Motto:“Kdybychom mohli střídat osev, mohli bychom zase načerpat krev zpátky do půdy“.
J. Steinbeck - Hrozny hněvu (1939)
Když sledujeme v Čechách a na Moravě pěstování ozimé řepky v uplynulých dvě stě letech, zjišťujeme, že určujícím faktorem úspěchu byla vhodná předplodina, která by splnila tyto základní požadavky:
- možnost zasetí řepky v agrotechnické lhůtě,
- zanechání prokypřené půdy v dobré staré síle s dostatečnou zásobou vláhy.
V nejstarších dobách seli ozimou řepku po úhorovém honu, později zaujímala pevné místo v norfolkských osevních postupech spolu s jetelem, řepou, bramborami a pšenicí. Ovšem v 70. letech minulého století dochází ke zpochybnění významu střídání plodin na základě zkušeností z USA a zveřejnění výsledků výzkumu chemického průmyslu, že střídání plodin lze plně nahradit chemizací.
Jedním kladným prvkem uplynulých čtyřicet let „plánovaného“ hospodářství s převládajícím negativním byla relativní stabilita struktury rostlinné výroby a částečné respektování zásad střídání plodin. Nyní, v tržních podmínkách (i když dotační politika je deformována v celosvětovém měřítku), je cílem podnikání rentabilita a zisk. Nemělo by to být ovšem v rozporu s biologickými a ekonomickými zásadami zemědělství, tedy i střídáním plodin. Nemáme na mysli striktní dodržování pevných osevních postupů, ale při respektování pěstitelských zásad, ve vztahu k podmínkám měnícího se trhu a technického rozvoje usilovat o optimální a racionální přístup. Nyní se ozimá řepka na 90 % ploch pěstuje mezi dvěma obilninami. Je to významný přínos k úrovni pěstování hlavně ozimé pšenice. Současně probíhá prudká změna v odrůdové skladbě řepky (hybridy, GMO) a revoluční změna v zakládání porostů. Těmto změnám musí odpovídat také pohled na střídání plodin.
Nové jevy při pěstování řepky
Přechod na kvalitativně nové odrůdy bez kyseliny erukové a snížený obsah glukosinolátů. Snížení obsahu sirných sloučenin v rostlinném materiálu řepky spolu s nedostatkem ve výživě sírou vedou k částečnému poklesu odolnosti proti houbovým chorobám (Schnug E.,1990).
Změny ve struktuře rostlinné výroby. Omezení pěstování víceletých pícnin, cukrovky, brambor na orné půdě směřují v řadě podniků k monokultuře pěstování ozimé pšenice a řepky, resp. Ke sledům ozimá pšenice – kukuřice – řepka. Podstatná změna je hospodaření bez živočišné výroby.
Vysoký podíl řepky na orné půdě. Celostátní průměr je 13,6 % a je to pravděpodobně nejvyšší podíl v Evropě. Tento průměrný ukazatel má malou vypovídací schopnost, protože v mnohých podnicích pěstují řepku a další brukvovité na 25 - 30 % orné půdy. Setkáváme se i s podílem 50 % řepky a 50 % pšenice, resp. ojediněle pěstují řepku po řepce, nebo ponechávají porost vzešlý z výdrolu. Tento systém bude mít malou životnost a již nyní se přistupuje vlivem řady redukujících faktorů k razantnímu omezení pěstování řepky a k rozšíření počtu plodin.
Rozšíření houbových chorob u ozimé řepky. Již nyní lze některé choroby považovat za choroby z osevního postupu (tabulka 1). K hlavním uvedeným patogenům lze přiřadit velmi se rozšiřující žlutý vodnicový virus a ojediněle nádorovitost košťálovin. Sem patří také fyziologické choroby způsobené nedostatečnou výživou například hořčíkem, sírou, bórem a dalšími živinami a hlavně zhoršením fyzikálního stavu půdy (poměr vzduchu a vody v půdě).
Rozvoj houbových chorob i rozvoj škůdců podporuje pěstování jarní řepky, dalších brukvovitých, brukvovité plevele, ponechání řepky z výdrolu dlouho do podzimu a plevelné řepky. Bráníme se vytvoření „zeleného mostu“ mezi jednotlivými hostitelskými porosty a rostlinami, které umožňují rozšíření chorob i škůdců. Prostorová izolace mezi ročníky, pečlivé hospodaření se sklizňovými zbytky, likvidace řepky z výdrolu a zbytků strniště před vzejitím nového porostu je nutnost. Obtížnější je tyto biologické závislosti respektovat při roztříštěnosti pěstování na velkém počtu malých ploch. Předností českého zemědělství je jeho velkovýrobní charakter. Infekci nalétajícími sporami hlízenky může omezit i aplikace biologického preparátu (například Contans). Diskutuje se o hranici ekonomické průchodnosti aplikace fungicidů a jejich počtu.
Optimální velikost honů s ozimou řepkou je mezi dvaceti a padesáti hektary z důvodu možného poškození srnčí zvěře monodietou řepky. V případě malých pěstitelů doporučujeme v určitém katastru blokaci ploch (ve Francii v minulých desetiletích provedli arondace pozemků). Platí to i u náletu škůdců ze zimovišť minulých let, který je soustředěn na obvod pozemku v závislosti na intenzitě náletu, převládajícího směru větru a vzdálenosti. Existuje však také možnost ochranného obsevu ranějšími odrůdami.
Přemnožení běžných živočišných škůdců, objevení nových a podle ročníku přemnožení hrabošů a slimáčků. Na porostech řepky se vyskytuje velký počet náhodných živočišných škůdců a 13 druhů patří k potenciálním škůdcům, proti kterým je nutná ochrana. V závislosti na ročníku, půdních a klimatických podmínkách a zvyšování podílu řepky na orné půdě jejich tlak stoupá. Je nutná ochrana insekticidy v několika vstupech a tím stoupají náklady. Škůdci na řepce současně vytvářejí vlivem poškození pletiv snadný vstup infekce houbovými chorobami. Omezení výskytu škůdců je nejlevnějším bojem proti houbovým chorobám.
Objevují se škůdci, kteří se dříve vyskytovali sporadicky (pilatka, jesenice a krytonosec černý), někteří škůdci přešli do vyšších poloh, kde dříve vůbec nebyli (krytonosec zelný a dřepčíci). Prostorová a časová izolace honů z předcházejícího pěstování řepky snižuje tlak škůdců i chorob na nově založených porostech. Plochy blízko pozemků, kdy byla řepka pěstována v minulém roce, bývají poškozeny nejvíce.
Soustava střídání plodin je prakticky nezastupitelná. Z hlediska chorob i škůdců je maximální únosnost pěstování řepky každých čtyři až pět let při podílu na orné půdě 20 - 25 %. Vhodnější je delší odstup při optimálním podílu 12,5 %. Pozorujeme, že noví pěstitelé řepky i při velmi vysoké koncentraci dosahují v počátku pěstování vynikajících výsledků, ale po dvou až třech letech produkce klesá.
Vliv úzkých osevních postupů na řepku a obilniny
Vlivem významného vzestupu výkonnosti odrůd, hlavně ozimé řepy a ozimé pšenice, dobrých odbytových možností a rozvoje vhodné techniky pro pěstování zrnin se vytváří určitý typ úzkých sledů (ozimá řepka - ozimá pšenice - ozimý ječmen - ozimá řepka - ozimá pšenice). V podnicích s živočišnou výrobou přistupuje ještě kukuřice. Tento vývoj v návaznosti na minimalizační technologie zakládání porostů neumožňuje sladit snižování výrobních nákladů s únosným zdravotním stavem. V zemích západní Evropy bylo možné kompenzovat při existující dotační politice absenci vhodných osevních sledů vysokými finančními vklady na aplikaci agrochemikálií. České zemědělství tyto možnosti nemá. Ovšem i v západní Evropě se nyní v souvislosti s realizací Agendy 2000 objevují snahy omezovat finančně náročnépostupy.
Důsledek u ozimé řepky
Rozšíření škůdců a zvýšení infekčního tlaku tzv. chorob z osevních postupů. Dochází k redukci osevních ploch a v extrémních případech se dočasně i ustupuje od pěstování.
Rozvoj specifických plevelných druhů pro ozimy (heřmánkovité, chundelka metlice, svízel přítula, řada brukvovitých druhů a další).
Nevyváženost odběru živin z půdy, hlavně v podnicích hospodařících bez živočišné výroby, a tudíž bez aplikace statkových hnojiv.
Zvýšené náklady na nákup průmyslových hnojiv a pesticidů.
Velké pracovní špičky při zakládání porostů a při sklizni.
Retardace klíčení řepky vlivem vodního extraktu, vzniklého při rozkládání slámy obilnin (je doposud předmětem diskuse).
Důsledek u ozimé pšenice
Větší výskyt fuzarióz na listu také vlivem kukuřice jako předplodiny, rozšíření tvorby mykotoxinu.
Rozšíření chorob pat stébel. Zvyšuje se tlak septorióz a vlivem extrémně teplého jara dochází k infekci DTR (Drechsteria tritici repens) ze sklizňových zbytků obilnin někdy v rozsahu epidemie.
Infekční tlak úzce souvisí se zpracováním slámy (výnosem slámy, četností pěstování druhů obilnin v osevním sledu). Ve vlhkých podmínkách místo minimalizace se přistupuje k zaorání sklizňových zbytků s cílem omezení chorob pat stébel.
Jednostranné využití úzkého orničního profilu, zvýšená náročnost na živiny.
Je důležité, aby na oranici zůstalo nejméně zbytků ze strniště. Řešením je rozšíření osevních postupů, prostorová izolace.
Rozšíření osevních postupů
Řadu problémů s vysokou koncentrací malého počtu plodin s orientací na zúžené osevní postupy doporučujeme řešit zařazením dalších plodin do osevního postupu.
Vyšším zastoupením ozimého ječmene jako předplodiny hlavně ve středních a vyšších polohách pěstování ozimé řepky. Pokles možností pěstování ozimé řepky bylo z důvodu nižších tržeb a horšího zpeněžení v porovnání s ozimou pšenicí.
Výkonnost ozimé pšenice hlavně souvisela s tím, že se pěstovala na méně úrodné půdě, na méně vhodných lokalitách a při nižších vstupech hnojiv a nízké úrovni ochrany.
Úroveň realizačních cen ozimého ječmene. Jak vyplývá z tabulky 2, je nižší než u pšenice krmné. Ovšem při jeho pěstování ne jako tržní plodiny, ale pro tvorbu vlastní krmivové základny, se hodnotové vztahy vyrovnávají.
Ozimý ječmen i jako předplodina vytváří časový prostor pro založení porostu v agrotechnickém termínu (zhruba do konce srpna). Po ozimé pšenici nelze v mnohých regionech každým rokem zakládat porosty řepky.
Vyšším rozsahem pěstování hrachu - důvodem je schopnost fixace dusíku, zvyšuje se přístupný dusík u následné plodiny, zlepšuje se obsah humusu v půdě a její struktura. I když nepočítáme s větším pěstováním řepky po hrachu, na mysli máme jeho přínos pro další plodiny.
Strukturu pěstovaných plodin lze zlepšit pěstováním jarního ječmene, tritikale i řadou maloobjemových plodin. Přitom nelze počítat s pícninami, větší plochou brambor a cukrovky.
Prakticky jde o výkonnost celého osevního postupu, kde by výnosy a výkony dosahované u ozimé řepky a ozimé pšenice měly kompenzovat nižší výkonnost ozimého ječmene, popřípadě hrachu. Výkonnost osevního postupu souvisí s diverzifikací plodin, která vlivem snížení objemu živočišné výroby, resp. V existenci hospodářství bez živočišné výroby, je nevyhovující.
Minimalizační technologie a osevní postupy
V České republice se rychle rozvíjejí minimalizační technologie, hlavně u obilnin a ozimé řepky. Vedle kladu těchto technologií se mohou vyskytnout i některá neagtiva.
Technika různých půdoochranných (minimalizačních) postupů umožňuje na velkých plochách ozimé řepky zvládnout založení porostů ve velmi krátkém čase. Platí to po ozimém ječmeni a s výjimkou středních a vyšších poloh i po předplodině ozimé pšenici.
U velmi pozdní sklizně pšenice zkoušíme i možnost krajní minimalizace setím řepky vhodným výsevním ústrojím na žací mlátičce v jedné pracovní operaci sklizeň – setí a následným zavlačováním.
Je třeba konstatovat, že za počasí v létě 2001, krajně nepříznivého pro zakládání a setí řepky, by celá plocha nebyla zaseta bez minimalizační techniky, nebo se selo ještě v polovině září.
Při probíhajících změnách klimatu, které jsou již obecně akceptovány, při prudkém střídání období s extrémně suchým počasím a obdobím extrémně vlhkým umožňuje vhodně volená technika operativně zvládnout takovou situaci. Příkladem je léto - podzim 2001.
Snížená energetická náročnost.
Škodliví činitelé (plevele, výdrol, škůdci a choroby) jsou při zaorávání pluhem rozděleni do celého profilu ornice, a tím jsou zředěni v porovnání s minimalizačními technologiemi. Část úspor, které byly získány nižší energetickou náročností a snížením pracovních nákladů, bude muset pěstitel věnovat na jejich eliminaci.
Rozšíření osevních postupů a racionální systém střídání plodin může výnosově eliminovat negativně působící doprovodní jevy těchto technologií.
Kardinální otázkou uvedených technologií je i hospodaření se slámou. Je důležité, aby na povrchu půdy zůstalo málo organické hmoty, jako jsou zbytky lodyh a listů řepky, i na sousedních honech s nově zasetou řepkou. Přispět k tomu může vhodná prostorová izolace, kterou umožňuje rozšířený osevní postup. Je otevřená otázka, zda bude vhodné tyto sklizňové zbytky mělkou orbou nebo podmítkou zaklopit? Zničíme tím kladný efekt dlouhodobé minimalizace na půdní strukturu a dynamiku příjmu živin. Na to může odpovědět jem dlouhodobá praxe.
Závěr
Ozimá řepka pěstovaná v ČR v uplynulých letech na ploše kolem 330 - 350 tisíc ha při celkové produkci blízko jednomu milionu tun semen není z hlediska výkonnosti, ochrany porostů, organizace práce a utváření nákladů bezproblémovou plodinou. Na základě rozboru situace, která vznikla vzhledem k velmi vysokému podílu řepky na orné půdě, razantnímu zvýšení tlaku chorob a škůdců a řadou nevyřešených otázek spojených se širokým uplatněním minimalizačních technologií, považujeme za účelné:
Orientaci na rozšíření osevního postupu s vyšším zastoupením ozimého ječmene, hrachu, jarního ječmene, tritikale a dalších maloobjemových plodin.
Úzké osevní postupy - ozimá pšenice - ozimá řepka, popřípadě ozimý ječmen - ozimá řepka - ozimá pšenice jsou v podmínkách bez živočišné výroby v delším časovém horizontu neperspektivní.
Produktivitu osevního postupu hodnotíme jako celek a v případě nižší tržní hodnoty některých plodin (ozimého ječmene nebo hrachu) toto vyrovnává vysoká tržní hodnota ozimé řepky a ozimé pšenice.
Situace v USA a v západní Evropě, kde je absence osevních sledů kompenzována vysokými vklady hnojiv, pesticidů a regulátorů růstu, není porovnatelná se situací českého zemědělství. U nás nejsou materiální předpoklady nahradit funkci osevních postupů vyššími dávkami hnojiv a pesticidů. Nebylo by to žádoucí i z ekologického hlediska.
V podmínkách labilního domácího a zahraničního trhu zemědělských komodit nelze počítat s pevnými a zřídka stabilními osevními postupy. Za účelné a ekonomicky průchodné ale považujeme zvýšit podíl dalších plodin. Vycházíme z předpokladu, že ozimá řepka se i nadále bude pěstovat převážně mezi dvěma obilninami jako zlepšující plodina.
Pěstování řepky v systému střídání plodin je v souladu se snahami o zachování přijatelného životního prostředí, protože to směřuje ke snížení spotřeby hnojiv a pesticidů.
Cílená rehabilitace systému střídání plodin je i ekonomicky prospěšná, přispívá ke snížení nákladů a k vyšší rentabilitě výroby.
Přínos, který poskytuje předplodina následné plodině, je prakticky zadarmo.
Je zřejmé, že bez větší dislokace rostlinné výroby a existence živočišné výroby, zůstane váha osevního postupu částečně omezena. Naší snahou by ovšem bylo dosáhnout u řepky dílčího řešení.
Prof. Ing. Andrej Fábry, DrSc.,
Česká zemědělská univerzita v Praze
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Vážený pane profesore,
Váš příspěvek mě velmi zaujal, i když nejsem zemědělec, a zajímalo by mě, zda-li Vaše stanovisko ve věci pěstování řepky je zohledňováno. Bydlím v Bystřici pod Hostýnem a musím smutně konstatovat, že ve Zlínském kraji je žluto od řepky téměř na všech polích, a všimla jsem si, že řepku osévají opakovaně i několik sezón. Chci se Vás zeptat, zda-li Ministerstvo zemědělství skutečně situaci sleduje.
Děkuji Vám za odpověď a přeji mnoho úspěchů ve vaší práci.
Magdalena Štollová, Bystřice pod Hostýnem