V Evropské unii jsou země, které náležejí k chudším, a naopak takové, které symbolizují bohatství. K těm prvním patří v rámci Unie tradičně Portugalsko. Je paradoxní, že právě tato historicky kulturní a bohatá země patří k „chudým příbuzným“ patnáctky.
Právě tam totiž vznikla ještě ve 13. století jedna z nejstarších univerzit na starém kontinentě. Odtud vyplouvaly objevné dobyvatelské výpravy středověku, první mořeplavci, kteří obepluli svět, objevitelé Ameriky a historický cíl arabské nadvlády v Evropě. A na konci toho všeho stojí ve 20. století země s vysokou mírou funkční negramotnosti, země s jednou z nejnižších úrovní hrubého domácího produktu na obyvatele (15 800 USD; ČR má 12 800 USD) a současně země oplývající mimořádným nerostným bohatstvím, mořem a zásobami ryb.
Je prakticky nemožné uvést na tomto malém prostoru všechny důvody této změny a koncentrovaných protiřečení. V zásadě lze napsat, že s koncem středověku skončil také zlatý věk Portugalska, které prosperovalo jednostranně ze zámořských výbojů a dovozů válečné kořisti. Zanedbávání rozvoje kulturního potenciálu, „vynechání“ průmyslové revoluce a setrvání v tradičních agrárních hranicích tvorby národního produktu nevybavily zemi pro věk informační společnosti právě ideálně. Jakkoliv se snaží v rámci svého členství v EU (od roku 1986) tento handicap dohnat, daří se to Portugalsku jen velice postupně. Svůj podíl na tom má určitě agrárně zaměřená struktura výroby, což „plní“ domácí produkci relativně nižší přidanou hodnotou. Těžba a zpracování nerostných surovin, jakkoliv výrazně posiluje průmyslový rozvoj, také neskýtá potenciál pro orientaci k novým technologiím.
Uvedené ale v žádném případě neznamená fatální konflikt s bohatstvím či dynamickým ekonomickým rozvojem. Portugalsko je současně branou Evropy do Afriky, se kterou má nejlepší vztahy, Latinské Ameriky, kde právě největší Brazílie „mluví“ portugalsky, a celého Karibiku. Portugalsko je v pravém slova smyslu vyslancem Evropy do nového světa. Potřebuje pouze soustředěnější podporu k překonání jistého zaostávání v posledních stoletích, které se mu z fondů EU trvale dostává, a výsledky se dostavují. Samozřejmě rychlostí adekvátní míře zaostání.
Pro země nově příchozí do EU to znamená jedno. Nestavět pouze na tradici a bývalé zkušenosti, ale setrvale přijímat ekonomické impulsy oživení z celého světa. A to bez zřetele na Evropskou unii. Tam jich je možné pouze lépe zužitkovat, ne však nahradit.
-pm-
Celková rozloha (1997): 92 000 km2
Rozloha z celkové rozlohy EU (1997): 2,9 %
Zemědělsky využívaná plocha z celkové rozlohy státu (1997):43 %
Zalesněná plocha z celkové rozlohy státu (1997): 34 %
