Energetická náročnost mechanizovaných pracovních operací a postupů zpracování půdy se významným způsobem promítá do nákladů na zakládání porostů. Zjednodušíme-li pohled na energetickou náročnost zpracování půdy a setí na hledisko spotřeby motorové nafty, snadno zjistíme velké rozdíly v celkové spotřebě nafty u používaných technologií: celková spotřeba nafty bude dána zejména zařazením či absencí operací hlubšího zpracování půdy, tedy orby nebo kypření do hloubky porovnatelné s orbou, či dokonce do větší hloubky. Jakkoliv je spotřeba motorové nafty na jednotku plochy důležitým ukazatelem, nemůžeme opomíjet další faktory, které se promítají na nákladů na zakládání porostů plodin a ve svých důsledcích do nákladů na jednotku produkce.
Relativně vysoké náklady na pohonné hmoty u konvenčního zpracování půdy s orbou může dokumentovat příklad struktury nákladů u soupravy pro orbu zachycený v grafu. Údaje vycházejí ze současných cenových relací v našich podmínkách. Porovnáme-li údaje v grafu se strukturou nákladů pro energeticky náročné operace zpracování půdy, vycházející z cenových relací vstupů v západní Evropě, zjistíme dosti výraznou odlišnost: nižší podíl nákladů na pohonné hmoty a mazadla (15 až 20 % nákladů na příslušnou operaci) a výrazně vyšší podíl nákladů na mzdy z celkových provozních nákladů v podmínkách zemí EU.
U pracovních operací s nízkou energetickou náročností, například u setí po předchozí předseťové přípravě půdy, je podíl nákladů na pohonné hmoty pochopitelně výrazně nižší (například 10 - 12 % celkových provozních nákladů na jednotku plochy). Ve struktuře nákladů se v tomto případě větší část nákladů přesouvá do nákladů na amortizaci, tedy do fixních nákladů. Podíl nákladů na mzdy je nižší než u zpracování půdy, což souvisí s vyšší plošnou výkonností souprav pro setí.
Spotřeba nafty a potřeba práce v pracovních postupech
Snížení energetické náročnosti operací zpracování půdy a setí a snížení pracnosti operací jsou významné důvody, které motivují zemědělce k zavádění zjednodušených postupů zakládání porostů plodin. Předmětem tohoto příspěvku není pojednat o výhodách a nevýhodách různých systémů zpracování půdy. Zůstaneme-li u pohledu na energetickou náročnost a ekonomiku zakládání porostů, můžeme pro porovnání technologií zakládání porostů ozimých obilnin využít údajů v tabulce. Je nutné zdůraznit, že tam jsou uvedeny pouze údaje o operacích zpracování půdy a setí, nejsou zahrnuty pracovní operace, jimiž kompenzujeme některé chybějící účinky orby a dalších operací konvenčního zpracování půdy. Příkladem je použití herbicidů pro potlačení vzešlého výdrolu předplodiny a plevelů u postupů založených na setí po podmítce následující po sklizni zrnin. Rovněž tam nejsou uvedeny alternativní pracovní operace, jako jsou ošetření podmítky nebo válení po zasetí.
Z údajů v tabulce můžeme usuzovat na spotřebu nafty na založení porostů v několika variantách pracovních postupů. Uvedené příklady zdaleka nevyčerpávají možné varianty, které soudobé stroje a technologie umožňují. Při porovnávání údajů o spotřebě nafty a provozních nákladech je třeba zohlednit skutečnost, že při zařazování obilniny po obilnině nebo řepce při využití minimálního zpracování půdy se mohou náklady na herbicidy pro potlačení výdrolu i plevelů a na aplikaci herbicidů přibližovat nákladům na střední orbu. Důležitým argumentem pro praxi však je vysoká plošná výkonnost postřikovačů na ochranu rostlin, která několikanásobně převyšuje výkonnost souprav na zpracování půdy.
Úspora času a z ní vyplývající časová flexibilita je jedním z hlavních motivů při rozšiřování minimalizačních a půdoochranných technologií zpracování půdy a zakládání porostů. Úspora času vychází z vysoké výkonnosti moderních kypřičů pro mělké zpracování půdy, ze zjednodušení předseťové přípravy půdy a ze zmíněné vysoké výkonnosti aplikace herbicidů k regulaci plevelů a zaplevelujícího výdrolu předplodin. Vysoká plošná výkonnost souprav strojů pak umožňuje snížit riziko opožděného setí či setí do nekvalitně připravené půdy při zakládání porostů plodin i při krátkém období mezi sklizní předplodiny a požadovaným termínem setí následné plodiny.
Netradiční technologie zpracování půdy a setí mohou přispět ke snížení spotřeby motorové nafty i u dalších plodin. Při měření spotřeby motorové nafty v provozních podmínkách při uplatnění různých variant zpracování půdy a setí ozimé řepky bylo zaznamenáno široké rozpětí spotřeby nafty na založení porostu: od 18,5 do 43 litrů na jeden hektar. U kukuřice na siláž byla spotřeba nafty v rozpětí od 24 l.ha-1 (zjednodušené zpracování půdy bez orby) po 66 l.ha-1 (postup s podmítkou a dvojí orbou). U cukrové řepy byla zaznamenána spotřeba od 45 l.ha-1 (zpracování půdy s jednou orbou na střední hloubku) do 71 l.ha-1 (postup s podmítkou, střední a hlubokou orbou).
Celková spotřeba motorové nafty v celém pracovním postupu, včetně sklizně a odvozu zrna a slámy, je v podmínkách ČR u ozimé pšenice v současnosti v rozmezí 70 - 80 litrů na hektar. U kukuřice na siláž je celková spotřeba nafty vyšší, s velkými rozdíly podle použité technologie (105 - 180 l.ha-1).
Provozní náklady na zakládání porostů
Na příkladu postupů zpracování půdy a setí ozimých obilnin můžeme poukázat na provozní náklady této části pěstitelských technologií. Do nákladů uvedených v tabulce nejsou zahrnuty náklady na osivo a již zmíněné náklady na herbicidy a jejich aplikaci. U postupů se zjednodušeným zpracováním půdy a u přímého setí do nezpracované půdy pochopitelně závisejí náklady na herbicidy a jejich aplikaci na předplodině. Jde-li o přímé setí ozimé pšenice nebo o její setí po minimálním zpracování půdy po včas sklizené okopanině nebo kukuřici, nečiní zpravidla zaplevelení problémy. Úspěšnost rychlého zasetí ozimé pšenice v těchto případech závisí především na stavu půdy a povrchu pozemku po sklizni předplodiny. Jsou-li na pozemku hlubší kolejové stopy zejména po dopravních prostředcích, je přímé setí nebo setí po mělkém zpracování půdy znemožněno.
Zakládáme-li porosty obilnin či řepky po plodinách, u kterých se sklizňové ztráty projevují jako zaplevelující výdrol, je likvidace vzešlého výdrolu u technologií zjednodušeného zpracování půdy bez orby součástí pěstitelské technologie, náklady na herbicidy a jejich aplikaci je nutné zahrnout do nákladů na založení porostu. Náklady na herbicid a jeho aplikaci pak mohou být na úrovni nákladů na střední orbu, ovšem při podstatném rozdílu v potřebě práce. Vždy je třeba nahlížet na možnosti úspor v oblasti vstupů z hlediska finančního výnosu z jednotky plochy příslušné plodiny. Nelze připustit, aby důsledkem úspory u vstupů bylo výraznější snížení výnosu plodiny a tím i tržní produkce.
Údaje o potřebě práce v hodinách na hektar u jednotlivých příkladů pracovních postupů zakládání porostů ozimých obilnin jsou uvedeny v tabulce. Z nich vyplývají již zmíněné rozdíly pracnosti postupů zpracování půdy a setí. Trendu zvyšování plošné výkonnosti strojních souprav na zpracování půdy a setí odpovídá i zvýšený zájem praxe o stroje na mělké zpracování půdy s pasivními pracovními nástroji a o secí stroje, které umožňují kvalitně uložit osivo do půdy při výskytu rostlinných zbytků na povrchu půdy nebo v povrchové vrstvě i při vyšší pojezdové rychlosti.
Setí obilnin po minimálním zpracování půdy, popřípadě setí do nezpracované půdy, přináší nové požadavky i na další operace v pracovních postupech. Příkladem je potřeba zapravovat do půdy průmyslová hnojiva současně se setím, jestliže odpadá možnost zapravovat tato hnojiva při zpracování půdy. Odrazem tohoto trendu je spojení setí s tzv. podkořenovým hnojením, což se pochopitelně odráží v potřebě práce a nákladech na pracovní operace.
Ing. Josef Hůla, CSc.,
Výzkumný ústav zemědělské techniky,
Praha
