběhu dalšího vývoje rostlin.
Při srovnání různých postupů zpracování půdy (tradiční, minimalizační a bezorebný systém) při pěstování sóji došli kanadští odborníci k těmto závěrům:
Podzimní zpracování půdy talířovými podmítači může dát lepší výsledky než bezorebný systém a výnosy obdobné těm, které byly získány při klasickém zpracování půdy pluhem nebo dlátovým kypřičem. Pěstitelé sóji, kteří hledají alternativní systémy zpracování půdy pro sóju po pšenici, proto mohou zvolit mj. zpracování půdy tandemovými branami na podzim s následným setím na jaře bez předseťové přípravy půdy. Tento způsob přiměřeně snižuje množství posklizňových zbytků pšenice na půdním povrchu a zpravidla zlepšuje podmínky seťového lůžka pro růst sóji. Ponechává však přesto více než 30 % posklizňových zbytků na povrchu půdy a zachovává tak výhody ochranného zpracování půdy jako u bezorebného systému. Navíc problém pomalého vysychání půdy na jaře u bezorebného systému je zmírňován relativně mělkým podzimním zpracováním půdy. Využití tohoto minimalizačního systému rovněž zvyšuje pravděpodobnost raného termínu pro setí ve srovnání s výsevem do nezpracované půdy u bezorebného systému.
Termín setí
Význam volby optimálního systému zpracování půdy se zřetelem na možnost časnějšího výsevu a větší počet dnů vhodných pro setí uvádějí četní odborníci.. Včasný výsev raných odrůd je jednu z možností, jak se vyhnout nejsušším částem vegetační doby. Rané odrůdy seté v dubnu kvetou a nasazují lusky v červnu, kdy bývají srážky nejhojnější a nejpotřebnější. Pěstitelé bývají díky tomuto postupu úspěšní a dosahují vyšších výnosů. Vzhledem k tomu, že se pro naše podmínky osvědčují rané odrůdy, může být tato zkušenost cenná. Termín výsevu je proto, nejen s ohledem na posun vegetační doby, ale i na poznatky s odolností vzešlých rostlin vůči nízkým teplotám, možné volit již v druhé polovině dubna.
Kromě správného termínu setí je pro dosažení maximální efektivnosti porostu důležitá i správná hloubka setí. Ta se pohybuje mezi 3–5 cm podle druhu půdy.Vzdálenost řádků je přitom podřízena ranosti odrůd. Pro rané odrůdy stačí meziřádková vzdálenost 0,24 – 0,30 m. Výsevek se pohybuje v souladu s hmotností osiva, jeho klíčivostí a podmínkami pro vzcházení v rozmezí 100 – 120 kg.ha-1 . Dobře založený porost sóji má vykazovat hustotu 600 000 – 700 000 rostlin na hektar.
Hnojení sóji
Sója má ve srovnání s ostatními druhy luskovin daleko vyšší potřebu živin, zvláště dusíku, což je dáno jeho obsahem v semenech i celé rostlině. Správné hnojení sóji je proto nejen důležitou součástí pěstební technologie, ale současně i nutné opatření pro plné využití výnosového potenciálu výkonných odrůd.
Hnojení fosforem a draslíkem – se řídí jejich stavem v půdní zásobě (v dostupné formě) a jejich odběrem sklizní. Při výnosu zrna 2,2 t.ha-1 odebere sója z půdy průměrně 173 kg N, 48 kg P2O5 a 72 kg K2O. To znamená, že pro dosažení výnosu zrna 2,5 t.ha-1 postačuje dávka 0,3 t superfosfátu a 0,2 t 40% draselné soli na hektar. Tato hnojiva je nejlépe aplikovat před základním zpracováním půdy pro sóju. Při zakládání porostů sóji do mulče meziplodin je tato podzimní aplikace průmyslových draselných a fosforečných hnojiv nutností.Při hnojení draslíkem se využívá 40% draselná sůl. Odborníci však upozorňují na nebezpečí snížení výnosu sóji v důsledku nepříznivého působení chlóru (toxicita Cl pro sóju). Má–li se působení této toxicity zmírnit, je nutné aplikovat hnojiva s obsahem chlóru v dostatečném předstihu před výsevem sóji.
Hnojení dusíkem zcela závisí na vytvoření hlízek (nodulaci) se symbiotickými hlízkovými baktériemi na kořenech sóji. Někteří odborníci přitom doporučují určitou dávku dusíku k sóji aplikovat, podle jiných odborníků není při správném očkování osiva hlízkovými baktériemi nutná ani tzv. „startovací dávka N“. Pouze pokud není nodulace uspokojivá, je nutné hnojení dusíkem na list. Kontrola nasazení hlízek na kořenech se provádí před květem vizuálně na vyrytých a omytých rostlinách z různých míst pozemku. V případě potřeby se pak opakovaně přihnojí dusíkem v snadno dostupné formě (ledek 100–150 kg.ha-1), a to před květem a při tvorbě lusků.
Pro dobrý počáteční růst a rozvoj kořenové soustavy má význam také obsah manganu v půdě. Je známé, že nedostatek manganu omezuje také růst hypokotylu. Spolu s horším vzcházením se tím zvyšuje nebezpečí napadení patogeny jako je kořenomorka (Rhizoctonia). Při nedostatku manganu v půdě je v tomto případě půdní aplikace do blízkosti vzcházejících rostlin.
Očkování osiva (inokulace)
U luskovin se oceňuje jejich schopnost poutat vzdušný dusík (N2) díky symbióze s baktériemi, které náležejí k rodům Rhizobium, Bradyrhizobium, Sinorhizobium a Azorhizobium, souhrnně označovaným jako rhizobia. Úspěšná infekce vede k tvorbě hlízek na kořenech, v nichž probíhá biologická fixace dusíku. A je to právě sója, která je v podmínkách příznivých pro tvorbu hlízek, schopná vázat největší množství vzdušného dusíku ze všech leguminóz.
Očkování osiva sóji speciálními kmeny rhizobií proto považují odborníci shodně za jedno z důležitých agronomických opatření, které výrazným způsobem zvyšuje výnosy zrna zejména na pozemcích, kde se dosud sója nepěstovala. Na kvalitě použité očkovací látky (inokulantu) a na jejím dokonalém promísení s osivem přitom záleží, jak rychle bude sója schopná být soběstačná v získávání dusíku, i to, jakou zásobu dusíku po sobě sója v půdě jako předplodina zanechá.
K očkování se využívá speciální očkovací látka pro sóju. Pro pěstitele v České republice je k dispozici speciální sójový „Rizobin“, ze zahraničních je to např. inokulant HiStick britské firmy MicroBio. Vývoj inokulantu u nás nadále pokračuje.
Na rozdíl od jiných luskovin považují odborníci shodně u sóji její očkování za jeden z nejdůležitějších předpokladů pro zvýšení výnosů. Očkování spolu se správným hnojením tedy představuje nedílnou součást pěstitelského systému.
Závlaha
Další významnou součást intenzivních pěstitelských postupů u mnoha plodin představuje závlaha. Četní odborníci se shodují v tom, že také u sóji patří závlaha k intenzifikačním opatřením. Závlaha je klíčem k úspěchu především pro rané výsevy sóji v teplých jižních oblastech. K tomu, aby se u sóji dosáhlo maximálních výnosů, je nutná závlaha od doby kvetení do nalévání lusků. Při raných výsevech jde o kritické období z hlediska dostatku vláhy a bývá mimo období zvýšených pracovních nároků.
Ochraně sóji před škodlivými činiteli byl věnován samostatný článek v letošním lednovém čísla tohoto časopisu.
Sklizeň
Pro pěstitele sóji je podstatné, že sóju lze u nás sklízet se stávajícími sklízecími mlátičkami pro sklizeň obilnin, olejnin a luskovin, která již jsou v zemědělských podnicích k dispozici, pokud nejsou zastaralé.
K tomu, aby sklizeň probíhala v příznivých podmínkách je u nás zapotřebí volit především takové odrůdy sóji, které bezpečně dozrají i v méně příznivých ročnících do poloviny září, tedy s délkou vegetační doby 120–130 dní.
V době dozrávání shazuje sója listy, což usnadňuje sklizeň a navíc není nutná desikace. V současné době prověřované a postupně pro pěstování u nás povolované kanadské odrůdy netrpí vypadáváním semen. Při sklizni moderními sklízecími mlátičkami proto nedochází k větším ztrátám.
Odrůdy sóji
Volba vhodné, výkonné odrůdy sóji pro naše klimatické podmínky se považuje za základní pěstitelské opatření pro úspěšné pěstování této plodiny u nás. Za významnou vlastnost se přitom kromě dobrého výnosu zrna považuje i kratší vegetační doba. Dosud u nás uznané a pěstované odrůdy jako Aida, Polanka, Rita a Sluna však nezajišťují potřebnou stabilitu v délce vegetační doby a dozrávají v méně příznivých letech pozdě (délka vegetační doby 140 dnů a více). Dozrávání semen a sklizeň se posouvají do méně příznivých podmínek a dochází ke značnému kolísání ve výnosech. Pro zdárné pěstování sóji u nás je nutné mít k dispozici rané odrůdy, které bezpečně dozrají kolem poloviny září. Využití vhodných raných odrůd by proto mohlo být klíčem k úspěchu v systému pěstování této plodiny u nás.
Řešením tohoto požadavku, a tedy podmínky pro úspěšné pěstování sóji, popř. další rozšiřování jejích ploch u nás, by mohly být nové kanadské odrůdy. Ty byly vyšlechtěny v Kanadě v uplynulých letech v zeměpisných šířkách a v klimatických podmínkách podobných klimatu některých oblastí České republiky. Jsou to mj. odrůdy Korada a OAC Vision kanadské firmy Prograin. Odrůda Korada vytváří krátkou rostlinu vysoce odolnou proti poléhání. Jde o ranou odrůdu, která se vyznačuje se spolehlivým výnosem, vysokou kvalitou semen a dobrým obsahem bílkovin. Má výbornou odolnost vůči chorobám. Její nevýhodou je nízké nasazení prvních lusků. OAC VISION je v současné době nejranější kanadskou odrůdou. Vyznačuje se vysokou odolností vůči výkyvům teplot a výbornými výnosy díky své ranosti. Její přednosti je i vysoké nasazení prvního lusku, což usnadňuje její sklizeň. Nejlepších výnosů dosahuje při pěstování v úzkých řádcích.
Také v sousedních zemích SRN a Rakousku se ukazuje, že pěstitelé dávají přednost výkonným, raným odrůdám. Dokládá to i přehled odrůd sóji uvedený v německém odborném časopise. Vzhledem k obdobným klimatickým podmínkám může být tato informace zajímavá i pro naše pěstitele. Dollly patří k raně zrajícím odrůdám s výnosem až nadprůměrným, s vyššími rostlinami středně odolnými k poléhání, se střední hmotností tisíce zrn. Zatímco odrůdy Essor a Quito se vyznačují velkým kolísáním výnosů při středním obsahu bílkovin a oleje a střední odolností porostů při chladném počasí, odrůda Fuego je velmi raná s nadprůměrnými výnosy nízkou tvorbou biomasy v raných růstových fázích a středně vysokým obsahem bílkovin a tuků. K velmi raným odrůdám se řadí i Jutro s nižšími výnosy, avšak velmi odolná vůči poléhání vzhledem ke kompaktnímu růstovému typu. Nevýhodou je velmi nízké nasazení lusků, které může vést ke ztrátám na výnosech. Odrůda je relativně velkozrnná s bohatým obsahem bílkovin a dalších látek. K zajímavým odrůdám jistě patří i Merlin – raná odrůda se stabilními, nadprůměrnými výnosy, s krátkým, kompaktním růstovým typem, a proto velmi odolná k poléhání. Semena jsou relativně menší s bohatým obsahem bílkovin a dalších látek. Tyto odrůdy by mohly najít uplatnění i při rozšiřování ploch sóji u nás.
Na závěr lze doložit současný stav našeho sortimentu krátkým přehledem odrůd sóji povolených u nás v roce 2000:
Odrůda Sluna je úrodnější než odrůda Aida, avšak i u ní platí, že její vegetační doba je pro naše podmínky příliš dlouhá a v méně příznivých letech jsou proto její výnosy nejisté. Reaguje rovněž citlivě na chladné podmínky na jaře, a to zbrzděním růstu, deformací listů a také výskytem bakterióz.
Odrůda Rita – i přes velmi dobrý zdravotní stav (výskyt viróz, bakterióz a perenospory je velmi ojedinělý) – může v méně příznivých letech dozrávat později s nevýhodami uvedenými v začátku této kapitoly. Obdobně i odrůda Gadir navzdory dobrým vlastnostem (pevný, nepoléhavý stonek, lusk nepraská, velmi dobrý zdravotní stav i velmi dobrá výnosnost) je s ohledem na délku vegetační doby vhodná pro pěstování v teplých oblastech SR, na Moravě dozrává pozdě, až po prvních podzimních mrazech.
Odrůda Feskir – raná, středně vysoké rostliny s prvním luskem nasazeným výše.Odolnost proti poléhání a proti pukání lusků dobrá. Zdravotní stav dobrý, odolnost proti bakteriózám střední. Výnos semene střední, stabilní. Obsah tuku v sušině standardní, obsah bílkovin střední až vyšší.
Z nových kanadských odrůd byla již pro pěstování u nás povolena odrůda Korada, u odrůdy OAC Vision schvalovací řízení dosud probíhá. Ve zkouškách jsou i další rané odrůdy, které by měly časem doplnit sortiment povolených odrůd sóji u nás.
Jednou z nejvíce diskutovaných otázek u sóji jsou geneticky modifikované odrůdy sóji. Proto bude této problematice věnován samostatný článek v některém z dalších čísel tohoto časopisu.
Rentabilita pěstování
Rentabilní produkce sóji je vedle všech jejích předností základní podmínkou pro její úspěšné pěstování. Na základě výsledků výzkumu v různých částech USA uvádějí američtí odborníci cesty, jak snížit u sóji náklady při současném dosahování maximálních výnosů.
Intenzívní pěstitelský systém může být nenákladnou cestou k rentabilní produkci sóji. Nejnovější studie (Iowa State University) např. dokládá, že včasný výsev (konec dubna – polovina května) vedl k nejvyšším výnosům, naopak pozdější výsev znamenal výnosy nižší. Velikost semen je další prvkem v tomto systému. Jde o to, že u drobnozrnných odrůd je počet semen ve stejné jednotce hmotnosti ( např. kg) podstatně vyšší než u velkozrnných (popř. u drobnějších semen téže odrůdy z jiného stanoviště). Nižší výsevek u drobnosemenných odrůd tedy může vést k dobrým výnosům při nižších nákladech. U odrůdových charakteristik bývá i údaj o vhodné meziřádkové vzdálenosti. S přihlédnutím k velikosti zrna je třeba usilovat o dosažení optimálního počtu rostlin na hektar, který umožňuje rostlinám větvit a bohatě nasazovat lusky. Nadměrný počet zvyšuje zbytečně náklady na osivo, nižší počet redukuje možnost dobrého výnosu. Další úspory umožňuje cílený program ochrany rostlin. Kultivace a pásková aplikace herbicidu může rovněž snížit náklady na polovinu ve srovnání s plošnou aplikací herbcidů. . Průzkum stavu porostu sóji na poli v průběhu vegetační doby stojí čas a úsilí, ale nemnoho peněz. Zachycení případného problému (míra zaplevelení, výskyt chorob apod.) včas je jeho hlavní předností. Navíc zachycení rozdílu v chování různých odrůd může být cenným vodítkem pro volbu odrůd v následujícím roce.Pečlivý výběr odrůd je další nenákladnou cestou k vysokým ziskům u sóji. Výběr odrůdy podle typu rostliny, doby dozrávání, odolnosti k chorobám a v souladu s určitým pěstitelským systémem – to vše je důležité pro získání maximálního zisku z jednotky plochy.
Rentabilita pěstování sóji v České republice
Má-li být pěstování sóji u nás úspěšné, musí být zajištěna jeho rentabilita. Přímé náklady na pěstování sóji jsou zhruba stejně vysoké jako u hrachu nebo jarního ječmene – tedy v průměru 13 000 Kč.ha-1 , celkové náklady na jeden hektar se pak pohybují kolem 18 400 Kč. K tomu, aby se pokryly přímé náklady je třeba dosáhnout výnosu 1,6 t.ha-1 (stoupající ceny osiva nových odrůd přitom zvyšují přímé náklady), k zajištění rentabilního pěstování – tedy hranice rentability se pak udává 2,3–2,5 t.ha-1.
Další důležitou podmínkou pro rozšiřování ploch sóji je zajištění zaručeného odbytu. S ohledem na možnosti mnohostranného využití sóji se odborníci domnívají, že by to neměl být problém. Zájem by byl především o surovinu, které by splňovala přísné požadavky pro zpracování na potravinářské výrobky. Taková surovina by byla odběrateli i dobře zaplacena.
Na vývoj mezinárodní i domácí situace na trhu zareagovalo i ministerstvo zemědělství. Očekává se, že i pro rok 2001 budou uvolněny dotace na zakoupení osiva. Také zásluhou této pobídky již byly zaznamenány předběžné požadavky na osivo, které budou znamenat pravděpodobný nárůst pěstitelských ploch v roce 2001 na plochu zhruba 2500 ha. To by svědčilo na skutečnost, že zemědělci takto reagují na zvýšení rentability u této plodiny.
Význam a využití sóji
Je jen málo rostlinných druhů, které už před tisíciletími nabídly a stále nabízejí tolik způsobů použití jako sója. Jako potravina se podílí na výživě podstatné části obyvatel Země. Pěstování, studium, zušlechťování a zpracování sóji dává celosvětově práci miliónům lidí.
Sója je jednou z plodin, které v posledních dvaceti letech zaznamenaly největší nárůst pěstitelských ploch na celém světě. Je to důsledek stále vyšší poptávky nejen potravinářského průmyslu, ale hlavně požadavků průmyslu krmiv, kde je sója kvalitním nenahraditelným zdrojem bílkovin.
Vzhledem k tomu, že Evropa není – a s ohledem na klimatické podmínky ani nemůže být – v produkci této plodiny plně soběstačná, je sója i strategickou surovinou ve vzájemném obchodu Evropy s Amerikou.
Význam sóji v osevním postupu
Biologické a agronomické přednosti sóji ovlivňují její mnohostranné příznivé působení v rámci osevního postupu. Patří k nim:
Hluboké prokořenění půdy, které proniká do podorničí až do hloubky 1,7 m, v orniční vrstvě se bohatě větví. Sója proto zanechává po svém pěstování půdu v dobrém fyzikálním stavu. Schopnost (díky hloubce kořenění) navracet živiny i z větších hloubek půdního profilu do koloběhu živin. Poutání vzdušného dusík (hlízkovými baktériemi na kořenech sóji) obohacuje půdu o tuto živinu, a to nejen pro sóju, ale i pro následné plodiny. Sója je proto vynikající předplodinou), která vede ke zvyšování výnosů následných plodin. Sója také plní úlohu přerušovače osevních sledů (hlavně obilních), což napomáhá omezit šíření určitých chorob a škůdců. Zařazení sóji do osevních sledů rovněž zvyšuje diverzitu (rozmanitost) plodin pěstovaných na orné půdě. Sója je rovněž užitečná pro tvorbu půdní zralosti, plní meliorační funkci. Její pěstování v rámci osevního postupu umožňuje lepší rozložení pracovních špiček při setí a sklizni v pozdějších termínech proti obilninám.
Využití sóji ve výživě lidí a hospodářských zvířat
Semena sóji se vyznačují vysokým obsahem dusíkatých látek (asi 40 %) s nejvyšším podílem esenciálních aminokyselin ze všech luskovin. Dále obsahují tuk (15–20 %) bez cholesterolu a bez kyseliny erukové, sacharidy (17–20 %), fyziologicky aktivní látky (vitaminy A, B1, B2, B6, D, E1, E2) a další biologicky cenné látky. Semeno sóji má i vysoký obsah minerálních látek (4,0–6,3) s významným zastoupením fosforu, draslíku a hořčíku. Vzhledem k tomuto mimořádně příznivému obsahu cenných látek má sója značný význam ve výživě lidí (olej a řada různých produktů ) i hospodářských zvířat (pokrutiny). Dále nachází uplatnění i jako průmyslová surovina.
Pro lidskou výživu je významná sójová bílkovina, ze které jsou vyrobeny veškeré sójové produkty známé na našem trhu. Při průmyslovém zpracování jsou odstraněny veškeré negativně působící látky. Tyto suroviny jsou základem pro výrobu sójových sýrů, jogurtů, desertů, majonézy, masa, nápojů apod. Sója je v současné době perspektivní potravinou. Kromě bílkovin obsahuje sója i další v lidské výživě oceňované látky. Jsou to např. látky ze skupiny fosfatidů, které jsou také velmi účinné a jsou pro lidský organismus motorem a zlepšují jeho celkový zdravotní stav. Cenné jsou také fytosteroly. Byly rovněž zjištěny látky, kterým se přiznává účinek v prevenci rakoviny a řada dalších příznivých vlivů na lidský organismus.
Od prosince 2000 platí v Německu (jako důsledek výskytu BSE ve stádech skotu) zákaz používání krmiv s bílkovinami a tuky živočišného původu ve výživě hospodářských zvířat. To vedlo k přezkoumání možností doplnění potřeby bílkovin z vlastních zdrojů. Sója se přitom vyznačuje nejvyšším obsahem bílkovina i tuků ze všech využívaných luskovin (krmný hrách, bob, lupiny).
Kromě potravinářského, tukového a krmivářského průmyslu může sója nebo sójové produkty sloužit jako surovina i v dalších průmyslových odvětvích, např. v průmyslu chemickém, kosmetickém, farmaceutickém. Produkty zbývající po zpracování sóji na olej se využívají např. k výrobě laků, fermeže, mazadel, lepidel a mýdel. Ze sójové mouky se vyrábějí biologicky degradibilní (odbouratelné) plasty, speciální izolační hmota apod.
Závěr
V rámci osevních postupů se vyznačuje sója stejnými přednostmi jako ostatní luskoviny (hluboké prokořenění půdy, schopnost příjmu živin i z větších hloubek půdního profilu a tím jejich návrat do koloběhu živin, schopnost poutání vzdušného dusíku a díky tomu obohacování půdy o tuto živinu v rámci celého osevního sledu, úloha přerušovače zejména obilních osevních sledů apod.). Ze všech luskovin má sója nejvyšší obsah bílkovin a tuků v semenech. Složení bílkovin se vyznačuje vysokým podílem esenciálních aminokyselin a blíží se nejvíce z luskovin bílkovinám živočišným (masu). Rovněž sójový olej (bez cholesterolu) se vyznačuje vysokou kvalitou. Sója a produkty z ní mají proto značný význam ve výživě lidí i hospodářských zvířat.
Na druhé straně se sója jako teplomilná plodina vyznačuje vyššími nároky teplotními. Tím bude její pěstování u nás vždy zčásti limitováno. V praxi to znamená zpravidla kukuřičnou a teplejší řepnou výrobní oblast. Nově vyšlechtěné odrůdy se však vyznačují vyšší odolností k nižším teplotám a umožňují posun pěstování této cenné plodiny stále více na sever.
Úspěch pěstování sóji v České republice přitom závisí na výběru vhodné, především velmi rané odrůdy. Na rozdíl od jiných luskovin se u sóji jednoznačně pro zajištění spolehlivých, dobrých výnosů doporučuje očkování příslušnými hlízkovými baktériemi. Účinek se ještě zvyšuje při současném využití závlah. Významný je i optimální termín výsevu. Velmi důležitá je, vzhledem k malé konkurenční schopnosti sóji, i regulace zaplevelení. Zde je trend k postemergentní aplikaci herbicidů.
Odborníci se proto shodují – sóju lze v České republice úspěšně pěstovat všude tam, kde jsou pro ni vhodné půdní a klimatické podmínky při splnění všech dalších podmínek, od volby vhodné odrůdy po zajištěný odbyt produkce s deklarovanou kvalitou. Současný zákaz používání krmiv s obsahem bílkovin a tuků živočišného původu spolu s vysokou kvalitou odpovídajících produktů ze sóji a vysokou cenou dovážené sóji a jejích produktů zde hrají rovněž nemalou roli.
S ohledem na zájem o pěstování této plodiny u nás vydává Ústav zemědělských a potravinářských informací Praha v tomto roce publikaci věnovanou sóje.
Použitá česká i zahraniční literatura je k dispozici u autorky.
Ing. Alena Flohrová
