16.05.2001 | 10:05
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Integrovaná ochrana řepky – utopie či realita?

Prudký rozmach produkce řepky olejné v ČR vděčí nejen vysoké tržní poptávce po této komoditě, ale také propracovanému pěstitelskému systému. Přirozenou a logickou snahou pěstitelského snažení je maximální výnos semen a z toho plynoucí zisk.

Obrovský nárůst ploch a zastoupení řepky v již tak málo pestrých osevních postupech však přivodil problémy v podobě mnoha škodlivých faktorů, působících proti snahám pěstitelů. Vysoké hladiny plevelů, škůdců a následných houbových chorob jsou v intenzivních systémech řešeny celou řadou celoplošných aplikací pesticidů. Ty sice při správné aplikaci plevele a škůdce úspěšně potlačí, z dlouhodobějšího hlediska jde však spíše jen o snahu uhasit permanentně se rozrůstající „požár“. Mnohdy se zapomíná na to, že mohou existovat šetrnější metody potlačení škodlivých faktorů a je možné využívat přitom i prvků přirozené autoregulace, které naštěstí ještě nebyly úplně vymýceny.

Význam řepky v osevním postupu

Řepka olejná je významným faktorem v rámci mnohočetného osevního postupu. Přispívá k dlouhodobému zvyšování půdní úrodnosti. Rychlým pokrytím povrchu půdy a intenzivním prokořeňováním zabraňuje erozi a rozbahnění půdy.
Pozitivně ovlivňuje život v půdě, vodní provoz a drobtovitou strukturu půdy, v zimě rovněž zabraňuje vyplavování nitrátů. Řepková sláma ponechaná na poli je plnohodnotnou výživou pro půdní organismy a přispívá ke zvýšení obsahu humusu. Relativně dlouhá doba kvetení je příznivá pro včely a užitečné organismy navštěvující květy. Díky svému rychlému počátečnímu růstu brzy konkuruje plevelům a může dobře kompenzovat ztráty listové plochy způsobené škůdci. Rozkladné produkty z indolových glukosinolátů (bio-fumiganty) mají podle posledních výzkumů významné antifytopatogení účinky v půdě.
Její nevýhodou je především nízká konkurenceschopnost vůči agresivnímu výdrolu z obilní předplodiny v období klíčení a vzcházení. V průběhu vegetace je pak hojně vyhledávána četnými hmyzími druhy, které při přemnožení působí značné přímé škody a často jsou vstupní branou houbových chorob.

Čerstvá příprava půdy – likvidace výdrolu a lepší vzejití řepky

Výdrol obilní předplodiny je první škodlivý faktor, který si navíc pěstitel způsobí sám. Lze jej potlačit některým z široké nabídky herbicidů, jejichž účinnost je však podmíněna aplikací na hromadně vzešlý porost, kdy již řepku značně omezuje. Ideální je hromadnému vzcházení výdrolu úplně předejít a s pomocí žádaného časového prostoru mezi sklizní předplodiny a setím řepky výdrol „ekologicky“ potlačit bez nutnosti použití herbicidu.
Ve třech sériích pokusů jsme ověřovali různé způsoby zakládání porostů ozimé řepky. Opírali jsme se o fakt, že řepka má velmi vysokou konkurenční schopnost a má odlišné nároky na podmínky klíčení než obilí. Zatímco zrno obilí klíčí hlavně ze spodní kapilární vody, a proto vyžaduje utužené seťové lůžko 3 – 5 cm hluboké, klíčí řepka z vody povrchové, hlavně z rosy a deště. Proto „hrudka pro obilí budka“, ale „hrudka řepky hrobka“. Hrudka půdy v noci vychladne a rosná voda se srazí na ní - nepřijde k semínku řepky. Zrno obilí je 5 cm hluboko a sytí jej spodní voda. Vytvořit spojitou kapilaritu pro řepkové semínko vyseté do 1 – 2 cm hloubky, kam proniká srpnové slunce, je téměř nemožné. Proto je klasická orebná příprava pro řepku v nížinách a na těžší půdě tak problematická, i když se udělá dva až čtyři týdny před setím řepky. Vytváří hroudy a hrudky. Část výdrolu obilí, které pluh „neutopí“, má čas na nabobtnat a vyklíčit již v době setí řepky. Slabí klíčenci řepky pak nemají šanci proti agresivnímu výdrolu hlavně ječmene, který rychle roste a odnožuje. Včasný postřik graminicidy mnoho zachrání, ale zaorané obilí vzejde opakovaně, popřípadě se v pruzích za vytřasadly klíčení zpozdí a je nutné postřik opakovat.
Řešením praxe bývá bezorebná příprava půdy. Hroudy a hrudky se netvoří, ale vzejde mnohonásobně více obilí než po orbě a jedinou záchranou řepky je herbicid. Řepka bez orby navíc špatně a mělce koření a nedá čtyř až pětitunové výnosy.
Řešení problému vzejití řepky a konkurence vůči obilí, jako hlavnímu podzimnímu pleveli, je v čerstvé přípravě půdy. Ta musí být provedena nejpozději den před výsevem, protože hrudky půdy se vytvoří za dva až čtyři dny. Řepkové semínko stačí z půdní vlhkosti za tři dny naklíčit a za pět až sedm dní vzejde. Na otočené studené spodní vrstvě půdy se v noci sráží rosa a pomáhá v klíčení. Naopak tato čerstvá oračka škodí klíčení výdrolu. Toho vzejde výrazně méně než „normálně“ a je v růstu opožděný. Konkurenční postavení řepky se mimořádně posílí. I v případě bezorebné technologie je lépe přípravu půdy udělat těsně před setím, abychom výdrol obilí nezapodmítali a nedali mu předstih ve vzejití.

Jarní škůdci, lapací okraje a přirození regulátoři

Velikým krokem k racionalizaci v ochranných opatřeních vůči jarním náletovým škůdcům je koncentrace, resp. „stažení“ maxima jejich populace na okraje, které jsou jimi v případě větších honů částečně preferovány. To se již několik let úspěšně daří v provozních pokusech, kde jsou okraje řepkových honů obsévány šesti až devítimetrovým pruhem pro škůdce velmi atraktivní záchytné lapací plodiny. Pro obsevy se osvědčila kombinace bezerukové ozimé řepice Rex s jarní řepkou a ranou ozimou řepkou Prestol. Tyto plodiny dokáží v kritickém období silných náletů blýskáčka a krytonosce šešulového zachytit značnou část jejich populace a po několik dní je „udržet“. Na pozemcích s vyrovnaným reliéfem pak za obsevy nedochází k překročení kritických prahů škodlivosti, což umožňuje cílenou a úspornou aplikaci insekticidu na tento úzký okrajový pás.
Není vyloučena možnost tuto metodu realizovat rovněž zcela bez chemie, například při snaze pěstovat řepku v podmínkách ekologického zemědělství. V pokusech se prokázalo, že vysoké množství blýskáčků a krytonosců koncentrovaných na ochranném obsevu je doprovázeno rovněž vysokými počty jejich blanokřídlých, larválních parazitoidů. Ti se stahují za dostatkem potravy právě na škůdci hustě osídlené obsevy, které tvoří hlavní rezervoáry jejich výskytu v porostu.
Z poměrně rozsáhlého druhového spektra u nás popsaných blanokřídlých parazitoidů byl nejhojněji zjištěn Tersilochus heterocerus, který parazituje larvy blýskáčků, v malé míře pak ještě zástupce dalšího rodu Pteromalus sp.
Stupeň parazitace je poměrně jednoduché určit u larev blýskáčka řepkového ve fázi dokvétání řepky a počátku tvorby šešulí. U dorostlých larev se přítomnost vajíčka parazitoida projevuje charakteristickou černou tečkou pod pokožkou žlutobílé larvy. Parazitace larev blýskáčků je poměrně vysoká a na obsevu kolísá od 75 do 100 % a v porostu řepky je mezi 60 až 100 %. Larvy škůdců napadené parazitoidy následně hynou, k projevu efektu parazitace tedy dochází až v dalším roce nezanedbatelnou redukcí výskytu tohoto škůdce.
Obsev, zejména řepici, tedy škůdcům částečně „obětujeme“, avšak vypuštěním dalších neselektivních insekticidních zásahů nedecimujeme populaci přirozených regulátorů škůdců a v rámci celého agroekosystému přispíváme k jejímu nárůstu.
Kromě těchto pravidelně se vyskytujících blanokřídlých parazitoidů bylo zaznamenáno také poměrně značné množství pavoukovitých predátorů. V polovině května na odkvétajícím porostu řepky bývá asi až 40 – 50 % terminálů opředeno sítí jemných pavučin. Jde o snovačku pečující (Theridium impressum), která si ve svém předivu mezi šešulemi na terminálu buduje ze suchých okvětních plátků úkryt a číhá tam na své oběti. Mezi nimi lze kromě bejlomorek a dalšího drobného hmyzu hojně nalézt i blýskáčky, jejich larvy i brouky krytonosce šešulového. V tu dobu se již insekticidní přípravky běžně neaplikují, proto již populace snovaček není jejich neselektivním vlivem přímo ohrožena.
Ochranný obsev bohužel nezachytává nálet nejranějších jarních škůdců – krytonosce řepkového a čtyřzubého. Ti bez zřetele na přítomnost obsevu osidlují téměř rovnoměrně celý profil pozemku a zásah razantnějším insekticidem s reziduálním účinkem bývá nezbytný. Je však velmi pravděpodobné, že tímto neselektivním zásahem rovněž hubíme i netušené množství přirozených regulátorů těchto škůdců.
Dalším závažným problémem je pak silně negativní vliv některých razantních insekticidů na včely. V praxi bohužel nejsou ojedinělé případy, kdy nedodržením aplikačních podmínek či úletem přípravku mimo okraje porostu dochází k otravě a úhynu celých včelstev. Pro eliminaci těchto nechtěných závažných škod je třeba i u relativně neškodných přípravků striktně dodržovat aplikaci mimo období silného letu včel.

Ing. Daniel Nerad, Doc. Ing. Jan Vašák, CSc.,
Česká zemědělská univerzita v Praze

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down