Ozimá řepka, je plodinou našeho mírného klimatického pásma. Je hlavní olejninou v ČR s širokospektrým použitím v potravinářském, krmivářském i oleochemickém průmyslu.
Má řadu agroekologických předností, z nichž nejvýznamnější jsou:
vynikající předplodina pro obiloviny
přerušovač obilních sledů
zvyšuje úrodnost půdy, odpleveluje
brání erozi půdy, splavování dusíkatých látek do spodních vod
významný zdroj obživy pro volně žijící faunu
biomasa je významnou součástí plynulého pásu zeleného krmení především pro svoji ranost
do půdy se vrací všechna vyprodukovaná biomasa (sláma, chlopně šešule, kořeny), kde obsah antinutričních glukosinolátů, sehrává v tomto případě pozitivní roli, těkavé izothiokyanáty vzniklé štěpením alkenylglukosinolátů z posklizňových zbytků tvoří pak významný potenciál pro očištění - biofumigaci půdy bez použití syntetických fumigantů, pro likvidaci škodlivých organismů, hlavně chorob.
Vzhledem ke své vysoké genetické variabilitě je velmi významným výzkumným a šlechtitelským objektem, která vedle hospodářských znaků vede k zásadní změně její kvality, rozšiřuje možnosti jejího využití.
Všechny uvedené přednosti vedly k tomu, že osevní plochy vzrostly 10x (graf.1) a výnosy 3x (graf 2).
Řepka ve svých počátcích byla tzv. „politickou plodinou„ jejíž pěstování bylo ovlivněno jednostraným průmyslovým použitím a výroba byla regulována nebo import byl liberalizován. V této době až do sedmdesátých let se pěstovaly klasické erukové odrůdy řepek a to ji determinovalo pouze pro průmyslové použití
Významný obrat v pěstování řepky nastal v sedmdesátých letech, kdy vznikají odrůdy řepek bez kyseliny erukové, vhodné jednoznačně pro potravinářský průmysl. V důsledku nové kvality došlo k prudkému nárůstu osevních ploch (graf 1). Potravinářská kvalita přetrvává až do dnešní doby pouze s vylepšenými kvalitativními znaky jako je pokles kyseliny erukové pod 0,5 % a snahou o pěstování odrůd s vysokou olejnatostí, které splňují požadavky tukového průmyslu i s ekonomickými dopady pro pěstitele.
Z krmivářského hlediska jsou pak významná osmdesátá léta, kdy se začaly pěstovat dvojnulové odrůdy s velmi nízkým obsahem nežádoucích glukosinolátů v semeni, pokrutinách a extrahovaných šrotech. Šlechtí se na snížený obsah vlákniny, kyseliny linolenové . Jak vypadá současný stav s kvalitou řepek je shrnut v tabulce 5.
Obsah a chemické složení zásobních a specifických látek.
Jednotlivé části semene řepky olejky mají různé chemické složení, což je významné především z nutričního hlediska. Osemení je vícevrstevnaté a zaujímá 12 – 16 % celkové hmotnosti semene s 9 – 16 % oleje, 15 –18 % bílkovin a s vysokým obsahem surové vlákniny (31 –34 %). Podstatnou nestravitelnou část této vlákniny tvoří lignin (35 %). Zbytek semen, dělohy a embrya obsahuje 45-47 % oleje, 28 – 30 % bílkovin, ale pouze 3 % surové vlákniny. V některých zemích ke zlepšení nutriční hodnoty řepky se provádí její odslupkování a dalšími cestami je pak šlechtění na snížený obsah vlákniny.
U odrůd v současné době pěstovaných v průměru řepkové semeno obsahuje 42 % tuku a okolo 22 % bílkovin( Obr.3 ) . Bílkoviny jsou tvořeny jednak proteiny bez katalytické funkce, dále menší množství proteinů tvoří základ různých orgánů, např. plasticidů a mitochondrií a konečně proteiny s katalytickou aktivitou, tj. myrozináza, lipáza a lipoxygenáza.
Přibližně 72 % dusíku v extrahovaných šrotech je obsaženo v aminokyselinách, jejichž složení je velmi podobné ostatním olejninám a jsou charakterizovány relativně vysokým obsahem methioninu, cystinu a lyzinu (tabulka 1). Z tohoto hlediska řepkové semeno a šrot je velice hodnotným zdrojem bílkovin, i když obsahuje řadu složek, které snižují jejich dietetickou i energetickou hodnotu. Nejpodstatnější z těchto složek jsou antinutriční látky - fytin (2,5 %), tanin (1,5 %), glukosinoláty (0,9 %) a sinapin(1,5 %) (Obr.3).
Průměrný obsah sacharidů v řepkovém semeni je okolo 26 %, kde převažují především polysacharidy pouze s malým množstvím mono-, di- a trisacharidů. Pokud se týká polysacharidů, jsou rozdíly jak kvalitativní tak kvantitativní mezi osemením a zbytkem semene. Polysacharidy jsou významné z hlediska obsahu surové vlákniny, která zhoršuje stravitelnost šrotů a ve srovnání s podzemnicí nebo sójou je podstatně vyšší a srovnatelná se slunečnicí a bavlníkem Řepka obsahuje, ve vztahu k ostatním olejninám, relativně mnoho minerálních látek a to především vápníku, fosforu a draslíku a je silně závislá na jejich obsahu v půdě, kde se řepka pěstuje. Z vitaminů řepka obsahuje více niacinu než sója, zatímco množství pantothenové kyseliny, riboflavinu a thiaminu je podobné.
Řepka, vzhledem ke svému chemickému složení by tedy mohla mít v krmivářství široké uplatnění. Pokud tomu tak není, je to dáno určitou obavou zemědělců z účinků antinutričních faktorů, látek obsažených v řepce (Obr.3) (J. VAŠÁK a kol., 2000).
Řepka na zeleno
Používá se jako bílkovinné krmivo pro krmení přežvýkavců v čerstvém stavu. Jako konzervované krmivo (siláž, seno) se užívá jen málo. Pro zkrmování řepky na zeleno je vhodné období do začátku květu a trvá asi 10 dní. V této době je řepka dieteticky vhodná. Glukosinoláty v zelené hmotě jsou oproti semeni 10x menší, v průběhu růstu ještě klesají a nejnižší jsou právě před květem (0,05 -0,01%). V čerstvém stavu antinutriční faktor glukosinolátů nehraje žádnou roli. Daleko nebezpečnější je schopnost řepky kumulovat nitráty v závislosti na vegetační fázi, hnojení dusíkem a počasí. Přijatelné bývá množství asi 3 kg zelené píce na 100 kg hmotnosti dojnice tj. asi 15 - 20 kg na kus a den.(KRÁSA et al. , 1998)
Řepkové semeno
Zkrmování řepkového semene je v zahraničí rozšířeno u drůbeže. Výživná hodnota je následující: Výnos bílkovin je téměř shodný jako u hrachu, obsah oleje je vítaným zdrojem energie. Rozhodujícím faktorem zůstává :
hladina glukosinolátů
technická způsobilost výrobny krmných směsí
ekonomické relace.
Při současné hladině glukosinolátů 20 - 25 mol/.g odtučněné hmoty je možno doporučit až 20 % semene u drůbeže, u krůt do 10 %. U nosnic z již uvedených důvodů spíše 5 %. Řepkový olej neobsahuje glukosinoláty, ale energetická hodnota dosahuje téměř 40MJ/kg, obsah metabolizovatelné energie (MEp , MEn) kolísá mezi 35 -36 MJ/kg. Jde tedy o vítaný koncentrovaný zdroj energie, který může úspěšně konkurovat kafilernímu tuku a to především pro 4x vyšší obsah pro drůbež důležité kyseliny linolové při srovnatelné energetické hladině. Skladba mastných kyselin řepkového semene může pak modifikovat i skladbu mastných kyselin vajec, mléka a masa.
Řepkové výlisky, extrahovaný šrot
Nejvýznamnější je pak využití vedlejších produktů při extrakci tuků v potravinářském průmyslu (extrahovaných šrotů) a pokrutin - zbytků po lisování semen řepky.
Jde vysloveně o bílkovinná krmiva. O jejich aplikaci především ve výživě prasat a drůbeže i v jadrné složce u skotu rozhoduje:
zjištěná hladina glukosinolátů
cena.
Obecně platí, že cesta k rozšíření produktů řepky do krmivářství vede přes znalost obsahu glukosinolátů v konkretních partiích a jejich deklarování výrobci krmných směsí.
Tržní požadavky na kvalitu řepky jsou shrnuty v ČN 462300 - 2 (tab.3)
V tržních vztazích se řepka se posuzuje ze dvou hledisek:
zdravotní nezávadnosti řepkového oleje ( obsah kyseliny erukové v oleji, přítomnost naplesnivělých a plesnivých semen, obsah volných mastných kyselin)
obchodně - technologické ( obsah poškozených a porostlých semen, obsah nečistot, vlhkost, obsah oleje, volných mastných kyselin a obsah glukosinolátů.
Požadavky hlavního zpracovatele - tukových závodů jsou zahrnuty v jejich kupních smlouvách a odpovídají hodnotám, které obsahuje ČN 462300 - 2 (tab.2). Vedle těchto základních kvalitativních parametrů, zpracovatelé reagují na konkrétní výkyvy v kvalitě specifickými požadavky zahrnutými v kupních smlouvách, jako tomu bylo v povodňovém roce, kdy řepka z určitých zatopených oblastí byla porostlá, poškozená a naplesnivělá a v důsledku toho měla vysoký obsah volných mastných kyselin (VMK) (ZUKALOVÁ et al. 2000).
Pro obchodování se zahraničními trhy jsou závazné kontraktační smlouvy mezi dodavatelem a odběratelem. Naše tržní požadavky jsou v souladu s vysokou potravinářskou kvalitou brukvovitých tzv. kvalita „ canola“ (tab. 3). U této kvality je větší benevolence u kategorie nečistot a u porostlých a poškozených semen, kde je podrobnější členění, a v rámci tržních požadavků AOF (Australian Oilseeds Federation) je uplatňována řada srážek a příplatků. Obsah glukosinolátů je pak dán nižší hladinou o cca 7 mol/g (tab.3)
Kvalita ozimé řepky je stabilizovaná a definovaná odrůdovou skladbou, kde stěžejními odrůdami jsou Lirajet, Slapská Stela, Bristol, Zorro, Capitol a hybridní odrůda Pronto. Ostatní odrůdy jsou v minoritním zastoupení, ale jejich kvalita osiva je dána zákonem o osivu a sadbě pěstovaných rostlin č. 92/1996 a kvalitativní parametry uvádí prováděcí vyhláška č. 191/1996 Sb (tab.4). Tyto parametry zajišťují výše uvedenou kvalitu merkantilu.
V prováděcí vyhlášce k zákonu o krmivech v souladu s EU a s požadavky veterinářů je obsah antinutričních glukosinolátů uveden ve formě jejich škodlivých rozkladných (hydrolytických) produktů. V případě řepky jde o vinyloxazolidon (VTO).
Tato hodnota je:3500 mg VTO/kg extr.šrotu. Za předpokladu, že v semeni je VTO zastoupen v cca 75 % pak množství 3500 mg VTO/kg extr. šrotů =>36 mol glukosinolátů/g extr. šrotu a toto při 42 % olejnatosti odpovídá 20 mol/g semene.
Tyto hodnoty jsou současnou odrůdovou skladbou splněny, ale přesto v mísírnách směsí bude nutné využít konkrétní analýzy obsahu glukosinolátů pro výpočet procentuálního zastoupení řepkových šrotů, výlisků a semene v krmné směsi.
Uvedená literatura je k dispozici u autorů
H. Zukalová, J. Vašák
Česká zemědělská univerzita Praha - Suchdol
Katedra rostlinné výroby
