Význam odrůdy bývá zdůrazňován na mnoha přednáškách a nemusí jít o prezentaci šlechtitelsko-semenářských firem. Je pravdou, že každá nová odrůda přináší něco nového - vyšší výnos a většinou také posouvá vzhůru laťku kvality. To druhé je nyní patrné zvláště u ozimé pšenice, u níž v posledních letech dokonce vznikají pěstitelské směry podle požadavků zpracovatelů, podobně jako tomu je už mnoho let u brambor.
Porovnáme-li ale výsledky výnosu ze zkoušek oficiální instituce, Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, s výsledky praxe, vidíme, že málokde jsou na běžných pozemcích výnosy takové jako na pokusných parcelkách, ať jde o kteroukoliv plodinu. Malý rozdíl by byl pochopitelný, ten skutečný je důkazem nedostatečného využívání výnosového potenciálu odrůdy a nerespektování jejích požadavků na běžných pěstitelských plochách.
Dříve naši výzkumníci a odborní pedagogové propagovali odrůdovou agrotechniku, nyní se přiklánějí spíše k hledisku možností zemědělského podniku při mnohdy omezených financích. Některé odrůdy totiž dají i při nízkých vstupech uspokojivé výnosy, jiné potřebují intenzifikační vklady na té nejvyšší úrovni. Když jim ale pěstitel náležitou pozornost věnuje, vydatně se mu potom odmění. Při volbě odrůdy by se na tyto skutečnosti mělo myslet, ušetřilo by to mnohá zklamání i finanční prostředky, které jsou v některých případech vynakládány zbytečně, pokud příslušná odrůda nedokáže vkladů využít.
Odrůda je často označována za nehmotný vstup do rostlinné výroby, jenž je při sklizni hmotně realizován. Pravda tohoto tvrzení je pouze částečná. Certifikované, třeba i mořením ošetřené osivo je finančním nákladem a v odvodech licenčních poplatků se částečně vracejí náklady na vytvoření odrůdy, tedy získání genetické informace, která dělá odrůdu jedinečnou. Nehmotnost vstupu je potom v dovednosti pěstitele využít vlastností odrůdy tím nejekonomičtějším směrem.
