Luskoviny jsou velmi důležité plodiny. V osevních postupech plní funkci přerušovače především mezi dvěma obilninami, obohacují půdu o dusík, organické látky, zlepšují půdní strukturu a mají pozitivní vliv na rozvoj půdních mikroorganismů. Mimo jiné jsou také významným zdrojem kvalitních rostlinných bílkovin pro krmivářský a potravinářský průmysl jak z hlediska jejich obsahu (20 - 45 %), tak i biologické hodnoty. Přes tyto aspekty, které by měly stimulovat rozšiřování ploch luskovin, je jejich situace nepříznivá.
Jaké je postavení luskovin v zemědělství zemí Evropské Unie? Podle statistiky FAO se jejich podíl na orné půdě pohybuje pouze okolo 2,5 %, v porovnání s Afrikou, Asií a Jižní Amerikou, kde kolísá mezi 6 - 8 %, to je málo. Nejrozšířenějšími druhy jsou hrách (Pisum sativum), fazol (Phaseolus spp.), bob obecný (Vicia faba), cizrna (Cicer arietinum), lupiny (Lupinus spp.) čočka (Lens esculenta) a vikve (Vicia sativa). Existují samozřejmě diference mezi jednotlivými státy EU, některé země jsou uvedeny v grafu1. Pro pokrytí své potřeby dovážejí země EU skoro dvě třetiny krmných luštěnin, především ze Severní a Jižní Ameriky.
Na základě tohoto deficitu luštěnin se v Evropské unii rozhodli zjistit názory samotných producentů a také, jaké přednosti a nevýhody jsou spojeny s pěstováním luskovin. Ve spolupráci Evropské komise a organizace AEP byl vytvořen dotazník, který by měl na základě odpovědí zpracovaných Technickou univerzitou v Mnichově ukázat, jaké problémy zemědělce nejvíce tíží, a vytvořit strategii, která by pomohla přispět ke zlepšení současné situace. Získané výsledky a další interpretace závěrů jsou ovšem limitovány počtem vrácených odpovědí.
V grafu 2 jsou zachyceny aspekty, které, příznivě ovlivňují pěstování luskovin na farmách. Je potěšující, kolik zemědělců si uvědomuje, že k nejvýznamnějším patří jejich nezastupitelná funkce v osevních sledech a pozitivní vliv na půdní strukturu. Jako další důvody jsou uváděny organizace práce a využití luštěnin přímo na farmě pro výkrm hospodářských zvířat. U malého podílu farmářů rozhodovaly i finanční aspekty, především státní dotace.
Hlavními příčinami, proč plochy luskovin stagnují, jsou především ekonomické důvody, nižší konkurenceschopnost plodin, problémy s uplatněním na trhu a s tím úzce související nízká rentabilita. Avšak, jak uvádí jedna třetina anglických a jedna pětina německých farmářů, je jedním z důvodů i samotné střídání plodin.
Dále byli farmáři dotazováni na technologickou stránku pěstování luskovin, především hrachu. Z odpovědí vyplývá, že více než polovina zemědělců z Rakouska, Německa, Anglie a Belgie používá pro založení porostů výhradně certifikované osivo. Naproti tomu ve Francii je to pouze okolo 40 % dotázaných. V osevním postupu slouží hrách většinou jako přerušovač mezi dvěma obilninami, kde farmáři těží z jeho vysoké předplodinové hodnoty a pozitivního vlivu na následnou obilninu. V závislosti na podmínkách prostředí je pěstován po pšenici nebo ječmeni a jako následná plodina je zařazována zejména ozimá pšenice. Její hektarové výnosy vzrůstají zhruba o 0,85 t ve Francii, 0,55 t v Dánsku, 0,75 t ve Španělsku a 1,2 t v Anglii. Jako další plodinu je zvykem zasít ozimý, či jarní ječmen a následně řepku nebo cukrovou řepu.
Výživa a hnojení se řídí podle stejných zásad jako v České Republice. Pro hnojení dusíkem s dávkou maximálně do 35 kg.ha-1 se vyslovilo 40 % farmářů v Rakousku, 10 % v Dánsku, v Anglii a ve Francii dusíkem nehnojí. Fosfor a draslík používá 78 % dotázaných, v Rakousku 55 %, v Anglii 51 % a v Německu 37 %.
Využití chemické ochrany rostlin se také liší v rámci jednotlivých zemí. Zatímco herbicidní přípravky jsou upotřebeny téměř všude, ve Francii a Belgii dokonce ve dvou postřicích, je situace při využití fungicidů zcela odlišná. V Rakousku 90 % a v Německu 40 % zemědělců nepoužívá žádné fungicidy, kdežto ve Francii a Anglii tuto možnost využívá 90 %, respektive 45 %, a provádějí dva i více postřiků. Insekticidy, s výjimkou Francie, kde se aplikují v 90 % případů ve dvou i více postřicích, je ve většině zemí využívají ze 40 - 60 %.
Pokud se týká využití produkce hrachu, ve Francii a v Anglii ji převážně zpeněží na trhu. Pouze v Německu a Rakousku větší část produkce zkrmují přímo na farmě. Z výsledků průzkumu také vyplývá, že v Německu mají farmáři mnohem větší marketingové problémy než ostatní partneři v Evropské Unii.
Zásadní praktickou roli při rozhodování, jestli danou plodinu pěstovat, či nepěstovat, hrají ekonomická kritéria vycházející z konkurenceschopnosti plodiny a její rentability. V rovině těchto ukazatelů je hrách v porovnání s ozimou pšenicí nebo ozimou řepkou méně konkurenceschopný. V porovnání s pšenicí je to dáno nižšími výnosy hrachu, které v současnosti nejsou plně kompenzovány vyšší cenou. V této kalkulaci, ale není zohledněna předplodinová hodnota luskovin, jejich pozitivní vliv na výnos následné plodiny, hlavně ozimé pšenice. Pokud by bylo počítáno i s tímto parametrem, konkurenceschopnost luskovin by se pomalu vyrovnala i ozimé pšenici. Řada zemědělců tento aspekt, bohužel, často neumí docenit.
Ze závěru šetření vyplynulo, že pokud chce Evropská Unie využít domácího potenciálu pro produkci rostlinných proteinů a snížit jejich současný deficit, bude muset trochu upravit směrnice pro obchodování na trhu.
Podle sborníku 4th European Conference on Grain Legumes zpracovala Ing. Jana Hrachovinová.
