V praxi si pěstitel slunečnice všímá hlavně dvou chorob – plísně šedé (Botrytis cinerea) a sklerotinie – (Sclerotinia sclerotiorum). Vůči nim zaměřuje svou pozornost co se týče odolnosti hybridů a chemické ochrany. Ostatní choroby se u nás zatím nevyskytují v takové míře, aby působily hospodářské škody. Přesto je třeba, aby je pěstitel znal a dokázal odlišit od těch nejvýznamnějších. Jinak by mohl špatně odhadovat možný budoucí vývoj epidemie chorob.
Septoria helianthi – septorióza slunečnice
Objevuje se brzy během vegetace. V běžných porostech jen ojediněle nacházíme napadené listy. Ve větší míře se však objevuje na rostlinách rostoucích z výdrolu, anebo na pozemcích, kde slunečnice roste dva roky po sobě. Toto by se v praxi nemělo nikdy stát i z jiných důvodů. Pozorujeme ji pravidelně na tak zvaném provokačním pozemku, kde záměrně pěstujeme slunečnici již pět let po sobě s cílem vytvořit přirozeně zamořený pozemek. Hlavně za chladnějšího deštivého počasí napadá spodní listy mladých rostlin tak asi ve fázi 4 – 6 pravých listů. Na listech se vytvářejí žluté skvrny, při silnějším napadení listy odumírají (obr. 1). Později choroba z porostu mizí. Přesto lze pozorovat, že napadené rostliny jsou pozdrženy v růstu. Často bývá doprovázena bakteriálními infekcemi. Jejich původci nebyli u nás zatím podrobně studováni. Mezi jednotlivými hybridy jsme nenalezli významné rozdíly v odolnosti.
Plasmopara halstedii - plíseň slunečnicová
Choroba je uváděna ve všech starých učebnicích, přesto řada pěstitelů ji ještě neviděla. Je to dáno tím, že se podařilo vyšlechtit hybridy vůči ní zcela odolné. Jako téměř vždy v těchto případech však patogen vytvoří nové rasy schopné napadat hybridy dosud zcela odolné. Dnes známe asi 10 ras patogena. U nás zatím nebyl průzkum výskytu ras proveden.
Původce onemocnění se šíří spórami vzduchem. Pro vyklíčení a infekci potřebuje kapku vody – podobně jako známější příbuzní patogeni, např. plíseň bramborová, nebo peronospóra révy vinné. V minulém roce se ukázalo, že pro infekci stačí i ranní rosy. Na listech se vytvářejí skvrny podobné jmenovaným známějším chorobám. Pokud na listu najdeme skvrnu podobnou obr. č. 2 a na její spodní straně není patrný povlak houby, stačí, abychom list utrhli a na den dali řapíkem do vody a překryli polyetylénovým sáčkem. Patogen vytvoří bohatý bílý povlak. Toto se nám podaří jen během jara, koncem června se to již zpravidla nedaří a patogen nevysporuluje ani na typicky vyvinutých skvrnách.
Druhou cestou šíření patogena je osivo. Tato choroba je u nás vedena jako karanténní. Vzhledem k tomu, že přítomnost patogena v osivu nelze prokázat, může k nám být dodáváno pouze mořené osivo. Jako účinná látka byl dosud užíván metalaxyl, který účinně bránil přenosu patogena osivem. Objevily se však již i kmeny patogena rezistentní vůči této látce. Jak v posledních letech ukázaly nové poznatky od nás i ze zahraničí, je problém šíření patogena složitější, než se dosud myslelo. Zřejmě velkou roli mají latentní infekce. Bylo prokázáno, že po infekci z osiva či půdy nemusí dojít k viditelným projevům onemocnění, přesto se patogen množí na kořenech a zvyšuje se tak zamoření půdy jeho spórami. Tento proces může trvat několik let než se patogen v půdě natolik namnoží, že vyvolá viditelné onemocnění. Pak se patogen šíří celou rostlinou a vyvolává systémové onemocnění – jak ukazují fotografie. Takto napadené rostliny jsou zakrslé a nevytvářejí téměř žádná semena. Těžce napadené, zakrslé rostliny většinou předčasně odumírají, shnijí a rozpadnou se. Proto je možné v porostu nalézt nemocné rostliny jen asi ve fázi zobrazené na fotografii č.3. Později jen vyjímečně najdeme rostliny ve slabším stupni napadení, který však uniká běžné pozornosti.
Otázka registrace jen odolných hybridů je problémem ÚKZUZ, běžný pěstitel se zatím musí zaměřit na opatření, která mohou omezit šíření patogena a to i jeho latentních infekcí. Základem musí být hubení rostlin rostoucích z výdrolu. Měli bychom zajistit, aby tato vyklíčíla pokud možno ještě před zimou. Na jaře rostliny z výdrolu vzcházejí dříve než vysetá slunečnice. Vzhledem k tomu, že se jedná o hybridy, dochází u výdrolu ke štěpení znaků a určité procento rostlin ztrácí i tu míru odolnosti, kterou měl hybrid. Na nich se patogen namnoží a může infikovat vzcházející porosty.
Problém plísně slunečnicové lze přirovnat k problému jiné karanténní choroby - rakoviny brambor. Těžko bychom našli pozemek, na kterém by rakovina brambor způsobila ztrátu výnosu, podobně tak nenalezneme pozemek takto poškozený plísní slunečnicovou. U rakoviny brambor je to však jen díky tomu, že přísně dodržujeme karanténní opatření. Podobně se musíme chovat i v případě plísně slunečnicové. Její výskyt je třeba hlásit pracovníků Státní rostlinolékařské správy. Na rozdíl od rakoviny brambor nemá její zjištění žádný negativní dopad na pěstitele.
Padlí
Padlí se objevuje jen na některých hybridech a to až ke konci sezóny. Zatím se jeho škodlivostí nikdo podrobněji nezabýval, ale lze se domnívat, že nemá negativní vliv na výnos. Jak známe příklady s výskytem a škodlivostí padlí u jiných plodin, je zde reálné nebezpečí, že se situace může rychle změnit v nějakém extrémním roce, zvláště s příchodem nových hybridů.
Puccinia helianthi - Rez slunečnicová
Je to tak zvaná monoecická rez, to znamená, že cely vývoj prodělává na slunečnici. V Evropě nezpůsobuje zatím vážné škody, naopak jinde ve světě patří mezi významné choroby slunečnice. Pokud ji náš pěstitel zaregistruje, nemusí být znepokojen.
Phomopsis helianthi
Je to relativně nová choroba, poprve posaná v Jugoslavii asi před dvaceti lety. Pak se postupně šířila do dalších zemí. Její český název není zatím kodifikován, analogicky k jiným chorobám ji zatím označujeme jako „fomopsis“. Zatím u nás nebyla prokázána.
V předloňském roce se v Maďarsku odhadovalo, že snížila očekávané výnosy slunečnice na polovinu. Na Slovensku na jedné ze stanic ÚKZUP dosáhli v důsledku jejího výskytu výnos méně jak 0.5 t/ha. V minulém roce se v Maďarsku prakticky nevyskytla. Zřejmě v důsledku podmínek nevhodných pro infekci. Je značně obtížné ji odlišit od ostatních chorob a prokázat její přítomnost zvláště v situaci, kdy napadení rostliny je slabší a nevytvoří se typické symptomy. Specifickými a dosti spolehlivými symptomy jsou ve svém souhrnu tyto:
po infekci na okraji listu se choroba šíří po nervu. Sclerotinia, vyvolá podobné symptomy také ale jen vzácně (obr.5).
Patogen proniká do stonku buď přímo, nebo z řapíku napadeného listu. Povrch stonku hnědne, stejný symptom onemocnění však vyvolávají i ostatní patogeni (obr. 4).
V místě průniku do stonku však bývá asi v rozsahu 2-10 cm stonek dutý a ztrouchnivělý. Před dozráváním se zde buďto sám láme, nebo jej snadno zmáčkneme a rozdrtíme prsty. Popsaný symptom lze pro tuto chorobu považovat za specifický. Pokud se s tímto onemocněním setkáte, prosím abyste autory příspěvku informovali.
Phoma macdonaldii – Foma
Tuto chorobu nalezneme u nás prakticky ve všech porostech slunečnice, ale až pozdě během vegetace. Zřejmě zatím u nás nezpůsobuje škody. Stejně tomu tak bylo i v jiných zemích, ale ve Francii se najednou vyskytla dříve a stala se v jednom roce nejvýznamější chorobou slunečnice. Nalezneme i vždy kolem řapíku odumřelých listů. Odsud se šíří dále po stonku. V počáteční fázi není odlišitelná od jiných chorob. Později vytváří typické černé skvrny na nichž se kutikula oddělí od pletiv pod ní a tím vzniká stříbřitý odlesk.
Vzhledem k tomu, že u nás pěstujeme pořád relativně málo slunečnice, neměli ani jejich patogeni příležitost se tolik namnožit a způsobovat takové škody jako v zemích, kde jsou rozsáhlé plochy slunečnice. Nejdůležitějšími opatřeními jak tento pro pěstitele příznivý stav udržet, je dodržování osevního postupu, hubení výdrolu a pokud možno ani nevysévat slunečnici na plochy sousedící s loňskými plochami slunečnice. V případě nejznámější choroby slunečnice, o níž jsme se v tomto článku nezmiňovali, houby Sclerotinia sclerotiorum, je třeba počítat s tím, že napadá i řepku. Proto je třeba v osevním postupu obě plodiny považovat za hostitele téhož patogena a udržovat mezi nimi co nejdelší odstup.
Mgr. Jana Šárová,
Mgr. Iva Kudlíková
VÚRV Praha Ruzyně
Prof. Ing. Karel Veverka, DrSc.
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita Brno
