Dusík je motorem výnosu, ovlivňuje start do vegetace a rychlé vytvoření listového aparátu. Dusík je esenciální součástí bílkovin - enzymů, které jsou dělníky v biochemické továrně začínající fotosyntézou a končící ukládáním zásobních látek. Tato továrna musí mít optimální rozsah na zpracování asimilátů - nesmí být menší (pak nezpracuje tolik, kolik je možné) a nesmí být větší (pak by spotřebovala příliš mnoho zdrojů na svou vlastní výstavbu).
U cukrovky jde především o poměr mezi listovým aparátem a bulvou jako zásobním orgánem, o poměr mezi metabolismem bílkovin (dusíku) a metabolismem glycidů. Listů musí být právě tolik, aby využily co nejvíce ze slunečního záření, aby se však vzájemně nezastiňovaly. Metabolických struktur musí být právě tolik a jenom tolik, aby vytvořily a zpracovaly asimiláty a uložily je jako zásobní sacharózu. O tomto poměru rozhoduje především výživa dusíkem (graf 1). Cukrovka potřebuje nyní kolem 2 g dusíku na rostlinu, nebo 180 kg na hektar. Před deseti léty se říkalo, že to má být 220 kg, současné odrůdy však využívají živin mnohem efektivněji. Menší listová růžice vytvoří více biomasy, a tak se nároky na dusík snižují.
Nároky cukrovky na dusík se ovšem zdaleka nekryjí s potřebou hnojení. Když zjišťujeme potřebu hnojení v polních pokusech, nacházíme nejvyšší výnosy cukru při různých dávkách, zpravidla však v rozpětí 0 - 120 kg.ha-1 N (viz graf 2). Příčinou tohoto kolísání jsou především rozdíly v zásobě dusíku na polích a rozdíly v mineralizaci dusíku během dlouhé vegetace cukrovky. Současná bilance dusíku na řepném poli má přibližně podobu znázorněnou v tabulce.
Z velikého rozpětí prvních dvou bilančních položek je zřejmé, že potřeba hnojení ve skutečnosti od pole k poli velmi kolísá. V praxi je nyní tendence hnojit jednotnou dávkou kolem 70 kg.ha-1. Tento postup je určitě lepší než přehnojování či nehnojení. Určitě však není optimální. Na pozemku s nulovou potřebou hnojení znamená dávka 70 kg.ha-1 náklad asi 1500 Kč (hnojivo + aplikace) navíc a k tomu ještě přinese snížení cukernatosti o 0,2 - 0,4 % a to je 1400 až 2800 Kč ztráta na tržbách (při výnosu 50 t.ha-1). Naopak při potřebě hnojení 70 kg.ha-1 a nulové dávce hnojiv přijde pěstitel asi o 4 % výnosu a to je (při započtení úspory hnojiv) čistá ztráta kolem 500 Kč.ha-1. To jsou podstatné důvody, proč se snažit vystihnout potřebu hnojení pro každé pole zvlášť.
Je proto třeba zjistit zásobu dusíku v půdě a odhadnout jeho mineralizaci. Pro zásobu minerálního dusíku není jiná cesta než analýza půdní vrstvy alespoň do 60 cm. Mineralizaci na běžných řepařských půdách je možné odhadovat podle předplodin (množství a kvalita posklizňových zbytků) a podle provedeného organického hnojení. Poměrně spolehlivě lze tak potřebu hnojení odhadnout ve dvou krocích – v prvním (tabulka 2) je stanovena jakási „normativní“ potřeba a ve druhém (tabulka 3) dojde ke zpřesnění podle výsledků půdního rozboru.
Aplikace dusíkatých hnojiv k cukrovce
Při velkých výsevních vzdálenostech je problematické hnojení dusíkem před setím cukrovky. Amonný a amidický dusík poškozují vzcházející rostliny. Vzcházení rovněž zhoršuje hlubší zpracování půdy nutné k zapravení kolejí po rozmetadlech hnojiv. Dávky amonného a amidického dusíku v intervalu tři dny před setím a do vzejití by neměly překročit 30 kg na hektar, a proto je třeba preferovat ledky. Vyhnout se poškození půdního povrchu kolejemi rozmetadel umožňuje letecké hnojení nebo hnojení na povrchově zmrzlou půdu za ranních mrazíků v předjaří. Pokud není možné využít těchto možností, je lépe před setím nehnojit a hnojit pak ledkovými hnojivy po vzejití. Přihnojování cukrovky během vegetace má nyní menší význam, protože půdy mají vysokou přirozenou zásobu dusíku - stačí tedy zpravidla jednorázové hnojení v období od 20. března do 5. května. Pokud je potřeba hnojení vyšší a dávku je třeba rozdělit, měla by druhá dávka být aplikována do konce května. Později už dusík neovlivní výnos a zhoršuje jakost.
Ing. Jaromír Chochola, CSc.,
Řepařský institut,
Semčice
