Statková hnojiva představují důležitý článek v koloběhu živin v rámci zemědělského podniku. Využití všech odpadů a navrácení hnojivých hodnot z rostlinné i živočišné výroby, případně i dalších, hlavně organických odpadů do půdy byla zásada všech dobrých hospodářů. Proto také lze obecně konstatovat, že zemědělská výroba hospodařila bez odpadů. Ne vždy však byly a i v současnosti jsou dodržovány správné zásady ukládání a ošetřování statkových hnojiv. Stále přetrvává mnoho nedostatků a dochází k úniku živin a bodovému znečištění okolí, především polních hnojišť.
Omezení ztrát živin, hlavně dusíku, draslíku a organické hmoty je důležitý úkol všech zemědělců, mající velký význam ekonomický i ekologický.
U nás se dlouhodobě tradovala představa o tom, že musí být vyvážený poměr mezi rostlinnou a živočišnou výrobou. Zárukou správného hospodaření a péče o půdní úrodnost a půdní organickou hmotu byl považován přiměřený stav dobytka, především skotu – nejčastěji 1 DJ na ha zemědělské půdy. Tyto představy vycházely ze zkušeností a byly potvrzovány v řadě dlouhodobých pokusů.
Koloběh živin
Současná rozmanitost zemědělských podniků (velikost, struktura plodin, výrobní zaměření i změny technologií) ukazují, že se značně změnil koloběh živin uvnitř zemědělských podniků a velmi často neodpovídá klasickému uspořádání (obr. 1).
Hlavní změny se týkají skutečnosti, že z pozemku se často neodvážejí vedlejší produkty, hlavně sláma a u okopanin chrást a nať. Tím je podstatně nižší export živin z pozemků, hlavně draslíku. Dále jsou značně rozdílné stavy dobytka od podniků s vysokou intenzitou živočišné výroby až po podniky zaměřené jen na rostlinnou výrobu. Proto je nutné individuální řešení koloběhu a bilance živin v každém podniku, případně části pozemků a z nich vyvozovat potřebná hnojařská opatření.
Je nesporné, že statková hnojiva zaujímají významné postavení v obnově a vytváření půdní úrodnosti. Jsou zdrojem organických látek i živin. Mají také výrazný mobilizační vliv na vyšší využití půdních rezerv tzv. „priming effect“, který je většinou působen zvýšenou mikrobiální aktivitou (dodávají energetický materiál a často i stimulační látky). Dlouhodobé stacionární pokusy zakládané u nás v letech 1972 - 1980 ÚKZÚZ na různých stanovištích v osmihonném osevním postupu (50 % obilovin, 25 % okopanin a 25 % pícnin) ukazují na příznivé působení organického hnojení v kombinaci s hnojením minerálními hnojivy (Trávník 1995, Trávník a Richter 1997 aj. ). Samotné pravidelné hnojení hnojem (za 4 roky v dávce 40 t/ha k okopaninám) zvyšovalo výnosy celého osevního postupu (1990 –1997) o necelých 9 % (v prvních letech pokusů byl vliv vyšší), zatímco v kombinacích s minerálními hnojivy (N, P, K) o 33 a 44 % (graf 1). Výrazný pozitivní vliv na výnosovou úroveň (zvláště na nehnojené variantě) má pěstování jetelovin, jejichž plochy se v současném zemědělském provozu stále více omezují. Ukazuje se také, že vyšší vliv hnojení na výnosy pěstovaných plodin a to jak hnoje tak i v kombinaci s minerálními hnojivy je v bramborářské výrobní oblasti oproti řepařské. Lze konstatovat, že přímý vliv hnojení na výnosy je tedy vyšší na horších stanovištích. Na úrodných půdách se více uplatňuje hnojení v obnově půdní úrodnosti a v udržení stability výnosů a kvality produkce.
Vyrovnaná bilance živin (stejné vstupy a výstupy) byla v těchto pokusech docílena při použití 85 kg N/ha, 25 kg P (57 kg P2O5)/ha a 132 kg K (159 kg K2O)/ha ročně v minerálních hnojivech.
Význam statkových hnojiv
V současné době je zřejmé, že význam statkových (dříve organických) hnojiv byl do jisté míry přeceňován a to z pohledu přínosu živin i zdrojů organických látek. Z obrázku znázorňujícího koloběh živin je zřejmé, že eliminace všech úbytků živin z koloběhu není možná jen stájovými hnojivy. V důsledků prodeje výrobků a nezbytných ztrát je koloběh deficitní. Přitom je také nutné mít na zřeteli to, že pokud chybí některá živina v půdách je i v produkci nižší obsah (jsou produktem daného stanoviště) a tím i návratnost nižší, takže k řešení chybějících živin musí být použita minerální hnojiva. Např. při nedostatku hořčíku v půdách je i jeho obsah v krmivech a stelivu nižší – do koloběhu se tím dostává méně Mg, je nižší jeho obsah ve stájových hnojivech a tím i návratnost do půdy je nižší. Proto jsou představy zastánců tzv. „alternativního či organického zemědělství“ o tom, že organická hnojiva stačí k úhradě živin mylná a ve většině případů nezaručují plné využití výnosového potenciálu stanoviště a dostatečnou kvalitu produkce. Pokud by statková hnojiva měla krýt plně export živin z půdy je zřejmé, že by musela být vysoká hustota dobytka a tím i vysoký nákup krmiv, aby se eliminoval export živin z půdy (živiny obsažené v produkci i ztráty, hlavně u dusíku). Přitom by stejně nemohl být zajištěn harmonický přísun živin, protože ne vždy obsah živin ve stájových hnojivech může krýt potřebu hnojení u všech živin a dokonce lze předpokládat i přehnojování některou živinou, především draslíkem
Jestliže uvažujeme současnou průměrnou produkci stájových hnojiv (při hustotě dobytka 0,44 DJ/ha) tak se ročně produkuje okolo 4 t hnoje na ha zemědělské půdy. Pokud bychom chtěli vyhnojit ornou půdu tak vychází při dávce 35 t/ha interval hnojení asi 6 let, což je poměrně dlouhá doba. V řadě podniků je stájových hnojiv ještě dostatek a mohou být aplikována v pravidelných cyklech. Je zde žádoucí dodržovat zásadu vyhnojení větší plochy nižšími dávkami, než hnojit vysokými dávkami menší plochy. Závažnější problémy nastávají v podnicích s omezenou živočišnou výrobou, případně v podnicích, zaměřených jen na rostlinnou produkci. Je pochopitelné, že zde je nedostatek, případně naprosto chybí stájová hnojiva a naopak jsou přebytky slámy. Proto se stává zaorávka slámy běžným opatřením. Současná technika umožňuje poměrně dobré rozbití slámy a rovnoměrné rozmístění po pozemku. Další zásadou je její zapravení ve vlhkém stavu a upravení poměru C:N - přihnojením dusíkem. Ideální je použití močůvky nebo kejdy a z minerálních hnojiv močoviny nebo síranu amonného v dávce 4 - 8 kg N na 1 t zaorané slámy. Nižší dávky dusíku lze aplikovat na úrodných pozemcích, zatímco na chudších pozemcích vyšší dávky. Na půdách s nižším obsahem přijatelného fosforu je výhodné použití amofosu jako zdroje dusíku i fosforu.
V podnicích s nedostatkem stájových hnojiv je nutné pro zajištění obnovy půdní úrodnosti pěstovat dostatečné plochy zeleného hnojení, buď samostatně nebo v kombinaci s jinými stájovými hnojivy, případně v kombinaci se slámou. V posledních letech jsou příznivější vláhové podmínky koncem vegetace, takže je zelené hnojení poměrně jisté opatření. Působí výrazně na zvýšení biologické aktivity půdy – poskytuje velké množství lehce rozložitelné organické hmoty. Kromě příznivého vlivu na živinný režim půd a celkově půdní úrodnost je značným přínosem to, že omezuje zaplevelení a působí jako přerušovač mezi pěstovanými plodinami při vysokém zastoupení obilovin.
Méně běžným opatřením je nákup organických hnojiv od jiných podniků. Jedná se hlavně o využití kejdy z velkokapacitních chovů, které je výhodné zvláště v kombinaci se zaorávkou slámy, pěstováním zeleného hnojení apod. Perspektivní se ukazuje i použití moderních organických hnojiv, vyráběných řízenou aerobní termofilní fermentací z odpadů rostlinného původu a některých odpadů živočišné výroby (drůbeží trus, kejda apod.) a dodávané pod různými obchodními názvy např. BIOGANIC, ORGANIC apod. Významné je obnovení a podpora mikrobiální aktivity, zvláště v kombinaci se zaorávkou slámy.
Pokles stavů hospodářských zvířat výrazně snížil produkci stájových hnojiv a tím i přísun živin a organických látek do půdy. Jak je zřejmé z údajů grafu 2 pokles přísunu živin v období let 1989 až 1999 je značný, zvláště u dusíku a draslíku. Přesto se bilance živin v rostlinné výrobě výrazně nezměnila, protože se snížil export živin - většina vedlejších produktů (sláma, chrást a nať) zůstávají na poli. Podobně je tomu i s bilancí organických látek.
Časté dotazy a úvahy praktických hospodářů se v souvislosti se snížením produkce a tím i použití klasických stájových hnojiv týkají toho, jakým způsobem bude ovlivněna půdní úrodnost, obsah a kvalita organických látek v půdě, včetně obsahu a kvality humusu, zvláště v kombinaci s omezeným zpracováním půdy. Samozřejmě teprve dlouhodobé sledování přinese potřebné podklady. V každém případě při racionálním využití náhradních opatření s dostatečným zastoupením jetelovin, včetně zeleného hnojení jsou předpoklady udržení úrodnostních parametrů půd.
Dosavadní výsledky ukazují, že mnohem větší význam mají stájová hnojiva v obnově půdní úrodnosti na méně úrodných půdách středních a vyšších poloh, tedy bramborářské výrobní oblasti než v nížinných polohách. V řepařské výrobní oblasti většinou lze půdní úrodnost poměrně dobře udržovat i bez klasických stájových hnojiv. Důležitou podmínkou je však pravidelné pěstování jetelovin a zeleného hnojení.
Prof. Ing. Václav Vaněk, CSc.,
Ing. Kamil Štípek,
Ing. Jiří Šilha,
AF ČZU v Praze
