V tomto Speciálu Plus věnovaném pěstování a využití kukuřice je na stránkách ….několik tabulek, ve kterých jsou podrobné informace o aditivech (přípravcích pro konzervaci objemné i jadrné píce a krmných směsí). Jsou to údaje, které jsme získali od firem, které aditiva vyrábějí nebo je prodávají. Podle toho je třeba tyto informace brát. Ne každá taková firma je schopna dodat informace úplné a objektivní. Postupně se však snažíme s nimi některé nejasnosti konzultovat a následně upravovat, případně aktualizovat. V tabulkách jsou uváděny všechny přípravky, o kterých víme, že se vyskytují na našem trhu, i ty, které nejsou z různých důvodů pro konzervaci kukuřice vhodné.
Chceme-li konzervovat kukuřici s využitím aditiv máme několik možností. Záleží na tom jak, co, kdy, do čeho a na jak dlouho chceme uložit, jakým způsobem s konzervovaným materiálem chceme nakládat, a samozřejmě i jaké pro to vše máme podmínky (počasí, peníze, lidi, čas, ekologie, legislativa atd.).
Rozdílné přístupy ve výběru vhodných aditiv je třeba zvolit, chceme-li kukuřici konzervovat silážováním (mikrobiální fermentací), nebo vytvořením prostředí nevhodného pro množení a růst jakýchkoliv mikroorganismů. Silážováním se konzervuje materiál (celá rostlina nebo jen některá její část), který je rozřezán, podrcen nebo jiným způsobem mechanicky narušen a pak skladován v prostředí bez přístupu vzduchu. Sterilizací, vytvořením prostředí nevhodného pro množení a růst jakýchkoliv mikroorganismů, se konzervuje kukuřičné zrno nenarušené, nebo narušené chemicky louhováním (pouze na povrchu).
Krmivo by se mělo konzervovat ve vegetačním stádiu a v takovém stavu (obsah sušiny, mechanické narušení), které je vhodné k navození potřebného průběhu fermentačních procesů a zároveň zajišťuje jeho vysokou nutriční kvalitu. Při rozhodování by se mělo přihlížet také k vývoji počasí.
Volba aditiva je závislá i na tom, do jakých prostor hodláme materiál ukládat. Jestliže bude u silážované hmoty dokonale zajištěno rychlé naskladnění a dlouhodobé vytvoření anaerobního prostředí, dávky aditiv mohou být nižší než když naskladňování trvá dlouho a utěsnění materiálu je nedokonalé. Zde je třeba se rozhodovat, zda by nebylo účelné aplikovat na horní vrstvu silážované hmoty chemický konzervant a tak zamezit druhotnému kažení siláže pod plachtou.
Otázka jak dlouho je třeba materiál uchovat je aktuální především u konzervace vlhkého zrna. Má-li být zrno skladováno delší dobu, je třeba použít chemický konzervant ve vyšší dávce.
Není-li dobře sladěno množství krmených zvířat s denním odběrem krmiva ze silážních prostor, dá se předpokládat, že by mohlo docházet ke znehodnocování krmiva aerobní degradací. V těch případech je třeba aplikovat protiplísňový přípravek (většinou na bázi kyseliny propionové) nebo aditivum, které zvyšuje aerobní stabilitu siláže (obsahující Lactobacillus buchneri nebo některé propionové bakterie).
Doporučené schéma podle obsahu sušiny
Pro jednoduchou orientaci v tom, jaké aditivum kdy použít, jsme připravili schema doporučeného dávkování aditiv u lehce silážovatelných plodin (kukuřice). Jako příklad je popsána strategii používání aditiv při silážování celých rostlin i produktů dělené sklizně kukuřice.
Zvýrazněné žluté pole mezi hodnotami obsahu sušiny 28 a 32 % vyznačuje optimum pro fermentaci kukuřičných siláží celých rostlin, v tomto rozmezí není třeba aditiva dodávat. Pokud někomu záleží na produkci vysoce kvalitní siláže bez ohledu na to, o kolik se zvýší náklady při použití aditiva, pak by měl dodat především čisté kultury homofermentativních bakterií mléčného kvašení.
Když je sušina nízká
Sklízí-li se porosty kukuřice se sušinou nižší než 28 %, není třeba, aby aditivum obsahovalo hydrolytické enzymy, porost má většinou dostatek (leckdy i přebytek) lehce dostupných cukrů. Lze doporučit aditivum, které obsahuje oxidoredukční enzym oxidoreduktázu (Bactozym), který u materiálu v rozmezí sušiny zhruba 28 až 22 % dokáže vázat vodu. Siláž je na omak mokrá, ale nepouští silážní šťávy. U aditiva používaného na vlhčí porosty kukuřice by bylo lepší, kdyby kromě vysokého počtu homofermentativních mléčných bakterií rodu Lactobacillus, byly v aditivu zastoupeny i bakterie rodů Pediococcus a Streptococcus, které mají vysoké konkurenční schopnosti a jsou schopny rychlého rozmnožování na samém začátku fermentace. Ve starší literatuře se doporučuje i použití močoviny, pomáhá zmírnit prokyselení a navíc obohatí kukuřici o dusíkaté látky. Při aplikaci močoviny ke kukuřici s obsahem sušiny nižším než 28 % se ale musí přidávat absorbenty, aby se močovina nedostala se silážními tekutinami mimo silážní prostor.
Při obsahu sušiny nižším než 24 % je nutné biologická aditiva plně nahradit zvýšenou dávkou chemických přípravků (s vyšším zastoupením kyseliny mravenčí, lze ji však nahradit také solemi, především amonnými). Protože kyselina mravenčí může zvýšit uvolňování silážních šťáv, je téměř nezbytné aplikovat ji spolu s některým absorbentem (nejlépe se sušenými cukrovarskými řízky nebo štípanou a nakrátko nařezanou louhovanou slámou).
Když je sušina vysoká
Jakmile se sklízí kukuřice, která má obsah sušiny 34 % a vyšší, doporučuje se dodávat aditivum probioticko-enzymatické, v jehož enzymatické složce jsou zastoupeny enzymy rozkládající škrob (amyláza), popř. i enzymy rozkládající vlákninu (celuláza, hemiceluláza, xylanáza). Sklízí-li se na siláž již zaschlý porost kukuřice s nízkým podílem palic, pak stačí, obsahuje-li enzymatická složka enzymy rozkládající vlákninu (celulolytické).
Při obsahu sušiny 40 % a vyšším se již celé rostliny kukuřice běžně nesklízí, pokud však ano, pak jde o porosty přezrálé nebo zaschlé. Na ně je třeba aplikovat probioticko-enzymatické přípravky v horní hranici doporučené dávky, nebo lépe chemické přípravky s vyšším zastoupením kyseliny propionové za účelem zamezení ztrát aerobní degradací. Sušinu lze mírně upravit i přidáním vody (například vyšším ředěním konzervantu). Doporučuje se také aplikovat suchý led, který sníží teplotu silážované hmoty a chrání materiál před nasáváním kyslíku (vytvoří se bariéra z oxidu uhličitého, který je těžší než vzduch). Obsah sušiny 40 % a vyšší se však může dosáhnout při sklizni kukuřice s vyšším strništěm (40 až 50 cm). Z takové hmoty se pak získává siláž s vyšší koncentrací energie než z celých rostlin, a jen o trochu méně energie než z dělené sklizně metodou LKS (siláž z drcených kukuřičných palic s listeny). Na takový materiál, který bývá většinou dobře rozřezán a nadrcen, je vhodné aplikovat probiotická aditiva s amylolytickými a celulolytickými enzymy.
U produktů dělené sklizně
Ve schematu svislé zelené pole u obsahu sušiny 48 % a vyšším vyznačuje, že od tohoto obsahu sušiny již lze vyrobit kvalitní siláže produktů dělené sklizně kukuřice i bez konzervantu. Pokud to však finanční situace dovolí, aplikace biologického aditiva, nebo chemického protiplísňového přípravku nic nezkazí. Nejnižší hranice obsahu sušiny u dělených sklizní je dána možnostmi technologie, pokud se materiál sklízí ve vegetačním stádiu zrna, u něhož je mléčná linie ve dvou třetinách, je limitující zda materiál projde sklizňovým mechanismem řezačky nebo kombajnu. U příliš suchého materiálu (přes 60 % sušiny) se doporučuje ho zvlhčit přídavkem vody, a hlavně intenzivně udusat. Takový materiál je totiž pružný a obtížněji mechanicky zpracovatelný. U siláží z produktů dělené sklizně kukuřice je třeba upozornit na skutečnost, že bývají málo stabilní, silně se po otevření sila zahřívají a zvyšuje se riziko znehodnocení kvasinkami a plísněmi. Doporučuje se proto aplikovat některé protiplísňové (fungicidní) chemické aditivum s vyšším zastoupením kyseliny propionové (kromě kyseliny propionové tato aditiva většinou obsahují ještě několik dalších komponentů, které zabezpečují lepší vlastnosti aditiva, především zlepšují aplikovatelnost a nejsou tak korozivní).
Diferencovaný způsob aplikace
Chtěli bychom upozornit na to, že plošná aplikace přípravku na konzervaci do silážované hmoty nebývá vždy nejvhodnější, je také neekonomická. Přípravky by se měly aplikovat tam, kde jsou v danou dobu potřebné. Je to obtížné z hlediska organizace pracovního procesu, ale velmi ekonomické. Diferencovaný způsob aplikace konzervačních přípravků je doporučován také u žlabových sil, u nichž se nedá předpokládat, že bude zajištěno dokonalé anaerobní prostředí. Preparáty se pak neaplikují do celého objemu naskladňované hmoty, ale jen tam, kde je nebezpečí vzniku plísní největší, to je zhruba půl metru do hloubky celého obvodu naskladňované hmoty (tedy na povrch silážované hmoty, u dna, i poblíž boků silážního prostoru). Jiným způsobem řečeno, protiplísňové preparáty se aplikují tam, kde může být více vzduchu a větší vlhkost. Přípravkem obsahujícím kyselinu propionovou se polévá každá vrstva naskladněné řezanky v dávce asi 1,5 l/m2. Kyselina propionová (i některé jiné směsné preparáty) je přípravek, který zároveň kladně ovlivňuje stabilitu siláže při jejím vybírání ze silážního prostoru.
Ekonomika
Náklady na silážní aditiva se při současných cenách pohybují od 10 do 150 Kč na tunu píce, při plošné (do veškeré hmoty) aplikaci pak mohou tvořit zhruba 5-30 % nákladů na výrobu siláže. Náklady na aplikaci chemického konzervantu na vlhké zrno bývají o trochu vyšší než u konzervace silážováním, ani zdaleka však nedosahují nákladů, které je třeba vynaložit k sušení kukuřičného zrna.
Závěr
Použití přípravků pro konzervaci kukuřice je třeba zvážit nejen z hlediska nákladů vynaložených na jejich nákup a aplikaci, ale hlavně z hlediska požadavkù na kvalitu výsledného produktu. Než se pro silážní aditivum rozhodnete, doporučujeme, abyste si zjistili následující skutečnosti:
a) jaké aditivum se pro daný druh plodiny nejlépe hodí a při jakých podmínkách je účinné (vegetační fáze, obsah sušiny, počasí, způsob silážování, skladovací prostory),
b) v jaké dávce a jak ho bude nutné aplikovat (doporučená aplikační technika, jak aplikovat, jaké vytvořit podmínky pro aplikaci),
c) jaká je jeho cena (nejen cena doporučené aplikační dávky na tunu píce, ale i její účinné složky, popř. cena jednotky balení, systém poskytování slev),
d) jaké jsou jeho vlastnosti (z hlediska bezpečnosti práce, doby skladování, způsobu balení, rozpustnosti ve vodě, korozivnosti, specifické hmotnosti, pH)
e) zda je v ČR registrováno, popř. zda a jakou má značku kvality.
Pro časopis Farmář, 16.10.2001
Ing. Radko Loučka, CSc.,
Ing. Eliška Machačová, CSc.
Ing. Yveta Tyrolová
VÚŽV Praha - Uhříněves
