Fazol (Phaseolus vulgaris L.) se pěstuje výhradně ke konzumním účelům pro suchá semena a také jako zelenina pro nedozrálé lusky. Po hrachu to je druhý nejpěstovanější druh luskovin v Evropě. Do Evropy byl přivezen v 16. - 18. století z Ameriky, kde jej pěstovali Indiáni v Peru již 8000 let před naším letopočtem.
Rod Phaseolus L. zahrnuje více než 200 druhů. Hospodářský význam má v našich klimatických podmínkách fazol obecný (Phaseolus vulgaris L.). Fazol šarlatový (Phaseolus coccineus L.) a fazol měsíční (Phaseolus lunatus L.) se pěstují pouze v malém množství na zahrádkách. Všechny tři druhy mají mnoho forem, největší rozmanitostí se vyznačuje fazol obecný. Má dvě variety - fazol keříčkový (var. nanus) a fazol popínavý (var. vulgaris).
Pěstitelské plochy fazolu obecného v ČR se několik let pohybovaly okolo 300 ha. V loňském roce došlo k poklesu plochy fazolu o 30 %. Největší redukce ploch nastala v agroekologicky nejvýhodnější oblasti jižní Moravy. Výnosy semen se pohybují kolem 1,5 t.ha-1.
Požadavky na prostředí
Fazol je teplomilná rostlina, která je náročnější na prostředí než většina ostatních luskovin. Především pro svoje nároky na teplotu během vegetace bývá rajonizace jeho pěstování často spojována s oblastí pěstování révy vinné. Vhodná je lehčí propustná písčitohlinitá a hlinitopísčitá půda s dostatkem humusu a vápníku, s neutrální nebo slabě zásaditou reakcí.
Fazol není náročný na zařazení do osevního postupu. Obvykle se řadí mezi dvě obilniny. Přestože některé zdroje uvádějí jeho dobrou snášenlivost po sobě na stejném pozemku, je lépe nezařazovat jej na stejné místo dříve než za tři až čtyři roky.
Výživa a hnojení
Fazol vyžaduje větší množství přístupného dusíku než hrách nebo bob, protože dovede lépe využívat minerální dusík z půdy, aniž by snižoval příjem symbioticky fixovaného dusíku ze vzduchu. Minimální doporučená dávka dusíku je 40 kg.ha-1. Dojde-li k zaorání slámy po obilní předplodině, je nutné dávku dusíku zvýšit minimálně na 60 kg.ha-1. Ve fázi kvetení je možné podpořit nasazení květů a lusků dávkou dusíku 10 - 15 kg.ha-1. Hnojení fosforečnými a draselnými hnojivy závisí na jejich zásobě v půdě. Orientačně lze doporučit 25 - 40 kg P.ha-1 a 80 - 120 kg K.ha-1. Pro výživu mají význam i stopové prvky - molybden, zinek, bór a měď. Jelikož fazol nesnáší kyselou půdu, vápníme na podzim mletým vápencem v dávce podle agrochemického rozboru půdy.
Příprava půdy a setí
Příprava půdy se provádí v závislosti na předplodině. Po obilnině následuje podmítka a hluboká orba, která může být spojena s hrubým urovnáním pozemku. Na jaře před založením porostu rozmetáme jarní dávku průmyslových hnojiv. Z důvodu větší hloubky setí vytvoříme stejnoměrně hluboké lůžko asi 50 - 80 mm.
K setí používáme zásadně zdravé osivo, biologicky hodnotné s klíčivostí 80 % (podle vyhlášky Mze ČR 191/96 Sb.). Vyhovující osivo je účelné namořit proti kořenovým chorobám a květilce všežravé. Doporučuje se bakterizace osiva očkovací látkou Rhizobin, zejména na pozemcích, kde se fazol nepěstoval. Doporučený výsevek se pohybuje v rozmezí 350 - 500 tisíc klíčivých semen na hektar.
Doporučené odrůdy fazolu obecného pěstované na semeno: Gesta, Magna, Salva, Ultima.
Fazol sejeme do řádků 125 mm, hloubka setí je podle odrůdy 40 - 80 mm. Podmínkou je dodržet doporučovanou hloubku setí. Agrotechnický termín výsevu je 20. květen.
Ošetření během vegetace
Limitujícím faktorem pro dobré vzcházení založeného porostu může být závlaha v dávce 30 - 40 mm. Výnos fazolí o 30 - 50 % může rovněž zvýšit správně zvolená závlaha před květem a při nasazování lusků. Dávka vody se pohybuje podle podmínek od 30 - 50 mm. Fazol nesnáší zaplevelenou a ulehlou půdu, a proto je nutné ošetření pozemku herbicidy registrovanými pro tuto plodinu.
Porosty fazolu jsou často napadány chorobami a škůdci, kteří značně ovlivňují dosaženou výnosovou úroveň. Z viróz má hospodářský význam obecná mozaika fazolu a žlutá fazolová mozaika. Velmi často bývají vzcházející porosty napadeny bakteriózami (Pseudomonas phaseolica, Xanthomonas phaseoli). Ochrana proti bakteriózám spočívá ve výsevu semen bez napadení, v moření osiv, pěstování odrůd se zvýšenou odolností. Z houbových chorob způsobuje značné výnosové ztráty komplex kořenových a krčkových chorob. Jsou vyvolány houbami Pythium, Rhizoctonia, Fusarium aj.
Nejobávanější chorobou fazolu je antraknóza, kterou způsobuje houba Colletotrichum lindenmuthianum. Z ochranných opatření jsou to volba vhodné odrůdy a její stupeň odolnosti k této chorobě, řádné namoření osiva a správné střídání plodin. Nezbytným opatřením je fungicidní postřik, a to až ve dvou termínech. Z dalších houbových chorob lze uvést plíseň šedou (Botrytis cinera) a hlízenku obecnou (Sclerotinia sclerotiorum).
Nejzávažnějším škůdcem semen je zrnokaz fazolový (Acanthoscelides obsoletus), který klade vajíčka na semena, ve kterých se kuklí, brouci pak semena opouštějí okrouhlými otvory. Bezpečně potlačíme larvy i brouky ochlazením semen na teploty pod bod mrazu (při - 2 oC hynou za dva měsíce všechna vývojová stadia zrnokaza ). Chemická ochrana se provádí ve fázi kvetení. Zásahy proti tomuto škůdci byly podrobně popsány v týdeníku Zemědělec 25/2000.
Květilka všežravá (Phorbia platura) škodí na podzemních orgánech vzcházejících rostlin. V oblastech, kde se v předcházejících letech vyskytla, je doporučováno moření osiva přípravkem s účinnou látkou furathiocarb. Ze mšic se na fazolu nejčastěji vyskytují mšice maková, mšice broskvoňová, kyjatka hrachová aj.
Sklizeň fazolu na suchá semena
Sklízí se v době, kdy lusky a celá rostlina zasychají a semena ve spodních luscích jsou úplně zralá, vybarvená a tvrdá, ale nevypadávají. Při velkoplošném pěstování byla uplatňována především dělená sklizeň, z důvodu nízkého nasazení prvních lusků. V současné době jsou ve výnosových testech odrůdy keříčkového charakteru, umožňující svým charakterem růstu i přímou kombajnovou sklizeň.
Po výmlatu je nutné fazol předčistit a odstranit nežádoucí příměsi. Při nedodržení těchto zásad vzniká nebezpečí poškození semen v důsledku zahřátí a vzniku chorob. Vlhčí materiály je nutné dosoušet na obsah vody 12 %. Nejvhodnější forma sušení je aktivní větrání studeným nebo předehřátým vzduchem na vyšší nepohyblivé vrstvě (roštové sušárny).
Podle ohlasu od pěstitelů je patrné, že o pěstování fazolu je zájem. Limitujícím faktorem však zůstává vysoká investiční náročnost technologie sklizně a její závislost na klimatických podmínkách. Tento problém by mohla částečně vyřešit registrace nových odrůd umožňujících přímou kombajnovou sklizeň. I po případném zavedení nových typů odrůd se však nepředpokládá rychlý nárůst sklizňových ploch z důvodu nízké efektivity pěstování způsobené dovozem levných fazolových bobů z amerického kontinentu.
Ing. Radmila Dostálová,
Agritec, s.r.o., Šumperk
