V posledních desetiletích se setkáváme s hledáním alternativ ke konvenčnímu, intenzivnímu pěstování polních plodin. Důvodů je několik. Na předním místě jistě stojí nadprodukce v zemědělsky vyspělých zemích. Dále následují rostoucí ceny vstupů a klesající ceny produktů. Z toho v zemích Evropské unie vyplývá podpora programů, vedoucích ke snížení intenzity pěstování hlavních plodin.
Významné je i respektování zásad setrvalého – udržitelného zemědělství, kde je snaha snižovat podíl neobnovitelných zdrojů energie a surovin, omezit znečisťování životního prostředí, dosáhnout vysoké kvality produktů nezatížených rezidui agrochemikálií a zvelebovat zemědělsko-lesní krajinu.
Za jednu z prvních alternativ lze považovat integrované způsoby hospodaření, dále pěstování s nízkými vstupy (low input ) a rozvoj ekologického zemědělství. Je však třeba zdůraznit, že tyto způsoby neznamenají jen omezení, či vypuštění agrochemikálií, ale představují komplexní, vědecky připravený pěstitelský systém s řadou opatření, která přispívají k eliminaci, či náhradě těchto vstupů. Tak jako v ostatních způsobech pěstování hrají i zde významnou roli vhodné odrůdy.
Představy o odrůdách pro nízké vstupy
Problematika odrůd vhodných pro pěstování s nízkými vstupy, respektive schopných lépe využít živin a pěstitelských podmínek provází uvědomělé šlechtění téměř od jeho počátku. Pojetí lepšího využití živin bylo však vázáno na intenzivní způsoby pěstování i na jejich využití při vyšších dávkách dodávaných hnojiv. V posledním období jde však o odrůdy, které využijí co nejlépe živin i při malých vstupech nebo při pěstování bez použití průmyslových hnojiv a pesticidů.
Tyto záležitosti byly podrobně probrány na konferenci šlechtitelů v Gumpensteinu již v roce 1990. Za odrůdu vhodnou do low input způsob pěstování je považována taková, která při menších vstupech dosahuje stejně vysokých výnosů v porovnání s odrůdami pěstovanými konvenčně. Lépe využívá živin a ostatních pěstitelských faktorů, je přiměřeně odolná vůči chorobám a dobře reaguje na způsoby, kterými jsou nechemicky regulovány škodliví činitelé, plevele, choroby a škůdci.
S rozvojem ekologického zemědělství se objevuje již řešení komplexní a tím rigorózní požadavek, kdy vedle deficience živin přistupuje i konkurenceschopnost vůči plevelům a trvalejší rezistence vůči chorobám. Odrůdové pokusy pro ekologické zemědělství a low input způsob pěstování vedlo několik autorů, kteří zjistili rozdílné chování odrůd, a tím i vhodnost pro tyto způsoby pěstování. Většinou se dobře projevily moderní výnosné odrůdy s dobrou odolností vůči chorobám. U jarního ječmene byly při ekologickém pěstování výnosy podstatně nižší než v konvenčním pěstování. Také kvalita byla ovlivněna snížením podílu předního zrna a obsahu bílkovin v zrnu.
Sledování odrůd vhodných pro ekologické zemědělství se v našich podmínkách věnoval v letech 1991 a 1992 Habětínek, který u ječmene zjistil nejvyšší výnosy u odrůd Orbit a Akcent. Na Slovensku pak takové pokusy vedli Drobný, Sekerková a Sodoma 1994. Výnosovou odezvu na nízké vstupy u odrůd ozimé pšenice jsme již uvedli dříve (Petr, Škeřík 1999). Zjistili jsme průkazné rozdíly mezi moderními odrůdami současného sortimentu a uvedli jsme jejich charakteristické znaky a vlastnosti i zvláštnosti tvorby výnosu. U odrůd jarního ječmene však předpokládáme jiné chování, protože ječmen, zejména pro sladovnické účely, je obecně méně náročný na intenzifikační vstupy, odrůdy mají dosti podobný šlechtitelský původ a také stejný charakter tvorby výnosu.
Naše pokusy
Zkoušeli jsme celý soubor odrůd jarního ječmene zkoušených pro Listinu doporučených odrůd (LDO nyní ORO) v ekologickém způsobu pěstování, bez použití průmyslových hnojiv a pesticidů podle zásad IFOAM (International Federation for Organic Agriculture Movement) a Metodického pokynu pro ekologické zemědělství MZe ČR. Podle těchto pokynů byla pokusná stanice po konverzi certifikována k vedení těchto pokusů. Byl proveden pedologický průzkum k posouzení vyrovnanosti pozemků a obsahu těžkých kovů a cizorodých látek. V místě pokusů jsou sledovány i spady těchto látek, které jsou pod limitními hodnotami. Pokusy byly založeny metodou znáhodněných bloků (split – plot). Osivo pocházelo z konvenčního zemědělství a nebylo mořeno.
Stanice leží v úrodné řepařské oblasti v nadmořské výšce 295 m s hnědozemními jílovitými půdami a s produkční schopností půdy 84 body. Obsah přijatelných živin v půdě (Melich II) v pokusných letech na ploše pokusů se pohyboval (v mg.kg-1): P 94 - 96, K 173 - 188, Mg 112 - 129, Ca 2730 - 3263, pH 6,88 – 7,23, obsah humusu kolísal od 1,6 % do 2,53 %. Obsah Nmin byl na jaře asi 12 mg.kg-1 do hloubky 30 cm.
Pro porovnání jsme hodnotili výnosy odrůd také z intenzivně vedeného odrůdového pokusu na Šlechtitelské stanici ve Stupicích. Tam šlo o prakticky stejné půdní a klimatické podmínky a stejný průběh počasí, porosty byly založeny ze stejného, ale mořeného osiva, hnojeny průmyslovými hnojivy a ošetřeny herbicidy, popřípadě insekticidy. Předplodinou byla cukrovka se zaoraným chrástem. Ve Stupicích byla příznivější půdní reakce, vysoký obsah fosforu, dobrý obsah draslíku, nižší obsah hořčíku a vápníku a méně příznivý poměrhořčíku ku draslíku. Obsah minerálního dusíku (Nmin) ve vrstvě 0 - 30 cm půdy byl ve většině měsíců (kromě června a července) vyšší ve Stupicích než v Uhříněvsi. Hnojení průmyslovými hnojivy bylo ve formě kombinovaného hnojiva NPK těsně před setím v dávce 30 - 40 kg N, 30 - 40 kg P2O5 a 30 - 40 kg K2O. Postemergentně byly použity herbicidy a v roce 1997 též insekticid proti kohoutku.
Vhodné odrůdy
Z odrůd, které byly v odrůdovém pokusu vedeny po celou dobu šesti let v ekologickém způsobu pěstování, vynikly ve výnosu Forum a Pax a stejné odrůdy byly nejvýnosnější i v konvenčním způsobu pěstování. Odrůda Akcent měla výnos nižší, ale jen s malými rozdíly mezi oběma způsoby pěstování. Z toho vyvozujeme též vhodnost do ekologického způsobu pěstování. Naproti tomu odrůda Novum měla výnosový rozdíl mezi ekologickým a konvenčním pěstováním téměř dvě tuny a z toho usuzujeme na její intezivní charakter, tj. silnější reakci na intenzifikační faktory.
V pětiletém sledování vynikly v ekologickém způsobu odrůdy Lumar a Amulet, v intenzivním Primus, Amulet a Kompakt, přičemž podle výnosových rozdílů odrůdy Kompakt a Primus dobře reagovaly též na intenzivní pěstování. Ve čtyřletém sledování měla nejvyšší průměrný výnos starší odrůda Viktor, dále odrůdy Pejas a Ditta. Obě tyto odrůdy byly velmi výnosné i v konvenčním pěstování. Z novějších odrůd se ve tříletém sledování posledních let pokusného období výnosově projevily odrůdy Tolar a Scarlett, které byly opět nejvýnosnější i v intenzivním pěstování.
Z výše uvedeného můžeme tedy doporučit odrůdy ječmene pro ekologické pěstování. Jsou to Forum, Amulet, Scarlett a Tolar, které patří mezi sladovnické odrůdy, a Viktor, Pax, Lumar, Ditta a Pejas, což jsou odrůdy nesladovnické. Prokázalo se, že odrůdy s nejvyššími výnosy v ekologickém způsobu pěstování byly většinou nejvýnosnější i v konvenčním pěstování. Lze tedy předpokládat, že odrůdy nejvýnosnější, s dobrým zdravotním stavem, budou vhodné i do ekologického způsobu pěstování, aniž by to bylo nutné ověřovat zvláštním pokusem (pokud jsou do určitého místa pěstování rajonovány). To se také domnívají jiní autoři, kteří takové odrůdové pokusy dělali. To by pak znamenalo, že nebude třeba v budoucnu zvláštní odrůdových pokusů sledujících vhodnost odrůd do ekologického zemědělství, resp. pro low input způsob pěstování.
Tyto studie pomohly potlačit názor, že pro ekologické zemědělství budou vhodné odrůdy staré, původní krajové, z doby, kdy se ještě nepoužívala průmyslová hnojiva a pesticidy. Tuto otázku jsme měli možnost také sledovat zařazením historické odrůdy ječmene Norimberský z roku 1832 , kterou namnožili prof. Aufhammer a prof. Fischbeck v roce 1955. Tato odrůda měla v našich pokusech v roce 1996 průměrný hektarový výnos 3,63 tuny a moderní odrůdy v ekologickém pěstování 4,32 tuny. V roce 1997 byl hektarový výnos moderních odrůd 5,55 tuny a odrůdy Norimberský 3,98 tuny. Odrůda Norimberský měla o 12 - 18 cm delší stéblo, snadno poléhala (o tři body horší hodnocení) a také její zdravotní stav byl horší (o dva až tři body u padlí travního, o dva body u hnědé skvrnitosti a silnější výskyt sněti prašné). Méně odnožovala, a tím měla menší počet klasů než moderní odrůdy, ale stejnou produktivitu klasu (počet zrn vklasu a HTS). To jasně prokazuje nevhodnost pro uplatnění v low input systémech a v ekologickém pěstování.
Výnosové rozdíly mezi ekologickým a konvenčním pěstováním byly v našich pokusech různě velké v jednotlivých pokusných letech. V konvenčním pěstování byly umocněny dobrou předplodinou (cukrovka se zaoraným chrástem). V ekologickém systému cukrovku nepěstují. Také dávka dusíku 30 – 40 kg.ha-1 před setím umožnila jarnímu ječmeni založit produktivní porost dostatečným odnožením, což se nedostávalo v ekologickém pokusu, v němž byla výživa dusíkem závislá na obsahu Nmin. v půdě a uvolňování půdního dusíku, které bývá až v pozdějším období. Tento názor můžeme doložit strukturou výnosu. Zjistíme velký rozdíl v počtu klasů. Porosty v intenzivním způsobu pěstování měly o více než 200 klasů na 1 m2 více než v ekologickém pěstování a též hmotnost tisíce zrn byla podstatně vyšší (o 5 – 9 g). Počet zrn v klasu se příliš nelišil. Z výsledků jednotlivých ročníků však musíme uvést obecně platný poznatek, že ekologický způsob pěstování je více zranitelnější vlivem počasí než konvenční. O tom svědčí výnosové rozdíly v letech s nepříznivým počasím.
V šestiletém pokusu máme možnost posoudit rozdíly v průměrném výnosu celého souboru odrůd, který byl v obou způsobech pěstování stejný. Například v roce 1994 byl mezi výnosy rozdíl 7,7 %, v roce 1995 jen 3,8 %, v roce 1996 8,1 % a v roce 1997 12,1 %. V roce 1998 byl velký výskyt hrabošů a oba pokusy byly silně poškozeny, takže výsledky nejsou věrohodné. Rozdíl byl již 32,4 %. Musíme však uvést, že napadení hraboši bylo právě na ekologických plochách značné, zatímco pokusy hnojené a ošetřené pesticidy i stejných odrůd byly poškozeny méně. Při hodnocení zdravotního stavu porostů pěstovaných ekologicky bylo pozorováno menší napadení listovými chorobami než v konvenčním pěstování, kde bylo hnojeno dusíkem. Na to u jarního ječmene upozorňují také jiní pokusníci, kteří s rostoucími dávkami dusíku pozorovali adekvátní nárůst napadení chorobami. Také v našich pokusech s ozimou pšenicí, v nichž jsme rovněž porovnávali ekologické a konvenční pěstování, pozorovali kolegové z katedry ochrany rostlin menší výskyt chorob v ekologickém způsobu pěstování(Prokinová et al. 2000.)
Při zájmu pivovarů o ekologicky vypěstovaný ječmen jsme sledovali i jeho sladovnickou kvalitu. Průkazně lepší parametry sladovnické jakosti měly odrůdy vypěstované ekologicky. Také obsah těžkých kovů a mykotoxinů byl nižší než u konvenčního pěstování a byl vždy průkazně nižší, než stanovuje hygienická norma jako limitní hranici.
Výzkum byl podpořen granty MŽP ČR 316/1993, NAZV Mze ČR 7226/1997, a Výzkumným záměrem MŠMT MSM 4121 00002.
Prof. Ing. Jiří Petr, DrSc.,
Ing. Martin Leibl,
Česká zemědělská univerzita v Praze,
Ing. Ivan Langer, CSc.,
Selgen, a.s., Praha, Šlechtitelská stanice Stupice
