V současně době je do zákona o vodách zabudována a později bude i do praxe zaváděna Směrnice 676/91/EEC, známá jako Nitrátová směrnice. Podle zákona o vodách schvalovaného v současnosti budou vymezovány zranitelné oblasti (zranitelná povodí a katastrální území), tj. území, kde dochází k ohrožení vod nitráty ze zemědělské činnosti.
Vymezení zranitelných oblastí bude podléhat přezkoumání v pravidelných intervalech nepřesahujících čtyři roky.
To vše vyplývá z návrhu zákona o vodách podle usnesení vlády České republiky ze dne 26. července 2000 č. 746, předloženého předsedou vlády předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. V paragrafu 33 návrhu zákona o vodách jsou, v obecné rovině, vyjmenována opatření, která mají snižovat zatížení vod nitráty. V katastrálních územích vymezených jako zranitelná budou pro zlepšení ochrany vod uplatňovány Akční programy, sestávající z rozpracovaných zásad správné zemědělské praxe. Opatření definovaná vládou budou v Akčních programech rozpracovávána pravidelně, a to tak, aby odpovídala aktuálním možnostem nových technologií a vývoji právních norem.
Všechny zásady správné zemědělské praxe (nejen níže uvedené) musí projít velmi podrobnou diskusí se zemědělci. Zde předkládané zásady jsou tak prvním, ne však konečným zněním dílčího okruhu problémů směřujících k ochraně vody při pastvě. S velkou pravděpodobností se však zásady správné zemědělské praxe při pastvě nemusí součástí Akčních programů vůbec stát, a to z toho důvodu, že jakost vody v oblastech s převážně pastevním způsobem hospodaření nemá parametry zranitelných vod. V některých, snad výjimečných případech může dojít k situaci, kdy kombinace extrémních stanovištních podmínek a nevhodně prováděného systému pastvy ve značné části povodí povede k tomu, že tato území budou jako zranitelná klasifikována. Přesto je vhodné se zamyslet nad tím, jakým způsobem může pastva přispět ke kontaminaci vody nitráty.
Zásady správné zemědělské praxe při pastvě:
1. Je nutné dodržovat správné zatížení pastvin velikostí stáda, aby nedocházelo k nevratnému poškození drnu.
2. Pastevně nesmí být využívány (z pastevního využívání je nutné vyloučit, resp. zabránit zvířatům ve vstupu na):
- místa podél vodních toků,
- zamokřené pozemky,
- půdu se zvýšenou vlhkostí půdního profilu,
- plochy se zrašeliněnou půdou,
- lokality svažité nad 17 °.
Vhodné zatížení pastviny po celou vegetační sezonu a určení správné velikosti stáda na jednotlivých pozemcích s různými stanovištními podmínkami jsou dva základní faktory, které, pokud nejsou respektovány, vedou ke zvýšené erozi půdy, kontaminaci vody a degradaci pastvin. Na lokalitách vyjmenovaných v bodě 2 pak dochází ke snadnějšímu rozšlapávání travního drnu a současně i nevratnému poškození kořenového systému trav. Některá místa je nutné zabezpečit tak, aby nedocházelo jak k přímé kontaminaci vody ve vodním toku výkaly, tak i zprostředkovaně povrchovým splachem či erozní činností.
V povrchových vodách bezprostředně navazujících na pastviny by mohly nastat problémy v zásobování vodou obyvatel v lokalitách ležících po směru toku. Kontaminace vody výkaly při malých průtocích může být velmi závažná. Samozřejmě je vždy nutné zohlednit konkrétní stanovištní podmínky. Rozšlapávání drnu na zamokřených pozemcích je jak problémem veterinárním, tak i ochrany vody a půdy, neboť při větší vlhkosti půdy dochází k zhutňování půdy, snižuje se propustnost půdy pro vodu, rozšiřuje se areál zamokření. Pozemek je tak možné zcela znehodnotit s nutným následným opatřením, a to jeho vyřazením z pastvy. Pokud na takovém pozemku chceme pastvu znovu zavést, musíme provést obnovu porostů spolu s prokypřením zhutnělé půdy; tím výrazně přispějeme ke kontaminaci podzemní vody nitráty. Zásady správné zemědělské praxe při pastvě uvedené v bodech 1 a 2 vycházejí z poznatků o zcela prokazatelných erozních procesech, kontaminaci vody a následné devastaci celých území pastvou v mnoha státech světa při nerespektováníí těchto zásad.
3. V místech soustřeďování pasených zvířat je nutné přijímat taková opatření, aby tam nedocházelo k erozi, vyšlapávání drnu a kontaminaci vod.
Při nesprávné organizaci pastvy dochází jednak k narušení kompaktního drnu a jeho vyšlapávání v místech shlukování stáda s následným zvýšením erozní činnosti a odnosu sedimentů do toků a jednak ke spásání vegetace do té míry, že je nevratně poškozen kořenový systém trav a regenerace porostů je velmi obtížná.
4. Pastva v zimním období, a především v období se sněhovou pokrývkou, musí být podstatně lépe zabezpečena z hlediska rozšlapání a likvidace drnu.
Pastva v zimním období musí respektovat určitá omezení z hlediska kontaminace především povrchových vod. U pozemků na rovinách a malých sklonech nepřiléhajících k vodoteči, málo propustných není tento problém nijak výrazný. Na sklonech nad 7 ° již při sešlapání sněhu až na drn a vytvoření ledové krusty na povrchu půdy může docházet k odtoku naředěných výkalů pod sněhem. Současně při jarních deštích způsobujících rychlé tání sněhu existuje značná pravděpodobnost kontaminace povrchových vod. Proto by organizace pastvy měla být v zimním období se zřetelem na ochranu vod více propracována.
5. Na trvalých travních porostech je nutné rozhrnovat krtiny z důvodu rozšiřování nežádoucích plevelů a znesnadnění řádných agrotechnických opatření.
6. Nežádoucí plevele na trvalých travních porostech (včetně pastvin) je nutné likvidovat, neboť po jejich plošném rozšíření je později nevyhnutelná plošná obnova porostu a s tím spojené nebezpečí vyplavování živin z půdního profilu.
Bod 5 je zaměřen na prevenci a následně bod 6 i na opatření vedoucí ke snížení nebezpečí kontaminace vod. Při rozšiřování velkolistých plevelů na pastvině dochází k zastínění půdy a pod těmito pleveli je v mnoha případech velmi malá pokryvná plocha listů a řídké prokořenění vrchní půdní vrstvy. Na propustné půdě může vést nevhodná údržba trvalých travních porostů k přímé kontaminaci podzemních vod nitráty uvolňujícími se při mineralizaci. Velké plošné rozšíření plevelů vede k rozhodnutí provést obnovu porostu; při ní pak dochází k maximální možné kontaminaci vody nitráty z rozkladu půdní organické biomasy.
7. Obnova trvalých travních porostů s následným polním obdobím je nevhodná v infiltračních zónách (obecně jsou to propustné, mělké, kamenité půdy) vzhledem k nebezpečí vyplavování především nitrátů z půdy a znečištění vod.
Pokud již bude prováděna obnova porostů (a měla by být prováděna výjimečně, jak z důvodů ekonomických, tak i vodohospodářských), pak by to měla být vždy rychloobnova (způsob založení porostu bezodkladně po rozorání drnu a vylučující následné polní období), která snižuje množství uvolňovaných živin do podzemních vod. V případném polním období před založením travního porostu (plochy jsou často přes zimu bez osetí) je totiž kontaminace vod snad nejvýraznější, neboť dochází k uvolňování živin zabudovaných do kořenového systému rozoraných trvalých travních porostů. Objemy uvolňovaných živin jsou extrémní. Nebezpečí uvolňování nitrátů i dalších živin stoupá se zvyšující se propustností půdy pro vodu obecně. Nejvýraznější je na půdě písčité až hlinitopísčité, kamenité a na půdě středně propustné s hloubkami půdního profilu do 0,3 m. I na půdě s půdním profilem do 0,6 m v infiltračních oblastech (většinou nejvyšší, rovinaté, ploché části kopců), kde dochází pouze k zasakování srážek, je možnost kontaminace vod velmi výrazná. Radikální změna vegetačního pokryvu i v těchto podmínkách sebou přináší výraznou možnost kontaminace podzemních vod.
8. Extenzivně využívané travní porosty nelze intenzivně hnojit ani organickými hnojivy.
Využívání porostu musí být vždy v relaci ke způsobu a především k intenzitě hnojení. Pokud nebude tato přímá relace zachována, bude docházet k výrazným změnám v druhovém složení porostů, buď nástupem eutrofních druhů, které zvířata nemusejí dobře spásat, a současným potlačením žádoucích rostlinných druhů, nebo, naopak při intenzivním kombinovaném využívání může docházet k nedostatku živin v půdě, který ve svých důsledcích povede k vyššímu zastoupení oligotrofních druhů. Porost pak bude nevhodný pro další pastvu, bude se muset přistoupit k jeho obnově a možnost kontaminace vod se tak zvýší.
9. Nadzemní biomasa trvalých travních porostů v nivních polohách musí být sečena a odstraňována minimálně jednou ročně, na ostatních pozemcích musí být zabezpečeno pravidelné obhospodařování, jako alternativu lze využít i mulčování provedené ve dvouletém intervalu.
Součástí pastvy je i údržba travních porostů. Nivní polohy jsou pro pastvu často nepříznivé z hlediska vysoké hladiny podzemní vody. Pokud se nivní polohy vyskytují v areálu obhospodařovaném pastvou, je nutné takové pozemky (i malé rozsahem) minimálně jednou ročně sekat a biomasu odstraňovat, a to v sušším období. Bez odstraňování nadzemní biomasy travních porostů dochází na těchto lokalitách k hromadění organické hmoty a živin, změnám druhového složení rostlin, zarůstání ploch (včetně náletu dřevin) a uvolňování živin do podzemních vod.
Závěr
Těchto devět bodů jsou zásady, které podle našich současných výzkumných znalostí mohou chránit a zlepšovat jakost povrchových a podzemních vod při pastvě. Je zcela jasné, že jde o výzkumné poznatky, které nemusejí být pro zemědělce vždy snadno přijatelné.Takto však i tuto realitu vnímáme a jsme toho názoru, že je třeba začít o zásadách ochrany vod diskutovat a upravovat je tak, aby vyhovovaly oběma zainteresovaným stranám, tj. vodohospodářům i zemědělcům.
Zpracování tohoto příspěvku bylo umožněno díky finanční podpoře projektu NAZV QC0067 „Zemědělské hospodaření ve zranitelných oblastech (uplatnění směrnice Rady 91/676)“.
Ing. Tomáš Kvítek, CSc.,
Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, Praha
