Dne 28. 8. 2001 byl odhadnut letošní průměrný hektarový výnos řepky na 2,91 tuny (Zemědělec č. 36/2001) a ceny placené pěstitelům za jednu tunu potravinářské řepky se pohybovaly v rozmezí 6100 - 7150 Kč. Podle těchto předběžných údajů by pěstitel obdržel za prodej řepky z jednoho hektaru v průměru 17 751 až 20 800 Kč.
Pěstitelé ve Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin (Systém výroby řepky) sklidili podle předběžných výsledků na ploše přibližně 145 tisíc ha v průměru 3,09 tuny z jednoho hektaru a někteří dosáhli výnosu kolem 4 t.ha-1. Uvážíme-li, že se pro tvorbu třítunového výnosu při současné cenové hladině vstupů odhadují celkové náklady na jeden hektar kolem 16 tisíc Kč, tak z uvedených číselných údajů vyplývá, že i při značném poškození řepky krupobitím a přívalovými dešti bylo letos v průměru pěstování řepky mírně ziskové. Vedle příjmu za sklizená semena ovšem pěstování řepky zvyšuje produktivitu osevního postupu a výnosy dalších plodin pěstovaných po ní, hlavně obilnin.
V tomto článku se chci věnovat posouzení hodnoty řepky jako předplodiny. Aktuálním otázkám, které souvisejí s vysokým podílem řepky na orné půdě, je věnován materiál na straně 19 a k dalším se vrátím v jiných příspěvcích.
Hodnota ozimé řepky jako předplodiny
Řepka včas opouští pole a uvolňuje plochu před setím obilnin, umožňuje kvalitní a včasné založení porostů obilnin. Je to zajímavé pro technologie, resp. podniky, které se orientují na časné výsevní termíny pšenice.
Již na podzim dobře vyvinutá listová plocha řepky a vegetační kryt po dobu 10 - 11 měsíců přispívají k dobré půdní zralosti a k potlačení některých druhů plevelů a brání větrné a vodní erozi. Pokryvnost listová (LAI) se u řepky na podzim pohybuje v rozmezí 1,5 - 2,5 m.m-2 a na jaře v době maximálního olistění 3 – 4 m.m-2, pokryvnost šešulí (PAI) dosahuje 1,2 - 1,5 (Faměra 1982, Mikoláš 1976).
Více než 90 % kořenové hmoty se nachází v závislosti na druhu půdy a délce podzimní vegetační doby v orniční vrstvě od 0 do 22,5 cm, 5,4 % kořenové hmoty v hloubce od 22,5 do 30 cm a zbytek 3,9 % proniká do hloubky 30 až 45 cm. Odumřelé kořenové zbytky a hlavně kůlový kořen vytvářejíí určitou drenážní síť pro kořenový systém následné obilnině (Kohnlein - Vetter 1953). Množství kořenových zbytků, které řepka zanechává v půdě, se udává v rozmezí 1520 - 4780 kg sušiny na jeden hektar.
Řepka při výnosu semen 4 t.ha-1 a při sklizňovém indexu 0,39 % vytváří velké množství vegetační hmoty. Odhaduje se, že při tvorbě 11 - 12 tun biomasy na jeden hektar, 7 - 8 tun sušiny zůstává na poli. Vytvořená biomasa (kořenový systém + nadzemní hmota) obohacuje půdu o velké množství organické hmoty, přispívá k zachování úrodnosti půdy a zlepšuje bilanci humusu.
Řepka je velký konzument živin. Jejich velká část se při zpětném transportu vrací do půdy. To je jeden z určitých faktorů předplodinové hodnoty. Z celkové potřeby K2O kolem 350 kg.ha-1 se do půdy vrací 315 kg. Analogické závislosti jsou u dalších živin.
Vegetační hmota vytvořená v období podzimního vývoje přijímá již na podzim značnou část zásoby dusíku z půdy. Ukazují to podzimní rozbory na obsah Nmin. Systém výroby řepky proto nedoporučuje ve vyvážených osevních postupech hnojit řepku na podzim dusíkem, s výjimkou pěstování řepky po dvou obilninách. Tento postup je v zájmu životního prostředí, schopnosti přezimování řepky a šetří náklady na výživu dusíkem. V případě pomalého vývoje listové plochy a kořenového systému na podzim lze ještě dodatečně aplikovat 15 - 20 kg N.ha-1. U hybridních odrůd lze, na základě jejich vitality, často tento typ dohnojování vyloučit.
Význam řepky jako předplodiny se zvyšuje jejím pěstováním v lokalitách s nižší úrodností půdy. Například vyšší přínos řepky jako předplodiny je ve vyšších bramborářských polohách v porovnání s úrodnými půdami řepařského, resp. kukuřičného výrobního typu.
Současně význam řepky jako předplodiny stoupá se zvyšujícím se podílem obilnin v osevních postupech a poklesem vkladů do výživy a ochrany porostů.
Významný je fytosanitární účinek řepky hlavně na následné obilniny a při jejich vysokém podílu na orné půdě. Týká se to rozšíření fuzariź a chorob pat stébel. Při tzv. půdoochranné technologii zakládání porostu obilnin vlivem mělkého zapracování strniště obilnin předplodiny do půdy se stává strniště významným zdrojem infekce fuzariózou (nebezpečí mykotoxinů). Infekční tlak se zvyšuje ještě vlivem posklizňových zbytků kukuřice a lze jej jen částečně omezit pěstováním rezistentních odrůd, mořením a chemickou ochranou.
Sirné sloučeniny (glukosinolátů) obsažené ve sklizňových zbytcích řepky a jejich rozkladné produkty svojí biofumigační činností pozitivně působí na zdravotní stav následných plodin (Smith B. J. a další - Technické zasedání GCIRC, Poznaň, červen 2001).
Řepka při únosném podílu 12,5 %, krátkodobě 25 – 33 % v osevních postupech přispívá k ozdravení osevního postupu. Řepka poskytuje pěstiteli vedle tržby za semena další finanční přínos. Současně je známa řada dalších pozitivních vlivů, které lze číselně jen těžko kvantifikovat.
Již v nejstarších údajích o řepce u nás zjišťujeme, že snaha o její úspěšné pěstování byla jedním z důvodů, které vedly k rozpadu trojhonného systému a k zavedení střídavého hospodaření (Fábry 1957). Již v roce 1830 F. X. Horský vysoce hodnotil řepku v osevních postupech, kde byla v té době zastoupená mezi 11 a 33 %. Později Prof. Šimon (1951) sledoval průměrné výnosy následných plodin po různých předplodinách a zjistil po řepce jejich zvýšení o 9,2 - 11,7 %.V tabulkách 1 a 2 jsou údaje různých autorů o zvýšení výnosu ozimé pšenice po řepce v porovnání s obilní předplodinou.
Tabulka 3 dokumentuje finanční přínos řepky jako předplodiny. Náklady v korunách byly získány přepočtem 1 DEM = 18 Kč. Jako základ hodnocení byl výnos pšenice až 8 t.ha-1. Rozdílné výsledky finančního vyčíslení přínosu řepky jako předplodiny vycházejí z odlišných pěstitelských podmínek ročníků a metodického přístupu. Nebyl vyčíslen přínos řepky při pěstování pšenice také ve druhé trati, který by byl pravděpodobně zajímavý. Přínos řepky jako předplodiny bude závislý na úrovni jejího pěstování, její výživy a zdravotního stavu.
Závěr
1. Na základě dlouhodobých experimentálních výsledků a empirické zkušenosti zemědělské praxe byly uvedeny faktory, které vytvářejí vysokou předplodinovou hodnotu ozimé řepky pro následné pěstování obilnin, hlavně ozimé pšenice.
2. Zvláštní pozornost byla věnována utváření kořenového systému ozimé řepky, tvorbě celkové biomasy a zpětného transportu živin a fytosanitárnímu účinku pěstování řepky na půdu i vzhledem k mělkému zpracování půdy.
3. Velká pokryvnost listová (LAI) a pokryvnost šešulí (PAI) spolu s mohutným kořenovým systémem brání vodní a větrné erozi a zplavování živin, a to hlavně dusíku, do spodních vrstev půdy a tím je omezována kontaminaci spodních vod.
4. Byly uvedeny údaje z domácí i zahraniční literatury o vlivu pěstování řepky na výnos následné plodiny, kterou je pšenice. Byl vyčíslen finanční přínos řepky jako předplodiny. Ukazuje se nutnost sledovat vedle ekonomiky pěstování řepky vzhledem k tržbám za sklizená semena také její finanční přínos jako předplodiny pro ozimou pšenici.
5. Nejvyšší finanční přínos byl zjištěn u ozimé řepky jako předplodiny u velmi výnosných porostů (8 t.ha-1) při vysokém podílu obilnin na orné půdě. Tento přínos se rezultoval ze zvýšeného výnosu pšenice, ze snížených nákladů na hnojení a fungicidy a ze snížených nákladů na základní zpracování půdy.
Prof. Ing. Andrej Fábry, DrSc.,
Česká zemědělská univerzita v Praze
