Obiloviny tvoří v rostlinné výrobě České republiky klíčovou skupinu polních plodin. Jejich postavení je v celosvětovém měřítku dominantní, protože zabezpečují nejen rozhodující část energetické potřeby v lidské výživě, ale i jadrnou složku krmivové základny pro hospodářská zvířata Ta je ceněna, jak pro možnost zvýšení živinové koncentrace objemných krmných dávek pro vysokoužitková zvířata, tak při moderních systémech výživy zvířat, s pomocí kompletních krmných směsí.
V tuzemsku jsou obiloviny pěstovány na více než polovině ploch orné půdy. Jejich převažující část je i zkrmována. Nehledě na tuto skutečnost, studium krmné hodnoty těchto plodin stále patří mezi dosti opomíjené výzkumné programy, oproti systematické kontrole jakosti nejrůznějších potravinářských užitkových vlastností zrna.
Krmná (výživná, nutriční) hodnota libovolného produktu bývá limitována celým spektrem krmivářských parametrů (u těch se stanovují priority) a vnějších vlivů (ty se standardizují), které celkově determinují výši odezvy – užitkovosti zvířete na předloženou dietu. Představuje tedy jakousi užitnou hodnotu vymezenou :
krmivem – obsahem jednotlivých živin a specificky účinných látek, jejich přístupností (stravitelností), živinovou vyvážeností (využitelností) pro živočišný organismus, energetickou hodnotou, dietetickými, specifickými a dalšími vlastnostmi, ovšem i možnou přítomností nežádoucích vazeb či substancí, antinutričních látek, inhibitorů enzymů a jiných depresorů,
přípravou krmiva a technikou krmení, které mohou více či méně tlumit nedostatky a zvyšovat přednosti krmiva, nebo naopak,
biologickými faktory, souvisejícími se zvířetem (jeho druhem, věkovou kategorií, pohlavím, typem užitkovosti, zdravotním stavem, fází reprodukčního cyklu apod.),
podmínkami chovu (stresory, hygienou, nákazovou situací atd.).
Nejvýznamnějšími krmnými obilovinami, přesahujícími v našich podmínkách 85 % ze zkrmeného obilí, jsou pšenice a ječmen. Dále následuje kukuřice, ovsa a tritikale se zkrmuje přibližně stejná množství, zkrmování žita bývá spíše nahodilé či vynucené okolnostmi, než plánované.
Zrno obilnin může být používáno přímo ke krmení jako samostatné – upravené či neupravené – krmivo. Pokud je součástí krmných směsí, tak vždy v opracované formě jako rozhodující komponentní skupina., a to v rozpětí od 50 % až do 90 %. V uvedeném množství vnáší do směsí až 4/5 z celkového obsahu vlákniny, 3/4 využitelné energie, 1/2 dusíkatých látek, téměř 1/3 esenciálních aminokyselin a 1/10 vápníku. Z daného pohledu je jasně patrné, jak ohromnou roli tento živinový zdroj ve výživě zvířat sehrává a kde jsou limity jeho použití.
Chemické složení bezprostředně souvisí s hmotnostními podíly jednotlivých částí zrna. Ty jsou dány především druhovými zvláštnostmi jednotlivých obilovin, přičemž obecně platí, že obalové vrstvy (oplodí, osemení) jsou převažujícím zdrojem vlákniny, aleuronové buňky – vlákniny a bílkovin, endosperm je složen (kromě zásobních proteinů) zejména ze škrobu a zárodek (klíček) je do určité míry depem tuků, minerálních látek a bílkovin.
Na živinovou a energetickou hodnotu zrna obilnin velmi silně působí i odrůdové vlastnosti, užitkový směr, proměnlivost pěstebních podmínek (agrotechnika, intenzita hnojení, půdní a klimatické vlivy), ale i stav a posklizňové ošetření zrna nebo množství příměsí. K dokumentaci řečeného prezentujeme tabulku č. 1. Z ní vcelku jednoznačně vyplývá, že využívání „ průměrných živinových obsahů “, a to platí o libovolných krmivech, může být dosti zavádějící, nehledě na to, že v odborné literatuře jsou popisovány ještě výraznější rozptyly obsahu živin.
Převažující živinovou skupinou, tvořící obilní zrno (tab.č. 1), jsou sacharidy. Jejich obsah, pokud sečteme hrubou vlákninu a bezdusíkaté látky výtažkové (BNLV) dosahuje až 750 g v 1 kg zrna. Jedná se o velice různorodou skupinu s nestejnoměrným zastoupením jednotlivých sacharidů s velice kontrastní stravitelností i energetickou hodnotou. Nejpočetněji je zastoupen škrob (přesahuje obvykle 50 %). Spolu s jednoduchými cukry jsou nejlépe stravitelné a rozhodují o energetické hodnotě zrna. Suma organického zbytku a vlákniny dosahuje hladiny asi 100 g v 1 kg zrna. Přestože jsou energeticky bohaté není energie, pro jejich nestravitelnost, tělu dostupná. S výjimkou celulózy jsou obsahy hlavních neškrobových polysacharidů uvedeny v tabulce č. 2. Lignin, jehož obvyklé množství v obilovinách je popsáno ve stejné tabulce (č. 2) je považován za hlavního depresora stravitelnosti.
Po sacharidech do energetické hodnoty zrna obilovin nejvíce zasahují dusíkaté látky. Jejich rozkolísaný obsah uvádí tabulka č. 1, limitní hodnoty koeficientů bilanční stravitelnosti – tabulka č. 3. Při obvyklém obsahu tuku v zrně obilovin (do 4 %) nezasahuje tato živina výrazně do energetické hodnoty obilovin. Tu dokumentuje podle základních obilovin a jednotlivých energetických parametrů tabulka č. 4. Za povšimnutí stojí rozdílná metabolizovatelnost energie ( poměr ME / BE, popisující jaká část přijaté energie zůstává organismu k dispozici pro záchovu a produkci ) podle druhů zvířat i druhů obilovin.
Téměř samostatnou kapitolou je značně heterogenní bílkovinný komplex obilného zrna, členěný podle významu jednotlivých bílkovinných složek.
Pro úplnost uveďme, že protoplazmatické bílkoviny tvoří bílkoviny s různými funkcemi. Patří k nim bílkoviny katalytické a bílkoviny konstituční. Katalytické bílkoviny jsou enzymaticky aktivní a patří mezi ně albuminy a globuliny. Konstituční bílkoviny tvoří s nukleovými kyselinami a lipidy strukturu cytoplazmy a jádra. Protoplasmatické bílkoviny mají z nutričního hlediska příznivé aminokyselinové složení, ale jsou pod silnou genetickou kontrolou a jejich obsah se agrotechnickými zásahy nedá prakticky ovlivnit.
Zásobní bílkoviny jsou z hlediska fylogenetického nejmladší a syntetizují se jako poslední. Jsou tvořeny ze dvou hlavních frakcí - prolaminů a gluteninů. Důležitým zástupcem zásobních bílkovin je lepek. Obsah a poměr zásobních bílkovin je velice variabilní, přičemž je výrazně ovlivňován hnojením, agrotechnikou, zralostí i geneticky. Z hlediska proteinové výživy zvířat je jejich aminokyselinové složení hodnoceno nepříznivě.
Zvyšování obsahu bílkovin agrotechnickými zásahy působí negativně na nutriční hodnotu bílkovin. Zvyšuje se především obsah zásobních bílkovin, jeichž biologická hodnota (zvláště prolaminu) je nízká. Obecně se dá konstatovat, že čím vyšší je obsah proteinu v zrnu ( jako důsledek agrotechnických zásahů ), tím je sice vyšší jeho stravitelnost (tab.č. 3), ovšem při výrazném poklesu jeho biologické hodnoty.
Přehled o kolísaní obsahu rozhodujících esenciálních aminokyselin v obilovinách a jejich proteinu je uveden v tabulce č. 5. Porovnání ideálního proteinu pro rostoucí prasata se skladbou nejběžnějších obilovin ukazuje tabulka č. 6.
Výše nutričního efektu obilovin je dána nejen obsahem a vzájemně příznivým poměrem živin, ale i jejich stravitelností, energetickou hodnotou, chuťovými, technologickými a dalšími vlastnostmi. V tomto směru bylo již přes časem vypracovano doporuční dietetických mantinelů pro dávkování obilovin do krmných směsí (viz tabulka č. 7).
Přes široké možnosti uplatnění obilovin je i nadále nezbytné, rozšiřovat limity jejich využití ve výživě zvířat. Zdá se, že pro šlechtitele krmného obilí je poněkud schůdnější cesta k vyšší energetické hodnotě zrna ( obsahu škrobu, jednoduchých cukrů, resp. tuku, při současném zvyšování stravitelnosti všech organických živin, snižování obsahu strukturálních polysacharidů a eliminaci antinutričních látek) a snižování obsahu fytátů ( při lepší využití fosforu) než k výraznější změně aminokyselinové skladby proteinu. V tomto směru výraznější průlom může zřejmě přinést genové inženýrství.
Doc. Ing. Alois KODEŠ, Csc.,
STEHLÍKOVÁ, K.
Katedra výživy a krmení hospodářských zvířat, ČZU v Praze
