Trvalý luční porost je pestré, smíšené společenstvo četných druhů trav, jetelovin (leguminóz) a dvouděložných druhů. Druhové složení a výnosy lučních porostů ovlivňují konzervativní (stálé) ekologické faktory (klimatické, edafické, orografické) a proměnlivé (progresivní), z nichž největší vliv má vodní a výživný režim stanoviště.
Vodní režim je hlavním faktorem, který rozhoduje o možnostech využívání porostů. Obsah vody v půdě je dán především úrovní hladiny podzemní vody, jejíž vliv může být nejen kladný, ale i nepříznivý. Příznivě působí tehdy, když je hladina podzemní vody v hloubce, ze které může kapilárně vzlínat ke kořenové soustavě. Vodní režim je kvantifikován pětistupňovou ekologickou řadou (hygrosérií) ve stupních H1 - H5.
H1 - velmi suchá stanoviště (xerofytní) na silně vysýchavých jižních svazích neumožňují existenci kvalitních druhů trav. Převládají tam vytrvalé, neproduktivní a tvrdé druhy stepního charakteru (úzkolisté kostřavy, šalvěj aj.).
H2 - suchá stanoviště (mezoxerofytní) s hlubokou úrovní hladiny podzemní vody (srážky pod 700 mm) nedávají předpoklady vzniku kulturních porostů. Převládají tam porosty pýru plazivého, ovsíku vyvýšeného, při nedostatku živin porosty kostřavy ovčí a červené.
H3 - vlhká stanoviště (mezofytní) představují optimální stav vodního režimu. Patří sem porosty s převahou kulturních druhů s dobrými výnosy a kvalitou.
H4 - mírně zamokřené lokality (mezohygrofytní) jsou na půdě mírně nebo dočasně zamokřené, která je zjara nepřístupná pro mechanizaci. V porostech převládají vlhkomilné druhy z čeledí lipnicovité, sítinovité a šáchorovité.
H5 - zamokřená stanoviště (hygrofytní) s neúnosnou, rozbahněnou půdou představují neplodné plochy. Indikátory silného zamokření jsou vysoké ostřice, orobinec, suchopýr, blatouch bahenní, skřípina lesní aj.
Výživný režim půdy je rozhodujícím komplexním činitelem, který při dostatku vláhy určuje konkurenční a produkční schopnost lučních druhů. Ekologická řada (trofosérie) se dělí na pět stupňů (N1 - N5).
N1 - oligotrofní půda má velmi nízkou zásobu přijatelných živin. Za těchto podmínek se nemohou uplatnit kulturní trávy a jeteloviny. Převládají tam naopak nízké, nehodnotné druhy s poměrně krátkým vegetačním obdobím (smilka tuhá, vřes, brusnice, metlička křivolaká, kostřava ovčí aj.).
N2 - mezooligotrofní půda s malou zásobou přijatelných živin umožňuje výskyt nízkých, ale již poněkud kvalitnějších druhů. Z kulturních druhů trav se na ní uplatní ojediněle kostřava červená, psineček tenký, poháňka hřebenitá, tomka vonná a nekulturní jeteloviny.
N3 - mezotrofní půda se střední zásobou živin umožňuje existenci největšímu počtu nízkých a středních kulturních druhů trav a jetelovin. Nejrozšířenějšími druhy jsou lipnice luční, kostřava luční, trojštět žlutavý aj.
N4 - mezoeutrofní půda zajišťuje optimální podmínky výživy pro vysoké kulturní trávy. Převládajícími druhy jsou zejména psárka luční, srha laločnatá, kostřava luční, ovsík vyvýšený, jílek vytrvalý, ale i pýr plazivý.
N5 - eutrofní půda je důsledkem dlouhodobého nadměrného nevyrovnaného hnojení dusíkem a draslíkem. Vedle vysokých trav se tam rozšiřují mohutné ruderální (močůvkové) plevele (velkolisté šťovíky, lopuchy, bolševník aj.).
Charakteristiku jednotlivých agrobotanických skupin, které se od sebe odlišují botanickými a pícninářskými vlastnostmi, dokumentuje tabulka 1. K nejdůležitějším typickým kulturním lučním travám patří srha laločnatá, kostřava luční, bojínek luční, lipnice luční, psárka luční a kostřava červená. Plevelné druhy jsou zastoupeny hlavně skupinou hustě trsnatých trav (metlice trsnatá, smilka tuhá aj.). Leguminózy jsou vynikající složkou trvalých lučních porostů. Nejrozšířenější druhy jsou jetel luční (červený), jetel zvrhlý (švédský), jetel plazivý (bílý) - převážně na pastvinách, štírovník růžkatý a z nekulturních jetelovin hrachor luční, vikev plotní a ptačí aj. Leguminózy jsou důležitým zdrojem dusíku, zvláště u extenzivněji využívaných ploch a části rhizobiálního dusíku (až 20 %) je využíváno i ostatními druhy v porostu, zejména travami. Tento efekt se barevně projevuje u druhů, které rostou v jejich blízkosti. V lučních porostech rostou další byliny, z nichž některé jsou ceněny pro vysoký obsah živin, dieteticky a aromaticky působících látek („koření píce“), vysoký obsah kostitvorných prvků, popelovin a mikroelementů. Mnohé z nich jsou významnými indikátory stanovištních poměrů.
Luční pokusy ČZU
Na katedře pícninářství České zemědělské univerzity v Praze jsme v několika dlouhodobých lučních pokusech v různých ekologických podmínkách zjišťovali botanické složení a výnosový potenciál v závislosti na různé úrovni exploatace a hnojení.
Druhová diverzita
Počet druhů (abundance) v travních porostech je různý podle využívání a hnojení porostů. V trvalých lučních porostech je zastoupeno do 50 druhů, při pastevním využívání dochází k jejich redukci a počet je nižší (do 30) vzhledem k neustálé komprimaci povrchu půdy. Z průměrného zastoupení jednotlivých agrobotanických skupin je zřejmé, že počet druhů během sledování kolísal od 22 do 29 s velmi proměnlivou pokryvností v závislosti na hnojení (tabulka 2). Největší pokryvnost trav jsme zaznamenali při každoročním hnojení dusíkem (50 - 85 % D), jetelovin při hnojení fosforem a draslíkem (až 47 % D) a ostatních dvouděložných druhů na kontrolní a PK - hnojené variantě (15 - 32 %, resp. 5 - 35 % D).
Výživa a hnojení
Pokud je vhodná úroveň vodního režimu a ostatních ekologických faktorů, pak o výnosové schopnosti lučních porostů rozhoduje přirozená úrodnost půdy a hnojení. Fosfor je v luční půdě málo pohyblivý, a proto má menší počáteční účinnost, která se plně projeví až po dvou až třech letech hnojení. Z toho důvodu lze aplikovat fosfor kdykoliv a do zásoby. Zásobenost luční půdy draslíkem je celkově lepší než fosforem. Při nadbytku draslíku v půdě přijímají rostliny tuto živinu v nadbytečném množství při snížení kvality píce. Pokud bude třeba dodání draslíku, pak lze doporučit jeho aplikaci poprvní seči. Hnojení dusíkem při dostatku ostatních živin má největší vliv na složení porostu, výnosy a kvalitu píce. Nesprávné hnojení dusíkem zhoršuje druhovou skladbu, kvalitu a chutnost píce.
V tabulce 3 jsou uvedeny průměrné pětileté výnosy suché píce za 25 let sledování. Nejvýraznější pozitivní vliv hnojení jsme zjistili v prvních letech po zahájení pokusu. U varianty hnojené P40 K100 se zvýšil výnos suché hmoty o 25 % (z 3,29 na 4,12 t.ha-1) a při aplikaci dusíku o 85 % (na 6,08 t.ha-1) proti kontrolní variantě. Vezmeme-li první pentádu variant za 100 %, pak během dvacetiletého sledování se snížila výnosová schopnost u varianty kontrolní, s PK a dusíkatým hnojením o 20 %, 16 a 25 %.
Variabilita výnosů v jednotlivých letech a sečích při stejné výživě, úrodnosti půdy a druhovém složení ukazuje na silný vliv průběhu srážek a teplot na výnosy a kvalitu píce lučních porostů. Při optimální kombinaci ekologických faktorů (vláhy, teplot) a výživy nastává kladný efekt, naopak za nepříznivých podmínek (za sucha) nejsou dodaná hnojiva plně využita a dochází krelativně většímu poklesu výnosů na hnojených plochách proti nehnojeným. Z literárních údajů vyplývá, že k dosažení průměrných výnosů píce první seče je třeba určitého úhrnu srážek a teplot. Na jaře (duben až květen) je potřebný úhrn srážek v rozpětí 130 - 160 mm, v první polovině nárůstu jsou vhodnější nižší sumy teplot (160 - 190 oC) a ve druhé polovině vyšší (300 - 340 oC), nad 550 oC se již výnosy snižují.
Závěr
Hnojení travních porostů získává na závažnosti v nových ekonomických podmínkách, neboť průmyslová hnojiva představují jeden z nejdražších vstupů do zemědělství. Podle druhového složení lučních porostů bude nutné se rozhodnout, zda vystačíme s jednou sklizní za rok nebo předpokládáme vyšší výrobu píce za dostatečného přísunu živin. Konečný efekt racionálního hnojení nezáleží jen na úrovni dosažených výnosů a kvality píce, ale i na odpovídajícím využívání porostů a zejména na zhodnocení sklizené píce v živočišné výrobě.
Práce byla dokončena za podpory Výzkumného záměru MSM 412100003.
Doc. Ing. Miloslava Veselá, CSc.,
Doc. Ing. Jiří Mrkvička, CSc.,
Ing. Andrea Dulárová,
Česká zemědělská univerzita v Praze
