Zhruba v osmdesátých letech dvacátého století se u nás začala objevovat sklizeň kukuřičných palic označovaná jako metoda CCM (corn-cob-mix). V závislosti na potřebách výživy bylo možné podíl vřeten k zrnu měnit. To znamenalo především změnu obsahu energie a vlákniny v daném krmivu. Kukuřice sklizena touto metodou se používala převážně ke krmení monogastrů. Horší technická úroveň používané techniky, složitost dané metody a problémy spojené s uskladněním vlhkého kukuřičného zrna vedly k tomu, že se metoda CCM nedočkala širšího uplatnění.
S postupným rozvojem zemědělských technologií i samotné zemědělské techniky se podařilo odstranit problémy, které širší použití této technologie omezovaly. CCM v současné podobě představuje bezproblémovou konzervaci pouze vlhkého kukuřičného zrna s minimálním podílem vřeten (v návaznosti na použitou sklizňovou techniku) v rozmezí 1 až 5 %.
Současná situace
S ohledem na dnešní skladbu hybridů a danou agrotechniku, není podle našich zkušeností neřešitelný problém úspěšně pěstovat zrnovou kukuřici a dosáhnout plné zralosti na pozemcích situovaných do nadmořské výšky asi 650 metrů. Pěstování zrnové kukuřice v porovnání s obilovinami přináší řadu výhod. Má zhruba o 50 % vyšší výnosový potenciál vlhkého zrna při stejném živinovém základu, tzn. vyšší produkce NEL za nižší jednotkovou cenu z hektaru. Zejména oproti jarním obilovinám je i výnosově stabilnější. Na rozdíl od obilovin působí jako zlepšovatel uhlíkové bilance půdy. Při dělené sklizni (DS) zůstává přímo na poli velké množství organických zbytků, které se vyrovná dávce chlévské mrvy až 20 t/ha. Náklady spojené s pěstováním kukuřice jsou takřka o 20 % nižší v porovnání s ozimou pšenicí. Rané zrnové hybridy jsou při vhodném výběru stanoviště a dodržení agrotechnického postupu schopny „dát" okolo 8 až 10 tun vlhkého kukuřičného zrna (při vlhkosti 30 až 40 %) v nadmořské výšce asi 600 metrů. Při ročníku, který svým průběhem počasí pozitivně ovlivní průběh růstu je možné dosáhnout výnosu i vyššího. V roce 2000 jsme mimo jiné sklízeli na pozemcích školního statku v Humpolci zrnovou kukuřici na výměře 11 ha v nadmořské výšce 550 metrů s hektarovým výnosem 13 tun při 34% vlhkosti. Po přepočtu na 14% vlhkost to představuje 10 tun zrna z hektaru.
Průkopníkem pěstování a využití zrnové kukuřice v podmínkách Českomoravské vrchoviny (asi 600 m. n m.) je SOU zemědělské Kamenice nad Lipou. V roce 1998 zde byla poprvé vyzkoušena sklizeň kukuřice LKS. O rok později přešli k systému CCM, který zde využívají s úspěchem druhým rokem, a i v letošním roce s ním počítají.
Kukuřičné zrno ve výživě dojnic
Oblast výživy a krmení se na celkové bilanci nákladů na výrobu mléka podílí zhruba 50 %. Proto si tato oblast zaslouží dostatečnou pozornost, především z důvodu zlepšení ekonomiky výroby mléka. Je třeba prověřit, zda-li jednotlivé zdroje do výroby mléka nejsou vkládány nehospodárně a nebo existují-li účinnější a zároveň lepší systémy produkce, které povedou k vyšší efektivnosti.
Naplnění hrubé potřeby živin k dosažení požadované užitkovosti je samozřejmým předpokladem. Vzhledem k tomu, že objem bachoru a následných úseků trávicího traktu je omezen, je jediným řešením pro zvyšování užitkovosti zvířat zvyšovat i koncentraci živin v krmné dávce, tedy i ve vlastních krmivech. Tento požadavek je výrazně progresivní zejména v nárocích na potřebu energie a její koncentraci v sušině (tab. 1).
Z tabulky 1 je zřejmé, že k pokrytí energetické potřeby dojnice při rostoucí užitkovosti již nevystačí sebekvalitnější siláž (6,4 MJ NEL), ale je nezbytné se orientovat na vyšší zastoupení krmiv s podílem zrnin. To má však svá úskalí. Na straně jedné ekonomické, neboť jednotka živin, respektive energie je z těchto zdrojů nesporně dražší a na druhé straně fyziologické, když při vysokých dávkách obilovin, zejména pšenice a ječmene, dochází k prudkému snížení hodnoty pH v bachoru a tím i ke zdravotním poruchám zvířat. Pro zajištění optimální hodnoty pH v bachoru je mimo jiné zapotřebí zajistit tzv. strukturální vlákninou přežvykování zvířat a tím pufrování bachorového prostředí. Kukuřičné zrno jako vysoce energeticky koncentrované krmivo s vysokým obsahem pomalu degradovatelného škrobu, které minimálně okyseluje bachorovou tekutinu, je ve spojení s kvalitní travní siláží obsahující strukturální vlákninu, vhodné pro zajištění stálé a optimální funkce bachoru. To velice úzce souvisí se zdravotním stavem mikroorganismů bachoru, dojnic i následné schopnosti využít živiny obsažené v krmné dávce.
Trávení škrobu probíhá podle následující rovnice:
Glukóza jako produkt štěpení škrobu v zažívacím traktu je obdobně jako všechny monosacharidy absorbována v tenkém střevě zvířat. Je přitom limitující substancí produkce. Například dojnice s produkcí 40 litrů mléka denně potřebuje okolo 3 kg glukózy.
Porovná-li se energetické využití škrobu v tenkém střevu a bachoru, pak v tenkém střevu je o 40 % vyšší. Rozdílnou degradovatelnost škrobu pšenice a kukuřice uvádí tabulka 2.
Přepočtením uvedených údajů, na zkrmení 5 kg škrobu, dospějeme k následujícím závěrům:
a) při zkrmování pšenice a 90% degradovatelnosti jejího škrobu v bachoru přejde do tenkého střeva 500 g tzv. by-pass škrobu (obcházející bachor – tj. nerozložený v bachoru),
b) v případě zkrmování kukuřičného zrna a bachorové degradovatelnosti okolo 70 %, přejde do tenkého střeva asi 1500 g by-pass škrobu.
V tenkém střevě má škrob o 40 % lepší využití než v bachoru, což je nejen důležitý energetický přínos, ale i významný ekonomický efekt. Z pohledu těchto faktorů se nutně pozornost obrací ke kukuřičnému zrnu. To je jediným místem v rostlině kukuřice, kde se kukuřičný škrob vyskytuje a díky CCM metodě je to i nejlevněji získaný zdroj energie.
Na základě nových poznatků prezentovaných Zemědělskou fakultou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích získaných ve spolupráci s Akademii Technicko-Rolnickou v Bydgoszczy je z pohledu dotace glukózy dojnicím na dodání 1,5 kg by-pass škrobu zapotřebí 7,1 kg zrna kukuřice nebo teoreticky 22,7 kg pšenice (Náš chov 3/2000).
Pokud je k dotaci potřeby energie v krmné dávce (KD) použito obilovin (s průměrnou cenou za 1 MJ NEL 0,46 Kč) a ne kukuřičné zrno CCM (s cenou 1 MJ NEL 0,30 Kč), přičemž energie obilovin má několika násobně horší využitelnost než energie z CCM, způsobí tento způsob zdravotní potíže dojnic a horší využitelnost všech živin z KD v důsledku rychlejšího rozkladu škrobu v bachoru. Navíc jednotka energie z obilovin je podstatně dražší. Pak je otázkou, zda náklady na krmiva jsou opravdu použity efektivně, zda neexistuje skutečně účinnější, bezpečnější a zároveň levnější způsob výživy dojnic.
Zjednodušeně se nechá říci, že při použití zrnin namísto CCM se používá podstatně méně účinný, dražší a zdravotní problémy způsobující systém. Tento závěr platí přiměřeně i pro méně užitková stáda, kde přesto dávkují jadrná krmiva.
Technologie sklizně CCM – vlhkého kukuřičného zrna
CCM v současné podobě představuje sklizeň kukuřice na zrno, jeho úpravu šrotováním, či mačkáním a konzervaci s následným ukládáním.
Z pohledu sklizně kukuřičného zrna, zvláště při vlhkostech nad 30 %, je třeba pečlivě volit sklizňovou techniku. Rozdíl ztrát mezi jednotlivými typy SM a kukuřičnými adaptéry mohou činit i několik procent. Při výnosu okolo 10 t/ha představuje každé procento ztrát navíc nezanedbatelné množství. Představitelem toho nejlepšího, co pro sklizeň zrnové kukuřice existuje a je celosvětově uznáváno, je kombinace SM CASE axial flow a kukuřičného adaptéru GERINGHOFF typ rota disc. Při nasazení této techniky jsou i při sklizni vlhké kukuřice (až 40 % vlhkosti) ztráty na přijatelné úrovni, a to do 2 %. Obzvláště vlhká kukuřice vyžaduje co nejšetrnější výmlat, aby nedocházelo k poškození vlhkého zrna a následným ztrátám v důsledku rozdílu hmotnosti zrn. Toto kritérium plně splňuje právě axialní SM. Použití jednoho axiálního bubnu jak pro výmlat, tak i následnou separaci vykazuje nejlepší výsledky.
Na úpravu vlhkého kukuřičného zrna jsou používány vesměs dva systémy narušení jeho struktury. V prvé řadě musí být zajištěna funkčnost i při relativně vysoké vlhkosti. Proto také řada šrotovníků či mačkačů používaných na úpravu obilovin jsou k drcení vlhkého kukuřičného zrna nevhodné.
Jednu možnost představují kladívkové šrotovníky. Jsou charakterizovány nižší pořizovací cenou, menší životností, větší energetickou potřebou a menší výkonností.
Druhou pak válcové šrotovníky či mačkače. Z důvodu větší možnosti nastavení struktury drceného materiálu je vhodnější použití šrotovníku. Válcový šrotovník vytváří z hlediska fyziologie trávení mnohem přijatelnější strukturu krmiva než kladívkový šrotovník.
Jako vysoce aktuální se jeví potřeba revize starších názorů na velikost částic krmiva s ohledem na nové poznatky z fyziologie trávicího ústrojí zvířat.
Rovněž konzervace drceného zrna s následným uložením do vaku má několik technických řešení. Na výběr je několik různých výrobků jak lisů, tak i vaků a konzervačních přípravků. Samozřejmě celý proces, úpravy a konzervace, záleží do velké míry na lidském faktoru.
Zákazník (a nejen on) by si měl být vědom, že ve vaku dlouhém asi 60 m o průměru 2,4 m je uloženo až 200 t CCM, což představuje hodnotu takřka půl miliónu korun. Případný neúspěch znamená tedy těžko nahraditelnou ztrátu.
Výslednou kvalitu produktu tedy ovlivňují jak lidé, tak i zvolené technologie.
Sklizeň kukuřičného zrna a jeho sušení
Zobecnění nákladů spojených se sušením je uvedeno v tabulce 3. Cena, za kterou „suší" většina podniků bývalého ZZN, se pohybuje na úrovni 65 Kč/t%. Při sušení na vlastní sušce podniky uvádějí většinou cenu kolem 35 Kč/t%. V tomto případě je kalkulováno jen s přímými náklady. Při použití sušiček typu Stella či Riela jsou celkové náklady na usušení jedné tuny do vlhkosti 14 % ještě o něco nižší.
Finanční úspory mezi dvěmi podniky z nichž jeden se rozhodne pro sklizeň kukuřice na zrno s klasickým postupem (tzn. následným sušením, uskladněním, mačkáním či šrotováním) a druhým, který použije metodu CCM, jsou patrny z tabulky 4.
Náklady na sušení kukuřičného zrna jsou tedy minimálně 3,5x, respektive 2x vyšší oproti konzervaci vlhkého zrna do vaku. Roční potřeba CCM pro stádo 100 dojnic představuje zhruba 180 tun. Toto množství je reálné vyprodukovat v podmínkách Českomoravské vrchoviny na ploše 18 až 20 ha. Při porovnání s technologií sušeného kukuřičného zrna představuje finanční úspora asi 170 000 Kč.
Při dělené sklizni (DS) vzniká krmivo s velkým obsahem energie a koncentrací živin. U CCM je to 8,8 až 9,2 MJ NEL, tedy porovnatelné s krmnými obilovinami. V praxi to znamená, že v KD hospodářských zvířat lze tímto krmivem nahradit mnohem dražší produkční směsi.
Při dosahovaných výnosech lze sklidit z 1 hektaru kukuřice 45 až 65 000 MJ NEL. Pro porovnání výnos 5 t/ha ozimého ječmene zajistí asi 35 000 MJ NEL/ha, to znamená, že CCM můžeme dosáhnout 1,3 až 2x více energie z hektaru. Úspora ploch pro krmné plodiny je pak zcela jasná.
U obilovin je počítáno se sklizní v optimální vlhkosti, což není možné pokaždé ve studenějších oblastech dosáhnout. Poté případné sušení ještě prodražuje obiloviny a zvyšuje efekt CCM.
Systém pěstování a využití zrnové kukuřice formou CCM u dojnic, je velice dobře propracován a realizován v praxi mimo jiné na školním statku při SOUz Kamenice nad Lipou. Obhospodařované pozemky leží v oblasti Českomoravské vrchoviny v nadmořské výšce okolo 600 metrů. I v těchto klimatických podmínkách lze úspěšně pěstovat kukuřici na zrno a díky CCM získávat nejlevnější energii pro výživu dojnic.
V podmínkách Českomoravské vysočiny v nadmořské výšce asi 600 metrů, výrobní cena CCM, přepočtena na 14% vlhkost, se pohybuje okolo 2300 Kč/t. Samozřejmě, že v intenzívnějších oblastech je cena úměrně nižší.
Při porovnání CCM s ostatními běžnými jadrnými krmivy z hlediska ceny za 1 MJ NEL je zřejmé, že tato metoda dělené sklizně zajišťuje nejlevnější produkci NEL z hektaru.
Michal Novák
