Pozorný cestovatel českou krajinou si jistě všimne rozsáhlých ploch nevyužívané zemědělské půdy. Řada vlastníků půdy má zájem změnit strukturu zemědělské výroby a dál efektivně hospodařit, a to i v marginálních zemědělských oblastech. Požadavky pěstitelů se zaměřují také na zakládání porostů dřevin. Z existujícího sortimentu alternativních plodin je třeba vybírat adekvátně k časovému horizontu očekávaných produkčních efektů. Například pro zalesnění půdy lze zvolit klasické dlouhověké dřeviny, ale také dřeviny, jejichž produkce je ekonomicky zajímavá již ve 40 letech (smrk, borovice, třešeň).
Pěstební vlastnosti topolů
V posledních několika málo letech zaujala vlastníky půdy možnost pěstování rychlerostoucích dřevin v krátkém (20 – 25 let) nebo velmi krátkém (3 – 5 let) obmýtí. Pro tyto účely se velmi dobře hodí topoly, které výborně prosperují na vlhčích stanovištích (nikoliv však na trvale podmáčených lokalitách). Topoly se vyznačují schopností dosáhnout vysoké produkce biomasy v krátkém časovém období.
Z botanického hlediska jsou rozděleny do skupin, které se navzájem odlišují mj. svými ekologickými nároky. Z praktického hlediska to znamená, že na území ČR je možné pěstovat topoly od nejnižších poloh až do nadmořské výšky 900 m, pokud jsou zvoleny druhy odpovídající danému stanovišti.
Pěstování topolů je svou podstatou intenzivním způsobem hospodaření. Vyplývá to ze základní vlastnosti této dřeviny – geneticky dané krátkověkosti, která je spojena s vysokou rychlostí růstu během života, ale zároveň s časovým omezením úseku života v dobrém zdravotním stavu. Je tedy v zájmu pěstitele dodržovat takovou pěstební technologii, která mu umožní dosáhnout maximálního ekonomického efektu během období trvalého vysokého přírůstku samozřejmě podmíněného optimálním zdravotním stavem.
Tímto požadavkem je definována hospodářsky nejvýznamnější vlastnost dřevin a současně cíl všech šlechtitelských programů realizovaných během 20. století na evropském a severoamerickém kontinentu v institucích, které se zabývají šlechtěním topolů.
Produkční topolové porosty
Z výsledků šlechtění jsou svým vysokým výnosem dřevní hmoty nejznámější kříženci mezi evropským topolem černým a americkými černými topoly, které mají své pěstební optimum na hluboké půdě dobře zásobené vodou a živinami, v nadmořské výšce do 400 m. V přírodních podmínkách České republiky bylo otestováno více než 50 hybridních klonů a 23 klonů je nyní doporučeno k pěstování podle příslušné rajonizace. Jejich výnosovost ověřovaná na lesní půdě je dokumentována například průměrnou celkovou hmotou jednoho kmene ve věku 25 let, která se pohybuje mezi 3 a 4 m3.
Technologie pěstování topolů nabízí řadu variant, které se navzájem liší především mírou intenzity péče o porost. Základní pravidla jsou společná. Topoly se vysazují sazenicemi do předem připravené půdy. Minimální spon výsadby je 3 x 4 m, každoroční kultivace půdy po dobu alespoň pěti let mezi řádky výrazně zvyšuje výnos. Na úrodnější půdě bývá mezi řádky polařeno. Vyvětvování kmene podporuje získání kvalitního sortimentu dřeva. Doporučované obmýtí 20 – 25 let je možné zkrátit podle individuálního požadavku pěstitele nebo podle aktuální poptávky zpracovatelů dřevní hmoty.
Nejkvalitnější topolové dřevo se zpracovává na dýhu, především na výrobu překližek. Méně kvalitní kulatiny se využívá na výrobu palet a dřevěných obalů. Topolové dřevo se rovněž uplatňuje ve stavebnictví. Celulózový průmysl zpracovává i tenčí sortimenty, které jsou vhodné dále na výrobu dřevotřískových a dřevovláknitých desek. Topol osika je nejvhodnější pro výrobu vlákniny.
Energetické plantáže
Vyspělé evropské státy zahájily v 70. letech 20. století výzkum v oblasti využívání biomasy jako obnovitelného zdroje energie. Z pochopitelných důvodů byla pozornost zaměřena na rychlerostoucí dřeviny.
Pěstování topolů (a také vrb) ve speciálních kulturách, tzv. energetických plantážích, se vyznačuje několika základními charakteristikami. Topoly jsou vysazovány obvykle řízky do připravené odplevelené půdy. Základní hustota výsadby 10 000 řízků na 1 ha může být i nižší, popřípadě vyšší, v závislosti na kvalitě stanoviště. Kultivace půdy mezi řádky je nutná do doby zapojení porostu, obvykle dva roky. Na chudších stanovištích se předpokládá přihnojování půdy. Doba sklizně, čili obmýtí plantáže, bude v našich přírodních podmínkách minimálně tři roky. Technologie sklizně bude pravděpodobně souviset s velikostí sklízené plochy a finančními možnostmi vlastníka pozemku. Sklizenou biomasu je třeba štěpkovat a předsušit před přesunem do spalovacího zařízení. Výhřevnost štěpky by se měla blížit výhřevnosti severočeského uhlí.
Výzkum a testování topolů pro energetické využití je v České republice teprve na počátku, takže nejsou známy přesné údaje o produkčních schopnostech druhů nebo klonů. Úkolem výzkumu je také ověřování odolnosti topolů vůči houbovým chorobám. Několikrát opakovaná sklizeň plantáže a obnova rostlin pařezovými výmladky přináší sice kvantitativní nárůst produkce, ale zároveň rostliny postupně fyziologicky oslabuje. Vitalita rostlin se snižuje přibližně po pěti sklizních k hranici rentability, takže pak přichází etapa likvidace plantáže.
Legislativní zázemí
Nařízením vlády č. 344 z roku 1999 bylo rozhodnuto o poskytování dotací na zakládání porostů rychlerostoucích dřevin jakožto finanční podpory pro změnu struktury zemědělské výroby. Pro rok 2001 je poskytování dotací upraveno nařízením č. 505/2000.
Naplnění smyslu dotací je podmíněno především pěstováním ověřeného množitelského materiálu z uznaného zdroje, jímž jsou klonové archivy rychlerostoucích dřevin Ministerstva zemědělství ČR. Péčí o klonové archivy a distribucí množitelského materiálu je pověřena výzkumná stanice Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti v Kunovicích u Uherského Hradiště, která poskytuje také poradenskou službu k využívání rychlerostoucích dřevin. Dalším pracovištěm, které se zabývá problematikou rychlerostoucích dřevin, je VÚKOZ v Průhonicích.
Respektování uznaných zdrojů reprodukčního materiálu je v podstatě ochranou spotřebitele. Zejména v konkrétním případě distribuce topolových klonů, které se prodávají v podobě dřevitých řízků, nelze dodržování pravosti klonů a jejich produkčních vlastností zajistit jiným způsobem. Samozřejmě existuje také cesta úplné minimalizace nákladů, kterou postupují vlastníci malých nevyužitých pozemků a vysazují sadební materiál získaný kdekoli.
Ekonomika pěstování topolů
Jednotlivé výše uvedené typy topolových kultur se od sebe navzájem liší také nákladovostí pěstebních technologií, včetně založení porostů. Pěstitel musí nejprve provést přípravu pozemku, tj. v optimálním případě celoplošnou přípravu půdy. Podle stupně zaplevelení může být někdy dostačující pruhová příprava podle budoucího sponu výsadby. Dalšími předpokládanými vstupními náklady jsou nákup sadebního materiálu a oplocení pozemku. Po založení kultury je třeba udržovat pod kontrolou plevele kultivací půdy nebo vyžínáním. V následujících letech je péče o kultury méně intenzivní, a to i v případě energetických plantáží.
Závěr
Využívání topolů jako alternativní plodiny není ve světovém měřítku ničím novým. Má-li být pěstování jakékoli plodiny efektivní, musí vycházet z výsledků ověřování ve všech reálných pěstebních variantách. V případě, že bude pěstování topolů na zemědělské půdě podporováno státními dotacemi, pak by měla existovat také dostatečně účinná legislativa, která by zabezpečila kontrolu efektivnosti vynaložených finančních prostředků. Ke splnění obou podmínek chybí ještě řada kroků, které nelze učinit v časovém horizontu kratším než tři až pět let.
Ing. Luďka Čížková,
Výzkumný ústav lesního hospodářství
a myslivosti,
výzkumná stanice Uherské Hradiště
