12.06.2001 | 10:06
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Biologie a regulace lociky tatarské

Na naše území se dostávají i plevelné druhy z jiných států, mnohdy i velmi vzdálených lokalit. Většina z těchto plevelných druhů, které se nazývají invazní plevele, nemá šanci v našich podmínkách zdomácnět. Šanci mají především ty druhy, které se vyskytují v podobných podmínkách jako jsou u nás.

Základním předpokladem je, aby tyto druhy vytvořily generativní diaspory, schopné přežít období vegetačního klidu (zimu) a ve vhodných podmínkách vyklíčit. Určitou výhodu mají ty druhy, které jsou schopné se rozmnožovat i vegetativní cestou. Mezi invazní plevele schopné se rozmnožovat vegetativní i generativní cestou patří i locika tatarská (Lactuca tatarica /L./ C.A.Meyer) z čeledi Asteraceae – Hvězdnicovité. Rostlina pochází původně z jihovýchodní Evropy a Asie. Velmi hojná je na Ukrajině, vyskytuje se v Polsku a Severním a Severovýchodním Německu a Velké Británii.

Biologická charakteristika: Vytrvalá rostlina setrvávající na stanovišti. Tvoří tzv. hnízda. Rostliny vytvářejí lodyhy vysoké 0,3 – 1,0 m vysoké. Mladé rostliny vytvářejí listové růžice. Listy jsou peřenoklané až jednoduché na okrajích mírně zkadeřené. Rostlina vytváří úbory s 16 – 23 bleděmodrými až nafialovělými kvítky. Konkurenčně je to velmi silná rostlina, především na sušších stanovištích. V oblastech původního rozšíření škodí ve většině kulturních rostlin. Rostliny lociky tatarské se na orné půdě chovají podobně jako rostliny pcháče rolního nebo mléče rolního.

Reprodukce: Rozmnožuje se generativní a vegetativní cestou. Rostliny kvetou v našich podmínkách od června do července, zřídka do srpna. Nažky jsou dlouhé 4,5 – 5,5 mm a široké 0,8 – 1,3 mm jsou ochmýřené. Na jedné rostlině se může vytvořit až 6 tisíc nažek. Nažky jsou roznášeny větrem po okolí. Nažky mají po dozrání vysokou klíčivost. Kořenový systém je tvořen horizontálními a vertikálními výběžky a může zasahovat až do 5 m, běžně do hloubky 1 m. V příznivých podmínkách regenerují segmenty výběžků dlouhé již 15 – 20 mm.

Výskyt: Na naše území se locika tatarská dostávala několika cestami. Především s železnou rudou ze států bývalého sovětského svazu. Do dneška se ojediněle vyskytuje na skládkách železné rudy na Ostravsku. Dále se k nám šířila v obilninách /nažky/ prostřednictvím železniční dopravy. Z nažek vypadnutých na překladištích a kolejištích vyrostly dospělé rostliny, které vytvářejí klíčivé nažky. Podle Jehlíka (1998) se vyskytuje Praze, Jihočeském kraji, Západočeském kraji, Severočeském kraji, především v okolí Ústí nad Labem, Východočeském kraji, Jihomoravském i Severomoravském kraji převážně na nádražích a železničních svršcích nebo v objektech, kde se zpracovávají obilniny. Výskyt na orné půdě nebyl zatím zaznamenán. Rostliny lociky tatarské však běžně unikají pozornosti. Nekvetoucí rostliny jsou běžně zaměňovány s mléčem rolním či locikou kompasovou a kvetoucí úbory pak s čekankou.

Regulace

Vzhledem k tomu, že se zatím locika tatarská na orné půdě nevyskytuje není nutné se ochranou podrobně zabývat. Regulaci je však nutné provádět důsledně na nezemědělské půdě, především na železnici a přilehlých lokalitách. Vzhledem k vytrvalému charakteru rostliny, hlubokému prokořenění připadá v úvahu pouze použití totálních herbicidů. Důležité je zabránit vytvoření nažek, které jsou roznášeny větrem na velké vzdálenosti.

Hospodářský význam: V našich podmínkách hospodářsky zatím nevýznamný plevel. Je však podrobně studován pro jeho nenáročnost na stanoviště, schopnost generativní i vegetativní reprodukce a vysokou přizpůsobivost prostředí. V pokusech se chová velmi agresivně a jeho konkurenční schopnost vůči kulturním rostlinám je silná. Není tedy vyloučen jeho význam v budoucnosti.

Text a foto
Ing. Jan Mikulka, CSc.
VÚRV Praha - Ruzyně

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down