Intenzivní pastvinářství je spojeno s vysokými náklady na hnojení a ošetřování. Příznivé též musí být srážky a hladina podzemní vody během vegetační periody. Intenzivní pastviny se skládají z menšího počtu pícních druhů, jako jsou například jílek vytrvalý, srha říznačka, bojínek luční, kostřava luční, jetel plazivý. Většina bylinných druhů se tam nemá možnost prosadit. Extenzivní pastvinářství je naproti tomu zpravidla podmíněno méně příznivými podmínkami stanoviště. Vyznačuje se bohatostí rostlinných společenstev.
Obecně jsou formulovány tyto motivy extenzifikace:
- Z pohledu zemědělství je to odlehčení trhu omezením produkce masa, mléka a vlny v rámci EU.
- Zatížení půdy, vody, vzduchu a potravního řetězce škodlivými látkami.
- Význam pro ochranu druhů a biotopu, přičemž velmi velký podíl ohrožených rostlinných a živočišných druhů může být zajištěn rozšířením extenzívních trvalých travních porostů.
- Extenzívní trvalé travní porosty mohou poskytnout důležitý přínos pro bohatě strukturovanou kulturní krajinu s velkou životní hodnotou pro člověka.
Porosty s nižší kvalitou a výnosem vhodné pro extenzívní hospodaření se nacházejí v naší republice především v horských a podhorských oblastech, kde je rentability pastevního hospodaření dosahováno především nižšími vstupy a dotacemi ze státního rozpočtu.
Vliv pastvy skotu na travní porost v podhorských podmínkách Jizerských hor byl sledován na pokusných pastvinách s cílem posoudit vliv intenzity pastevního tlaku na botanické složení, potažmo kvalitu píce. Pokus probíhal v těchto podmínkách: jihovýchodní expozice pozemku, průměrná nadmořská výška 420 m, svažitost 9°; průměrná roční teplota 7,1 oC, za vegetaci 13,1 °C; průměrná roční suma srážek 918 mm; podklad biotická žula, na které se vytvořila hnědá půda - kambizem varieta kyselá, písčitohlinitá, středně hluboká, mezofilní travní porosty, které lze v rámci fytocenologického členění řadit do svazu Arrhenatherion.
Porost byl dva roky neobhospodařován, příležitostně mulčován s velkým podílem odumřelé biomasy na počátku experimentu. V průběhu pokusu není hnojen, výživa skotu je doplňována pouze minerálními lizy. Výnos píce se pohybuje v rozmezí 2 - 2,5 t.ha-1. Při nižším zatížení pastviny byla výška pastevního porostu udržována na minimální směrné výšce 10 cm, při vyšším zatížení na minimální výšce 5 cm. Při poklesu směrné výšky porostu je pastva zastavena.
Pokryvnost trav a bylin jsme sledovali každý měsíc během pastevní sezony, při frekvenci deseti měření v každém opakování. Rozdílný vývoj botanického složení je patrný z grafu 1. Vyšší pastevní tlak na porost způsobuje příznivější podmínky především pro rozvoj travních druhů snášejících sešlapávání a nízkou výšku porostu, jako jsou psineček rozkladitý (Agrostis capillaris) a kostřava červená (Festuca rubra). Bylinné druhy se uplatňují zjara před pastevní sezonou, především jde o vytrvalé druhy a byliny vzešlé z půdní semenné zásoby. Přežívání bylin na místech znečištěných výkaly je téměř vyloučené, protože pasoucí se skot ponechává pouze minimální nedopasky. Vzhledem k velmi omezené možnosti tvorby generativních orgánů bude výskyt jednoletých rostlin postupně klesat. Uplatnění nalézá především smetánka lékařská (Taraxacum officinale) vytvářející přízemní listovou růžici, pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), řebříček obecný (Achilea millefolium) aj. Z jetelovin je to zvláště jetel plazivý (Trifolium repens).
Méně zatížené plochy umožňují rozvoj bylinných druhů s horší kvalitou. Rozšířenými druhy jsou rozrazil rezekvítek (Veronika chamaedrys), kontryhel obecný (Alchemila vulgaris), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), řebříček obecný (Achilea millefolium), pcháč bahenní (Cirsium palustre). V porostu se daří udržet v omezené míře i chutné luční jeteloviny štírovník bažinný (Lotus uliginosus), hrachor luční (Lathyrus pratensis), vikev plotní (Vicia sepium) a vikev ptačí (Vicia cracca). Velký podíl nedopasků v méně zatížené variantě je způsoben nejen vyšším podílem bylin, které jsou hůře stravitelné, popřípadě brzy stárnou (bolševník obecný, třezalka skvrnitá, kerblík lesní, svízel povázka aj.), ale i větší plochou nedopasků s vyšším obsahem dusíku okolo míst znečištěných výkaly.
Stabilní složení pastevního porostu se vytváří po čtyřech až šesti letech obhospodařování. Nakolik se potvrdí účinek rozdílného pastevního tlaku, by mohlo být patrné již po zpracování výsledků letošního měření.
Ing. Dalibor Auf, Doc. Ing. Jiří Mrkvička, CSc.,
Česká zemědělská univerzita v Praze
