Čočka (Lens esculenta Moench.) se řadí k nejstarším kulturním rostlinám. Pěstovala se již před dvěma až třemi tisíci lety před naším letopočtem, o čemž svědčí nálezy v hrobkách egyptských faraónů. Do rodu Lens patří pět druhů. Kulturní druh Lens esculenta Moench. vznikl pravděpodobně křížením čtyř planých druhů - L. nigricans, L. motschycena, L. lenticela a L. orientalis.
Pro svoji vysokou výživnou hodnotu a vynikající chuťové vlastnosti patří čočka k nejvyhledávanějším luskovinám. Bohužel, pěstování čočky zůstává v ČR zcela okrajovou záležitostí. Osevní plochy v celé republice se již několik let drží na úrovni okolo tří hektarů. Průměrný výnos se v posledním roce pohyboval pouze kolem 0,6 t.ha-1, produkce dosáhla dvou tun. Protože čočka je důležitá potravina a produkce nepokrývá spotřebu, je třeba ji dovážet. Dovoz čočky se realizuje především z Kanady.
Zájem o pěstování čočky je v ČR je zanedbatelný, což vyplývá z nízkých a nestabilních výnosů. Čočka je plodina, jejíž rajonizace je vzhledem k jejím požadavkům značně zúžena. Je velmi citlivá na pěstitelské podmínky. Výnosová nestabilita je závislá na povětrnostních podmínkách daného ročníku. V případě nevhodného umístění a nedodržení agrotechnických zásad trpí řadou chorob, a proto je její pěstování značně rizikové. Sortiment odrůd registrovaných v ČR není dostatečný. Malá plasticita odrůd neumožňuje jejich větší rozšíření. Rentabilitu pěstování ovlivňuje i nízká cena dovážené komodity.
Požadavky na prostředí
Čočka je teplomilná plodina, která má vyhraněné nároky na prostředí. Daří se jí nejlépe v sušších teplejších podmínkách. Nejvhodnější je pro ni kukuřičná a sušší řepařská výrobní oblast (Polabí, Poohří, jihozápadní Morava). Její požadavky na stanoviště splňuje i suchá bramborářská oblast (Třebíčsko) se srážkami 500 - 550 mm ročně a průměrnou roční teplotou nad 8 oC. Vyžaduje vzdušnou lehčí hlinitopísčitou nebo písčitohlinitou půdu, dobře zásobenou vápnem s neutrální reakcí. Zvláště dobře se jí daří v lehčí půdě slínité a opukové. Na těžké půdě trpí chorobami, především kořenovými a antraknózami.
V osevním postupu ji často zařazujeme mezi dvě obilniny. Čočka nesnáší zaplevelené pozemky, proto jsou velmi dobrou předplodinou brambory. Nevhodnou předplodinou jsou všechny luskoviny a jeteloviny. Po sobě není čočka snášenlivá, zařazujeme ji nejdříve za čtyři až pět roků.
Výživa a hnojení
Čočka přijímá živiny velmi dobře a nemá na jejich množství velké nároky. Přihnojování dusíkem není nutné. Správné dávky fosforu a draslíku je nejlépe určit podle agrochemického rozboru půdy. Orientačně lze doporučit dávku 15 - 30 kg P.ha-1 a 60 - 100 kg K.ha-1. Nedostatek vápníku může být příčinou nízkých výnosů a lze jej doplnit po sklizni předplodiny na podzim. Pro výživu mají význam i stopové prvky molybden, zinek, bór a měď.
Příprava půdy a setí
Je- li předplodinou obilnina, provede se na podzim podmítka, po ní následuje hluboká orba. Jarní předseťová příprava zahrnuje smykování, vláčení a dokonalé urovnání povrchu tak, aby byly splněny optimální podmínky pro výsev a vzcházení porostu. Asi dva týdny před založením porostu se rozmetá jarní dávka průmyslových hnojiv. Před setím se vytvoří stejnoměrně hluboké lůžko 30 - 40 mm. Je možné uplatnit i jiné varianty předseťové přípravy, které umožňují pomocí kombinátorů nebo speciálních kombinovaných secích strojů sloučit přípravu půdy a setí.
K setí je třeba použít zásadně kvalitní, zdravé osivo, s klíčivostí alespoň 80 % (podle vyhlášky MZe ČR 191/96 Sb.). Dalším důležitým opatřením je řádné namoření osiva přípravky s účinnou látkou thiram.
Doporučuje se bakterizace osiva očkovací látkou Rhizobin na pozemcích, kde nebyla čočka dosud pěstována. Doporučené výsevky pro jednotlivé odrůdy se pohybují v rozpětí 1,6 - 2,0 milony klíčivých semen na 1 ha. Čočka se seje do řádků 125 - 250 mm, hloubka setí podle velikosti semen 30 - 40 mm., aby nedošlo k případnému poškození preemergentními herbicidy. Doporučený termín setí je shodný se setím jarního ječmene.
V současné době jsou v ČR povoleny pouze dvě odrůdy Nelka a Renka. Jejich charakteristika byla publikována v Úrodě 11/1999.
Ošetření po zasetí a během vegetace
Po zasetí je vhodné pro obnovení půdní kapilarity a urovnání pozemku válení, nejlépe rýhovanými válci. Čočka má pomalý počáteční růst, pěstuje se v teplejších oblastech, a proto bývá často zaplevelená ovsem hluchým, ježatkou kuří nohou a dvouděložnými pleveli. K chemickému hubení plevelů jsou k dispozici herbicidy registrované pro tuto plodinu.
Zdravotní stav je další příčinou nejistých výnosů. K nejškodlivějším chorobám čočky patří komplex kořenových a krčkových hnilob, na kterých se podílí řada patogenních hub (Pythium, Rhizoctonia solani, Botrytis cinera, Fusarium solani, Fusarium oxysporum, Fusarium avenaceum, Fusarium equseti aj.). Nebezpečné je i bakteriální vadnutí a kořenová hniloba (Pseudomonas radiceperda). Z ochranných opatření lze doporučit moření osiva a dodržování správné agrotechniky.
Nadzemní části nejčastěji poškozuje antraknóza (Ascochyta lentis). Napadá především velkosemenné odrůdy. Chemická ochrana je obtížná, moření málo účinné. Ke snížení jejího výskytu se pozitivně uplatnila desikace a rychlé proschnutí sklizených semen. V chladnějších a srážkově bohatších letech způsobuje výnosové ztráty plíseň šedá (Botrytis cinera). V ochraně se uplatnily přípravky s účinnými látkami na bázi benzimidazolů a dicarboximidů.
Vzcházející porosty mohou být napadeny listopasem čárkovaným, brouci jsou taktéž přenašeči viróz. Závažné škody způsobuje plodomorka (Contarinia lentis). Porosty se ošetřují postřikem po objevení prvních poupat účinnými insekticidy. Dalšími škůdci, s nimiž se můžeme setkat, jsou drátovci, kteří poškozují kořeny. Zasychání poupat a květů mohou vyvolat třásněnky. Poškození semen způsobují housenky obaleče hrachového.
Sklizeň
V minulosti se doporučovala dělená sklizeň, ale v úvahu přichází i přímá sklizeň. Přímo sklízíme jen čočku nepolehlou, nezaplevelenou a vyrovnaně zrající. Lusky na rostlinách dozrávají postupně, proto je důležité správné určení termínu sklizně. Sklízíme v době, kdy jsou dvě třetiny lusků vyzrálé, při vlhkosti semen 25 - 30 %.
Po výmlatu je nutné semena předčistit a dosušit aktivní ventilací na roštech, aby nedošlo k zapaření a rozšíření chorob. Desikace se může provádět pouze u silně zaplevelených, nerovnoměrně dozrávajících porostů, určených k semenářským účelům.
Ing. Radmila Dostálová,
Agritec, s.r.o., Šumperk
