Mluvíme-li o intenzifikaci zemědělství, respektive rostlinné výroby, rozumíme tím zpravidla nejen využívání takových faktorů, které zvyšují hektarové výnosy a v důsledku toho celkovou výrobu, ale také zvyšují kvalitu výsledného produktu. Vedle vzpomínaných vlivů odrůdy nebo jinde mnohokrát komentovaných opatření ve výživě a ochraně rostlin je třeba vyzvednout vše, co souvisí s reprodukcí osiv a sadby špičkových odrůd. Sebelepší odrůda se totiž v praxi uplatní jen tehdy, je-li dostatek osiva či sadby, samozřejmě s tím, že je s tímto materiálem zacházeno tak, jak to má být, od sklizně, přes posklizňové ošetření, balení, distribuci až po pečlivou agrotechniku a pěstitelskou péči o finální konzumní produkt.
Problematice osiv a sadby či zjednodušeně semenářství jako samostatnému oboru je věnována celosvětově a samozřejmě také u nás rozsáhlá pozornost. To dostatečně dokladuje nejen vznik semenářské kontroly (mimochodem v našich zemích s tradicí už 124 let), ale i několik desetiletí fungující existence více mezinárodních semenářských organizací a sdružení (například ISTA, sekce pro odrůdovou certifikaci osiv při OECD, FIS a řada dalších), v nichž se prakticky angažují všechny vyspělé země světa.
Význam semenářství ilustruje více než dostatečně také existence legislativních norem - u nás zákona a vyhlášek, jinde směrnic zákonů, norem a ustálených přísně respektovaných pravidel. V té souvislosti je třeba připomenout několik desítek základních směrnic a pravidel pro osivo a sadbu jak pro jednotlivé druhy a skupiny kulturních rostlin, tak všeobecné směrnice, které jsou závazně platné v zemích EU a jimiž se musíme řídit i v ČR, ale také s tím související změny v legislativě. To se nyní aktuálně týká mimo jiné nově připravovaného zákona o oběhu osiv a sadby, který by měl v roce 2002 vstoupit u nás v platnost po současném předpisu z roku 1996.
Problematice semenářství a semenářské kontroly bylo a bude v časopisu Úroda věnováno mnoho místa a nebylo by asi vhodné opakovat to, co je obecně známé. Připomeňme ovšem, že postupným vývojem dochází v souvislosti s hlubokými přeměnami českého zemědělství i k velmi výrazným změnám v semenářství. Za mnoho jiných připomeňme:
- orientaci na výběr klimaticky nejpříznivějších poloh, včetně množení osiva v zahraničí, s cílem získat materiál nejvyšší biologické hodnoty;
- pokrok dosažený v celém průběhu technologie - od pěstování s využíváním moderních mechanizačních prostředků, čisticích a zpracovatelských kapacit, včetně moření, peletizace, balení atd.;
- zcela změněné majetkové vztahy a odpovědnost za výrobu, distribuci a uvádění do oběhu - od někdejší státem direktivně řízené osivářské politiky po současnou soutěž mezi desítkami semenářských firem, které v mnoha případech využívají i importovaných zahraničních materiálů;
- jiný pohled na odpovědnost za dodávání a prodávání osiva a sadby s důrazem na vlastní odpovědnost zpracovatelů a dovozců, tj. oficiálních evidovaných semenářských firem, a postupný odklon od ručení státu prostřednictvím pověřené instituce (ÚKZÚZ) za jednotlivé partie osiv.
ÚKZÚZ bude nadále nestranným a objektivním místem pro kontrolu a zkoušení, ale perspektivně orientovaný na tzv. superkontrolu a dohled nad tím, že jednotlivé semenářské firmy provádějí správně svoji obchodní politiku a nabízejí zemědělcům to, co je v každé jednotlivé oblasti rostlinné produkce nejkvalitnější. V souvislosti s tím je třeba vyzvednout činnost ÚKZÚZ jako pracoviště odpovědného a státem pověřeného za certifikaci, respektive uznávání osiv a sadby. Osivo známého původu, jehož rozmnožování probíhá pod dohledem a kontrolou návazně na existující normy a pravidla a jehož sklizeň, zpracování a distribuce se odehrávají v rámci tzv. uznávacího řízení, je totiž pro odběratele (zemědělce) zárukou toho, že může uvažovat o intenzifikaci své výroby. K tomu byly a budou napsány mnohé články ve světě i u nás. V příštím roce oslavíme 125 let semenářské kontroly. Předpokládáme, že budeme moci naší zemědělské praxi věnovat chystanou souhrnnou publikaci, kde bude vše velmi podrobně popsáno a zdůvodněno.
Ing. Miroslav Houba,
Ústřední kontrolní a zkušební
ústav zemědělský, Brno,
Odbor osiv a sadby, Praha
