Pěstování lnu má v České republice v posledních letech mírně rostoucí tendenci. Mechanizace sklizně – zejména finanční dostupnost moderní techniky - je jedním z problémů, s nímž se pěstitelé potýkají. Sklizňová technika i používané postupy jsou ve vyspělých lnářských zemích průběžně inovovány. Článek je přehledem možných způsobů a zásad úspěšné sklizně přadného lnu a měl by přispět k orientaci zejména nových pěstitelů v této problematice.
Příprava pozemku ke sklizni
Příprava a úprava pozemku provedená již při setí lnu (prosevy, obsevy) umožňuje sklizeň závěsnými stroji (kombinovaným sklízečem s trhacími sekcemi umístěnými bočně) i samojízdnými stroji. U samojízdných trhačů nejsou prosevy nutné, obsevy však velmi usnadňují práci. Len se začíná trhat od středního prosevu. Členité okraje se sklízejí až nakonec i při nutných jízdách naprázdno.
Podmínkou úspěšného nasazení další sklizňové mechanizace jsou rovné řádky. Zabraňuje se tím také ztrátám semen při vybočení a otáčení souprav. Tím, že větší pozemek je rozčleněn na samostatné záhony, lze trhat, obracet i sbírat stonek současně více soupravami. Přibližně dva až tři týdny před předpokládaným zahájením trhání se provede sklizeň prosevů a obsevů (nejlépe čelní samojízdnou řezačkou.). Při sečení směsky se snažíme o co nejnižší strniště.
Organizační zajištění sklizně spočívá ve vytvoření takových podmínek, aby byl len sklizen v optimálním termínu, odpovídajícím pěstitelskému zaměření, to je v raně žluté zralosti (len na vlákno) až žluté zralosti (len na osivo i vlákno). Nejdříve se začínají sklízet porosty běžného pěstování, po nich následují semenářské porosty a zbytek naposled setých ploch běžného pěstování. Kvalitní porosty je třeba trhat přednostně. Jako poslední by měly být sklízeny polehlé a jinak poškozené porosty.
Zralost lnu
Hlavním znakem pro určení zralosti lnu je posouzení barvy a tvrdosti semen ze spodních a středních tobolek v květenství (viz foto). Pomocnými znaky jsou celkové zbarvení porostu, zbarvení listů, tobolek a stonku a stupeň opadávání listů ze stonku. U lnu rozlišujeme čtyři stupně zralosti: zelenou, ranou žlutou, žlutou a plnou.
Zelená zralost: stonek i tobolky jsou při této zralosti ještě zelené, semena nejsou plně vyvinutá, měkký obsah semen je mléčně zbarvený. Ke konci zralosti jsou semena na špičce žlutozelená. Koncem této zralosti se začíná s defoliací, hlavně u porostů běžného pěstování. Tato operace pokračuje na začátku fáze rané žluté zralosti u semenářských porostů. Toto mezidobí trvá čtyři až pět dnů.
Raná žlutá zralost: v tomto stupni zralosti jsou listy nejméně do poloviny rostlin opadané, zbývající jsou žluté a jen u vrcholu jsou zelené až světle zelené. Stonky jsou světle žluté, u vrcholu stonku si zachovávají nazelenalou barvu. Celkový vzhled porostu je světle žlutý. Tobolky jsou z větší části nažloutlé. Semena jsou v tobolkách již plně vyvinutá, nejsou ale vyzrálá a potřebují ještě dále dozrávat v tobolkách. Barva semen je světle žlutá, směrem ke špičce tmavě žlutá a na špičkách semena začínají hnědnout. Koncem první poloviny této zralosti se začíná s dělenou sklizni. Ve druhé polovině této zralosti začíná přímá sklizeň porostů běžného pěstování.
Žlutá zralost: nastává za sedm až deset dnů po rané žluté zralosti. Na žlutém stonku zůstávají ojediněle nažloutlé až slabě zaschlé listy pod vrcholem. Většina tobolek je zbarvena žlutě, některé žlutohnědě. Semena jsou žlutohnědá až kávově hnědá, na špičce jsou zbarvena světle hnědě. Jsou tvrdší než v předcházejícím stupni zralosti, nejsou ještě plně vyzrálá. Semena již mají normální HTS, obsahují ale ještě vyšší podíl vody. Nejpozději do poloviny této zralosti by měla skončit sklizeň porostů běžného pěstování. V první polovině této fáze zralosti lze zahájit dělenou sklizeň semenářských porostů SE 3 – E, od její druhé poloviny pak přímou sklizeň semenářských porostů stupňů SE 1 – E.
Plná zralost: listy na stoncích opadly, stonky mají špinavě žlutohnědou, v pozdější fázi až hnědou barvu. Tobolky jsou hnědé, suché, při vyšších a déletrvajících teplotách zralé tobolky ve špičce mírně praskají, při ochlazení a změně relativní vlhkosti se opět uzavírají. Semena však nevypadávají. U přezrálého lnu dochází k většímu praskání tobolek kolem poledních hodin a při nárazu mohou semena vypadávat. Semena jsou hnědá až tmavohnědá, plně vyzrálá, lesklá. Při pohybu květenstvím semena v tobolce chrastí. V první polovině této zralosti má končit sklizeň vyšších stupňů množení SE 1 – SE 3.
Průběh zralosti
Na průběh zralosti a na zbarvení stonků u jednotlivých stupňů zralosti má vliv lokalita pěstování. Také teplé a suché letní počasí zrání lnu urychluje. Mezi jednotlivými stupni zralosti se zkracují časové rozdíly. V příliš suchých nebo vlhkých letech se projevují rozdíly ve zbarvení porostu a opadávání lístků. Ve vlhkých letech je zrání prodlužené, jednotlivé fáze (stupně) zralostí mají větší časové rozdíly a žloutnutí stonků pokračuje pomalu. Proto při stanovení optimální doby zahájení defoliace a začátku sklizně se více řídíme zralostí a zbarvením semen. Pokud trvá ve druhé polovině kvetení deštivé a chladné období (velká vlhkost půdy, vyšší zásoba dusíku), může dojít ke zmlazování porostů, které někdy trvá až do žluté zralosti. V tom případě je vhodné použít ve větší míře defoliaci porostů. U nedefoliovaných semenářských porostů vyšších stupňů (SE 2-E) se zahájením sklizně nečekáme, protože zmlazené tobolky a semena v nich mají nízkou kvalitu a stanou se vždy jen vyšším procentem odpadu. Takové tobolky na sušárně vyžadují intenzivnější provzdušování. Takové porosty je i za cenu vyšších nákladu vhodnější defoliovat v uvedených zralostech.
Defoliace porostů před sklizní lnu je používána již od roku 1978. Jejím cílem je uvedení lnu do režimu pozvolného dozrávání rostlin a snížení obsahu vody na hodnotu kolem 15 % za 12 - 15 dnů. Nyní je používán přípravek Harvade 25 F, a to od stadia konce zelené zralosti do rané žluté zralosti. Optimální dávka je 2,0 l Harvade 25 F na 1 ha a 300 l vody.
Technologické postupy sklizně
Hlavními postupy sklizně jsou starší a více než tři desetiletí používaný přímý způsob založený na trhání se současným odsemeňováním lnu a pokládáním stonku na pozemek. Druhým způsobem sklizně je pomalu nastupující technologie časově odděleného trhání a odsemeňování.
Přímá sklizeň je technologický postup, jehož podstatou je trhání lnu za současného očesávání tobolek a pokládání stonku na pozemek do řádků k rosení. Ke sklizni je používán kombinovaný sklízeč vykonávající uvedené pracovní operace při jedné jízdě stroje. Tobolky jsou dopravovány do závěsného vleku a odváženy k dosoušení na sušárnách různých typů. Přímá sklizeň je zajišťována kombinovaným sklízečem LK-4A ve všech oblastech, kde se len pěstuje. Další vývoj kombinovaného sklízeče byl v Rusku přerušen a jeho dovoz na dlouhou dobu zastaven. Teprve koncem roku 2000 bylo obnoveno jednání o dovozu novějšího typu LK-4.
Přímá sklizeň je v porovnání s jinými sklizňovými postupy v našich podmínkách efektivní vzhledem k nižším nárokům na potřebu lidské práce, ale vyžaduje další zařízení na separaci a dosoušení tobolek a jejich výmlat. Je jistější technologií při sklizni semenářských porostů a v povětrnostně nestálém období. Umožňuje velmi dobré trhání porostů od rané žluté do plné zralosti při délce stonku 60 - 110 cm a svažitosti pozemku až do 12o.
K dosoušení výčesků jsou vhodné energeticky málo náročné roštové sušárny. Předpokladem dobré funkce sušení je zajistit rovnoměrné rozdělení tlaku vzduchu v celém prostoru pod roštem, který se zvýší nejméně na 1 m (dříve 0,4 - 0,6 m).
Výčesky z defoliovaných ploch se mohou jednak uskladnit na roštové sušárně nebo ihned mlátit na poli nebo při odvozu z pole. Výmlatová vlhkost je 15 - 18 % na seřízených sklízecích mlátičkách ve stacionární úpravě. Semena jsou předčištěna a při vlhkosti 9 % uskladněna v silech, v menším množství na roštech s možností provzdušování.
Dělená sklizeň vyžaduje dva typy jednoúčelových strojů. V první fázi jsou trhány stonky i s tobolkami a pokládány do řad na pozemek. Stonek se v závislosti na stupni zralosti za pět až deset dnů po vytrhání přímo na poli odsemeňuje a zároveň obrací, což je nejčastější postup.
K dělené sklizni se používají dovážené samojízdné trhače typu ARA.HY. Jsou to samojízdné stroje se čtyřmi trhacími sekcemi, pracovním záběrem 1,4 m a výkonem 0,5 - 1 ha.h-1, pokládající neodsemeněný stonek na jeden řádek. Druhým typem stroje je dvouřádkový samojízdný trhač DEA.HY také od firmy Depoortére. Pracovní šířka stroje je 2,4 m, má osm trhacích sekcí a dosahuje výkonu 1,5 - 2 ha.h-1. Neodsemeněný stonek pokládá tento stroj na dva řádky. Podobným typem je trhač U 20 a U 22 od firmy Union.
K odsemeňování zaschlého stonku jsou používány samojízdné jednořádkové nebo dvouřádkové odsemeňovače od firmy Depoortére a Union (NECA.HY). Odsemeňovací část je tvořena dvěma kónickými válci s výstupky (lišty) a dvěma hladkými válci, které tobolky strhávají a drtí. Tobolky a semena se shromažďují v zásobníku. Výkon strojů je 0,5 - 1 ha.h-1. Odsemeňovací stroj řádkově navazuje na předešlé trhače.
Dělená sklizeň lnu se začíná uplatňovat v ČR od roku 1993, kdy bylo nakoupeno tírenskými podniky několik nových trhačů typu ARA.HY a odsemeňovačů NECA.HY. Vzhledem k nákupním cenám těchto strojů je předpokládán jejich větší využití formou služeb pro zemědělské podniky.
Přednosti dělené sklizně:
- zahájení trhání porostů běžného pěstování (na vlákno) již od konce fáze zelené zralosti ve všech oblastech pěstování,
- postupné dozrání semen v tobolkách vytrhaného lnu položeného v řádcích,
- dřívější období rosení i sběr stonku,
- tírníci uvádějí předpoklady zvýšení jakosti vlákna,
- vysoká technická úroveň, kvalita práce a výkonnost samojízdných strojů,
- může se provést (ale není nutná) defoliace porostů – při jistějším počasí jsou možnosti sklizně semenářských porostů nižších stupňů množení.
Nevýhody dělené sklizně:
- velká závislost na povětrnostních podmínkách v období při odsemeňování, zvláště ve vyšších polohách a pozdější sklizni,
- rozdílná kvalita semen,
- technologie je pro svou závislost na počasí nejistá pro sklizeň semenářských porostů vyšších stupňů množení – SE 2 – SE 3,
- vysoká cena strojů a pomalá návratnost vložených prostředků,
- ani při včasnějším zahájení sklizně nebylo prokázáno zlepšení jakosti vlákna.
Výsledky hodnocení sklizně
Zhodnotili jme přímou a dělenou sklizeň provedenou ve čtyřech termínech. Doba sklizně od zelené po plnou zralost neměla průkazný vliv na délku rostlin, květenství a tloušťku stonku. Při sklizni ve fázi zelené zralosti byl počet tobolek, semen v tobolce a semen na rostlině neprůkazně vyšší než v plné zralosti (ztráta vypadáním z pootevřených tobolek). HTS byla nejnižší ve fázi zelené zralosti a postupně se do fáze žluté zralosti průkazně zvyšovala u obou způsobů sklizně. Výnos roseného stonku byl průkazně ovlivněn dobou sklizně, to znamená sklizní v jednotlivých zralostech. Způsob sklizně - přímá ani dělená - výnos stonku neovlivnil. Doba sklizně měla průkazný vliv na výnos semen, který byl nejnižší ve fázi zelené zralosti zvláště při přímé sklizni. Až do plné zralosti se pak výnosy semen u obou způsobů sklizně vyrovnaně zvyšovaly.
Biologický i hospodářský výnos semen se zvyšoval od zelené do žluté zralosti, v plné zralosti nastal pokles výnosu. Z hlediska produkce semen pro běžné pěstování byl zjištěn jako nejvhodnější termín u dělené sklizně na začátku rané žluté zralosti, u přímé sklizně ke konci fáze rané žluté zralosti. Přímá sklizeň vyžaduje dosoušení tobolek, u dělené sklizně je třeba jistoty příznivého počasí. Při sklizni semenářských ploch lze zahájit dělenou sklizeň na začátku žluté zralosti, u přímé sklizně koncem žluté zralosti až na začátku plné zralosti.
Obsah dlouhého vlákna byl ovlivněn oběma způsoby sklizně jen neprůkazně tím, že vyšší hodnoty byly zjištěny u zelené a raně žluté zralosti a tyto hodnoty se dále směrem k plné zralosti snižovaly. Obsah koudele se ale od fáze zelené k plné zralosti zvyšoval a nejvyšší byl v plné zralosti. Obsah vlákna celkem byl nejvíce ovlivněn hodnotami obsahu dlouhého vlákna a směrem k plné zralosti se snižoval. Výnos dlouhého vlákna a vlákna celkem byl jen neprůkazně vyšší při sklizni v rané žluté a zelené zralosti, u koudele to bylo v plné zralosti.
Doba sklizně měla průkazný vliv na HTS, klíčivost semen, obsah a výnos tuku. Nejnižší hodnoty u zmíněných znaků byly po sklizni ve fázi zelené a raně žluté zralosti, nejvyšší u plné zralosti.
Komplexně provedené pokusy neprokázaly, že zavedením dělené sklizně dojde k zásadnímu zlepšení výnosových parametrů stonku, semen a jakosti vlákna, jak je to obecně často prezentováno. Mnohem více se uplatnil vliv jednotlivých roků rozdílnou výnosovou úrovní výnosu stonku, tak i obsahem dlouhého vlákna a koudele. Obnovu sklizňových strojů však bude nutné v krátké době provést a uvedené poznatky včlenit do tomu odpovídající pěstitelské technologie a sklizně.
Závěr
Průběh sklizně lnu oběma technologiemi významně ovlivňuje počasí v době sklizně. U přímé sklizně se zhoršené podmínky (deštivé období) projeví jen oddálením sklizně a tobolky jsou odvezeny na sušárnu. U desikovaných porostů se tobolky mohou mlátit ihned na poli. Odsemeněný stonek se při přímé i dělené sklizni po vytrhání ihned rosí. Výkony sklízeče LK-4 jsou však nižší, při manipulaci s tobolkami přes sušárnu se však náklady zvyšují. U dělené sklizně jsou podmínky do etapy trhání stejné jako při předcházejících postupech, výkonnost strojů je však vyšší. Druhá fáze - následné odsemeňování spojené s prvním obracením stonku - je nejvíce ovlivněna počasím. Pokud je delší dobu zhoršené, velmi rychle se snižuje kvalita semen. Dopad takové situace je podstatně větší u semenářských ploch. Pracovní výkony použitelných strojů jsou vyšší.
Ing.Jindřich Štaud, CSc.,
Agritec, s.r.o., Šumperk
