Kolik objemných krmiv se v ČR vyprodukuje a kolik z toho konzervuje? Kolik se při tom spotřebuje konzervačních přípravků? Zatím žádná statistika neexistuje. Lze to jen fundovaně odhadovat.
Produkce krmných plodin
Produkce krmných plodin podle kategorií je sledována Českým statistickým úřadem Praha (ČSÚ). Jimi zveřejněné údaje jsou v tabulkách 1-5 (zaokrouhleno, zkráceno).
Dle metodiky ČSÚ jsou výnosy jednoletých pícnin (včetně kukuřice) uváděny ve sklizňové sušině (v čerstvé píci). Pokud bylo něco usušeno, pak po přepočtu 1:5. Víceleté pícniny jsou uváděny v suchém (tedy v seně o sušině cca 85 %). Výnosy pícnin sklízených na siláž jsou evidovány po přepočtu 4:1, na senáž (s vyšší sušinou, resp. při sklizni se zavadáním) po přepočtu 3:1. U ostatních jednoletých pícnin ČSÚ sleduje pouze celkovou plochu této kategorie plodin. Ze 70 % jsou do této kategorie zařazeny luskovino-obilní směsky (LOS) s převahou obiloviny (zpravidla pšenice, ječmen, oves; resp. peluška, bob, vikev), zbytek jsou monokultury (jílek jednoletý 20 %, bob koňský 10 %). Zhruba 90 % produkce LOS a bobu koňského se sklízí systémem GPS (Gans Pflanzen Schrott) zpravidla v mléčně-voskové (resp. těstovité) zralosti na siláž. Ostatní jednoleté pícniny se využívají k přímému krmení čerstvé píce (v zeleném stavu) různým kategoriím skotu.
Luskoviny, směsi luskovin a luskovinoobilní směsi sklizené na zrno ke krmným účelům ČSÚ zařazuje do ostatních luskovin. Podrobné členění není opět k dispozici, v praxi se jedná převážně o směsky vikví s obilovinou (kde převažuje obilovina, zpravidla oves), zbytek jsou kultury hrachu (pelušky) a koňského bobu sklizené na zrno v jeho plné (v některých případech již ve voskové) zralosti.
Jak je patrné z tabulky 3, víceleté pícniny zaujímaly v roce 2000 v ČR plochu 1 355 tisíc ha, což je 31,7 % z plochy zemědělské půdy (4 279 tisíc ha) a 81,8 % z plochy všech pícnin. Při sklizni víceletých pícnin na orné půdě bylo vyprodukováno 1989 tisíc tun sušiny, z trvalých travních porostů 2 166 tisíc tun sušiny, tedy celkem víceletých 4 155 tun sušiny. Při sklizni jednoletých pícnin bylo vyprodukováno u kukuřice 2 080 tisíc tun sušiny, ostatních jednoletých 279 tisíc tun sušiny, tedy všech jednoletých 2 359 tisíc tun sušiny. Víceleté pícniny se podílejí na celkové produkci objemné píce 63,8 procenty. Nižší výkonnost porostů víceletých pícnin u nás je způsobena hlavně vysokým podílem málo produktivních luk a pastvin, které ale vytvářejí ráz krajiny a pomáhají zlepšovat životní prostředí (zaujímají plochu 940 tis. ha, což je 56,8 % z víceletých pícnin). Jak je patrné z tabulky 5, podíl trvalých travních porostů (TTP) ze zemědělské půdy (ZP) má v posledních letech vzrůstající charakter, z 19 % v roce 1986 na 22,1 % v roce 1999. Nejvíce TTP bylo u nás v roce 1951.
Konzervace krmných plodin
Odhadujeme, že přibližně 36 % produkce víceletých pícnin se konzervuje silážováním, 32 % sušením na seno, zbylých 32 % se spásá, zkrmuje na zeleno nebo využívá jiným způsobem. Jednoleté pícniny se konzervují z 96 %. To je celkem 3760 tisíc tun sušiny objemných krmiv pro konzervaci. Předpokládejme, že tržní cena kukuřičné siláže je nyní asi 700 Kč/t (resp. 2500 t za tunu sušiny), cena senáže víceletých pícnin 900 Kč/t (resp. 2500 Kč za tunu sušiny). V ČR se tedy za rok vyprodukují siláže v ceně za více než 9 miliard korun. Z toho je patrné, že konzervace objemných krmiv je oblast, která do hospodaření zemědělského sektoru významně zasahuje.
Podle studie o produkci a využití píce ve 33 evropských zemích (WILKINSON, 1996) se na siláž sklidí v Evropě ročně asi 40 milionů hektarů pícnin, z toho trávy tvoří 53,2 %, jeteloviny pouze 1,3 %, kukuřice 33 %, zbytek ostatní pícniny. Podíl ČR na celkové produkci siláže v Evropě je tedy pouze 0,25 procent.
Odhadujeme, že se u nás zhruba 60 % silážovaných víceletých pícnin konzervuje s využitím biologických konzervantů, 5 % s využitím konzervantů chemických, a zbytek (35 %) bez nich. U jednoletých pícnin je situace poněkud odlišná. S využitím biologických konzervantů se pravděpodobně konzervuje 25 %, resp. chemických konzervantů 10 % porostů.
Předpokládejme, že průměrná cena biologického přípravku a jeho aplikace je 60 Kč/t, resp. chemického 100 Kč/t. V průměru se aplikační dávky biologických konzervantů pohybují okolo deseti gramů na tunu píce, u chemických přípravků šest kilogramů na tunu píce. V ČR se tedy spotřebuje zhruba 34 tun biologických konzervantů a zemědělci za ně zaplatí asi 200 milionů Kč, resp. 4 200 tun konzervantů chemických a zemědělci za ně zaplatí 100 milionů Kč. Tedy roční náklady podniků na nákup a aplikaci konzervantů činí asi 300 milionů Kč. To je asi 3 % z nákladů na konzervovanou píci, resp. zhruba 8 % nákladů na píci konzervovanou s využitím některého konzervantu.
Předpokládaný výhled v příštích letech
Politika Evropské Unie (EU) ochrany trhu a garantování zemědělských cen umožňuje, aby se živočišná výroba vyvíjela jako značně chráněná před konkurencí zemí, které k EU nenáleží. Pokud chceme, aby se Česká republika stala členskou zemí EU, bude nutné sledovat vývoj priorit ve výživě a fyziologii hospodářských zvířat, především skotu. Aby bylo možné v silné konkurenci zemí EU obstát, bude nutné zaměřit se na maximální využití vysoce efektivních zdrojů. Nové systémy výživy budou vyžadovat krmení zvířat podle jejich produkčních schopností. Mezi nejméně nákladné a nejvíce využívané zdroje objemných krmiv budou bezesporu patřit siláže vojtěšky a kukuřice (samozřejmě v podmínkách, které jsou pro jejich pěstování příznivé). Nebude možné, tak jako v nedávné minulosti, produkovat a zkrmovat krmiva nekvalitní. Největší změna bude muset být právě ve zlepšení kvality krmiv. K tomu přispěje i správné využívání konzervantů. Na českém trhu působí již asi 30 firem, které konzervanty nabízejí. V tomto směru se ještě zdaleka nepřibližujeme bohatosti nabídky v USA, Velké Británii nebo našich západních sousedů, ale již je z čeho vybírat.Přípravky u nás prodávané dosahují parametrů těch, které jsou prodávány na západ od našich hranic. Dá se předpokládat, že během několika let se na náš trh dostanou konzervanty nové generace, účinnější, ale více specializované. Stále více se budou ke konzervaci využívat především konzervační přípravky biologické.
Závěr
Víceleté pícniny zaujímaly v roce 2000 v ČR 32 % z plochy zemědělské půdy, resp. 82 % z plochy všech pícnin, a podílely se na celkové produkci objemné píce 64 procenty. Podle našeho odhadu se zhruba 36 % z jejich produkce silážuje, z toho 60 % se konzervuje s využitím biologických, resp. 5 % chemických konzervantů. Očekává se, že se vzrůstající produkcí siláží (na úkor produkce sena a zeleného krmení) se bude zlepšovat i jejich kvalita, a to především dodržováním technologické kázně, ale i aplikací specializovaných konzervačních přípravků.
Článek je zpracován jako podklad pro řešení výzkumného záměru MZE-MO2-99-04.
Ing. Radko LOUČKA, CSc., Ing. Yvona TYROLOVÁ,
Výzkumný ústav živočišné výroby Praha - Uhříněves
