Len býval tradiční plodinou podhorských oblastí. Jeho drobní pěstitelé si jej většinou sami zpracovávali na vlákno - i na tkaniny pro svůj oděv. Od těch dob utekla spousta času, pěstování lnu prošlo érou plánovaného rozkvětu a prodělalo i krize v podobě nezájmu textilek o surovinu. Pěstování lnu přežívá i v současném období tvrdě tržních podmínek, třebaže je ekonomicky v řadě případů ztrátové. Pěstitele u lnu drží víra, že jednou bude líp.
Jak už to v životě bývá, samotná víra stačí jen málokdy k tomu, aby se věci pohnuly. Najít i v současných podmínkách způsob, jak překonat nepřízeň a někdy i nelogičnosti doby, je umění. A dotáhnout nápad k realizaci takřka zázrak.
Pěstují len, prodávají vlákno
Agropodnik Dvorce, a.s., je naším největším pěstitelem lnu. Letos tam len sklízeli z 265 hektarů. Podnik je současně zpracovatelem surového roseného stonku, mezi zpracovateli v Česku sice nejmenší, ale umožňuje mu to prodávat zhodnocený produkt "s vyšší přidanou hodnotou", jak říkají ekonomové.
Agropodnik Dvorce vznikl z bývalých Státních statků Bruntál. Nyní hospodaří na 2800 hektarech, z toho jsou 2000 ha orné půdy. "Náš katastr leží většinou v nadmořské výšce 600 - 800 metrů. Na len je to trochu vysoko, pro tuto plodinu je ideální nadmořská výška kolem 500 metrů," seznamuje mne se základními údaji Ing. Oldřich Ridl, generální ředitel podniku.
Len je jeho osudem. Věnoval mu už svou diplomovou práci na vysoké škole. Nyní si tedy v praxi - a ve změněných majetkových a tržních podmínkách i v reálném podnikatelském prostředí a za podpory - nepodpory shůry - má možnost ověřit, čemu se vlastně upsal.
"Len se v současné době nedá dělat pro zisk. Je to riziková plodina. Roku 1999 jsme sklízeli pět až sedm tun roseného stonku a jeho výdajnost na vlákno byla nad 15 %. Roku 2000 byl výnos 1,9 tuny, ale výdajnost činila jen dvě procenta, takže jsme vykázali ztrátu tři miliony korun... Pro pěstování lnu si musíme celoročně udržet pět až šest pracovníků, kteří mají zkušenosti právě s touto speciální technikou. V období sklizně jich potřebujeme ještě víc. V tírně zaměstnáme lidi z rostlinné výroby i v zimě, v každé směně to je sedm lidí a mistr."
Tírna lnu místo míchárny krmiv
Tírna lnu je umístěna v hale postavené pro výrobnu krmiv pro skot v Křišťanovicích, asi pět kilometrů od Dvorců. Krmivářská technologie však už instalována nebyla, místo ní nyní objekt slouží jako tírna lnu. Je to improvizace, ale plně funkční. Rosený len tu je zpracováván na vlákno od roku 1996, linka na koudel byla uvedena do provozu o dva roky později.
"Abychom kapacitu tírny plně a celoročně využili, uvažujeme i o nákupu suroviny tak, aby byla tírna v provozu celoročně na dvě směny. Surovina ale není, pěstitelé od lnu utíkají, dotace sedm tisíc korun na hektar moc nepomůže. Kdo přesto u lnu zůstává, činí tak s nadějí, že se vstupem do EU budou i naši pěstitelé motivováni stejně jako jejich kolegové v Evropě. To by pak bylo i více než třicet tisíc korun na hektar, ale platilo by to jen pro toho, kdo bude mít smluvní vazbu s tírnou na odbyt suroviny. Pak by se len mohl na pole ve středních polohách vracet, ale ti, kteří nyní od jeho pěstování utíkají, nebudou mít v té době použitelnou technologii... Takže - musíme vydržet a k tomu by nám měla pomocí právě tírna." Tak hodnotí současnou situaci a její možný vývoj inženýr Ridl.
Tírna lnu je vybavena technologií UTR, která původně sloužila v Čemolenu Humpolec. Koudelový stroj pro změnu dříve pracoval na Šumpersku, kde jej pracovníci tírny Křišťanovice v odstavené tírně šetrně rozebrali a doma pak znova složili. Přitom jde o linku třicet metrů dlouhou! V klasickém provozu je koudelová linka s linkou na lněné vlákno instalována v jedné linii. Tolik prostoru v hale, původně určené pro jiné účely, nebylo, a tak bylo třeba vymyslet, propočítat, nakreslit a postavit stroje do dvou řad vedle sebe a vyřešit i technologické napojení obou zařízení.
Všechny stroje v tírně jsou ze šedesátých let, znamená to sice vyšší náklady na opravy, ale - a to je paradox - moderní linky Depoortere dávají méně kvalitní koudel, vhodnou jen pro papírny. Z Křišťanovic mohou dodávat koudel i na zpracování na textilní příze horší kvality.
Z roseného stonku vlákno pro textilku
Kdo viděl půvabný kreslený film o tom, jak krtek ke kalhotkám přišel, má o zpracování lnu na vlákno (a na kalhoty) tu základní představu. To, s čím krtkovi pomáhali jeho přátelé ze světa zvířat, čáp a ježek, musí zvládnout stroje, do jejichž útrob moc vidět není. Nezbývá proto než se spokojit s popisem dění v jejich zakrytovaných částech, jak mi je vysvětlili vedoucí tírny pan Lubomír Krištofík a mistr pan Pavel Hiaz.
Na linku jsou ze skladu přiváženy jednotlivé balíky rosených stonků vysokozdvižným vozíkem. Ani ten to tu nemá lehké, je třeba přejíždět z haly do haly pod širým nebem, terén je nerovný, v zimě si musí obsluha cestu vyhrabat i vrstvou sněhu...
Na lince se o balík jako první stroj postará odvíječ, který odstraní provázky. Výčeska srovná směr stonků pro jejich další postup linkou. Turbíny (neboli kalandry) jsou tím hlavním zařízením, které na lince naruší strukturu lnu. První turbína vyčesává okvětní část stonku, druhá vyčeše jeho kořenovou část. Z turbín pak už vychází hotové vlákno. To už je vidět, i to, jak si s ním poradí ruce žen, které vlákno odebírají, udělají z něj copánky a skládají je do úhledných balíků, které se pak pro snížení objemu lisují. Finálním produktem tírny jsou svazky lněného vlákna, slisované do balíků. Dodávají je zpracovateli, podniku Moravolen Šumperk.
Pod tírenskou linkou je dopravník na odpad, který jde do linky na zpracování koudele. "Koudelák", jak tu této části zařízení říkají, má horní výtřasku, rozvolňovač (ten roztrhá námotky), lámací stroj (drtí stonek a zbaví ho pazdeří) a spodní výtřasku. Další pazdeří je ze stonku uvolněno za sušárnou, sušený stonek jde na rozvolňovací stroj, dvanáctipárovou lamačku, potěrací stroj a dvě horní výtřasky. Za nimi linku opouští koudel, která je lisována do metrákových balíků.
Reportáž na pokračování
Aby nedošlo k omylu - nehodlám se v Úrodě přizpůsobovat duchaprázdným televizním seriálům, ale v případě úmyslu napsat o našem největším pěstiteli a nejmenším zpracovateli lnu opravdu vše, nezbylo než se do Dvorců (byť je to troch "z ruky") vypravit dvakrát. Poprvé to bylo v dubnu, abych ještě zastihl v provozu tírnu, podruhé koncem srpna, tak tak jsem stíhal trhání posledních hektarů z letošní výměry lnu. Takže to vlastně ani tak není "reportáž na pokračování", jako spíš "reportáž psaná nadvakrát".
Při druhé návštěvě mne provázel Ing. Jozef Krajkovič, ředitel závodu rostlinné výroby Agropodniku Dvorce: "Letos sklízíme len z 265 hektarů. Jsou to odrůdy Viking, které je osmdesát hektarů, Escalina je na čtrnácti hektarech a na většině plochy máme odrůdu Bonet. Na jaře jsme měli problémy se setím, seli jsme poměrně pozdě, dřív nás nepustilo do polí počasí. Vlivem počasí také nezabraly postřiky proti pcháči a nakonec nám len místy polehl, a to snižuje výkon sklizňové techniky..."
O tom, že ve Dvorcích len pěstovat umějí, svědčí to, že přes nepříznivé okolnosti, jak o nich inženýr Krajkovič mluvil, očekávají slušný výnos. Ten by měl být kolem 3,5 - 4 tun z hektaru, přitom lze podle inženýra Krajkoviče čekat i slušnou kvalitu, protože stonek narostl do výšky kolem jednoho metru (a délka stonků je pro kvalitu a množství vlákna rozhodující) a je i dobře narosený, to je zase podmínka pro dobrou výdajnost.
Jako pěstitel má Agropodnik Dvorce jednoúčelové stroje na sklizeň lnu opravdu na úrovni: dva samochodé trhače Depoortere z Belgie a jeden francouzský stroj Dehondt, tři samochodé obraceče Depoortere a samochodý lis Dehondt.
Den před mou druhou cestou na Bruntálsku vydatně popršelo, a tak mohly trhače do pole vyjet až po poledni. Takže alespoň snímek trhače je opravdu "akční". Nezastírám, že další dva stroje jsou sice nafotografovány v autentickém prostředí, leč "jen" ve stavu pohotovosti a čekání na to, až terén poněkud oschne. Letošní sklizeň lnu by měla tírně zajistit práci až do sklizně příští.
Do "reportáže psané nadvakrát" však přece jen zasáhlo jedno seriálové pravidlo: lidé se v seriálech rodí, rostou, scházejí, rozcházejí, umírají. V tomto případě se realitou stal poslední případ. Vedoucí tírny pan Lubomír Krištofík, nedlouho po mé první návštěvě náhle zemřel... Ač takové události zpravidla v Úrodě dáváme na vědomí jen v případě opravdu významných osobností našeho oboru, činím výjimku.
Ing Břetislav Koč
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Jak je tomu se lnem dnes??? jak je na tom jmenovaný Agropodnik??? Zajímá mne produkce lnu, zpracování a výroba produktů ze lnu.