Mezi agronomickou veřejností se u nás nenajde nikdo, kdo by pochyboval o vlivu odrůdy na konečný výsledek. O odrůdách cukrovky se mezi pěstiteli mluvilo již od počátku jejího pěstování.
Z biotechnického hlediska je odrůda charakterizována jako soubor jedinců, majících společné a jednotné biologické a hospodářské vlastnosti a převážně i jednotné znaky morfologické. Pro pěstitele však hraje rozhodující hledisko hospodářský efekt odrůdy. Proto při výběru odrůdy rozhoduje především její výkonnost a možnost jejího zpeněžení.
Cukrovka patří mezi nejmladší a tím i relativně nejméně prošlechtěné kulturní plodiny. Zájem o cukrovou řepu se datuje do doby, kdy v ní Margraff objevil cukr (publikováno l747), a především pak, když jeho žák F. C. Achard zahájil jeho praktickou výrobu (l799).
Během zhruba 230 let šlechtění se podařilo stabilizovat tvar kořene, výrazně zvýšit výnos, cukernatost a technologickou jakost až na současnou úroveň. K tomu bylo použito všech dostupných šlechtitelských metod a postupů. Achard při své šlechtitelské činnosti využíval hromadné selekce. Šlechtitelskou činností se mu podařilo zvýšit cukernatost z 3,5 na 6 %, stabilizovat bílou barvu kořene a zlepšit jeho tvar odstraněním bočních kořenů. Cílevědomá šlechtitelská činnost byla však zahájena teprve počátkem l9. století, kdy bylo mílovým krokem vpřed zavedení šlechtění na základě hodnocení potomstva. Tato metoda spolu s využitím výsledků chemického výzkumu a využitím polarimetru vedla k podstatnému zvýšení výnosu a cukernatosti cukrovky a byly vytvořeny tři základní typy řep - výnosný, normální a cukernatý. V letech 1920 - 1930 se začalo s tvorbou inzuchtních materiálů, dalším krokem vpřed v metodice šlechtění cukrovky bylo využití polyploidie, čímž byla zmírněna negativní korelace mezi výnosem a cukernatostí. Výrazného praktického využití se však polyploidii stejně jako inzuchtu v té době nedostalo.
Teprve objevení geneticky jednoklíčkové cukrovky (1948) znamenalo přerušení dlouhodobého šlechtitelského cyklu u cukrovky. Vzhledem k nepříznivé vazbě mezi výnosem, technologickou jakostí a jednoklíčkovostí, nebylo možné očekávat rychlé zlepšení výkonnosti jednoklíčkového materiálu dosud běžně používanými šlechtitelskými postupy. V tomto období proto došlo k největšímu rozmachu heterozního šlechtění s využitím všech dostupných mechanismů umožňujících dosažení maximálního heterozního efektu, včetně návratu polyploidie, inzuchtu a nově i pylové sterility. Šlechtitelské postupy u cukrovky se stále více začaly podobat šlechtitelským postupům používaným u kukuřice, plodiny s nejpropracovanějším heterozním šlechtěním.
Zatímco metody klasického šlechtění od té doby nezaznamenaly do současnosti podstatných změn, obrovskou revolucí bylo zavedení nových poznatků z biotechnologického výzkumu (pěstování rostlin in vitro, využití genových markérů, genové manipulace). Jejich praktické využití vneslo do šlechtění novou kvalitu a v řadě případů zkrátilo a zproduktivnilo šlechtitelský proces.
Stejně jako se vyvíjely šlechtitelské metody, měnily se i odrůdy. Zpočátku šlo pouze o populace víceklíčkových odrůd, jejichž předností byla vysoká plasticita. Vystřídaly se všechny typy - od cukernatého (odrůdy Dobrovická C, Dobrovická SC) až po výnosný typ (odůda Dobrovická A), který díky systému výkupu „na tuny“, a tím i nejlepšímu zpeněžení, získal brzy převahu. Změny odrůdové skladby přišly po roce 1979, kdy spolu se změnou technologie pěstování, spočívající ve výsevu na konečnou vzdálenost a odstraněním ruční práce, s větším rozšířením jednoklíčkových hybridních odrůd. Ty již v roce 1985 zcela vytlačily domácí stálici odrůdu Dobrovická A, která se v sortimentu udržela čtyřicet let. Od toho roku jsou pěstovány jednoklíčkové odrůdy na celé ploše. Se změnou výkupu cukrovky a přechodem na nákup cukrovky podle výnosu cukru, kdy je zohledněna i cukernatost vykupované cukrovky, se do sortimentu začaly vracet i cukernaté odrůdy (graf 1), které již v nynějším sortimentu převažují.
V současné době nastupuje u odrůd cukrovky nový fenomén - rezistence proti chorobám, popřípadě škůdcům. Ta někde může omezit nebo dokonce nahradit chemické ošetření a tím zavdat podnět k ekonomickým kalkulacím, kterou variantu zvolit. Jinde jsou jedinou možností jak udržet ekonomicky únosné pěstování na zamořených pozemcích. Do první skupiny patří například i u nás rozšířené choroby jako cerkospora neboli padlí, do druhé pak největší hrozba pro pěstování cukrovky - rhizomanie. První rezistentní odrůdy se již začínají prosazovat v praxi - zatím sice jen v omezeném měřítku, ale jejich podíl bude stoupat s jejich zvyšující se výkonností, která je již porovnatelná s normálními odrůdami.
Vývoj odrůd je nepřetržitý proces, který přináší nejen zvýšení jejich výkonnosti, ale i nové kvalitativní prvky, jako jsou již zmiňovaná rezistence vůči chorobám, škůdcům a podobně. Co lze očekávat od odrůd v nejbližší době? Ještě větší důraz na rezistenci proti chorobám či škůdcům, která se stane standardní výbavou každé odrůdy. Budou kombinovány rezistence vůči dvěma i více škodlivým činitelům v jedné odrůdě a důraz bude kladen i na další znaky, jako je například nižší ulpívání hlíny na bulvě při sklizni a podobně.
To vše bude dávat pěstitelům stále větší manévrovací prostor při výběru odrůdy vhodné pro jejich podmínky a tím pro dosažení očekávaného ekonomického efektu. Stále však bude platit, že odrůda je jen jedním z článků technologie pěstování cukrovky a sama nevyřeší vše. Není ani žádný zaručený recept na výběr odrůd. Pomoc lze těžko hledat i v sousedních státech. V každé zemi pěstitel musí přizpůsobit výběr odrůd přírodním a ekonomickým podmínkám, technologii pěstování, požadavkům cukrovarů atd. Nelze proto vždy očekávat, že odrůdy nebo i užitkové typy uplatňující se u sousedů budou přínosem i u nás. Vždy proto budou rozhodující roli při výběru odrůdy hrát znalosti, zkušenost a cit pěstitele.
Volba vhodné odrůdy tedy může pomoci k dosažení očekávaných výsledků, ale výsledky z praxe ukazují, že ve využití jejich výnosového potencionálu, především výnosu kořene, jsou stále ještě velké rezervy (graf 2). Jejich odstranění nás může více přiblížit nejvyspělejším řepařským státům.
Ing. František Puršl, CSc.,
Syngenta Czech s.r.o.,
Semčice
