Trvalé louky a pastviny zahrnují relativně mladá, převážně člověkem vytvořená polopřirozená společenstva, jejichž existence je vázána na určitý hospodářský režim (kosení, pastvu, hnojení). Většinou jsou náhradními společenstvy lesních formací. V České republice zaujímají trvalé travní porosty 22,3 % výměry zemědělské půdy, což představuje 668 tisíc ha trvalých luk a 288 tisíc ha pastvin (údaj Statistického úřadu z roku 1999).
Z hospodářského hlediska jsou rozdělovány na pět základních typů, které přibližně odpovídají fytocenologickému členění do tříd (koncovka –etea u latinského jména rodu), popřípadě nižších jednotek - řádů (koncovka –etalia), svazů (koncovka –ion).
Hospodářsky nejčastěji využívané travní porosty shrnuje třída Molinio-Arrhenatheretea. Patří sem pravidelně nebo občas kosené louky a produktivní pastviny na vlhkých až čerstvě vlhkých stanovištích. Jejich další diferenciaci a tedy i třídění ovlivňují nejvýrazněji faktory vodní režim půdy (půdní vlhkost, kolísání hladin podzemní vody), podmiňující nejen druhové složení, ale i jejich výnosnost, a dále pastva, která výrazně modifikuje složení porostů výběrem druhů snášejících soustavné mechanické poškozování okusem a sešlapem.
Na nepodmáčených a nevysychavých stanovištích jsou náhradními společenstvy lužních lesů a dubohabřin čerstvě vlhké typy luk a pastvin řádu Arrhenatheretalia. Jde většinou o pícninářsky velmi kvalitní porosty s hodnotnými kulturními druhy trav, jetelem lučním, štírovníkem růžkatým, kopretinou bílou, chrpou luční, řebříčkem obecným aj., které se dále diferencují na:
dvojsečné ovsíkové louky svazu Arrhenatherion na úrodné půdě s převládajícím ovsíkem vyvýšeným, dále kostřavou luční i červenou, srhou laločnatou, psárkou luční;
dvojsečné nebo jednosečné květnaté horské louky svazu Polygono-Trisetion na půdě se střední zásobou živin s trojštětem žlutavým;
krátkostébelné pastviny nížin až horských poloh svazu Cynosurion vyrovnaného druhového složení s jílkem vytrvalým, poháňkou hřebenitou, lipnicí luční, bojínkem lučním, jetelem plazivým, na méně úrodné půdě s psinečkem tenkým, kostřavou červenou, tomkou vonnou a třeslicí prostřední.
Vlhkomilné louky řádu Molinietalia jsou náhradními společenstvy aluviálních lužních lesů, svahových lesních pramenišť a smíšených lesů na mokrých až střídavě mokrých stanovištích. Odvodňováním a rozoráváním byla jejich původní rozloha značně redukována. Převažuje význam mimoprodukční, především hydrologický, filtrační, ve svažitých polohách též protierozní, některé typy jsou významné i produkcí kvalitní píce. Podle vodního režimu se dále dělí na čtyři podskupiny.
o Krátkodobě zaplavované louky svazu Alopecurion pratensis se vyskytují od nížin do hornatin. Vyžadují příznivý vlhkostní režim a dostatečné zásobení dusíkem a fosforem. Na lehčí půdě v nich převažuje psárka luční nebo kostřava luční, na těžší půdě se šíří pícninářsky nekvalitní metlice trsnatá. Jsou sklízeny dvousečně a podle typu porostu poskytují píci velmi dobré až průměrné kvality.
o V aluviích velkých říčních toků v nejsušších oblastech naší republiky jsou zastoupeny pravidelně vícekrát ročně zaplavované louky svazu Cnidion venosi, které v letním období značně vysychají. V jejich druhové skladbě se vyskytují hodnotné pícní trávy psárka luční, lipnice bahenní, psineček veliký, na poněkud sušších stanovištích též kostřava luční. Záplavy doplňující živiny jsou předpokladem vysokých výnosů kvalitní píce ve dvou až třech sečích; při jejich eliminaci se výnos i kvalita zhoršují.
o Extenzivně obhospodařované střídavě vlhké bezkolencové louky spadají do svazu Molinion. Hladina podzemní vody tam zpravidla výrazně kolísá a v období sucha dochází k slabšímu proschnutí půdního profilu. Charakteristickým travním druhem je bezkolenec modrý, na sušších lokalitách jsou charakteristické kostřava červená a kostřava žlábkatá. V druhové skladbě se setkáváme s výraznými indikátory přechodného vysychání (bukvice lékařská, ostřice plstnatá aj.). V květnatých typech se vyskytují vzácné druhy rostlin z čeledi vstavačovitých. Výnos i kvalita píce jsou nízké; dříve se jejich seno využívalo v čalounictví.
o Typické mokré louky a vysokobylinné potoční nivy svazu Calthion palustris jsou nejrozšířenější aluviální a prameništní luční společenstva. V jarním období dochází k přemokření horní části půdního profilu a v průběhu roku již nedochází k výrazným výkyvům. Pro podsvaz Calthenion jsou typické pcháče, blatouchy, skřípina lesní. Velmi dekorativní jsou společenstva s pcháčem různolistým, rdesnem hadí kořen, upolínem. Na okrajích potoků a rybníků se vyvíjí vysokobylinný podsvaz Filipendulenion s dominantním tužebníkem jilmovým. Kvalita píce je nízká, převažují mimoprodukční funkce porostu (filtrační, protierozní, estetický).
Louky třídy Molinio-Arrhenatheretea patří k nejlabilnějším polopřirozeným společenstvům, která citlivě reagují na změny ekologických podmínek i na režim obhospodařování. Jsou ohroženy převodem na ornou půdu, odvodněním, přehnojením, ale i ponecháním ladem. Nejsou-li koseny či spásány, rychle přecházejí ve vysokobylinné nivy nebo předlesní stadia dřevinných porostů. Jsou cenným rezervoárem druhového bohatství našich luk a poskytují velké možnosti pro nalezení ekotypů především kulturních druhů trav, přizpůsobených různým ekologickým podmínkám i různému způsobu a intenzitě využívání.
Extenzivní louky, pastviny a vřesoviště na chudé kyselé půdě zahrnuje třída Nardo-Callunetea. Jsou to krátkostébelná společenstva, která se vyznačují přítomností smilky tuhé, metličky křivolaké, plevnatce poléhavého, vřesu obecného a různých druhů brusnic. Významná je skupina smilkových luk a pastvin třídy Nardetalia. Patří sem jednak původní až člověkem ovlivněná společenstva horských až subalpínských poloh svazu Nardion, popřípadě Nardo-Agrostion tenuis s psinečkem tenkým a dále druhotné smilkové pastviny a velmi chudé louky v podhorském a horském stupni svazu Violion caninae s kostřavou ovčí a kostřavou vláskovitou. Krmivářsky jde o méně hodnotná acidofilní společenstva, která byla využívána jako ovčí pastviny, popřípadě jako jednosečné louky. Některá společenstva mohou být ohrožena zánikem hospodaření, hnojením, turistickým ruchem, výsadbou dřevin. Z hlediska genofondu trav jsou zdrojem ekotypů méně vzrůstných druhů, adaptovaných na drsnější podmínky, vhodných pro krajinné trávníky v horských polohách (například zatravnění sjezdovek).
Suchomilná travinná společenstva se vyskytují v teplých oblastech republiky. Floristickým složením se podobají společenstvům kontinentálních stepí. Jejich původ je většinou druhotný, vznikla nástupem světlomilné vegetace po odlesnění (dubových, habrových nebo bukových lesů) a byla udržována extenzivním obhospodařováním (pastvou, kosením). Druhově nejpestřejší xerotermní travinná společenstva většinou s bohatou příměsí bylin zahrnuje třída Festuco-Brometea. Vyskytují se v rámci nížinného až podhorského stupně na suchých, výhřevných, většinou jižně exponovaných stanovištích, na půdě s vysokým obsahem vápníku. Byla využívána jako pastviny. Převažuje mimoprodukční protierozní a estetická funkce vzhledem k přítomnosti řady vzácných druhů rostlin.
o Na těžších a hlubší půdě se vyskytují vysokostébelné sveřepové porosty řádu Brometalia, na minerálně bohatší půdě zastoupená společenstvy svazu Bromion erecti se sveřepem vzpřímeným, válečkou prapořitou, na minerálně chudší půdě Koelerio-Phleion se smělky, bojínkem tuhým, ovsířem lučním.
o Travinná xerotermní společenstva řádu Festucetalia valesiaceae zahrnují různé typy porostů s převahou úzkolistých teplomilných kostřav (k. walliská, k. žlábkatá, k. sivá), s některými druhy kavylů, strdivkami, ostřicí nízkou, které jsou přizpůsobené velkým výkyvům teploty.
V minulosti byla xerotermní vegetace chráněna před nástupem křovin a lesa pastvou, popřípadě vypalováním, na výnosnější půdě byla kosena. V období intenzifikace došlo k jejímu výraznému ústupu, protože byla na hlubší půdě rozorána a na pastvinách došlo po ukončení pastvy k zarůstání křovinami a ruderalizaci. Na příkladu CHKO Bílé Karpaty lze dokumentovat, že k udržení těchto společenstev je nutné zavést vhodný management (kosení, odstraňování náletových dřevin). Suchomilná společenstva jsou zdrojem travních druhů, které většinou nebyly v ČR šlechtěny a při zatravňování v nejteplejších oblastech jsou však nepostradatelné (např. sveřepy), a dále ekotypů kulturních druhů trav, které jsou přizpůsobeny suchu a vysokým teplotám.
Mokřadní travinné porosty se vyskytují ve snížených reliéfech, prameništích, rašeliništích a pobřežních zónách rybníků a vodních toků. Podzemní voda se udržuje většinou nad půdním povrchem. Z druhotných polopřirozených, extenzivně obhospodařovaných luk sem patří některá společenstva třídy Scheuchzerio-Caricetea fuscae, řádu Caricetalia fuscae s nízkými ostřicemi, suchopýry, sítinami v pahorkatinách a vrchovinách, poskytujících píci jen podřadné kvality a dále třídy Pragmito-Magnocaricetalia s rákosem, orobincem, vysokými ostřicemi nebo trávami (chrastice rákosovitá, zblochan vodní) v nížinných oblastech. V minulosti byly využívány jako stelivové louky, jejich krmná hodnota je většinou nízká až velmi nízká (hodnotný je typ s chrasticí rákosovitou) a sklizeň problematická. Nyní převažuje jejich hydrologická funkce. Mokřadní louky jsou ohroženy odvodněním, regulací vodních toků a rekultivací. Společenstva mokřadů jsou poměrně druhově chudá, sběr je zaměřen na pícninářsky hodnotnější travní druhy.
Travní porosty jsou cenným rezervoárem rostlinných druhů. V jejich skladbě jsou hlavní složkou druhy z čeledi lipnicovitých. Proto je úkolem pracovníků Výzkumné stanice travinářské Zubří, která je garantem za kolekci genetických zdrojů trav v ČR, podchytit genofondové bohatství často ohrožených výše uvedených travinných společenstev. V rámci spoluřešení dvou projektů GA ČR (506/93/0389) a NAZV ČR (EP0960006430) jsme se v letech 1993 – 2000 zúčastnili (spolu s pracovníky VÚP, s.r.o., Troubsko a VÚRV Olomouc) osmi sběrových expedic organizovaných Genovou bankou při VÚRV v Praze - Ruzyni, zaměřených mimo jiné na sběr planých druhů trav, jetelovin a léčivých bylin v přirozených a polopřirozených travinných porostech. V rámci řešení „Národního programu konzervace a využití genofondu“ zorganizovalo naše pracoviště dvě samostatné expedice a čtyři mezinárodní expedice na sběr trav, iniciované zahraničním partnerem (ze států bývalé RVHP, Holandska, Velké Británie a Japonska). Semenný materiál je rovněž získáván průběžnými příležitostnými sběry a spoluprací s CHKO Bílé Karpaty (na základě projektů obnovy bělokarpatských luk) a je přímo nebo postupně po přemnožení ukládán do genové banky. Výsledky sběrových aktivit VST Zubří jsou uvedeny v tabulce.
Ing. Magdalena Ševčíková,
Oseva PRO s.r.o.,
Výzkumná stanice travinářská Rožnov – Zubří
