Z mnoha znaků a vlastností odrůd ozimé pšenice hraje roli i charakter individuálního vývoje sledovaný hlavně podle potřeby jarovizace a reakce na délku dne. Ten souvisí se stupněm ozimosti, s délkou vegetační doby, s raností a pozdností odrůdy, u některých odrůd se zimovzdorností, s obnovením jarní vegetace, s průběhem formování výnosových prvků. V agrotechnice se zvláštnosti vývoje mohou promítat do požadavku na dobu setí, do soustavy hnojení během vegetace a do způsobu použití regulátorů růstu, do precizního určování zásahů v ochraně rostlin. Znalost charakteru vývoje může být obecným podkladem pro širší hodnocení vlastností odrůd.
V tomto příspěvku přinášíme výsledky sledování potřeby jarovizace většiny registrovaných odrůd pšenice v roce 1990 a 2000 a zastoupení odrůd v procentech podle délky jarovizace v odrůdové skladbě od roku 1950 do současnosti.
Metody stanovení délky jarovizace byly klasické a po celé období v principu stejné. Naklíčené obilky byly vystaveny po určitou dobu jarovizační teplotě 3 - 5 °C. Obilky se namáčely po dobu 24 až 36 hodin ve vodě při teplotě 20 °C , a potom zjevně rašící byly vkládány do chladničky nebo chladicího boxu s výše uvedenou teplotou. Interval postupného vkládání do chladničky byl sedm dní a celková doba jarovizování byla 56 - 63 dní. Po té době byly jarovizované obilky vysety v jeden den společně s nejarovizovanou kontrolou.
Délka jarovizace u odrůd pěstovaných kolem roku 1990 je uvedena v tabulce 1. Převládají tam ještě odrůdy převážně českého a slovenského šlechtění, u nichž se při křížení uplatňovaly v široké míře jako rodičovské komponenty sovětské odrůdy (u 70 % odrůd). Proto převažuje délka jarovizace v rozmezí, které měly sovětské odrůdy, tj. 40 - 50 dní. Pro připomenutí Mironovská 808 měla 49 - 53 dní, Kavkaz 35, Jubilejná 42 - 44, Aurora 42, Iljičovka 44 dní.
V tabulce 1 jsou také uvedeny délky jarovizace odrůd z roku 2000. Tam již vystupují odrůdy zahraniční, které vyhověly podmínkám pro zapsaní do Státní odrůdové knihy a přinesly také mnohé změny ve vlastnostech a znacích. Jednou z těchto změn je i delší období jarovizace u většiny z nich. Proti roku 1990 nastává posun z jarovizace 40 - 50 dní do skupiny odrůd s jarovizací delší něž 50 dní a několika odrůd dokonce do skupiny s jarovizací delší než 60 dní.Zajímavé je, že do této skupiny odrůd patří i nové české odrůdy Brea, a Sulamit, Nela, Niagara a Vlasta. Ze sledovaného souboru se do této skupiny řadí již 55 % odrůd. Ubylo odrůd s jarovizací 30 - 40 dní.Zvláštní reakci měla odrůda Elpa, u které vymetaly rostliny při pětadvacetidenní jarovizaci , sloupkovaly rostliny při patnáctidenní jarovizaci i rostliny nejarovizované kontroly.
Ozimost neznamená ještě zimovzdornost
Z těchto údajů lze vyvodit určité poznatky pro praxi. Především se můžeme zmínit o vztahu délky jarovizace a sklonu k vyzimování, kdy Schmütz (1975, 1977) zjistil ve dvouletých pokusech průkazné korelace. Při 64 případech byla korelace -0,69++, a při 66 případech byla korelace -0,82++. Tedy čím delší jarovizace, tím menší sklon k vyzimování. Tento vztah se u souboru našich odrůd v žádném sledovaném období nepotvrdil. Zejména ne na původních odrůdách přesívek a poloozimů, ale ani v dalších obdobích sledování vztahu jarovizace a zimovzdornosti a nepředpokládáme to ani u současného sortimentu, v němž narostl počet odrůd s dlouhou jarovizací.
Proto je třeba zdůraznit, že u mnohých odrůd souvisí se sklonem k vyzimování i reakce na délku dne, což již dávno zjistil Schmalz (1957). Nyní bychom doplnili, že reakce na délku dne může hrát velkou roli ve stabilitě zimovzdornosti, která je právě v našich podmínkách důležitá. Ozimost neznamená ještě mrazuvzdornost nebo zimovzdornost. Ozimost je dána geneticky a kontrolována určitými geny, ale přezimování je relativní pojem, závisí na konkrétních podmínkách zimy místa pěstování. Konečně v posledním desetiletí mírných zim i u nás přezimují mnohé jarní formy obilnin, olejnin a luskovin. Vzpomeňme, že v minulosti náš jarní ječmen Diamant byl v Bulharsku pěstován jako ozim s vysokými výnosy i sladařskou jakostí.
Jak jsme dříve naznačili odrůdy s dlouhou jarovizací by měly patřit spíše k pozdním odrůdám, ale to se podle popisu odrůd také neshoduje. Zde se může podobně, jak bylo výše uvedeno, uplatňovat vliv délky dne a jiné vlastnosti odrůd. Dalším praktickým vztahem odvozovaným od délky jarovizace je doporučení časnějšího setí odrůd s dlouhou jarovizací, jak to uváděl Foltýn (1970). Vzhledem k zastoupení většiny odrůd s jarovizací přes 50 dní lze doporučit časnější setí, které se u západoevropských odrůd prosazuje do technologie jejich pěstování. Za významný ovšem považujeme vztah délky jarovizace a formování výnosových prvků, kdy odrůdy při včasném setí založí více produktivních odnoží, mohou se vysévat řidčeji s nižším výsevkem. Také formování klasu se dostane do období kratšího předjarního dne a nižší teploty, takže probíhá déle, což vede k jeho větší produktivitě klasu. Právě nové odrůdy tvoří výnos většinou produktivitou klasu.
Změny v délce jarovizace u odrůd ozimé pšenice
Změny zastoupení odrůd podle délky jarovizace v odrůdové skladbě od roku 1950 do roku 2000 uvádí tabulka 2. V prvním sledovaném období byly pěstovány odrůdy s krátkou jarovizací, ale silnou citlivostí na krátký den. Byly to odrůdy přesívkové, které bylo možné vysévat na podzim i na jaře, pocházející z původních krajových odrůd pěstovaných v přechodném klimatu Čech od 17. století. U nich se potřeba nízkých teplot projevuje jen v podmínkách krátkého dne. Podobné vlastnosti měly i tzv. poloozimé odrůdy, jako byly Chlumecká 12, Stupický Bastard a Dobrovická 10.
Další širší skupinou byly v té době odrůdy moravské - osinatky a holice s jarovizací 32 - 40 dní. Původní slovenské odrůdy (Slovenská B, Slovenská intenzívná, Slovenská 777, Slovenská 200) měly všechny délku jarovizace 30 - 35 dní, jen některé, například Viglášská, Radošínská Karola a Košútská, měly jarovizaci delší - 40 až 42 dní.
V letech 1959 - 1962 došlo k zásadní restrinkci těchto původních odrůd. Nastupují odrůdy poválečného šlechtění, z nichž je třeba uvést Kaštickou osinatku s jarovizací 44 dní a Dianu I. s jarovizací 50 dní. V té době nastupují též některé zahraniční odrůdy, jako byly Fanal a Hadmerslebener Qualitas s jarovizací 50 - 60 dní.
Významnou změnu v odrůdové skladbě představovaly v šedesátých a sedmdesátých letech sovětské odrůdy, zejména dlouho pěstovaná Mironovská 808 s jarovizací 49 - 53 dní, dále Jubilejná a Ijičovka s jarovizací 44 dní. Skupina odrůd krasnodarského šlechtění - Kavkaz, Aurora, Bezostá 1 - měly jarovizaci kratší, a to 35 - 42 dní.
Krátkou dobu byly v našem sortimentu i odrůdy jugoslávské s jarovizací 35 - 44 dní (Super Zlatná, Baranjka). Koncem sedmdesátých let a na začátku osmdesátých let se vedle sovětských odrůd uplatnily odrůdy domácího šlechtění ovšem také s krví sovětských odrůd. Vzpomenout je třeba odrůdu Slavia s jarovizací 53 dní, která vynikla i v zahraničních odrůdových pokusech. Od roku 1985 byla registrována řada domácích odrůd ze Šlechtitelské stanice Stupice (Selekta, Sofia, Simona, Senta, Samanta, Sida, Siria a další) s jarovizací 44 - 53 dní. Nová odrůda Sulamit však má jarovizaci přes 60 dní. Podobně odrůdy ze Šlechtitelské stanice Úhřetice měly jarovizaci 44 – 53 dní. Například Regina a známá odrůda Zdar měly jarovizaci dlouhou 50 - 53 dní.
Významným přínosem pro naše obilnářství byly odrůdy moravského šlechtění (z Branišovic a Hrubčic) s vysokou pekařskou jakostí. Délka jarovizace se u nich pohybuje v rozmezí 44 - 53 dní, odrůdy z posledních let mají jarovizaci delší (50 - 60 dní) a odrůda Brea dokoce více než 60 dní.
Proti minulému období je v odrůdové skladbě posun k delší potřebě jarovizace, a to nejen u zahraničních odrůd, ale i u odrůd domácího šlechtění. Tento posun k typickým ozimým formám nezaručuje větší zimovzdornost a mrazuvzdornost, jak se někdy tyto vlastnosti spojují. Může zde totiž chybět regulační účinek délky dne, kdy krátký den podmiňuje některé biochemické, morfologické a další změny, související s odolností, zejména se stabilitou odolnosti, která je v našich podmínkách přechodného klimatu důležitá. Délka dne je stálejší faktor než teplota. Na druhé straně tyto vlastnosti umožňují příznivější dynamiku formování výnosových prvků a mohou vést k vyšším výnosům těchto odrůd. Na studium těchto vlastností by nebylo dobré zapomenout, mohou přinést další nové poznatky využitelné šlechtitelsky i pěstitelsky.
Prof. Ing. Jiří Petr, DrSc.,
Česká zemědělská univerzita v Praze
