Ozimá řepka je plodina, jejíž plochy se v průběhu 90. let extrémně rozšířily a v současnosti dosahují přes 350 tisíc hektarů, přičemž výhled do blízké budoucnosti žádné podstatné snižování ploch nesignalizuje. Důvody, proč je řepka tolik populární, jsou hlavně ekonomické a jsou dostatečně známé. Podle očekávání rychlé rozšiřování pěstebních ploch sebou přineslo také celou řadu problémů souvisejících s jejím pěstováním a to nejen při výběru odrůd, přípravy půdy, setí a hnojení, ale hlavně v oblasti boje proti plevelům, chorobám, škůdcům a samostatnou a poměrně složitou otázkou se dnes stává optimální používání morforegulátorů a předsklizňových aplikací desikantů a lepidel.
A jakoby problémů stále nebylo dost, tak k těm, které se dají považovat za uspokojivě či alespoň částečně vyřešené, přibývají v zápětí další. O jednom z těchto „čerstvě“ nastupujících problémů je tento článek.
Článek vychází ze sledování pokusných ploch ZVÚ Kroměříž s.r.o.na podzim loňského roku.
Škůdci ozimé řepky na podzim 2000
Proč došlo na mnoha místech střední a jižní Moravy k nárůstu výskytu některých škůdců je celkem snadno vysvětlitelné. Kromě vysokého zastoupení řepky v osevních sledech nahrály množení a šíření škůdců hlavně dvě příznivě teplé sezóny a zvláště jejich podzimy, které byly v letech 1999 a zvláště 2000 velmi teplé a dlouhé a mezi nimi byla mírná zima díky níž mohli škůdci dobře přezimovat. K těmto řekněme hlavním důvodům je možné připočítat také polyfágnost řady druhů, nenápadná počáteční škodlivost a také neočekávanost a rychlost, s jakou se objevili.
V podzimním období se na pokusných pozemcích v ZVÚ Kroměříž s.r.o. několik škůdců. Jako první škůdce bych uvedl slimáčky (Obr. 1). Jsou to škůdci známí - slimáček polní (Deroceras agreste) a slimáček síťkovaný (Deroceras reticulatum), kteří v minulých letech způsobili řadu kalamit a zaorávek nejen řepky, ale i obilovin. Jsou široce rozšířeni, i když jejich škodlivost v jednotlivých letech velmi kolísá. Pěstitelé řepky slimáčky znají a dobře je také zvládnutá ochrana proti nim. V současnosti jsou k dispozici přípravky jako Vanisch slug pellets 2-3 kg/ha při výskytu přesahujícím kritické číslo 2-3 jedinci/m2 a až 15 kg/ha při kalamitním výskytu, nebo Mesurol Schneckenkorn 3-3,5 kg/ha respektive 7,5 kg/ha.
Na našich pokusných plochách nebylo dosaženo kritické hodnoty, výskyt byl na úrovni 1 slimáčka na m2 , nicméně poškození listové plochy bylo viditelné i když ne likvidační. Mladé rostlinky řepky by si s takovým napadením poradily, kdyby ale zůstalo jen u tohoto škůdce. Slimáčkům pomáhaly v žíru na listech černé housenice Pilatky řepkové (Athalia rosae) (Obr. 2). Tento škůdce může mít do roka dvě až tři generace a právě ta poslední se objevuje nejprve na řepce vzešlé z výdrolu po sklizni a pak se stěhuje na nově zasetou. Pilatka není vázána jen na řepku a larvy mohou žít také na dalších zástupcích křížokvětých jako jsou například ředkev ohnice, hořčice, penízek, nebo kokoška. Za kritický výskyt je považována přítomnost jedné a více housenic na jedné rostlině řepky. Proti pilatce je možné použít insekticidy např. Actellic 50 EC 1,5 l/ha, Decis EW 50 0,1-0,15 l/ha, nebo Vaztak 10 EC 0,15 l/ha. Problémem je termín aplikace, protože nejnápadnější černě zbarvené starší housenice jsou velmi obtížně likvidovatelné. V našich pokusných plochách nebylo dosaženo kritické hodnoty výskytu pilatky, housenice se vyskytovaly jen tu a tam, ale jisté množství ztracené listové plochy mladých rostlin řepky je potřeba připsat také jim.
Osenice polní (Agrotis segetum) je škůdce známý z celé řady plodin např. z obilovin, řepky, řepy, nebo zeleniny. Je široce rozšířen a místně v některých letech způsobuje při přemnožení likvidaci částí, nebo celých porostů. Má dvě generace do roka a na řepce škodí housenky z vajíček nakladených druhou generací v podzimním období. Housenky prvních dvou instarů škodí na listech, kde nejprve vykusují okénka krytá z horní strany listovou pokožkou (obr. 3), později vykusují do listů díry a posléze se stěhují na okraj listů a okusují je po obvodu. Housenky těchto prvních vývojových stádií se zdržují v porostu řepky přes den a je proto možné zasáhnout je insekticidem. V současné době není proti osenici registrován žádný insekticid, ale je velmi pravděpodobné, že pokud se provede ochrana proti Pilatce, tak se současně zasáhnou také larvy osenic.
Další vývojová stádia osenice pokračují v žíru na rostlinách řepky v noci, kdy vylézají z kolmých chodbiček v zemi a ukusují celé rostlinky pod vegetačním vrcholem (obr. 4). V tomto období nastává největší škodlivost osenice v porostech, protože likvidují celé rostlinky a navíc jsou již v podstatě nehubitelné díky skrytému, nočnímu způsobu života a také tomu, že jsou již vůči insekticidům velmi odolné.
Kritické číslo pro osenici zatím neexistuje, nicméně je potřeba sledovat, zda se larvy na pozemcích vyskytovaly a počítat s nimi jako s možným nebezpečím. V našich řepkových plochách nebyl výskyt housenek osenice vysoký, nicméně vyskytly se již třetím rokem po sobě a je zřejmý narůstající trend v počtu larev, což je zřejmé hlavně u starších larev žijících v půdě, po jejichž žíru zůstávají v porostech kolečka vypadlých rostlin.
Posledním škůdcem, který se vyskytoval v míře, která by se dala považovat ještě za málo škodlivou, byla květilka zelná (Chortophila brassicae). Tento škůdce je znám hlavně z pěstování košťálové zeleniny, kde může způsobovat velké škody. Jestli je tento škůdce u řepky na vzestupu, jak je tento škůdce na řepce rozšířen, nebo jak je možné proti němu případně zasáhnout, není zatím známo. Na řepce stejně jako na košťálové zelenině škodí larvy na kořenech tím, že je buďto okusují zvenčí, nebo v silnějších kořenech odrostlých řepek vrtají chodbičky pod povrchem. Stropy těchto chodbiček se časem prolomí a na takovýchto místech se vytvoří tvrdé, do červena zbarvené pletivo (Obr. 5). Silné kořeny larvy sice poškozují obzvláště pokud se vyskytují ve větším počtu, ale podle mého pozorování je nezlikvidují. Samozřejmě ale dochází k jejich významnému poškozování a tvorbě vstupní brány pro bakteriozy a hniloby. Slabší kořeny a také postranní kořeny vyrůstající z hlavního kořena však mohou být larvami zcela zničeny, což vede samozřejmě k oslabování rostlin před zimou.
Nejrozšířenější škůdci
Dva škůdci se v loňském podzimu vyskytovaly ve velké míře. Prvním byli drobní dřepčíci a hlavně dřepčík olejkový (Psylliodes chrysocephala). Tito škůdci jsou známí a v podmínkách teplého a suššího podzimu se vyskytují poměrně pravidelně. Dospělí brouci škodí nejvíce při vzcházení řepky, kdy vykusují do děložních lístků tzv. okénka (Obr. 6) a pokud je dřepčíků hodně, může dojít i k likvidaci vzcházející řepky a to na velkých plochách. Existuje několik kritických čísel pro rozhodování o nutnosti aplikace insekticidů – 10 % a více napadené plochy, 5-10 brouků na žluté misce během dne. K dispozici pro aplikaci jsou Decis EW 50 0,1-0,15 l/ha, nebo Karate 2,5 WG 0,3 kg/ha. V úvahu také připadá insekticidní moření v současnosti Prometem, ale chystají se k povolení další mořidla. Odrostlejší rostliny s pravými listy mohou být dřepčíky poškozeny, ale nejsou již likvidovány.
Z celé řady druhů dřepčíků je u řepky nejvýznamnější dřepčík olejkový, který neškodí jen požerkem dospělých brouků, ale klade také vajíčka na řepku a jeho larvy se pak v listových řapících řepky vyvíjejí (Obr. 7). Jedná se převážně o nejstarší vnější listy, které jsou larvami postupně likvidovány. Larvy si po odumření listu přelezou do dalšího. Jejich přímá škodlivost není velká, protože starší listy během zimy stejně odumírají. Pokud ovšem přezimuje velké množství larev je to předpoklad velkého nebezpečí pro jarní řepku a také pro příští podzim a novou vzcházející ozimou řepku.
Na našich plochách ozimé řepky bylo dosaženo kritických hodnot výskytu dřepčíků a aplikován insekticid.
Druhým silně zastoupeným škůdcem byl krytonosec zelný (Ceutorhynchus pleurostigma). Dospělí brouci kladou vajíčka na podzim na mladé rostlinky řepky zhruba v období od 3-4 pravých listů. Délka kladení není známa, ale ze zkušenosti z podzimu 2000 bude zřejmě v závislosti na příznivých podmínkách poměrně dlouhá. To velmi ztěžuje eventuelní plánování insekticidního zásahu proti kladoucím broukům. Larvy, které se vylíhnou z vajíček žijí v kořeni řepky v charakteristických kulových hálkách, které kolem nich vytváří rostlina ze svých pletiv jako obranu (Obr. 8). Počet hálek může být v rozmezí 1 až 10 ojediněle i více na hodně odrostlých rostlinách. Uvnitř každé hálky je jedna larva, která v ní přežije zimu a na jaře vylézá a v půdě se kuklí.
Krytonosec zelný se šíří a to nejen v nižších polohách, ale pomalu se dostává i do vyšších poloh. Při silném napadení může být hálkami napadena téměř každá rostlina a míra napadení porostu tak dosahuje i přes 90%. Škodlivost krytonosce zelného však zatím není známá. Jisté je, že larvy v hálkách na kořenech rostlinám neprospívají, ale zdá se, že ani nijak zvlášť přímo neškodí. Usuzuje se zatím, že jistým oslabením rostlin mohou přispívat k horšímu přezimování a otvory v hálkách, kterými larvy na jaře opouštějí rostliny mohou být jistě vstupní branou pro houbové choroby např. fomovou hnilobu. Z tohoto pohledu je zajímavé pozorování možné vazby mezi napadením řepky krytonoscem zelným a napadením houbou Verticillium dahliae.
Závěr
Každý pěstitel řepky ví, že dobře založený, vzešlý a do zimy optimálně narostlý porost je základ, se kterým se dá na jaře při dodržení známých metodik dosáhnout ekonomicky zajímavé výnosy. Naopak prořídlé, mezerovité a nevyrovnané porosty představují stálý problém při rozhodování o vkládání nákladů a návratnosti těchto investic. To je známé nejen z řepky, ale platí to o pěstování obecně.
Právě proto je nárůst škůdců v podzimním období nebezpečný. Většina pěstitelů je připravena na to, že hlavním termínem pro aplikaci insekticidů, a konec konců drtivé většiny všech pesticidních zásahů, je jaro. Může se však stát, že při pokračování příznivých klimatických podmínek, stane se nutným také ošetření proti škůdcům na podzim. Ostatně ojediněle se již takové aplikace provádějí a jsou směřovány proti dřepčíkům, což však znamená, že se aplikace provádí velmi brzy v době vzcházení řepky a tato aplikace nemůže zachytit pozdější škůdce. Naopak aplikace v termínu vhodném proti pilatkám a eventuálně osenicím je pozdě pro dřepčíky. Nabízí se proto varianta s insekticidně mořeným osivem a jedním postřikem insekticidem. V těchto otázkách zatím není úplně jasno stejně jako v optimálních termínech vzhledem k jednotlivým škůdcům, z nichž u mnohých ani není známa detailnější biologie, škodlivost a kritická čísla. To všechno je zatím předmětem aktuálního výzkumu.
Text a foto
RNDr. Tomáš Spitzer
Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o
